Kroniky Vzduchu Shippuuden:Díl 8-Gaara v nesnázích

Tým Kakashi šel večerní hlavní ulicí Konohy.
Ulicí se táhla vůně ramenu a jiných jídel, chodilo tudy spousta lidí a menší restaurace obsluhovali o stošest.
„No jo, vy jste opravdu mnohem silnější!“ pochválil je Kakashi.
„Nemůžu uvěřit, že jste získali ty rolničky.“
Naruto se zasmál.
„Myslím, že jsem vás i překonal, sensei Kakashi!“
„Nepraštil jsi se tam někde do hlavy, Naruto?“ poznamenal Jaden.
„Já praštim tebe!!!“ urazil se Naruto.
„No, já jsem taky ještě mladý. Nedávno jsem vytvořil novou neuvěřitelnou techniku a ta je totálně…“ začal Kakashi, ale přerušil ho zvuk Narutova kručícího břicha.
„Pravda, ještě jsem nebyl v Ichiraku ramen!“ řekl Naruto a chytl se za břicho.
„Nic jsem od včerejšího tréninku nejedla, tak mám hlad jako vlk.“ Propletla roztržitě Sakura prsty.
„Dobře! Rovnou do Ichiraku ramen!“ zavelel Naruto a rozeběhl se pryč.
„Jo!“ řekla Sakura a rozeběhla se za ním.
Jediný, kdo tam zůstal byl Jaden.
Dřív reagovali na všechno, co jsem řekl…byli tak roztomilí....Posmutněl Kakashi, když se na jeho řeč jeho bývalí studenti přímo vykašlali a byli pryč.
„Nic si z toho nedělejte, sensei.“ Pousmál se na něj Jaden, jakoby četl jeho myšlenky.
„Máš pravdu Jadene. To je asi součástí dospívání.“ Pousmál se roztržitě Kakashi.
„Když mluvíte o dospívání…Zatím nashledanou! Ještě si musím něco zařídit!“ zavolal na něj už z dálky Jaden a hnal se pryč.
Kakashi se zatvářil sklesle.
No jo….Puberťáci!

Vedle Kakashiho se objevil Jiraiya.
„Jak jsme se dohodli. Vracím ti Naruta.“ Řekl Jiraiya, zatím co Naruto a Sakura doběhli k Ichiraku ramen a volali na Kakashiho, že je po zadu a následně se rozhlíželi po Jadenovy.
„Akatsuki jsou opět v pohybu….Půjdu opět sbírat informace.“ Řekl Jiraiya a podíval se na Kakashiho. Kakashi nepatrně kývl.
„Tak zatím.“ Řekl Jiraiya, udělal pečeť a zmizel v kouři.
Kakashi osaměl.
„Sensei Kakashi!!“ zavolala na něj Sakura.
„Rozhodli jsme se, že nám zaplatíte ramen!“ přidal se Naruto.
„Rychle rychle!“ pobízela Kakashiho Sakura.
„Smůla! Musím udělat seznam nových týmů a odevzdat ho. Takže mizím.“ Řekl Kakashi a zmizel v kouři i on.

„Zdrhnul!“ řekl Naruto.
„Sice tohle řekl, ale stejně si půjde číst tu novou knížku…nejspíš.“ Řekla Sakura.
„A Jaden šel asi za Nami.“
„Tak to znamená…“ klepl si Naruto pěstí do dlaně a zatvářil se zamyšleně.
„…No my dva můžeme jít na rande.“ Začal roztržitě Naruto, zazubil se a trochu zrudnul.
Sakura se pousmála : „Dobře, ale ty platíš.“ Řekla a s těmi slovy se otočila k odchodu.
Naruto se zarazil a rychle vytáhnul peněženku.
Po chvilce zkoumání jejího obsahu, který byl tak plný, jako jeho břicho se zatvářil zklamaně a vydal se za Sakurou.
„Zaplať alespoň půlku-.“ Zavolal za Sakurou.
„Ne!!“ odbila ho.

Jaden šel mezitím k nemocnici, podívat se na Nami. Takže Sakura měla pravdu.
Už abys byla zdravá Nami. Řekl si v duchu Jaden a zamyslel se.
…Sakirou!! Zamračil se.

