Ten se vážně nezdá

„Naruto-senseiiii!!“
Ježiši to už mě zase našli?To je dnes už počtvrté. Musím zdrhnout! Prolítlo blonďákovi hlavou.
„Naruto-sensei, počkejte na nás. Naučte nás nějakou novou technikuuuu.“
„Kage Bunshin no Jutsu,“ zařval Naruto a v tu ránu se okolo něj objevila desítka klonů. Každý zaběhl do jiné ulice, zdrhajíc před vnukem Třetího Hokage a jeho bandou.
Pravý Naruto běžel ze všech Narutů co nejurputněji, protože jen jemu samotnému šlo o to utéct. Klonovaní Naruté moc dobře věděli, že kdyby je Konohamaru chytil, prostě by zmizeli a měli by pokoj. Doběhl až k  nemocnici, kde zapadl do jedné z postranních uliček a zhluboka oddechoval. Přece jenom, takový sprint přes půlku Konohy dá zabrat i trénovanému ninjovi. Ale stačilo pár vteřin a modrooký kluk byl zase připraven na útěk. Opatrně vystrčil hlavu a sledoval, jaké povzdvižení způsobují jeho klony.
„Naruto-senseiii,“ ozval se mu vysoký dětský hlásek za zády.
„Aaaah, Konohamaru,“ vyletěl Naruto metr dvacet. „Co-co-copak potřebujete?“ culil se couvající blonďák, v hlavě jedinou myšlenku – UTEČ!
„Naučil byste nás nějakou novou techniku, sensei?“
„Aaale to víš.. že jo. Jenom mi musíte něco říct. Něco strašně důležitého, bez čeho se to jinak nenaučíte.“
„Řekneme vám všechno,“ souhlasila hned Moegi. Konohamaru po ní střelil zlým pohledem, dívka zacouvala zpět za něj a hned se jala to napravit. „Tak asi ne úplně všechno, sensei.“
„Musíte mi říct, jaktože vždycky chytíte mě a ne některého z mých klonů,“ bafnul jim do tváří Naruto.
„A na co to potřebujete vědět, sensei?“ ozval se i Udon.
„Ehehe.. no, totiž.. protože..“ škrábal se na hlavě jejich vůdce. „Protože jinak se nikdy nestanu silnějším ninjou,“ vyhrknul nakonec.
„Aha,“ přikyvoval velký vnuk. „Vždycky vás najdeme, protože utíkáte nejvíc ze všech, sensei. Vaše klony se nám snaží spíš vyhnout, než nás odlákat.“
Co? Jakto?? Klony odmítají poslušnost? Nechávají mě zdrhat před bandou těch děcek a sami se někde baví sledovaním toho všeho? Zakabonil se blonďatý kluk. S tím musím něco udělat. A už si do svého pomyslného deníčku zapisoval další úkol – zpeskovat klony, že málo utíkají před Konohamarem.
„Máte prima klony, Naruto-sensei,“ přišla se svou troškou do mlýna zase Moegi.
„Co? Jo klony.. dostanou výchovnou.. přednášku,“ přikyvoval jejich sensei a vypařil se rychleji, než bys řekl Naruto Uzumaki.
„A co ta nová technika, sensei?“ křičel za ním ještě Konohamarův Gang.

Utéct.. utéct.. utéct! Jen co zdrhnu Konohamarovi z dohledu vyřídím si to se svými klo-
Kvůli svému zběsilému útěku si Naruto nevšimnul šedovlasého muže a napálil to přímo do něj.
„Zvrhlý poustevníku? Co tu děláte?“ vykoktal, když se trochu vzpamatoval z té bouračky. Nedostalo se mu žádné odpovědi, místo toho se však Jiraiya choval nanejvýš podivně. Válel se po zemi, smál se jako šílenec a bušil pěstičkama o zem.
„Zvrhlý poustevníku?“ opatrně ho obcházel Naruto.
„Chachacha.. hee.. haha.. A-a- hahahaaa An- .. cheche.. –ko..“
„Já vám nerozumím,“ zmateně na něj koukal Naruto
„A-an-ko,“ dostával ze sebe mezi salvami smíchu sannin.
„Anko??“ jeho učeň nic nechápal.
„Jo, hahahaa,… tam,“ Žabí poustevník už se začínal trochu uklidňovat a rukou Narutovi naznačil, aby se podíval za roh.
„Hahahaha! Chichichi.. hee…“ padnul na kolena i Naruto a začal se smát stejně šíleně jako jeho sensei.
„Co se to tady děje?“ zjevil se nad smějícími se ninji Shikamarův stín.
„Tak-se-po-dí-vej… hahaha, -tam.“ Vyrážel ze sebe Naruto a rukou mu naznačil stejný směr jako před tím sannin jemu. Člen klanu Nara opatrně nakoukl za roh a v dalším okamžiku mu zaškubaly koutky.
„Co to má být?“ zeptal se ještě předtím, než smích dostal i jeho.

