Obchodníci 08 - Tayuya a Hidan

„Dneska by měli poslat toho novináře do domácí péče tak se mu musíme trochu připomenout. Budou tam na tebe čekat ještě dva chlapci, které jsem vybral, ale tebe jistě rád uvidí Tayuyo.“ Namířil Kabuto prstem.
„Něco mu dlužím parchantovi.“ Plácla pěstí do dlaně.
„Tak už jdi. Za chvíli bude svítat.“
„Nebuzeruj mě pořád jenom proto, že si mazlík Orochimarua ty hajzle.“
Kabuto se jenom usmál a ukázal jí směr ke dveřím.

Tayuya se vydala nad ránem k nemocnici cestou přes park. Ještě nezačalo ani svítit a všude byla tma. Je to takové smutné období než se všechno probudí se sluncem k životu. Pokračovala v klidu dál po cestě, když něco zaslechla. Nějaký šelest ve křoví.
„Možná veverka, bývá jich tu plno.“ Pomyslela si. Šla v klidu dál, ale v tom na ní někdo zavolal.
„Dobré ráno, pěkná slečno.“

„Už jdeš zase Hidane?“ Vztekala se Blue.
„Já musím.“ Usmál se na ní.
„Ty tvoje úchylný choutky. Nechápu proč tě tady Pein drží.“ Začala běsnit. Hidan poodstoupil ze dveří, aby Blue viděla do jeho pokoje. Ukázal jí svojí zbraň, kterou měl zavěšenou nad postelí. Kosu se třemi břity.
„Nejspíš kvůli tomu, že s tím umím dobře sekat jeho zahradu ku*va a teď mi ty kr*vo konečně uhni jdu ven.“
„Víš ty vůbec jak trpí? Co kdyby se to stalo tobě? Kdyby si jednou Zetsu ukousl kus z tebe.“
„Polib mi.“ Ukázal jí prostředníček.
„Jste oba stejný zvířata, ale ty můžeš přestat na rozdíl od něho.“

„Přinesl jsem vám kytku jako malou pozornost.“ Přistoupil k ní blíže.
„Od cizích si nic brát nemám.“ Přivoněla si ke kytce.
„Můžeme se seznámit blíž.“ Udělal Hidan ještě jeden krok blíž. Teď už blíž ani nemohl.
„Ne, díky, ty hnusnej úchyláku.“ Otočila se k odchodu, jenže v tom jí Hidan chytil za rameno.
„Ty jedna malinká cou*o nikam nepůjdeš.“
„Nešahej na mě i*potente.“ Vymanila se z jeho sevření a dala mu tvrdý úder do tváře. Hidan se ničeho nerozmýšlel a uštědřil jí facku až si Tayuya rozkousla ret.
„Tos pěkně pos*al.“ Odplivla krev na zem.
Hidan roztáhl kabát a posměšně se na ní usmál. (Ne, měl i víc oblečení než jenom kabát) Ze začátku bylo zřejmé jak svého protivníka podcenil. Nečekal žádné bojové schopnosti od své kořisti. Dostal několik ran, ale hned se z nich vzpamatoval a přešel do útoku. Po chvíli boje a hodně peprných nadávkách, se Tayuye podařilo Hidanovi podkopnout nohy. Hidan spadl na znak a Tayuya si na něj hned klekla s nožem v ruce.
„Ráda jsem si s tebou zatancovala tigře, ale už musím jít práce volá.“ Hidan se pokusil zvednout, ale, když nůž přitiskla ke krční tepně rozmyslel si to. Chytil jí za hlavu a přitáhl k sobě.
„Chci tě a vezmu si tě.“ Políbil jí. To stačilo, aby Tayuya znejistila. Hidan jí chytnul za ruku, ve které držela nůž, druhou jí chytil po krkem a odhodil. Vytáhl malou injekční stříkačku, aby mohl svojí oběť uspat, ale rozmyslel si to. Dal Tayuye ránu pěstí až z toho ztratila vědomí.