Nami seděla v posteli a držela v ruce knihu s názvem ,,Manipulace chakry“.
Už měla obvaz jenom kolem čela a na dlaních. Jinak se její stav už mnohem zlepšil. Ale ještě ne dostatečně, aby se mohla vrátit ke Stopařské práci.
Najednou někdo zaklepal na dveře a vzal za kliku.
Nami zavřela knížku a podívala se za zvukem.
„Brej večer!“ ozvalo se vesele a ve dveřích se objevil Jadenův úsměv.
Nami se nejdřív usmála, ale pak se zatvářila přísně.
„Co tu ještě děláš??“
Jaden se nejdřív trochu zarazil.
„Balim tu sestřičky!“ poznamenal ironicky a usměvavě Jaden.
„Coožééé??!!!!“ zvýšila hlas Nami a vytřeštila na Jadena oči.
„Klid!! To byl jen fór!!“ usmál se roztržitě Jaden.
„To bych ti radila!!“ zasmála se Nami.
Jaden přešel ke straně postele u okna a posadil se na židli vedle ní.
„Co říkají doktoři? Kdy tě pustí?“ podíval se na Nami.
„Prý tak za 14 dní. Ale ještě se mam šetřit!“ Vyplivla poslední větu Nami.
Jaden se ušklíbl.
„Nebuď tak hrrr!!“ pokáral jí.
„No jo, já vím. Ale mě to tu už nebaví! Celý den být přivázaná k posteli!“ založila si Nami ruce na prsou na protest.
Jaden se usmál a pohladil jí po rameni.
„Začínáš být netrpělivá jako já.“
Nami se usmála a chytla ho za dlaň.
„Hele a ptala jsem se tě, co tu ještě děláš! Copak ty nemáš jako jounin žádné povinnosti?!“ přivřela oči Nami.
„Ani mi nemluv!! Je to víc práce, než to bylo s učením na Akademii!!“ pousmál se sklesle Jaden a opřel se v židli do zadu.
„Tak vidíš!! Jdi už, ať se vyspíš!! Nemůžeš mě stále hlídat!“ podívala se na něj trpělivě Nami.
Jaden vzdychl.
„Asi máš pravdu….Tak se zatím měj a koukej se už uzdravit!“ usmál se na ní a políbil jí na tvář.
Nami se na něj na rozloučenou laskavě podívala a Jaden, ještě po posledním pohledu, který jí věnoval ve dveřích, zmizel.

Když se vrátil domu, ještě musel přečíst pár dokumentů.
„Ach jo… Měl jsem zůstat geninem!!“ zabručel otráveně a ospale Jaden a zívl.
„A ještě ke všemu mám zítra zkontrolovat záznamy ANBU!! Já nejsem na baterky!! Sakra!!!“ zaklel ještě otráveněji a hodil papíry na stůl.
Přešel k posteli, lehl si na ní a založil si ruce za hlavou.
Jenom si…chvilku…..oddechnu…. Přemýšlel Jaden, ale o tom posledním už ani nevěděl a v mžiku spal jako zabitý.

Když otevřel oči, do pokoje se přes záclonu draly sluneční paprsky.
Jaden zívl, protáhl se a pomalu se posadil.
„Hmmm…Svátek asi nebude, takže….jdu pozdě!!!“ vytřeštil oči a vyletěl z postele.
Rychle si oblékl svou vestu, co měl hozenou přes opěradlo židle a vyskočil oknem na ulici.
„Sakra!!! Jestli přijdu pozdě pro ranní správy a hlášení, tak mě Tsunade zabije!!“ zaklel sklesle Jaden a utáhl si za běhu Konožskou černou pásku kolem čela.
Ale během chvilky se jeho pozornost přesunula na ptáka, letícího na nebi.
Byl to poštovní orel.
„…Písečná??“ podivil se Jaden.

