Story z Naruta bez Naruta

Postavy:Sabaku no Gaara, Aimi Ai Akemi, Sabaku no Ai Akemi, Temari, Kankuro, Kazekage
Počet kapitol: 1
Dokončeno: ANO
Nelekejte se toho pls, je to moje první povídka!!!

Je to o tom, že Gaara nebyl zachráněn Narutem, ale neznámou kunoichi, která ho měla zabít, ale nezabila. Jakpak se to asi vyvíjelo, když byli oba vyhnanci? A Když se pak chtěli zabydlet v Suně?
Čtěte!
________________________________________
"Konečně se tě zbavíme, ty písečná bestie!"zařval jeden ninja z davu a okamžitě ho rozdrtil písek.
Gaara, tedy osoba nazvaná písečnou bestií, měl opravdu na mále. Docházela mu chakra, ale i ninjů co ho chtěli zabít bylo míň. Nakonec už zbyl jen jeden, ovšem ten měl chakru plnou a Gaara sotva dýchal.
Ninja vyslal na Gaaru nějaké jutsu. Blížilo se a Gaara nebyl schopný pohybu.
Už bylo blízko. Gaara zavřel oči ,ale nic nepřicházelo.
Otevřel oči.Před ním stála nějaká postava ,která jutsu odrazila a ninju ,který útočil, velmi chladnokrevně zabila.
Gaara neměl energii a visílením omdlel.

Probral se.
Pršelo.
Vedle něj na větvy cítil něčí chakru. Otočil hlavu.
Byla to malá dívka přibližně v jeho věku (17. Protože v mém příběhu Naruta nikdy nepotkal), se světlími vlasy, mečem na zádech a černým oblečením.
"tak ses konečně probral"řekla chladně.
"proč jsem tady?"zeptal se neméně chladně.
"to asi proto, že jsi sem tak debilně spadl"otočila se.
"když jsi mě zachránila čekal bych alespoň, že mě dostaneš někam kde je sucho a vyléčíš mě", alespoň tak to bývalo v těch příbězích co četla jeho sestra.
"Výléčit tě..", otočila se k němu zase zády "napadlo mě to, ale potom bys mě zabil..A navíc.........trocha vody tě nezabije"otočila hlavu obličejem k obloze, zavřela oči a nechala si vodu stékat po tvářích.
Fascinovaně ji pozoroval.Takhle s ním nikdy nikdo nemluvil.
"proč jsi mě zachránila?" a taky obrátil hlavu k obloze.
"Po tom ti nic není!" řekla odmítavě.
"Ale je. Teď ti dlužím život a nevím proč" odporoval. Už nemluvil tak chladně a zaijatě.

"Tak já začnu od začátku:
Když mi byli tři, zabila jsem svoje rodiče, protože mě týrali a utekla do Suny.Tamější kazekáge mě požádal, abych se chvíli učila u ANBU a potom sledovala jeho syna.
Ten syn jsi byl samozdřejmě ty.
Jednou mi řekl, že až mě to sledování bude nudit, mám tě zabít.
No takže jsem viděla všechno, jak jsi zabil Yashamara, jak se tě všichni báli, ten pokus o skamarádění se, nejsem si jistá, že byl dobrej nápad, se k nim míchat.Potom chuninský zkoušky, jak jsi málem zabil svýho bratra (Gaarovi jednou ujeli nervy a tak velmi surově zmlátil Kankura, ale ten to přežil celkem v pohodě až na týden v bezvědomí)
a podobný hnusárny" dořekla. Vyprávěla to, jako by měla heslovité poznámky, jenže se ani nepohnula. Mluvila s obličejem k nebi.
"pořád jsi mi neodpověděla" připoměl.
"prostě mě nenapadlo nic, co bych mohla dělat. Na to sledování jsem si zvykla tak asi proto, abych se nenudila."řekla bez jakýchkoliv emocí. Kdyby se neptal, tak by ho ignorovala.
Gaara to poslouchal, ale nic necítil. Žádný vztek, smutek, pocit osamění ani nenávist. Prostě nic.
"No tak já jdu oznámit kazekagemu, že tady chcípáš a pak si skočim kolem světa" odvrátila obličej od oblohy a zvedla se k odchodu.
"ne, stůj"zastavil ji. Pořád byla zády k němu.
"copak? strach?" posmívala se. Ale znělo to spíš jako by takovou situlaci znala.
"řekni mu, že jsem mrtvej a já půjdu s tebou.Pořád ti dlužím život" zkoušel se dostat z nepříjemné situlace.
"Klidně si ho nech" řekla. A odskákala pryč.
A je po mě myslel si Gaara.

