Žánr

Soumrak lásky 6.díl ↓↓↓ ....je to hodně krátký...ale snad se polepším ....doufám, že ve výběru Hokageho nejste zklamáni =D.

Lidi omlouvám se, ale já na nějaký super ultra bojový scény nějak nejsem =D.

Soumrak lásky - 5.díl ↓↓↓

********O pár hodin později =D********

Soumrak lásky - 4.díl → tý jo..já se s tím pyplala, kdo ví jak dlouho...ale už vím přesně(až na pár deitalů →to Zuzka mě přemluvila ke kapitolovce...měla to být jednorázovka =D) jak přesně všechno bude =D. ↓↓↓

Nezabíjte mě, prosím =D

,,Ech...Hinato?" zeptal se nejistě Naruto a zamhouřil očima.
Dívka vystoupila zpoza stínu a tmy. V jemném měsíčním světle vynikly její dlouhé, ebenově temné vlasy. Hinata se nervozně ošila a zahleděla se do země.
,,Nevěděla jsem, že tady budeš." zašeptala neslyšně.

Někdo zaklepal. Temari polekaně ucukla a povdívala se na dveře.
,,Da...dále," zakoktala.
V rukou nervozně svírala kytku od Shikamara. Ten na tom nebyl o moc líp. Dveře se pomalu otevřely.
,,Temari já jen ti nesu něco k pití," řekl Gaara a vešel s láhví v ruce. Zavřel dveře a otočil se. Najendou se prudce zastavil. Jeho pohled směřoval na Shikamara, který mu nebojácně pohlédl do očí.
,,To je...," začal Shikamaru. Ale Temari ho dloubla do žeber.
,,...o...od tebe hezky," dořekla za něj.

,,Takhle to chodí každý den," řekne chlapec s kapucí na hlavě.
,,Měli bychom něco udělat," otočí se od okna na osobu, se kterou probírá trápení dívky, na které mu záleží.
Druhý chlapec se bezradně opře o židli a povídá se utrápeně do stropu.
,,Kdybychom aspoň věděli, co se stalo," promluvil.
,,Měl bys za ní jít, Gaaro. Snad by ti to řekla," poradil mu Kankurou. Chlapec zakroutil hlavou, vstal a přešel k oknu za svým bratrem.
,,Zkoušel jsem to mockrát, ale marně."

*****Před měsícem*****

Sasuke vytřeštil oči, zvedl ruku a rozklepaným ukazováčkem ukázal na Itachiho. Chvíli pouze otvíral a zavíral pusu, ale nakonec ze sebe dostal něco jako : ,,It...Ita...Itachiii????! Braachaaa???!" zařval..dál pokračoval rezignovaným hlasem:,,Ježišku..si ze mě zase děláš p***l, co?" obrátiv oči ke stropu, kde objevil pár přilepeným palačinek, plenek, žvýkaček a jednoho a půl zavináče.
,,Sem zas tolik nepil a už mám halušky...idu dom!"

,,…Chrápeš víc než brácha…“

29. kapitola: Druhý kotník

,,Cože?“ zeptal se rozespale Sasuke.
,,Chrápeš víc, než brácha!“ zopakovala Hedanna.
,,Ty se se mnou bavíš?“ podivil se sasuke.
,,A co jako mám dělat?“ utrhla se Hedanna. ,,Kdybys tak slyšel, co si povídají, pochopil bys…“
,,A dá se to nějak zařídit?“ zeptal se.
,,Tak maximálně, že bys odezíral, jinak nevím,“ odpověděla.
,,Zezadu…“ zamručel.
,,Však právě!“ zamračila se.
,,Nechceš mi to říct?“ zeptal se Sasuke.

Milý Chouji,

kdysi jsem si myslel, že když máš někoho rád a záleží ti na něm... když jste prostě přátelé a vnímáte to tak oba dva, tak spolu prostě budete.... budete si užívat života... spolu, budete se smát... spolu, budete smutnit... spolu... že pocity budete vnímat společně. To jsem si myslel a tomu jsem i věřil.
Ale ukázalo se, že je všechno jinak... někdy se cesta, po které kráčíš se svým přítelem, začne rozdělovat...a někdy se stane, že se každý vydáte někudy jinudy.

Jednoho osudnýho dne se Tobi ála Madara rozhodl že si musí za každou cenu udělat řidičák. To proto že mu Deidara nadává, že je nemožnej imbecil, a Bůh ví co. Tak si řekl: "Když budu mít řidičák, budu jezdit v nablejskaným Cabrioletu, tak už možná nebudu ten nemožnej, a on si bude chtít vozit p***lku." Tak jedno krásné ráno, ještě dřív než všichni z Akatsuki vstali, nasedl na svoji růžovou trojkolku, co potají ukradl Sasukemu, a už si to řítil do Konohy udělat si řidičák.

„Nemáš něco k pití?“ Vyflusla si Mikon a už do sebe lila Nikin čaj. Ta na ní jen uboze koukala, jak v ní mizí celý 0,5l icetea, který ještě ani neochutnala.
„Ou.“ Pomyslel si Anshin.

Niki se otočila za sebe, tam kam poslala svůj rasengan a s úsměvem řekla.
„Anshine, že bys toho tolik nezdemoloval katonem.“
„Radši to zkoušet nebudu.“ Odpověděl a začal se rozhlížet kolem dokola. Tentokrát někam zmizela Mikon.
„Kde je Mikon?“ Divil se. Niki se šťastným výrazem ukázala na křoví, ve kterém se něco hýbalo.

Sate, to som ja, Deidínko-kun - najkrajší člen Akatsuki... Neuveríš čo sa mi teraz stalo, môj krásny denníček... Nenávidím Peina je to taký *censored*!!!

