Žánr

„Karin, počkej na mě“, volal Sasuke.
Karin se otočila a poznala svého přítele Sasukeho.
„Ahoj, Sasuke“ řekla Karin
„Ahoj, Karin, nezajdeme si spolu někam?“ řekl a gestem Karin naznačil, že si chce promluvit.
„Mohly bychom, ale jen na hodinku, protože se mám potom sejít s Kakashim.“
„Proč s Kakashim? No, to je jedno. Jdeme?“ a vykročil.

Za chvíli už seděli v cukrárně a Sasuke vytahoval malou papírovou krabičku.
„Něco pro tebe mám. Tady máš.“ podal Karin krabičku.
„Co je to?“ zeptala se.

Další jednorázovka ale tahle se mi zdá jaksi nějaká krátká

[i]Větve se ohýbaly v rytmu větru a ve vzduchu byla cítit vůně právě rozkvetlých květů třešní.
Neznáma kunoichi si lehla pod rozkvetlou třešeň, poslouchala zpěv ptáků a nechávala se unášet všemi různými druhy vůní.
Zavřela oči, představovala si, že je jedna z listů, které odnášel vítr.

Takže sorry za to spoždění! Vůbec se mi nechtělo psát. A pozor! Důležité oznámení:
Budu psát povídky 1x za týden, ale budou delší!

Gaarovým sourozencům bylo nějak podezřelé, že pořád nejde i když právě začínal jeho oblíbený seriál» Zoufalí manželé ( aneb Zoufalé manželky z pohledu jejich mužů ).
,,To je divný!“ prohlásil Kankuro a zvedl se z prohřáté pohovky.
,,To je!“ souhlasila Temari a přepnula kanál na Primu, kde právě začínal Clever.
,,Půjdeme ho hledat!“ vykřikl Kankuro hrdinským hlasem a ruce dal v pěst.

Ahoj, tahle povídka mě napadla, když jsem se včera dívala na fotbal. Fotbalu moc nerozumím, takže omluvte patřičné chyby co do počtu hráčů atd. Přece jenom je to v Konoze a tam se může fotbal hrát jinak že? Takže přeju příjemnou zábavu...:)

*****

„Podívej se na to.“ vykřikl Lee, když procházel okolo velkého bilbordu vyvěšeného na jednom domě. Neji se otočil a koukal na velký fotbalový míč.

5 díl Když ztratíš city je tu!!!

Hinata seděla na balkoně a pozorovala hvězdy. Užívala si tu příjemnou chvíli a měla pocit jako by Naruto znovu seděl vedle ní. Jako by znovu cítila jeho bušící srdce, jeho dech nebo jeho teplé rty jak ji vroucně a vášnivě líbají. Zhluboka se povzdechla. Z jejího snění ji vyrušili kroky.

"Hoshiko! Už musíme jít."řekla Risa a usmála se na ni. Hinata ji usměv oběpovala a obě si nasadili masku. Skočili dolů z balkonu na zem a rychle se schovali za strom, kde na ně už čekal Daisuke.

Tak jo, další přepis xD První kapitolka nic moc, ale ty další... "Bohatým beru, na tebe s**u." no lol xDDD
Ale bacha, je to shounen-ai, později ehm... yaoi xD
Napsala: Martan

Jak mě Mr. Uchiha naštval

"CO - COŽE!?," vyjel Naruto, když ráno vstal, aby se najedl a šel trénovat.
"Došlo instantní ramen! ... když jsem říkal, jak si hnusný, nemyslel jsem to tak, prosím, vrať se," říká Naruto v domnění, že mu za to uteklo. Ve skutečnosti se Sasuke rozhodnul vrátit, dorazil v noci a měl hlad. Byl si jistý, že u Naruta bude něco k jídlu a tak k němu dorazil a všechno snědl. Naruto měl ale hlad a chuť na ramen, tak se rozhodnul jít do Ichiraku ramen.

„Dobře!“ rozhodl Naruto. „Aspoň si trochu užijeme!“ „Jak chceš, ale budeš litovat!“ informoval ho rudovlasý člověk. „Pojď ale ven, je tu hrozná tma.“ Oba tedy vyšli z jeskyně a až teď , v přímém slunečním světle Naruto spatřil jeho tvář.
Byl to ještě kluk. Mohlo mu být tak patnáct. Ale kuráže měl dost, protože na Naruta ihned zaútočil. Sáhl si do kapsy a vytáhl shurikeny. Hodil je po něm strašlivou rychlostí, ale Naruto hbitě uskočil. „Braň se!“ vykřikl Neznámý. „Budu, až mi řekneš, kdo jsi!“ odvětil .

Darren rychle odskákal dál od Kisameho, až na břeh. Ruce mu stále krvácely a atk neměl jinou možnost než je zabořit do vlhké hlíny. Sice se mu do nich dostane špína, ale to později mnichové uzdraví. Hlavně, že to zastaví krvácení. Kisame začal sestavovat pečetě.
„Teď teprve něco uvidíš, kluku!“ vykřikl a najednou se z celé vody, která byla v jezeře, sformoval obrovský vodní drak. Darren překvapením vykřikl.

U Naruta a Shii

V tom ale něco zašustilo v nedalekém křoví. Oba se postavili do obrané pozice a čekali, co se bude dít. Po chvíli ze křoví vylezl... „ Malý králíček??“ řekli oba dost podiveně. Pak se však začal smát, ale něco se stalo. Tentokrát to však znělo jako výbuch. A no, byla to malá exploze. Okamžitě se otočili k místu, odkud slyšeli výbuch. Nečekali už ani minutu a vydali se tam. Než však stačili někam doběhnout, někdo je zastavil. Spíše něco je zastavilo. Byl to velký, dlouhý meč. Oba hned poznali jeho majitele.