Za hodinu
"hajzl. Co si o sobě myslí..."ozývalo se lesem. Tentokrát velmi naštvaně až zuřivě.
Vrátila se. Potavila se zpátky na větev vedle Gaary.
"tak jo rozhodně to nedělám kvůli tobě, ale abych naštvala to hovado co si říká kazekage.
Ani mě nepustil dovnitř, že prej ANBU viděli jak nedýcháš.Zvedej se jdeme"vychrlila ze sebe rozčileně.
"memůžu se hýbat"připoměl.
Holka se zatvářila velice znechuceně že se kněmu musí přiblížit.Vyléčila ho a zvedla se.
"ještě se musím vrátit pro pár zbraní" Gaara vstal a náledoval ji.

Došli nikým nespatřeni k bytu kde ta holka bydlela.Odemkla a vešli dovnitř.
Vevnitř byla jen skříň a holé stěny.Přišla ke skříni a osunula ji ode zdi.Ve zdi byla díra a v ní zbraně.Vytáhla je ven a potom i plata
a dalšími zbraněmi.Gaara jen zíral.
"hmm .......asi si vezmu všechny"rozhodla se.

Nějak podivně je na sebe všechny nasoukala.Vůbec nebylo vidět že má nějaké zbraně kromě toho meče na zádech.
"Můžeme jít" oznámila. Byl to zase ten starý necitlyvý tón.
Nepozorovaně se dostali z vesnice a pokračovali po stromech, pořát dál.
"kam vlastně jdeme?"zeptal se Gaara.
"Já nevím, ale konečně jsem nezávislí člověk a je to super!!!"radovala se.
"Nejsi tak krvelačná jak se zdálo" ozvalo se tiše. Asi to Gaara řekl jen pro sebe ,ale ona to slyšela.
"Herectví mi vždycky šlo"pochlubila se.
"Jak si říkala že se jmenuješ?"
"neříkala a je to jedno!"
"dobře"
"říkej mi jak chceš" pobídla ho. Gaara se zamyslel.
"tak jo, Ai nebo Aimi?
"mě se víc líbí Aimi!"
"no mě taky Aimi"

za dvě hodiny

"Aimi, už nemůžu."
"tak fajn. Támhle je skála. Můžeme tam zůstat přes noc" usmála se. Byla teď úplně někdo jiný.
Stmívalo se a začínalo pršet. Zmokli, než se dostali do jeskyně.
"Jdu se projít" oznámila Gaarovi.
"vždyť prší!" namítl.
"nevadí, mám déšť ráda" oznámila a odešla.
Gaara ze sebe schodil nejmokřejší oblečení, vzal si deku a sedl si k ohni, který Aimi rozdělala, než odešla.
Po půl hodině koukání do ohně usnul(další změna démon ho nesežere).
Vzdudil se kolem čtvrté ráno. Oblíkl se protože oblečení už bylo suché.

"ááááááááááá"ozval se něčí křik ,ve kterém Gaara poznal Aimi.
Vyběhl před jeskyni a hned na něj letělo několik zbraní.Písek ho ochránil, ale co Aimi?
Rozhlédl se.

Uviděl ji jak bojuje. Taijutsu ovládala opravdu skvěle. A s těmi zbraněmi.
Vážně nikoho nešetřila.
Ale teď ji zasáhlo nějaké jutsu do břicha, spadla na zem a už se nehýbala. Gaara všechny ostatní zneškodnil.
Aimi odnesl do jeskyně a podíval se jí na místo, kde byla zasažena. Krvácela. Silně krvácela.
Natrhl tričko a podíval se na ránu.
Vydezimfikoval to něčím co našel v Aimině batohu a obvázal.
Potom si sedl zpět k ohni.

