Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … | 8. |

Otevírá oči a před sebou vidí známou postavu.
„Jiraiya-sama,“ zašeptá potichu ještě unaveným hlasem. Ten se na ní ze široka usměje.
„No konečně. Vítám tě po týdnu opět mezi námi. Už jsem se bál, že se neprobudíš.“
„Cože to jsem spala týden ??????? Celý týden???“ ptá se překvapeně nyní už probraná Nano.
„Tak tak … už bylo na čase.“ odpoví Jiraiya-sama. Nano pohlédne z okna a zapřemýšlí……..
/Dlouhá doba …. Proč se mi zdají ty hrozné sny …. Bojím se usnout …………bojím se,že se mi bude ten sen zas zdát a já vím že bude ...... Zachraňte mě někdo, prosím .......................................…………./

„Událo se něco zajímavého za ten týden?“ optala se ho po odmlce.
„Nic zvláštního. Tvůj tým zatím odpočívá, takže míso mise jsou stále ve vesnici. Naruto pilně trénuje a pořád si Kakashimu stěžuje, že ho to samotného nebaví. Sakura pomáhá v nemocnici a trénuje s Tsunade-sama, aby byla lepší.“
„Aha. No chudák Naruto. Slíbila jsem mu, že s ním budu trénovat.“
„No teď asi těžko. Měla bys zatím spíš odpočívat jako ostatní. Slyšel jsem co se stalo.“ Významně pozvedl obočí. Nano se vyhnula jeho pohledu.
„Hm …,“ zabroukla a dělá, že jí strašně zajímá nemocniční povlečení.
„Měla by si Tsunade-sama hodně poděkovat. Už po druhé ti zachránila život…“ pokračoval dál.„Já vím. Zastavím se za ní co nejdříve. Potřebuji si s ní promluvit.“ nakrčila obočí.

/Dlužím jí vysvětlení a hlavně poděkování za to, jak mi pomáhá./

„Nechceš mi něco povědět?“ narážel na její chakru. / Vím, že ví, co to je za chakru uvnitř jí./
Zvedla k němu pohled.Chvilku uvažovala, zda mu o tom má povědět či ne.
/Nejdříve to povím Tsunade-sama. Potom, buď se to dozví od ní, nebo mu to stihnu říct já./
„Zatím ne,“ odpověděla mu a usmála se na něj. Chtěla odvést téma.
„Dnes je krásný den, že?Nevíš kdy budu moci odejít strýčku Jiraiyo ?“ koukala se ven z okna.
Jiraiya tohle oslovení moc nemusel, ale později si na to zvykl. Teď se mu to dokonce i líbí.
„Myslím, že jsem zaslechl tak za den dva. Nevím to jistě. Musíš počkat až se tu objeví Sakura nebo Hokage-sama. Budu muset jít. Přijdu se na tebe ještě podívat, ale až později.Tak se zatím měj.“ Než stihla něco říct, zmizel oknem ven.
/Určitě jde zas špehovat do lázní…/ zašklebí se Nano. Postel byla sice celkem pohodlná, ale začalo jí být teplo. Navíc po tom týdnu byla odpočatá a necítila se nijak zvlášť unaveně. Odkryla peřinu a sedla si na okraj postele. Položila nohy na chladnou podlahu a pokusila se vstát. Ze začátku to nešlo. Jakmile se zvedla z postele, dopadla zpátky. Nevzdávala to. Nechtěla tu trčet, když si může venku užívat sluníčka. Asi už po 4té se postavila. Tentokrát se jí to podařilo. Opatrně udělala jeden krůček, poté druhý. Chytala balanc.To víte, když se skoro celý týden nehýbete, tak se nedivte, že je vaše tělo tak ztuhlé. Po čtvrt hodince už zvládala chodit. Posadila se na rám u otevřeného okna a koukala do ulic Konohy.
/Když tak přemýšlím, pořádně jí ani neznám. Spíš si jí moc nepamatuji. Znám tu jen pár lidí v nemocnici, Sakuru, Naruto-kun, Kakashi-senseie, Tsunade-sama a Jiraiya-sama. A pak si pamatuji ještě na toho kluka, co do mě vrazil. Myslím, že se představoval Kiba a ten jeho krásný pes, kterého oslovil Akamaru. Později se s nimi opět uvidím a seznámím se snad i s ostatními přáteli Naruta a Sakury. Ovšem, nejdříve musím vyřešit tu záležitost s Tsunade-sama. Povím jí pravdu. Sama toho moc nevím, ale alespoň něco bude vědět. Třeba toho o mě zjistí víc. Třeba mi nějak pomůže, abych nemusela trávit dny v nemocnici vždy, když použiju více své chakry. / dále zauvažovala co vše o svojí chakře ví a co poví Tsunade.
„Ach jo … už chci pryč …“ prohodila do ticha. Otevřeli se dveře a v nich stála Sakura.
„Už si vzhůru !“ pravila radostně a pokračovala. Teď se spíš její výraz změnil v přísný.
„Neměla by si náhodou ještě ležet v posteli?“
„Asi ano, ale cítím se lépe. V té posteli mi je strašné horko. A navíc venku je tak krásně …“
Usměje se na Sakuru.
„Tak teď vypadáš jak kopie Naruta!“ zasměje se Sakura, když vidí její úsměv. Ale nějak jí to nedojde.
/A jeje měla bych si dát větší pozor, nebo to nedopadne nejlíp. Není zas tak hloupá a nevšímavá.Naštěstí jí to nedošlo./ dostala se trochu do rozpaků a váhavosti, kterou okamžitě zahnala.
„No jo no. Em …. Sakuro… nevíš kdy budu moct odejít?“
„No teď ti dám lék, změřím teplotu, prohlédnu a pak oznámím výsledky Tsunade-sama. Pak to bude pouze na ní.“ Udělala tak jak řekla. Teď jí akorát změřila teplotu.
„Cože?! Měřila jsem ti teplotu ani ne ráno a měla si jí vysokou! Teď jí máš akorát … jak je tohle možný?“ přemýšlí udiveně nahlas.
„No vidíš! Já ti říkala, že jsem v pohodě.“ /Prohlídla jsem ji a vypadá to, že je v pořádku…/
Rozloučila se s ní Sakura a šla nahlásit Tsunade výsledky. Jakmile Sakura zmizela ve dveřích, chvilku poslouchala za dveřmi a ujistila se, že nikdo nejde do jejího pokoje. Začala se oblékat a zmizela oknem ven.