„Co??!!!“ zaječel Naruto v kanceláři Páté.
„Doprovod konvoje??“
„Co? Máš s tím nějaký problém?“ zatvářila se nevrle Tsunade.
„To je jen mise C!! Za takovou misi fakt děkovat nebudu!!“ protestoval Naruto.
„Naruto, přidělila jsem ti jednoduší misi, protože jsi dlouho na žádné nebyl.“ Řekla ještě trpělivě Tsunade.
„Keci! Nepotřebuju, aby jste na mě šli zlehka!!“ zabručel naštvaně Naruto.
Na to ho Sakura hned chytla do kleští a začala mu drtit hlavu pěstí.
„Omlouvám se sensei! Nechte mě si sním chvíli promluvit.“ Pokusila se o úsměv Sakura.
„Tady jsou detaily mi-.“ Chtěla říct Tsunade a podat Kakashimu dokumenty, když se najednou rozletěli dveře do konferenční místnosti, ve které se všichni nacházeli.
„Sorry sorry!!! Zaspal jsem, Pátá!!“ vyhrkl Jaden a hned nahodil omluvný úsměv.
„Tady se klepe, Jadene!!!!!!!!!!!“ nevydržela to už Tsunade a zařvala na Jadena, že málem proletěl zdí.
Kakashi, Sakura a Naruto letěli málem za ním a na chvilku oněměli.
„Pro-pro-promiňte…!!“ zakoktal se polomrtvě Jaden.
A hned na to se ty dveře rozletěli znovu.
A do místnosti vtrhla nějaká žena.
„Pohotovost Pátá!“ řekla hlasitě a rozrušeně žena.
„Před chvílí jsme obdrželi nouzovou zprávu z Písečné!!“
„Písečné? Nouzovou zprávu?“ podívala se na ní překvapeně Tsunade.
„Tady je dekódovaná zpráva!“ řekla vážně žena a podala Tsunade list papíru.
Tsunade se do něj napjatě začetla.
„Cože?“ přivřela oči.
„Co…co se stalo?“ řekla nervózně Sakura.
„Akatsuki unesla Kazekageho Skryté Písečné vesnice!“ řekla vážně Tsunade.
Tým Kakashi ztvrdl.
„Akatsuki??!!!“ vytřeštil oči Jaden.
Sakura se na něj ustaraně podívala. Vzpomněla si na to, co se stalo před 1,5 měsícem.
Jadenovy se třásli oči. Zatnul rozčíleně zuby.
Sakuru napadlo, aby ho neovládli opět jeho emoce a nenávist…jako tenkrát….

„My máme o nich více informací, než oni. Proto nás žádají o pomoc.“ Řekla Tsunade.
„Tsunade-sama! Neříkejte mi, že hodláte poslat tým Kakashi!!“ vyhrkla rozrušeně Shizune.
„Je to pohotovost! Nemáme čas si vybírat.“ Řekla vážně Tsunade a zavřela oči.
„Krom toho, Kakashi už s Akatsuki bojoval.“
„To je sice pravda, ale…“ chtěl něco říct Kakashi, ale Tsunade ho nenechala domluvit.
„Týme Kakashi, přiděluji vám novou misi!“ řekla velitelsky Tsunade.
„Půjdete do Skryté Písečné, zjistíte další podrobnosti a pošlete zprávu do Listové!“
„Také se budete řídit jejich rozkazy a budete je podporovat!“
Jaden se trochu uklidnil a zamračil se.
…Akatsuki!!...Už zase!!!

„Ok, Jdeme!“ řekl Naruto a nahodil si na záda batoh.
„Tak zatím, sensei Tsunade!“ usmála se Sakura a zasalutovala.
„Jo!“ řekla Tsunade.
Tým Kakashi se otočil k lesu a vydal se na cestu.
Ale ještě před ně najednou doskočil Jiraiya.
„Hu, jdeš na misi, Naruto?“ řekl Jiraiya.
„Ano!“ řekl vesele Naruto.
„Oh, dobře…“ řekl Jiraiya a přešel k Tsunade a něco jí pošeptal.
„Naruto, pojď sem na chvilku.“ Řekl Jiraiya opět Narutovy a vzal si ho stranou.
Sakura s Jadenem se zatvářili trochu zaskočeně.
Sice poodešli tak, aby je nikdo neslyšel, ale Jaden rozuměl každému slovu. Konec konců, je to Stopař.
… „Poslouchej Naruto. Když jdeš proti Akatsuki tak nehazarduj!“ řekl vážně Jiraiya.
„Jdou po mě!“ odvětil Naruto.
„Tentokrát s nima budu bojovat!“ řekl odhodlaně Naruto a zatnul zuby.
„Uznávám, že jsi zesílil, ale když se přestaneš ovládat, tak to jenom zhoršíš.“ Pokračoval Jiraiya.
„Vznětlivost, je tvůj nejhorší zlozvyk.“
Naruto sklopil naštvaně hlavu.
Jiraiya mu položil ruku na rameno a sklonil se k němu.
„Naruto, vím že to víš, ale…nepoužívej tu sílu.“ Řekl vážně.
Naruto sklopil oči : „…Já vím.“…
Sílu? Zamyslel se Jaden a přimračil se.

Potom přešel Jiraiya ke Kakashimu : „Kakashi, dohlédni na to ať Naruto neudělá nějakou blbinu. Spoléhám na tebe.“
Kakashi se pousmál : „Jasně.“

„Sensei Kakashi, Jadene, Sakuro! Pojďte už!“ zavolal za sebe Naruto, který už byl ve předu.
Sakura ho doběhla a vyrovnala s ním krok.
Jaden se ještě otočil na Kakashiho a pak se vydal krokem za těmi dvěma.
„My jdeme.“ Mávl Kakashi na Jiraiyu a odešel.
Čtveřice zmizela.