Aimi se probrala. Rozhlédla a uviděla jak Gaara spí u ohně.
Chtěla se pohnout. Cukla sebou a bolestně zaskučela.
Gaara sebou trhl, ale dálo se, že se nevzbudil.
"To je tvrdý spaní" zašeptala se stále bolestivou grymasou ve tváři.
"neřekl bych" ozvalo se od ohně.
Zvedl se a šel k ní. Pomalu rozvázal obvaz, ale hrozně se mu klepaly ruce.
"ty se klepeš, jako starej Hamlet!"neušetřila si poznámku a začala se smát.
Přestala hned jak ji zabolela rána.
"patří ti to " řekl, když viděl její další bolestný výraz.
To ji trochu naštvalo.
"běž pryč! vyléčím si to sama" a začala se chakrou léčit.
Gaara si poslušně šel sednout spátky k ohni. Bylo mu líto, že ho poslala pryč ani nevěděl proč.
"Hej! Nevěděla jsem, že fakt odejdeš. Nemám moc chakry takže se nezvládnu vyléčit!" zabědovala.
"jak ti můžu pomoct?" zvedl se a klekl si vadle ní. Byl o něco veselejší, ale stále to nechápal.

"ty seš tak milej"usmála se na něj.Gaara začal rudnout, stále nevěděl proč.
"Prostě jen dáš ruce nad ránu a sustředíš chakru na ten krvaej flek tu! Není to nic těžkýho! Předvedu!" dala si ruku nad ránu a zbytkem chakry si ji léčila přesně podle popisu.
"Teď ty"pobídla. Gaara soustředil chakru ale...
"ááááááá"zařvala Aimi.
Rychle dal ruce od ní.Vyděšeně se na ní podíval.
"J-jsi v pořádku?" klepal se mu hlas.
"Ale jo jde to.Zkus to znova." Byla trpělivá.
"Ne, ani omylem!Ještě tě zabiju! ne" ohlásil Gaara rezignovaně.
"odkdy tobě záleží koho zabiješ?" podivila se upřímě.
"takhle se mnou nemluv" zařval na ni. Začala hádka. Z nějakého nesmyslněho důvodu ,to její tvrzení Gaaru dost naštvalo.
"Ale budu. Myslíš si že nevím proč jsi vybral to jméno?" vhodila do souboje první myšlenku, která ji trápila.
"Jo? Proč asi? Prostě mě to napadlo!"vztekal se. Věděl, že první kolo prohrál, ale i tak lhal.
"Ne, já to vím moc dobře proč!" pokračoval si ve svém.
"Jako bys tam byla! Já za to nemůžu!" stáhnul válečné legie a šel si sednout k ohni.

Flash back:
Čtyřletý Gaara seděl na houpačce a sledoval, jak si děti hrají s míčem. Najednou jim míč spadl na střechu. Gaara ho sundal pískem a míč mu přiletěl do rukou. Natáhl ruce s míčem před sebe a podával jim ho. Báli se ho a začali před ním utíat a křičeli. Pustil míč. Chtěl, aby si s ním hráli a chytal je pískem.
Prásk! Něco od nich jeho písek odděilo a oni utekli. Podíval se co to bylo. Stála tam taková malá holka, byla asi stejně stará jako on a v ruce měla meč.Ne ledajaký, ale chakrový meč. Tím zdřejmě přesekla jeho písek.
"Proč jsi to udělala?" zeptal se naštvaně.
"Nemůžeš je nutit. Když tu nejsou a chtějí utéct je to jejich věc! "odpověděla s úsměem.
"Kdo jsi?" zeptal se.
"Já jsem Aimi Ai Akemi. A ty?"představila se.
"Sabaku no Gaara"řekl smutně. Potom se mu rozzářili oči.
"Ty si se mnou budeš povídat a hrát?"usmála se na něj a odpověděla mu:"Proč ne?"
Povídali si a každý den se scházeli v parku u houpaček.
Jednou Aimi nepřišla.Gaara šel k ní domů zeptat se co s ní je.Její otec mu řekl, že nemůže a že se stěhují do jiné vesnice. Gaara byl sklamaný a hlavně naštvaný. Oba její rodiče zabil a od Aimi se dozvěděl, že ho nechce nikdy vidět a stýkat se s vrahem svých rodičů nemůže a taky nebude.
konec flash backu

Všechno současné Aimi řekl.
"Já.....já......nevěděl jsem co dělám! Prosil jsem ji, ať mi odpustí, ale nechtěla!" už mu tekly i slzy.
"neměl si je zabíjet!" řekla a dívla se do stropu. Tu ránu si trochu doléčila a zavázala. Měla už jen malou jizvu. Ta ovšem při neopatrném pohybu mohla roztrhnout. Nakonec se posadila a podívala na Gaaru.