Je 10 hodín. Požiadal som Tobiho aby mi doniesol televízor [aspoň na niečo je dobrý]. Tak si teraz kukám Pokémonov, a zaľúbil som sa do Misty . Kľudne kukám zápas Ash proti tomu s tým zeleným debilkom, keď mi do izby vtrhne Hidan so slovami: ,,Deidara! Pein zistil že nemáme čo žrať," - ako keby mne niečo žrať dávali *hladný pohľad* ,,A posiela ťa do obchodu, spoločne s Tobim!"

Kankuro kráčal rýchlym krokom k svojmu domu. Snažil sa čo najrýchlejšie ujsť z dohľadu Tsunade ,ktorá sliedila z okna. Nechcel, aby ho náhodou nepozvala ešte aj na dezert. Keď sa zastavil pred svojím domom, zarazil sa. Na trávniku bol až nezvyčajne veľký neporiadok. Samé staré veci, časti strojov, tupé nože a nepodarené prototypy bábok sa váľali na zemi. Kankuro otvoril bránku a vošiel do dvora. Vpredu to vyzeralo, že to iba TenTen vyhodila zopár vecí, ktoré už nepotrebovali. Keď ale prišiel za dom, prišiel na to, že sa mýlil.

Dva a půl měsíce se potuloval po světě, nikdo nikdy neviděl blondýnku s velkým vějířem na zádech, už si myslel, že celé co se doteď stalo byl sen a žádná Temari nikdy neexistovala. Až ho jednou jeho nohy donesli do Písečné vesnice, nevěděl jak se tam dostal, ale když už tam byl, rozhodl se navštívit své příbuzné a optat se, co je nového. V hloubi duše doufal, že tam na něj čeká jeho žena, že se přece jenom vrátila a on bloumá po světě a zbytečně ji hledá.

„Dobrý den, já...já jdu za Kazekagem.“ oznámil u brány do Suny.

„Ale Naruto! Jen kvůli tvému hloupému snu se tu budeme zdržovat? Jdu se zeptat Kakashiho.“ Odpověděla Sakura a odešla.
Za chvíli se vrátila s odpovědí: „Sensei je pro, aby jsme vyrazili ihned, takže šup! Oblíct a jdeme!“ Naruto na ni vrhl poslední prosebný pohled, ale dívka se jen otočila a odešla.

„Itachi, Itachi, koukni jaký jsem našel pěkný shuriken.“ Chlubil se za běhu Tobi.
„Jsi si jistej, že můžeš používat zrovna tohle?“ Tázal se ho Itachi
„Hah. Samozřejmě, že můžu používat shuriken. Ty mě podceňuješ... koukni jak trefím támhle ten strom.“ A hodil po něm svůj shuriken
„Aaaah. Moje noha! Kdo to sakra...“ Řval Hidan bolestí.
„k***aaa.“ Vydechl Tobi
„Šiješ do vlastních, ty zk***y...“ Řval Hidan dál
„Jeden dole, sedm zbývá.“ Řekl s úšklebkem Itachi
„Drž hubu.“ Odbyl ho Tobi

Byla hluboká noc. Mraky zakrývaly měsíc a hvězdy. Nepřátelské ležení bylo obehnáno dřevěnou palisádou, kde svítilo pár pochodní. Stráže se střídaly v pravidelných intervalech. Nebylo možné zbavit se jednoho strážného, aby to neupoutalo pozornost jeho kolegy.
Klon už nemohl nic zjistit, tak se rozplynul.
„Moje první mise obtížnosti A. Primární úkol je ukrást tajné dokumenty o rozmístění nepřátelských jednotek na hranicích naší země. Sekundární, zabít velícího této základny. Tak jdeme na to.“

Kiba se probudil. Už nepršelo. Seděl ve vlhké trávě a na rukou i na nohou cítil pouta, která se mu nemilosrdně zařezávala do masa. Chtěl zaklít, ale ústa mu ucpával dobře utažený roubík. Koutkem oka viděl, jak opodál leží podobně důkladným způsobem svázaný Akamaru.
„Psi patří na řetěz,“ ozval se zvonivý, ale silný dívčí hlas někde za ním. Když ho uslyšel, měl pocit, jako by v tom hlase bylo něco jako tvrdost kovu, nebezpečí a ostrost jako ostří kunaie. „To vás ve škole neučili, chlapečku?“

Pohled z výšky na bojiště ukazovalo vřavu, která se rovnala doopravdické války. Z jedné strany se pohybovalo tisíce mrtvol a proti ním stálo jen pár velmi silných obránců strany dobra.
Celé okolí se třáslo pod náporem duševní síly, kterou Zaraki Kenpachi kolem sebe vypustil. Všichni nemrtvý padli na kolena a Akatsuki měli co dělat aby se jim nestalo to samé. Zaraki ještě přidal a všechnu energii směřoval v malé výseči proti klečícím nemrtvým.

„Aaaaaaaaaa! Pomoz mi!“ Kvílel Doragon, marně se pokoušejíc plavat. „Něco mě drží!“ pokračoval. Naruto jen stál a zíral s otevřenou pusou. „Pom-!“ Doragonův hlas zanikl v hlubinách moře.
„Co to bylo?“ vydal ze sebe vyděšený Naruto zdráhavě. Náhle uslyšel praskání. Bylo to za ním! Otočil se a spatřil pukající vejce.
Zděšením vykřikl, když se z otvoru ve vejci začala soukat malá slizká zelená nožička. Vejce se rozpůlilo a na svět vykoukl malý dráček. Zakašlal a z tlamičky mu vyšel maličký plamínek. Naruta něco napadlo.