Tak jo, dávám to sem s tím, že pokud jste považovali třetí díl jako málo krvavý, tenhle je promiňte, ale tenhle asi bude možná ještě méně, ale to musíte zhodnotit vy! Tak příjemný čtení!

"Temari... Temari pojď, musíme jít." Temari se ještě více rozvzlykala.
"Ne... to nejde..."
"Vím, jak se cítíš, pro mě bylo také těžké oplakat Kakashiho a Tsunade, ale..."
"Cože?! Ti dva byli také zabiti?! Ten haj*l!" Temari zatla pěsti. Sakura si vzdychla.

„Všechno je pryč …“
Mladý muž se zmateně rozhlížel. Nepoznával to tu. Věděl, že je tu poprvé v životě a netušil proč.
„Vážně?“
Všechno tady bylo tak … Dokonalé. Dokonaleji by to žádný malíř nemohl nakreslit. Jeho oči vnímaly tu krásu a téměř nemrkaly, aby snad o jeden jediný div nemohly přijít. Byl v nějaké zahradě. Krásné zahradě, plné bílých květin. Kvetly všude okolo, a ve vzduchu zanechávaly nádhernou vůni. Muž se zhluboka nadechl a usmál se. Ta vůně mu připomínala její vůni … Její …

Nějak rychle mi to poslední dobou píše

„Tý voe, tak tohle je brutální“ řekl Tobi a rozrazil si cestu k monitoru.
„Chce to po mě nějaký heslo, nevíte jaký to je?“
„Zkus tam Tobi!“ navrhnul a Naruta tam půl hodiny hledal 4 písmenka.
„Hele nefunguje to. Tak zkusím Naruto.“ Vyťukal tam jeho jméno a ejhle, fachá to.

Ták... a je tu další z mých nechutně romantických povídek...

[size=18][font=Monotype Corsiva]Sakura stála před otevřeným oknem a dívala se na temné noční nebe… byl nov, čas, kdy měsíc nezáří…
Povzdechla si, a slzy se jí začaly kutálet po tvářích… pevně stiskla starou fotografii v ohmataném rámu…
Starý tým sedm… staří přátelé, stará láska…
Čtyři postavy, dvě se tvářily nevraživě, dvě se usmívající…Ale kdepak ty staré časy jsou…?

Musíš se pomstít… Zabít jistou osobu…

Ten samý večer se Sasuke vracel z hospody za svou ženou Hinatou a dcerou malou HInatou (budou v tom mít bordel...moje mamka se taky jmenuje stejně jak já a je to prostě hukot XDDDDD Děda zařve Jano a myslí mamku, ozvu se já a on, ty neee, stará Jana....a to je mamka ještě docela mladá...XDDDDDDD..já sem zase na pořád malá, takže..XDD)

Sasuke, v mírně podnapilém stavu stril hlavu do dveří.
,,Hinatkoo, kuuuk, sem doma" zakukal ceselým hlasem.
...nic....ticho....

Tým Kakashi šel večerní hlavní ulicí Konohy.
Ulicí se táhla vůně ramenu a jiných jídel, chodilo tudy spousta lidí a menší restaurace obsluhovali o stošest.
„No jo, vy jste opravdu mnohem silnější!“ pochválil je Kakashi.
„Nemůžu uvěřit, že jste získali ty rolničky.“
Naruto se zasmál.
„Myslím, že jsem vás i překonal, sensei Kakashi!“
„Nepraštil jsi se tam někde do hlavy, Naruto?“ poznamenal Jaden.
„Já praštim tebe!!!“ urazil se Naruto.

Tak jsme se my tři, tedy já (kykYsSka), Lilgaara a _.Sakura._ rozhodly napsat jednu ff. Tuhle tu konkrétně jsem psala já s Lil, další třea budem psát všechny tři. Tak doufáme, že se bude líbit.
Ps: foto by Lilgaara

Laska je jako růže.
Rodí se jako malé poupě, roste do krásy a velikosti, až nakonec uvadne a zbydou po ní jen ovadlé okvětní lístky plné bolesti a prázdnoty.
A o tomhle je i tento příběh.
Bylo to obyčejné ráno, jako každé jiné.

No, a je tu 5. dílek. Sakriš, to to pěkně rychle letí

5. díl Přepadení u jezera

Náhle se však vzpamatovala a řekla: „Co tady děláš??? Jak si nás našel????“

„Neptej se. Chci ti něco ukázat. Pojď semnou,“ zněla jeho odpověď.
Sakura na něj hleděla trošku zaskočeně, než se konečně vzpamatovala a ozvala se: „Proč bych měla s tebou někam jít?? Vždyť tě ani neznám.“

Kurenai hleděla zamyšleně z okna. Už to bylo dvanáct dní. Dvanáct dní, co odešel... Určitě už dávno dorazil na místo. Není pochyb, že tam dorazil. Ne, na cestě tam ho nemohlo nic zaskočit. A o jeho vyzvědačských schopnostech nemohlo být pochyb. Vždycky uměl být tichý, když na to přišlo. Jenže... kdo ví, s kým se mohl střetnout TAM...

Otevírá oči a před sebou vidí známou postavu.
„Jiraiya-sama,“ zašeptá potichu ještě unaveným hlasem. Ten se na ní ze široka usměje.
„No konečně. Vítám tě po týdnu opět mezi námi. Už jsem se bál, že se neprobudíš.“
„Cože to jsem spala týden ??????? Celý týden???“ ptá se překvapeně nyní už probraná Nano.
„Tak tak … už bylo na čase.“ odpoví Jiraiya-sama. Nano pohlédne z okna a zapřemýšlí……..