"To si je opravdu musel zabít?"
"Co je tobě vůbec po tom. Stejně jsem ji od té doby neviděl a asi ani neuvidím!" utíral si slzy.
"Co je mi po tom? Zrovna mě všechno! Chtěl bys ji vůbec ještě vidět? A co ona tebe?" pálila Aimi otázky, jako z děla.
"Já bych ji chtěl vidět! Ale jestli ona mě to nevím" řekl. Slzy byli fuč.
"A nebála by se tě? Třeba tě nenávidí!" diskutoala Aimi.
"Já nevím! Proč mě tak týráš a těma vzpomínkama?" zajímal se.
"Třeba tě chce nenávidět, ale nejde to" taky jí tekly po tvářích slzy.
K Gaarovi byla zády ,takže neviděl její obličej. Dívala se ven z jeskině. Gaara klečel na zemi a měl hlavu v dlaních.Po tom co, řekla ji zvedl a podíval se jejím směrem.
"Co-Cože?"ptal se zmateně.Aimi pokračovala.
"Třeba jsi ji viděl a jen nevíš, že je to ona.Třeba se kvůli tobě vrátila a slyšela ty hrozný věci, jak zabíjíš lidi. Třeba z tebe dostala strach a utajila před tebou, kdo doopravdy je. Třeba tě má ráda."
"A třeba ne" stoupl si a šel k ní.

"To nemůžeš vědět"
"A ty můžeš?"
"Já ano"
"Takže ses vrátila Aimi Ai Akemi? A odpustila jsi mi?"
"vrátila, ale neodpustím ti nikdy!"
"Chápu tě"
"Myslíš?"
"hm(ano)"zezadu ji objal"Mám tě rád"
"Jo ,já tebe taky kámo"
"Kámo?"
"Jo cos čekal? Že ti vyznám lásku?"
"No tak trochu"řekl sklamaně
"Neříkej!Neměl bys to udělat ty?"
"Tak jo!Miluju tě!" řekl a Aimi se otřásla.
"to byl vtip!" prohlásila na jeho yznání.
"Já to myslel vážně!"ještě víc se k ní přimáčkl
"nemůžu dýchat!!!" pustil ji
"promiň"vrtal se očima v zemi.

za rok

"Fajn vrácíme se do Suny!"oznámila Aimi Gaarovi a jejich dceři Ai.
"Jsi si jistá?" zeptal se Gaara "poženou mě ven a budou chtít zabít!"
"Ale tati myslijou si ,že seš mrtvej!"usmála se na něj dcerka.
"správně. A jen tak mimochodem nebylst to ty ,kdo si mě chtěl vzít?"opáčila Aimi.
"To můžu i tady!"vykrucoval se Gaara.
Bydlely v mlžné a Aimi si vymyslela, že se vrátí do suny a Gaara s Ai půjdou s ní.
Vyšli.

Když dorazili do Suny vešli jako návštěvníci.
(jo a Gaarovi bylo 20,Aimi 19,Ai 2 a půl)
Šli na úřad kazekage, kde seděl za stolem Gaarův otec a Gaarovi sourozenci mu tam pomáhali.
Zaťukali na dveře a vešli.
"Co potřebujete?"zeptal se kazekage.
"Chtěli bysme se zaregistrovat ,jako obyvatelé Suny" řekla Aimi.
"Máte nějaké papíry z předešlích bydlišť?" zeptal kazekáge.
"Máme z mlžné a potom ještě odsut. Jenže ty jsme si nevyzvedli" pokračovala Aimi.
"Tak to tu ještě budou. Temari! Kankuro!" přiběhli dva lidé.
"Nahlašte jim jména a oni to najdou" řekl směrem k Aimi.
"Aimi Ai Akemi" představila se.
"já sem Sabaku no Ai Akemi" řekla malá a usmála se.
"Sabaku no Gaara"představil se Gaara.
Sourozenci a otec se na něj podívali.
"Dokaž to" vyzval ho bratr. Gaara si nadzvedl vlasy z čela a ukázal znak lásky.
Všichni tři vydechli překvapením.
"Klid táta už nezabíjí! Jinak by máma od něho odešla! A on je na tohle téma přecitlivělej!" ozvala se malá Ai a pořád se culila.Všichni se na ni podívali. Kankuro se podíval na Gaaru a řekl "tvoje?".G aara jen přikývl. Pak se malá Ai znovu ozvala a mluvila na Kankura:"Ale po něm strejdo nejsem. Já sem po mámě!Až na ty vlasy a ovládání písku a část jména a nos a pár dalších věcí"dokončila s úsměvem.
Potom domluvili. Gaara s rodinou se zabydleli. Byla svadba.

A žili šťastně až do smrti