„Konečně venku.“ Nadechl se Kiba čerstvého vzduchu. „Teď už jenom počkat na Hinatu, než si mě odvede.“ Koukl se přes rameno, kde viděl Leeho jak se ještě hádá se sestrou. „Snad přijde brzy.“

„Proč nepřišla?“ Ptal se muž u telefonní budky parťáka, jenž listoval v seznamu.
„Nemůžeme čekat, už vyšel zvládneme to sami.“ Ukázal prstem na Kibu.
„Tak jdeme.“
„Pan Inuzuka? Pojďte prosím s námi.“ Přistoupili oba čelem ke Kibovi.
„Ku*va!“ Zaklel Kiba. „Nikam nejdu.“
„Nedělejte problémy chceme vás zabít v tichosti.“ Usmáli se oba.
„Zabít? V tom případě se nemusím krotit.“ Uklonil se Lee. Nikdo z těch tří si nevšiml, jak se k nim dostal tak rychle.
Než se ti dva stačili rozkoukat co se děje leželi oba na zemi. První co se dostal na nohy to měl velice rychlé. Lee ho chytil za hlavu a zlomil mu jedním plynulým pohybem vaz. To už byl na nohou i druhý ze zabijáků. Ohnal se po Leeovi, ale ten jeho ránu vykryl a co víc ruku mu zlomil. Nechutný zvuk lámající se kosti, která ještě vystřelila ven na světlo. Lee už jenom dostal svého soupeře na kolena, obešel ho a také mu trhnul vazem. V tom, ale Kiba zahlídl něco mnohem horšího než vyhlídka dvou zabijáků prahnoucí mu po životě.
"Do p***le, Hinata. Jestli mě tu s nima uvidí je konec mezi námi. Lee, támhle jde moje holka. Nesmí vědět, že s tím mám cokoliv společného někam je odtáhni, nebo něco já běžím rychle za ní ať to nevidí.“
„Hinato. Ahoj.“ Políbil ji na tvář.
„Co se to támhle děje?“ Koukla se mu přes rameno.
„Ále, to je nějaký divadlo, aby se pacienti v pokojích nenudili. Včera nám tu ukazovali...“ na chvíli se odmlčel „jak je nebezpečné lézt na stromy. Nějaký kaskadér vylezl na strom a několikrát z něho spadnul.“
„Tak na strom?“ Pokrčila Hinata obočí.
„Jo.“ Zasmál se Kiba nervózně. "To je tak uhozený, že by to jednoho nenapadlo, co?"

„To zase bude.“ Upravoval si Kakashi před zrcadlem kravatu, ale nijak moc dobře mu to nešlo.
„Co máš proti Asumovi? Je to hlavní dodavatel.“ Přistoupila k němu Anko a pomohla mu uvázat kravatu.
„Diky, hlavní dodavatel, ale čeho.“ Anko na to jenom pokrčila rameny.