TSUNADINA KANCELÁŘ

Sakura po zaklepání na dveře vejde dovnitř. Podá Tsunade papíry s výsledky vyšetření a povídá :
Prohlédla jsem jí a změřila teplotu. Měla jí normální a všechny funkce jsou v naprostém pořádku. Možná jen trochu ztuhlé svaly jinak nic víc. A to sem jí měřila ani ne ráno teplotu a měla 38,3. Nechápu to během 4 hodin se jí teplota změnila. Mam takový pocit, že jí pomáhá ta cizí chakra jako u Naruta.“ Sakura měla obavy. /Bojím se, aby neměla v sobě Bijuu./
„Hm … děkuji ti Sakuro můžeš jít. Odpočiň si dneska.“ S těmito slovy Sakura odešla.
„Zvláštní. Alespoň, že tak. Bála jsem se, že se nevzbudí. Je silná, když tohle všechno ustane.“ Prohlížela papír, když si všimla pohybu za oknem.
„Vylez, vím že tam si.“ Ozvala se s hlasem namířením k oknu. Do místnosti hupsla postava.
„Neměla by si být náhodou v posteli?!“ zeptala se jí Tsunade.
„No je mi už lépe a hlavně …. Chtěla jsem vám poděkovat. Hodně poděkovat. Za to co pro mě děláte. Už dvakrát jste mi zachránila život.“ řekla Nano. Tsunade jí stále pozorovala.

Nějak nevěděla co na to říct.
„A… HM… chtěla jsem se omluvit.“ pokračovala.
„Za co?“ ptala se tázavě Hokage.
„Za to, že jsem vám nepověděla úplnou pravdu. Víte, je to všechno kvůli té chakře. Což asi už víte, ale já vím co to je. Myslela jsem, že to bude v pohodě, že nebude třeba to zmiňovat. Nerada o tom povídám. Připadám si pak … divná … jiná. Víte? Vím o tom krátce. Projevilo se to poprvé jen trochu a to před 3 roky, kdy zemřel něco jako můj otec. Zanakio-kun, který se o mě staral, jak už víte. Strašně mě ta smrt zasáhla a tohle vyplulo na povrch. Říkáte si, že jste takovouhle chakru nikdy neviděla a já říkám to samé. Říkám tomu TOKAPAAO : Tok (proud)pantera.

