A vše se změnilo 04-Nečum, chceš pětikačku

Dveře se pomalu otevřely, ten neznámý opatrně vešel. Pozorně se rozhlédl kolem a zamířil si to za těmi zajímavými zvuky za dalšími dveřmi. Zaposlouchal se.
„Přitlač, jo to je ono,´´ kvílel někdo za dveřmi. Zarazil se, podle zvuků už začal odhadovat, co se tam děje. To vše ale nekončilo.
„Už jsem tam,´´ zakvílel další hlásek a pak jen následovalo spokojené vydechnutí. Několik dalších minut nic. Ten neznámý váhal, zda má vůbec vstoupit, nebo raději co nejrychleji zmizet. Ale jeho zvědavost byla tak silná, až nakonec uchopil kliku a pomalu otevřel dveře.
Vevnitř se mu naskytla zajímavá podívaná. Na prahu se zastavil a nevěřícně hleděl na to představení, které se odehrávalo uvnitř.
„Naruto, to není tak, jak to vypadá,´´ vymlouvala se Sakura, ale bylo jí to k ničemu. Jak jen mohla něco takového vysvětlit. Vůbec to nevypadalo jako zapínání podprsenky. Dokázala si představit, co se mu teď honí hlavou.
„Já… nebudu rušit,´´ řekl Naruto a raději zmizel pryč.
S blaženým usměv se Sasuke přetočil k Sakuře. Ta momentálně pukala vzteky, vše to byla jeho vina.
„Bože, kdybys nebyl takový tele, tak by se nic nestalo,´´ vykřikla na něj Sakura, ale on se jen pousmál.
Co je na tom tak směšného, vždyť je teď ztrapní na celý život. Tentokrát měla opravdu takový vztek, málem mu i jednu vrazila, ale udržela se.
„Ty si z toho děláš srandu co?!´´ vyštěkla na něj, úsměv mu však nezchladl. Pomalu jí docházela trpělivost, ale Sasuke se příjemně bavil.
„Nečum, chceš pětikačku?´´ vyštěkla na něj znovu, nereagoval.
„Nebo co,´´ odpověděl jí a víc se k ní přitulil. Vůbec netušila, oč mu jde, ale raději se vzdálila. Neměli teď na nic takového čas.
Sakura pohlédla na hodiny, opravdu už bylo tak pozdě? Je na čase vyrazit na trénink.
Sasuke však neměl potřebu někam jít, lehl si na postel s rukama na prsou a na chvíli zavřel oči.
„To si snad už nacvičuješ ležení v hrobce?´´ zeptala se jen tak ze srandy Sakura. On se pousmál.
„Někdy už dokonce chodím spát s pytlíčkem hlíny na hrudi, abych si začal zvykat,´´ odpověděl, Sakura se neubránila smíchu. Možná nebyl špatný nápad si to vyzkoušet. Měla chuť mu pytlík přinést.
„Ty seš fakt magor, víš to?´´ odsekla a pomalu se zvedla. On pomalu pozvedl hlavu, chtěl se podívat, kam vůbec jde.
„Kam jdeš?´´ zavolal na ni. Ona se otočila. Připadala si, jako by ji snad hlídal.
„Promiň, ale já potřebuji na záchod,´´ odsekla a zamířila za dveře. Pár minut ještě přemýšlela, jak to má vlastně udělat. Nejprve měla strach, že se netrefí, ale nakonec přišla na to jak se s tou věcí vlastně míří. Povedlo se. Musela uznat, že to nebylo tak lehké, jak myslela, ale příště se trefí pokaždé.
Sasuke už na ni čekal, během těch několika minut, které tam strávila, mu došla trpělivost, kdo ví, co tam dělala.
„Co jsi tam dělala?´´ptal se se zájmem Sasuke a dal ruce v bok. Podle jejího úsměvu si vše dokázal domyslet, ne, že by on nic podobného nezkusil.
„Jejiš, nezblázni,´´ odsekla a dala ruce stejně jako on. Několik minut na sebe nevěřícně hleděli.
„Co bych nebláznil, vždyť ty sis tam normálně užívala,´´ řekl a vykročil k ní. Nechtěla se mu přiznat, sám to určitě zkusil. A jestli jo, tak to ihned, jakmile se vymění, pozná.
„No a co tys tu dělal, určitě sis taky užíval co?´´ podotkla a přistoupila k blíž k němu. Stáli jeden od druhého tak pár centimetrů. Hleděli si do očí a snažili se jeden druhého zastrašit. Nešlo to.
„Víš, raději se vrátím domů, jo?´´ ukončila vzájemné probodávání pohledem Sakura a otočila se.
„Počkej, počkej, ty zůstaneš tady a já musím k tobě,´´ navrhl Sasuke a vydal se za ní. Na malou chvilku naprosto zapomněla, že je v jeho těle.
„A doufám, že si tam nebudeš užívat,´´ zavolala ještě za ním, ale to ji už neslyšel, s úsměvem vyrazil k ní domů.