„Kakashi, rád tě vidím.“ Potřásl si Asuma s Hatakem, když vstoupil do restaurace.
„Jak jdou obchody?“
„Nesnáším tuhle otázku.“ Zasmál se Asuma.
„Já taky.“ Přidal se k němu Kakashi. "Blbá formalita."
„No, dámy se nějak zabaví.“ Podíval se na Kurenai a Anko. „A my se budeme zabývat našimi obchody.“
„Počká to po jídle?“
„Samozřejmě.“
Asuma si po jídle zapálil cigaretu a vydechl obláček kouře. Podíval se zamyšleně na Kakashiho a začal v rozpravě.
„Časy jsou zlý, kde jsou ty doby, kdy stačilo Hyuugovi šoupnout pár tisíc a byl od něho pokoj na několik měsíců. Teďka nejenom, že otravuje on a Tsunadino Anbu, ale taky moje zboží nejde na odbyt. Tohle bylo vždycky špatný znamení, když se to stalo posledně... Yondaime zemřel.“
„Někdo přestal kupovat tvoje zboží?“
„Někdo začal zásobovat trh svým vlastním a to pěkně ve velkým a levně. Co víc je to pěkně říznutý. Moje zboží je aspoň kvalitní. Nestalo se, že by jsi ho použil a něco se ti stalo. A to co je teďka? Škoda mluvit!"
„Od kdy ti záleží na lidech?“
„Odjakživa.“ Kakashi se tomu posměšně uchechtl.
„Nekoukej tak na mě Kakashi. Jsou to pořád lidi co platí a když zemřou kdo to pak bude kupovat? Z čích peněz si pak budu dobře žít?“
„Tak takhle to je.“ Usmál se Hatake.
„Jen se nedělej. Jednu třetinu zisku posílám tobě. Jsi v tom taky.“
„Víš kdo nás zásobuje tím nekvalitním zbožím?“
„Moc toho nevím. Jenom jedno jméno.“
„A to?“ Zajímal se Kakashi.
„Kakuzo. Víc toho nevím.“
„Hmm, jeden člen Akatsuki by se takhle měl jmenovat.“ Zapřemýšlel Kakashi. „Ne, to jméno mi nic neříká, ale pokusím se o něm něco zjistit Asumo.“
„Děkuji ti příteli. No, už je pozdě budeme muset jít.“
„My také.“
Celá společnost se zvedla od stolu už si sundávali kabáty z věšáků, když v tom do podniku vrazil muž s punčochou přes hlavu.
„Tohle je přepadení!“ Zařval na celou restauraci. Než se stačil otočit držel ho Asuma pod krkem ve vzduchu.
„Tohle jsme si už probrali Konohamaru. Nech těchhle pí*ov*n a koukej se vrátit domů!“
Konohamaru si sundal punčochu z hlavy a uraženě odkráčel.
„Jeden by řekl, že z toho už vyrostl.“ Vztekal se Asuma.

„Au.“ Chytla se Tayuya za hlavu, kterou měla jak střep. Už se chtěla zvednout, když v tom si všimla, kde to je. Pokoj měl jedno velké okno, které bylo zataženo černým závěsem kvůli slunci. Vedle postele byla polička s lampičkou na čtení a několika šuplaty. Několik starých skříní ručně vyřezávaných. Postel na které ležela byla pro dva a nad postelí vysela kosa se třemi břity. Teprve teď si všimla, že na druhé ruce má pouta.
„Co to ku*va je?“ Zvedla svojí ruku která byla připoutaná k další, nikoli však její.
„Ty seš ten pa*chant co mě včera tak surově praštil.“ Zařvala na Hidana, který spal vedle ní. Natáhla se pro lampičku na nočním stolku a rozbila jí Hidanovi o hlavu. Takové probuzení opravdu nepotěší.
„Co to dop*dele děláš?“ Zařval Hidan. Snažil se chytit za hlavu, ale Tayuya s ním škubla, aby si ho přitáhla blíž a mohla mu dát několik dobře mířených pěstí.
Hidanovi se po chvíli podařilo jí obě ruce chytit a skroutit jí je za záda, takže teď ležela přímo na něm a dívala se mu velmi z blízka do očí.
„Já jsem nesmrtelný. Jen tak mě nezabiješ.“
„Uvidíme.“ Dala mu hlavičku s pokusem rozbít mu nos.
„No jestli to máš ráda takhle.“ Snažil se jí ještě víc rozzuřit.
V tom se otevřeli dveře a vstoupil Kakuzo.
„Co je to tady ku*va za bordel?“
„Neumíš klepat de*ile?“ Utrhla se na něj Tayuya.
„Vod kdy si sem smíme tahat děvky? Porušuješ všechny pravidla.“
„Kdo je u tebe děvka ty zjeve?“ Otočila Tayuya hlavu.
„Drž hubu ty ku*vo.“ Podíval se na ní Kakuzo.
Hidan Tayuye pustil jednu ruku, aby mohl došáhnout pro svojí kosu, kterou pak hodil po Kakuzovi. Ten stihl uhnout a zavřít za sebou dveře, kde se kosa zasekla.
Tayuya seděla na Hidanovi a rozhlížela se po pokoji. Hidan si zas se zájmem prohlížel jí.
„Co ode mě ku*va chceš?“
Hidan jí rukou přejel po zádech čímž si vykoledoval další ránu pěstí.
„Nevím.“ Přejel jí rukou po vlasech.
Tayuya ho chytla za košili a pořádně se prohnula. Hidan v domnění, že dostane další hlavičku zavřel oči. Místo toho však dostal polibek.