Po pár minutách se jim konečně podařilo alespoň trochu se uklidnit.
„A teď mi prozraďte, čí to je vtípek? Váš?“ tázal se Shikamaru.
„Ne, to není vtípek,“ zněla odpověď.
„To jako fakt, Zvrhlý poustevníku? Já myslel, že to je vaše dílo,“ poskakoval kolem nich Naruto. „To tam opravdu u té fontány sedí Anko a ten co ji drží za ruku je-je… aaaaaa hahahaha,“ rozchechtal se znovu Naruto.
Mezitím Jiraiya šmátral ve svém batůžku až vytáhl obrovský ušní boltec.
„Co je to?“ zarazil se Naruto uprostřed svého řehotu.
„Naslouchátko. Jak jistě víš, nejsem už nejmladší, a tak-„
„Odposlouchávací zařízení,“ přerušil ho Shikamaru.
„Zvrhlý poustevníku, já jsem věděl, že jste zvrhlý a že tajně šmírujete slečny, ale že jste zvrhlý až takhle moc, to jsem netušil,“ zkoumavě si ho prohlížel Naruto. To už ale mezitím Jiraiya vytáhl ze své malinkaté brašničky další dva obří boltce a blonďák vypadal, že vážně začíná pochybovat o svém duševním zdraví.
„Skládají se pomocí chakry,“ poznamenal ledabyle Nara, když si všiml Narutova výrazu.

O pár chvil později však všichni tři s nasazenými naslouchátky vykukovali zpoza rohu, ukrývajíc v dlaních špatně potlačované hihňání.
„Slečno, už jste se někdy procházela po pláži při západu slunce? Vaše krása by v jeho paprscích určitě ještě více vynikla, pokud je to jen možné. Dovolte mi prosím jen dotknouti se vaší něžné ručky, chtěl bych cítit hebkost vaší kůže.“ Slyšeli tak jasně, jako kdyby stáli hned vedle zamilované dvojice.
„Teda, co to mistr Kakashi vypouští z pusy za trapnosti?!“ Naruto se rozhořčeně otočil na sannina... který už ale nestál vedle něj a místo toho se zase smíchy válel po zemi a pěstičkama bušil do země.
„O-prav-du ko-pí-ro-va-cí nin-ja,“ vyrážel ze sebě smějící se Jiraiya.
„Huh?“ Zmateně se na něj díval Naruto.
„Všechno to obšlehnul z tý Jiraiyovy knížky,“ objasnil mu to Skikamaru, „ale nevěřím, že mu na to Anko skočí, ona je přece jenom zkuš-“ zarazil se, když uslyšel, jak Anko svému společnikovi odpovídá.
„Moji ručku? Ale jistěže,“ zahihňala se do dlaní.
„Podívejte se na oblohu. Ta denní hvězda září jen pro vás a vaše překrásné vlasy v té oslnivé záři vypadají jako zlato.“ Maskovaný ninja teď svíral Ančinu dlaň v těch svých a hleděl jí do očí.
„I vy lichotníku,“ zasmála se Anko svým zvonivým hlasem a Shikamaru si jen z povzdálí nedůvěřivě prohlížel její tmavomodré vlasy.
„Co to má jako znamenat???“ rozhlížel se Naruto po svých společnících, neschopen jediného rozumného vysvětlení. Napravo od něj řechtající se Jiraiya a nalevo si Shikamaru.. mumlal pro sebe stejná slova jako ti dva?!
„Tady se snad všichni zbláznili, anebo šílím já?“ nositel Kyuubiho byl zmaten.
„Ten Kakashi se vážně nezdá, co?“ položil mu ruku na rameno přítel žab.
„Zvrhlý poustevníku! Co se to děje? Řekněte, že je to jen nějaký hloupý vtip. Prosííím!“
„Bohužel pro tebe, Naruto, není..“
„Anebo bohudík?“ vpadl mu opět do řeči hnědovlasý smějící se ninja.
„Ty! Jak jsi věděl co budou říkat? Kakashi-sensei to možná zkopíroval svým sharinganem, ale jak ty.. a jak Anko?! Jak víte, co tam patří??“ dožadoval se pravdy blonďatý kluk.
„Možná to přečetli tolikrát, že si to pamatují nazpaměť,“ poťouchle se usmíval zvrhlý sannin.
„Už i ty?“ Naruto teď pro změnu skenoval příslušníka klanu Nara. Ten opět nasadil výraz mě-se-to-netýká a Jiraiya pokračoval: „Víš Naruto, Icha Icha je velmi oblíbená kniha. Kdybych se tak nebál reakce Tsunade, tak bych ti taky věnoval jedno vydání. Možná i s autogramem.“ Dodal ještě a zářivě se na chlapce usmál.