Pán Dortů, bitva o zlatý pekáč - Část 2

Po dlouhé době zase jdu něco napsat (navíc se nudim a spát se mi nechce ) tak snad se to bude líbit ... Myslim že v minulém díle se naši dva poutníci zbalili a jsou připraveni na cestu.

Pondělní odpoledne. Začíná se zatahovat. Je temno, šero, mlha. Někdo by si řek "skvělý počasí pro nějakou akci", ale ne všichni jsme nesmrtelní jako Chuck Norris.
Naruto má trochu strach. Přece jen nebojoval dobrých 5 let (od incidentu Jirayovi nohy). Lee je natěšenej jako vždycky. Ten si prostě nenechá ujít žádnou rvačku. Nejhorší bylo když si spletl čokoládu od Milky s rumovou pralinkou... Snad se nebude opakovat ten případ druhého skorozničení Listové (Oroprdítko už si myslelo, že se mu vyplní jeho sen. A vono nic. Vztekem praštil po hlavě Kabuta tenisovou raketou.).
"Připraven parťáku?" zeptal se Naruto Leeho.
"Jako vždycky, znáš mě!" odpověděl Lee a Naruto už jen kroutil hlavou sem a tam. Bůh ví, co si myslel. Naruto věděl, že jde na jistou smrt. Leeovi nechtěl nic říct, protože by jistě utekl a nějak moc netouží po tom, aby byl zmlácen jen on a ne i někdo jiný. Nechal na stole vzkaz:

Milá Sakuro.
Je mi to líto, ale opouštím město. Jdu vstříc osudu a snad konečně naleznu klid. Vydáváme se s Leem na nebezpečnou cestu do země "Kuři-prd", abysme zastavili rychle kynoucí linecký kolečko. Nejsem si jistý, zda se někdy vrátím, anebo jestli zahynu strašlivou smrtí. Proto ti přenechávám naši pekárnu a nalož sní jak nejlíp umíš. Hlavně si nech náš tajný recept pro sebe. Třeba se cestou zastavim u starých známých a poklábosíme. Určitě pošlu pohled.

S Pozdravem,
Tvůj Naruto

Bylo načase odejít. Jen Lee nevěděl, co bude s jeho zlatou rybkou, kterou vyhrál v tombole. Říká, že ho donutila babička, aby šel sní, ale my mu nevěříme. Je to jako když říkal, že on v dámských lázních nešmíroval, přitom si vyrobil ještě teleskop. Kdo by to do něj řek.... prase.... No ale spátky k věci.
V hnusném počasí a ještě hnusnější náladě se dva bojovníci vydali na svou cestu za dobrodružstvím. Všichni ze vsi se přišli rozloučit a popřát hodně zdaru (ve skutečnosti byli rádi že vypadli).
Jak takhle šli lesem, blížila se noc, a protože se Naruto bojí tmy, rozložili stany, rozdělali oheň a začali si vařit večeři.
"Hele, víš, Naruto... Jak my to vlastně provedeme? Slyšel jsem, že Orochimaru má prej obrovskou kouzelnou vařečku. Prý dokáže vyčarovat bojové koblihy."
"No, taky jsem něco podobného slyšel, ale moc tomu nevěřím. Spíš bych dal za pravdu, jak se říkalo, že Orochimarovy spodky jsou tvořeny z listového těsta."
"Ale co kdyby? Budeme nahraný. Už jsi někdy bojoval s koblihou? Umaže ti to čelenku a co potom. Můžou si nás splést s jinou vesnicí a místo Ramenu by nám uvařili Knedlo, Vepřo, Zelo."
"To máš pravdu. Musíme něco vymyslet"
Oba dělali, že hluboce přemýšlí, ale přitom čekali, až se jim začne vařit voda.
"UŽ TO MÁM!" vykřikl Lee. "Koupíme si tahač s cisternou a naplníme jí mlíkem. Až na nás půjdou koblihy, tak to na ně vylijeme." sdělil nadšeně Lee tuto novinu Narutovi.
"No nápad to neni špatnej, jenže je tu malý háček." *odmlčel se* "Kde chceš teď vzít, proboha, v LESE tahač a kanystr? Nemluvě o tom, že nejblížší benzínka OMW je až u Skryté písečné. My jdeme uplně jiným směrem."
Po tom, co Naruto dokončil větu, Lee zesmutněl a radši servíroval jídlo.
Po vydatné večeři šli oba vykonat svojí potřebu a poté spát. Není možné, aby dva mladí ninjové (jeden bývalý) takhle chrápali. Je to horší jak tlustý řidič náklaďáku. Jak tak tvrdě spali, přiblížilo se k jejich stanu podivné individuum. Něco si pro sebe šeptalo. Asi to byl schizofrenik (chudák). Byl však mazaný a ukradl všechno vybavení, jídlo, ba i jakýsi přístroj připomínající kompas s mapou v jednom. Jak se dalo předpokládat, naši roztomilá spáči si ničeho nevšimli a zloděj se zatim ztratil mezi stromy.
"Jééééé to je krásné ráno."
Naruto se rozhlíží kolem sebe a něco mu připadá divné (asi mu to furt nedošlo).
"COŽE!!! LEE VSTÁVEJ MUSÍME MAKAT NĚKDO NÁM UKRADL VĚCI!!".......

Pokračování příště