Otravná ženská 09

Další den Shikamaru strávil s Narutem na Sakuřinu žádost. Náplní dne byl především trénink. I přes to, že se snažil, nemohl se skutečně soustředit, stále mu v mysli kolovaly myšlenky typu: ‚Měl jsem tam být.‘ ‚Nikdy se to nemuselo stát.‘ ‚Proč jsem byl tak nepozorný.‘ Ale především myšlenka: ‚Musím jí to nějak vynahradit, ale jak?‘ Touto myšlenkou se zaobíral ještě ve chvíli, kdy se po něm ohnal Naruto.
Po bolestivém dopadu na tvrdou zem, si Shikamaru protřel zasaženou tvář. Naruto se zamračil a řekl: „Co to prosím tě vyvádíš? Tomuhle by se vyhnul aj student akademie!“
Mladík si z jeho hubování pranic nedělal. Místo toho se raději věnoval bohulibějším věcem. Konec konců nikdy nebral Narutovi rady za ty nejlepší na světě. Ale tentokrát se zdály celkem dobré, nebo alespoň to, co právě zaslechl.
„……měl by ses soustředit.“
Shikamaru zvedl hlavu a poprvé za celou dobu skutečně poslouchal.
Naruto si všiml změny a zarazil se. „Poslouchal jsi mě vůbec?“ zeptal se zvědavě.
Shikamaru napřímo odpověděl: „Ne, neslyšel jsem nic kromě soustředit.“
Naruto chvíli váhal, než se do něj pustil s nadávkami a křikem.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když se Shikamaru po kamarádově výstupu vzpamatoval, byl už Naruto ta tam. Chvíli se rozhlížel, než zamířil zpátky do vesnice.

V té době v nemocnici Temari poslouchala Sakuřino kázání ohledně toho, jak se má šetřit, že má slabý otřes mozku a tak podobně.
Po dalších pěti minutách Sakuře konečně došlo, že ji Temari absolutně nevnímá a otráveně odešla z pokoje, při čemž nezapomněla bouchnout dveřmi. Při tomto neskutečně hlasitém zvuku sebou dívka polekaně škubla, ale na omluvu bylo už příliš pozdě, Sakura byla nenávratně pryč. Po chvilce strávené prohlížením dveří se Temi vrátila k nepřítomnému hledění na květiny.

Shikamaru si moc dobře uvědomoval svou chybu, ale stále nepřicházel na tu správnou možnost opravy. Vyrazil tedy domů.
Cesta byla nudná a zdlouhavá, ale nakonec přeci jen dosáhl cíle. Rodiče byli v kuchyni a tak mladík bez povšimnutí proklouzl do svého pokoje, nebo spíš Temina pokoje, ale v tu chvíli mu bylo jedno, čí zrovna je, svalil se na postel a po chvilce rozjímání se odebral do říše snů.

I Temari usínala, ovšem držela se mnohem déle než mladík, ale stejně jako on i ona nakonec svůj boj s vědomím prohrála.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Spánek trval několik hodin a i když se Sakuře nechtělo budit kamarádku, nakonec to přece jen musela udělat. Jemně s ní zatřásla a zavolala její jméno.
Temi pootevřela oči a nakonec se přinutila zívnout a posadit. Po zběžném proletění pokoje ještě ospalýma očima jí pohled utkvěl na Sakuře.
Během té prohlídky si uvědomila, že je nějak tma a tak se neubránila otázce: „Kolik vlastně je?“
Sakura se pobaveně usmála a odpověděla: „Šest večer, už zapadá slunce.“
Temari zmateně zamrkala a nechápavě odvětila: „Pokud se blíží noc, proč mě budíš?“
Sakura se pro sebe usmála a naoko naštvaně řekla: „V sedm večer tě máme propustit, ale to bys věděla, kdybys aspoň jednou poslouchala, co ti říkám!“
Temi se omluvně usmála a vylezla z postele.
Sakuřiny ruce, které si během proslovu dala v bok, zase klesly a dívka si povzdychla: „Co to zase děláš.“
I přes to, že na otázku očividně nechtěla odpověď, Temari stejně řekla: „Říkala jsi, že mě teď propustíte, takže já jdu.“
Sakura se ušklíbla a kamarádku rukou zatlačila zpátky do postele. „Nikam nepůjdeš, dokud nepřijde Shikamaru, aby tě doprovodit.
Temari se zatvářila dotčeně. „Já trefím sama, nepotřebuju ničí doprovod.“
Sakura naštvaně zvedla jedno obočí a odsekla: „To je mi fuk, doprovodí tě a basta.“

