[Mise Jutsu] Dvojí přístup k úklidu

„Co to probůh provádíš?“ Izumo přistoupil ke svému kamarádovi, Kotetsuovi, který stál uprostřed školní tělocvičny, opuštěné po skončení hodin. Kotetsu zaujímal soustředěnou pózu, rozkročený s těžištěm blízko u země, a soustředil čakru do celého těla.
„Grr, musíš mě pořád vyrušovat?“ Kotetsu otráveně zvolal a přerušil činnost, „Vymýšlím novou techniku, co jiného?“
„Jo ahááá a já už se bál, že blázníš. Co to má vlastně bejt?“ Izumo se opřel pohodlně o zeď, zatímco jeho kamarád pohoršeně supěl.
„To ty si ani neumíš představit. Taková technika změní život každému ve světě nindžů. Generace mě budou velebit za moje zásluhy a já budu mít až do smrti vystaráno,“ Kotetsu se zasnil.
„Tak generace, jo? A co je to teda za velediv?“ tázal se Izumo.
Kotetsu se k němu odmítavě obrátil zády: „To ty bys nepochopil.“
„Jestli to nepochopím já, tak jakou maj šanci ty generace po nás?“ škádlil Izumo.
Kotetsu se zatvářil uraženě, ale nakonec povolil: „No dobře, tak já ti to teda předvedu. Připrav se na to, že budeš uveden v úžas.“
Kotetsu opět zaujal svoji soustředěnou pózu, shromáždil čakru kolem svého těla a začal vyprávět: „Představ si, že dostaneš za úkol vytřít tělocvičnu, ale mop nikde k nalezení. Budeš si zoufat? Ne! Protože budeš mít k dispozici moji novou techniku: Suiton! Mop no jutsu!“
V rukou se mu rázem zhmotil čakrový mop, kterým Kotetsu obratem začal vytírat celou místnost. „Hááá!“ Kotetsu si při práci dodával síly mocným výkřikem.
Izumovi spadla čelist a nevěřícně kolegu pozoroval.
„Hááá! Uhni z cestyyy!“ zvolal Kotetsu, když se blížil při úklidu k bodu, kde postával Izumo. Ten rázem uskočil z cesty, ale bohužel na místo, které už bylo vytřené. Na mokré podlaze mu podklouzly nohy a v okamžení se ocitl na zemi.
Kotetsu hned přerušil práci, pustil čakrový mop, a klekl si ke kamarádovi: „Jsi v pořádku?“
Izumo naštvaně prskal, když se zvedal ze země: „Jo, ale ta tvoje technika je teda pěkně na houby. Kdo by plýtval časem na to, aby se učil něco takovýho?“
„Tsk, to není vůbec pravda! Náhodou se vsadím, že zrovna tobě by se šikla. Když jsem byl naposled u tebe doma, vypadalo to tam jak v prasečím chlívě,“ prohlásil Kotetsu a uraženě překřížil ruce na prsou.
„Ha! Na to nespoléhej, kámo! Já náhodou pravidelně uklízím,“ bránil se Izumo.
Kotetsu se zatvářil nanejvýš pochybovačně: „Ty a uklízet? To tak.“
„Náhodou!“ čertil se Izumo.
„Tak víš ty co? Půjdeme k tobě domů. Jestli tam bude bordel, tak se naučíš mop no jutsu, aby sis uklidil!“
„Tak jo! Ale jestli tam budu mít čisto, jako že mám, tak mi musíš dát za pravdu!“
„Platí!“ Oba nindžové si potřásli rukama a vydali se k bytovému komplexu, kde Izumo bydlel.

Izumo obrátil klíčem v zámku a vstoupil do svého bytu jako první, Kotetsu se rázem hrnul dovnitř za ním se slovy: „Tááák a teď se ukáže, kdo měl pravdu!“
Sotva však vstoupil, zkoprněl úžasem. Celý byt byl jako ze škatulky, podlaha se blyštěla čistotou, okna byla krásně průhledná, oblečení bylo poskládané a poctivě uklizené ve skříni. Koš byl vynesený, nikde se neválely žádné zbytky, koupelna byla umytá a postel byla úhledně ustlaná.
Izumo se potěšeně zazubil: „Tak vidíš. Kdo měl nakonec pravdu?“
„T-to není možný,“ zablekotal Kotetsu, „vždyť ty nikdy neuklízíš. Kdy bys to stihl?“
„Uklízet je přece naprosto normální,“ pokyvoval Izumo hlavou. „Tak co? Uznáváš porážku?“
Kotetsu chytil hlavu do dlaní. Chvíli s ní nevěřícně třásl, jako by čekal, že se výjev před jeho zraky každým okamžikem promění. Ale nebylo úniku: „Dostal jsi mě. Nikdy bych nevěřil… no to je fuk. Uznávám, že je moje mop no jutsu zbytečné a zjevně ho není ve světě zapotřebí.“
„Hahá!“ Izumo se radostně zasmál. „Tak když to máme za sebou, můžeme jít“ a vypakoval svého kamaráda z bytu. Kotetsu se naposledy smutně porozhlédl a opustil místnost.
Izumo za ním zabouchl dveře s výrazem viditelné úlevy. Rázem se výjev v místnosti od základu změnil. Oblečení všude na zemi, zbytky jídla a přeplněný koš. Rozházená postel, hluboké vrstvy prachu, okna, že přes ně nebylo vidět.
Izumo se pousmál: „Tak to by bylo. Jsem rád, že se moje genjutsu, škatulka no jutsu, ukázalo být funkční.“
Následně pootevřel dveře jenom na škvírku nezbytně nutnou, aby se protáhl ven, a se zpěvem se vydal za Kotetsuem.

Druhého dne učitel Iruka vkročil do tělocvičny a obratem se rozmázl na zemi: „Proč je tady taková potopa?!!“