(Tohle sem si vymyslela, takže nvm jestli to vůbec něco znamená, ale nevěděla jsem jak to nazvat. xD Proto se omlouvám a neručím za to )

. Tuhle „moc“ jsem měla v sobě asi pořád, akorát, že jsem o ní nevěděla. Nevím, zda tuto chakru někdo má a proto si troufám říct, že jsem asi jediná. Barva je šedo-bílo-černá. Netuším, jak je Tokapaao silná. Nikdy jsem nevyužila její plnou sílu. Neumím jí ovládat. Když jí propustím, tak jí mám pod svým velením jen z části. Jinak sama myslí. Sama dělá to, co uzná za vhodné. Ovšem není zlá, že by mi třeba našeptávala ať někoho zabiju apod. Ale po použití má špatné následky.

Rozdělila jsem to na 3 stádia :
1. Stádium – 1) Mírné křeče v částech těla. Převážně nohy a ruce.
2) Silné křeče ……………………………………….
2. Stádium – 1)Křeče, motání hlavy ( ztrácení stability )
2) Zatmění před očima na nějakou dobu.
3. Stádium – 1) Úpadek do bezvědomí na několik hodin, ne-li dnů.

Při prvním pořádném projevení chakry se uvolnila tzv. Pečeť pantera. PečeŤ pantera : S pomocí chakry se zhmotní tělo živého zvířete. Zbarvení pantera je zřejmě podle mě. Miluji černou…“ zavřela oči / Paao …./ zavolala v duchu . Tak ho pojmenovala. Paao-panter. Vedle ní se odnikud objevil černý panter jako uhle s červeně žhnoucíma očima. Tiše zavrněl, došel k Nano, usedl vedle ní a zadíval se na hokage. Ta se na něj se zájmem podívala.
/Je to opravdu úchvatně krásné zvíře …/
„Je živí. A proto je na tom daleko zvláštní to, že kdykoliv může zmizet a kdykoliv se objevit na jakémkoliv místě na mé požádání. Je to prostě démon v živé podobě a bez temné stránky. Cítím jeho přítomnost a on mě chrání.“ Dokončila proslov s upřeným pohledem na Paao.
„Zajímavé. Jsem ráda, že si mi to řekla.“ Usmála se na ní Tsunade.
„Chtěla jsem se ještě zeptat. Nemusím se už vracet do nemocnice ?“ koukla se na ní se smutným provinilým pohlede. Hokage spojila bříška prstů a pak s odpověděla.
„Dobrá, ale moc se při tréninku nepřepínej. Vím, že půjdeš trénovat i když ti to zakážu. Jakmile by ti bylo nějak špatně dojdi za mnou a já se na tebe podívám.“
„Děkuji. Nevíte, kde by mohl být Jiraiya-sama?“ ještě se zeptala než odešla.
„To netuším. Misi nemá a v lázních určitě nebude.“
/Tam jsem mu na nějakou dobu zamezila přístup. Pár dívek si stěžovalo že je tam nějaký starý zvrhlík obtěžuje…/ zašklebila se škodolibě.
„Ještě jednou díky.“ a zmizela i se svým démonem z kanceláře. Tentokrát dveřmi.
„Paao, zkus ho najít.“ s předením se panter vytratil. Prošla sotva první uličkou a objevil se vedle ní.

„Říkáš u řeky?“ na souhlas zapřede.
/Tak jdem./
Dorazili k řece a viděli před sebou Jiraiyu sedící na kameni, jak si máchá nohy ve vodě.
/Zábavný pohled … / pousměje se Nano.
„Á vítej Nano,“ pozdravil jí s úsměvem.
„Ahoj strýčku Jiraiyo! Víš, chtěla bych s tebou mluvit…“ začala.
„Asi tuším o čem… tak povídej. Budu pilně poslouchat.“ Vyložila mu vše co řekla Tsunade a pohladila pantera, který si lehl vedle ní.
„Zajímavé. Nikdy jsem nevěděl, že by tohle někdo měl v klanu Uzumaki …“ zapřemýšlel se, když uslyšeli šustnutí. Nani ihned na dotyčné místo hodila kunaie. Nevšimli si, že po tu celou dobu je někdo poslouchal …..

Ten někdo stihl uhnout a teď oněměný vystupoval ze stínů stromů a mířil přímo k nim ……... .