Shikamaru zrovna otvíral dveře, když zaslechl: „…basta.“
Sakura vypadala spokojeně, že ho vidí, zato Temari se zdála být čím dál tím víc naštvaná.
Shikamaru v hlavě znovu promítal poslíčkova slova, ale ať to udělal kolikrát chtěl, nemohl přijít na to, co udělal špatně, že se Temari zlobí.
Sakura se ještě spokojeně usmívala, když říkala: „Tak to by bylo, teď už můžeš jít, Temari.“
Temařin výraz dával jasně najevo na koho se zlobí, což mladíka potěšilo a zároveň znepokojilo, přeci jen se dívky musely pohádat a to nedávno, a jak se Shikamaru už dávno naučil, mezi takové dívky se chlap plést nemá, jinak dostane vynadáno i za to, že udělal, co se po něm chtělo.
Stále trochu nejistý pozoroval odcházející Sakuru a jakmile za ní zapadly dveře měla Temari jeho plnou pozornost.

Blondýnka bezeslova vstala a i s květinami zamířila ke dveřím. Shikamarovi nezbylo nic jiného, než ji následovat.
Cesta domů byla tichá, vlastně velice tichá, jelikož si mladík pořád vyčítal, co se stalo, a dívka rozjímala o svých možnostech bez svého oblíbeného velkého doplňku.
Shikamaru jí slíbil, že se půjde ještě dnes podívat po vějíři, jestli nezůstal na louce, což je bohužel možné s tím, jak byl vynervovaný.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po tom, co dorazili domů, zamířil Shikamaru na louku a Temari do postele přesně, jak mu slíbila.

Shikamaru ten den usínal ještě s většími výčitkami, jelikož dívčin vějíř nenašel.
Mladík se probudil zhruba v sedm ráno, při pohledu na budík se otráveně přetočil a chystal se na návrat ke krásnému bezstarostnému spánku, když si vzpomněl na události minulých dnů. Unaveně a rozespale se zvednul a zamířil rovnou do kuchyně, kde jak měl včera v plánu, začal chystat přepychovou snídani do postele. Buďme k sobě upřímní, když napůl spíte je to velice obtížné, Shikamarovi se podařilo lít mléko mimo skleničku. Položit tác mimo stůl, což způsobilo jeho pád, naštěstí na lino a tak se plastovému tácu nic nestalo, a poslední nehodou bylo říznutí se do prstu při pokusu rozkrojit rohlík. Tato poslední komplikace neměla za následek jen krvavý rohlík a bolest, ale naštěstí také naprosté a úplné probuzení z ospalosti.
Shikamaru se rozhlédl a vyjeveně se podíval na spoušť, kterou způsobil během několika posledních minut. Při tomto pohledu se musel v duchu pokárat, jelikož tu nikdo jiný nebyl po ruce, aby to udělal místo něj. ‚Ty p*t*mč*! Máš připravit snídani a ne zdemolovat celou kuchyň!‘
Během několika krátkých minut dal všechno do pořádku a připravit jednu nádhernou, velkou a nepochybně chutnou snídani pro ještě nádhernější dívku. (Nebo alespoň tak tomu bylo v jeho očích.)
Mladík vyšel schody a váhavě zaklepal na dveře. Po chvilce čekání následoval druhý pokus a po něm se už konečně ozvalo dále.

Temari probuzená nepříjemným ťukáním se otráveně posadila hned po tom, co řekla dále. Shikamaru nesměle vešel dovnitř se slovy: „Doufám, že neruším.“
Temari zívla a odvětila: „V podstatě ne.“
Shikamaru se zářivě usmál. „To jsem moc rád,“ Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: „Udělal jsem ti snídani, marode.“
Blondýnka si až teď všimla tácu v jeho rukou. Trochu nejistě se zeptala: „Stalo... se něco?“
Shikamaru se zarazil a začal koktat: „No…víš, já no em totiž.“ Následovalo tiché odkašlání. „Nenašel jsem tvůj vějíř.“
Temi si povzdychla a následovalo ticho trvající několik minut, než řekla: „No to přece není tvoje vina ne?“
„Kdybych přišel dřív, nic z toho by se nestalo.“
Shikamaru se tvářil provinile a tak ho Temari začala okamžitě uklidňovat. „Za to ty vážně nemůžeš. Já jen... že bez něj jsem v podstatě bezbranná.“
Shikamaru se zase usmál a řekl: „To znamená, že mi přestaneš mizet?“
Temi se jen usmála a přikývla s myšlenkou: ‚Zbývá mi snad něco jiného? Když nový vějíř je až v Suně?‘