Romeo a Julie po Narutovsku 1

Tak jo, další přepis xD První kapitolka nic moc, ale ty další... "Bohatým beru, na tebe s**u." no lol xDDD
Ale bacha, je to shounen-ai, později ehm... yaoi xD
Napsala: Martan

Jak mě Mr. Uchiha naštval
Dostalo se mi úžasné pocty. Pánové Sasuke Uchiha a Naruto Uzumaki mi dovolili sepsat příběh o jejich úžasné lásce, o příkořích, která museli snést a o jejich velkém vítězství. Jenže mě stálo spoustu ústupků, aby mi to nakonec dovolili. A jedním z nich je jistá výsada, jíž si vynutil pan Uchiha. A to jsou jeho hlody - pardon, komentáře - v příběhu. Takže místo romantického příběhu mi z toho vyšel rádoby příběh naprosto zastíněný komenty pana Uchihy. Nechť je mu za to in memoriam udělen Řád nadutého kecala.
"Poslyš Sasu, jak moc mi do toho hodláš kecat?" ptám se.
"Tak, jak uznám za vhodné, snowfox. Ty máš ale divné jméno," řekne tím svým tónem, který začínám nenávidět, velevážený Mr. Sasuke.
"Podívej se na to svoje! Aspoň se nejmenuju jako nějaký druh prezervativu!"
Naru vedle mě vyprskne smíchy. Vzápětí ho Uchiha sjede naštvaným pohledem a on okamžitě přestane.
"Hele, prostě tam občas něco napíšeš, ale opovaž se komentovat každou větu, jasné?!"
"Já jsem Uchiha, já si můžu dělat co chci," odsekne.
"Jo, a jestli sis ještě nevšiml, tak jsi taky mrtvý. Takže buď tak laskav a sklapni nebo ti vyškubnu pár těch tvých peroxidových vlasů."
"No dovol, to je naprosto přírodní barva!"
"To vykládej svému kadeřníkovi."
Sasuke se už už nadechuje k nějaké poznámce, když ho Naruto umlčí něžným polibkem. Nutno říct, že se Sasu nechává umlčet velice ochotně. Asi po hodině se od sebe odtrhnou a mě se zdá, že jsou vlastně na onom světě rádi.
Ptáte se, jak se tam dostali? Tak čtěte! Pohodlně se usaďte, vyhoďte všechny z místnosti, po ruce si nachystejte brambůrky a kolu a jedééém!!!

Prolog – Děti
Dva malí chlapci - jeden blonďatý a druhý černovlasý - si hrají na zahradě jednoho ze dvou monumentálních sídel. Honí se kolem záhonů s květinami, tahají své psy za ocasy a pokoušejí se na nich jezdit. Jmenují se Naruto a Sasuke. Jenže ani jeden neuměl říct er, což byla překážka jen pro Sasukeho, takže pro něj byl Naruto vždy „Naluto“.

To není pravda, já uměl říct er, už když jsem se narodil!

"Koukej, Nalu, já jedůůů…," víská vesele ten černovlasý a chudáku pejskovi skoro rve uši, jen aby se udržel co nejdéle. Trpělivému retrívrovi ovšem uši připadají důležitější než udržení chlapce "v sedle" a tak ho jemně shodí. Černovlasáček spadne na zadek a popotahuje. Blonďatý k němu připajdá, kleká si vedle něj a hladí ho po vlasech.
"To nic, Sasu, to bude doblý. Škaledej pejsek, škaledej," pronáší moudře.

Naruto byl vždycky skvělý řečník...

Černovlasý se pod konejšivými slovy kamaráda uklidňuje a chytá ho za ruku. Sedí tam vedle sebe a koukají na své psy, kteří rezignovali a unaveně si lehli.
"Nalu, ploč se naši nemají ládi?"
"Plotože sou škaledí," odpoví tázaný.

Vždyť to říkám.

"A Naluto, máš taky pindíka?"
"To nevím, ale když ho budu chtít, tak mi ho taťka koupí," řekne chlapec v blažené nevědomosti o předmětu hovoru.

Nechápu, jak ho to vychovávali.

"Aha. A chtěl bys vidět toho mojeho?"
Blonďatý vykulí své modré oči. "Ty ho tu máš?"
"Já ho sebou nosím všude," pochlubí se černovlasý, vstane a stáhne si kalhoty.

To jsem udělal jen proto, abych toho nevzdělance taky trochu poučil!

Druhý chlapec zatleská. "No jo, tak pindíka mám taky," řekne s rozzářeným úsměvem.
V tu chvíli chlapci uslyší rozčilené hlasy svých maminek. "Proboha, co se to tu děje? Co toho vašeho syna učíte? Okamžitě si ho oblečte a ať už ho nikdy nevidím v blízkosti mého Naruta!" křičí ta zrzavá se zelenýma očima.
"To určitě! To by se vám líbilo, svalit všechnu vinu na Sasukeho! Kdo ví, k čemu ho ten váš povedený synáček nutil!" oponuje černovláska s černýma očima.

Tehdy ještě k ničemu, ale pak… chichi.

Hulákaje na sebe, přilákají i své manžely. Hádka se přiostřuje, jakmile oba muži zjistí, co se stalo. Oba páry naprosto ignorují pláč svých dítek a odcházejí.
Dětské pohledy - jeden modrý, druhý černý - se střetávají. Ani jeden z nich netuší, jak tohle všechno dopadne.

Upřímně - ani já ne.