Píseň přírody

Další jednorázovka ale tahle se mi zdá jaksi nějaká krátká

Větve se ohýbaly v rytmu větru a ve vzduchu byla cítit vůně právě rozkvetlých květů třešní.
Neznáma kunoichi si lehla pod rozkvetlou třešeň, poslouchala zpěv ptáků a nechávala se unášet všemi různými druhy vůní.
Zavřela oči, představovala si, že je jedna z listů, které odnášel vítr.
Nevšímala si blížící se osoby, poslouchala rozmanitý rytmus větru s doprovodem zpěvu ptáků a šumění trávy. Pomalu otevřela oči, nad ní stála osoba, kterou velmi dobře znala, zděšením sebou cukla a zahleděla se do jeho tmavě černých očí.
„Ahoj Sasuke“ pozdravila ho kunoichi.
„Ahoj, moje krásko“ oplatil jí pozdrav a přivítal jí polibkem.
„Nečekala jsem, že sem přijdeš“
„Chyběla jsi mi“ usmál se na ní Sasuke a lehl si vedle ní do trávy.
„Slyšíš to?“ zeptala se ho kunoichi a zavřela oči.
„Co bych měl slyšet?“
„Tu píseň, píseň přírody“
Sasuke také zavřel oči a zaposlouchal se, nevnímal nic, jen zvuky přírody.
„Ano, slyším to, je to nádherné, nádherné jako ty“ řekl Sasuke a promotal svoje prsty společně s jejími. Drželi se za ruce, skrze které procházelo obrovské množství lásky, pocitů a emocí.

Sasuke opět přišel na toto místo, přišel vzpomínat na časy, které tu strávil se svojí milovanou. Lehl si do trávy přímo vedle jejího hrobu, který měla pod rozkvetlou třešní, a po tváři mu pomalu stékaly slzy. Zavřel oči a naslouchal oblíbené písni přírody, kterou tak milovala jeho drahá polovička. Ale nebyla tak nádherná jako dříve, chyběla mu tam jeho láska, se kterou ta píseň byla mnohem hezčí, plná lásky. Vnímal píseň a slova, kterými jí ptáci doplňovali. Jejich slova se zdála být plna smutku a utrpení.
Nemohl už dál poslouchat smutná slova ptáků, hnalo mu to slzy do očí. Kvůli jeho milované a téhle písni vyplakal už tolika slz. Stoupnul si nad hrob, kde bylo vyryto jméno Tenten, a dopadaly na něj Sasukeho slzy bolesti.
Nemohl už to dále vydržet, nemohl přenést přes srdce, že mu Tenten umřela před jeho očima a on nebyl schopen nic dělat. Vytáhl kunai a obrovskou silou si ho zapíchl do břicha.
Z pusy mu vytékala krev a kapala na její hrob, kde ještě před chvilkou byly Sasukeho slzy.
Cítil obrovskou bolest, která mu procházela po celém těle. Chtěl se jí rychle zbavit.
Už nechtěl cítit jakoukoli bolest. Vytáhl si kunai z těla a spadnul na Tententin hrob. Sasukeho krev zbarvovala nádherně zelenou trávu a sněhově bílé sedmikrásky, které byly kolem hrobu.
Už měl klidnou duši, necítil žádnou bolest, netížila ho bolest, kterou nosil celé roky v srdci.