Šestý živel 18 - Něco je špatně

To co chtěl udělat se mu nelíbilo, ale nebyla jiná možnost. Alespoň to zkusí. Vytáhl z pouzdra pistoli a zadíval se na ní. Byl kompletně bez chakry, měl mnoho zranění a byl div, že pistoli vůbec udrží.
„Jdu si pro tebe Hin.“ zašeptal, přiložil si pistoli k hlavě a zmáčkl spoušť.

Probral se před branou nějakého hradu. U brány stály dvě hrůzostrašné sochy. Dalo by se to popsat jako něco, co se podobalo člověku. Ale jen z dálky. Z blízka to byla nějaká stvůra. Zvedl se a šel to prozkoumat. Prošel bránou a namířil si to do těch největších dveří. Vešel do hradu a pokračoval chodbou stále rovně, až se ocitl před dalšími obrovskými dřevěnými dveřmi, zdobenými různými znaky. Otevřel je a vběhl dovnitř. Velkou rychlostí proběhl sálem až ke schodišti a po něm nahoru k trůnu, na kterém seděl Bůh smrti a koukal na novou plasmovou televizi Panasonic.
„Koukej oživit Hinatu jinak se neznám!“ křičel Naruto na Boha. Ten s nelibostí odtrhl oči od plasmy ve které zrovna běžely zprávy.
„Jé, Naruto ty jsi tady? Porazil jsi je. To ti moc děkuju. Tak jsi ztrapnil Jashina, že jsem dostal tenhle dárek od jednoho známého, kterému Jashin taky lezl krkem.“ řekl a ukázal na plasmu.
„Už ses vykecal? Tak co bude s Hinatou?!“ rozkřikl se Naruto znova.
„Jo jo jo! Počkej chvilku! Zničil jsi tu armádu, tím jsi vlastně zachránil i mě, nooo.... takže dám život tobě, Hinatě a i každému, kdo při boji na vaší straně zemřel. Ještě něco?“
„Všem? To jsem moc rád. Ale...no...ještě bych chtěl svou rodinu.“
„Dobře, dám ti je taky. Za to co jsi udělal si to zasloužíš. Stejně tu za ty všechny mám přes milion dalších o které si se s ostatními postaral. A ti z Akatsuki, to je extra materiál.“ domluvil Bůh a zvedl ruku k Narutovi. Z ruky vytryskl paprsek bílého světla.
„Teď jsem tě naučil speciální jutsu. Když ho použiješ, objevíš se tady. To abys nemusel používat tak složitý způsob jako teď. Budeš první člověk, který se sem dostane živý. No prostě....někdy by se ti to mohlo hodit.“
„Díky.“ poděkoval Naruto. Nečekal, že dá život tolika lidem a už vůbec ne, že ho naučí jak se sem dostat a nezemřít při tom.
„Maličkost. Takže, už bys měl jít zpátky. Myslím, že trefíš.“ ukončil to Bůh smrti. Naruto se otočil a šel zpátky cestou, kterou přišel. Ve chvíli, kdy prošel bránou se vše rozplynulo.

Okolo Narutova těla se shromáždil dav lidí. Nejblíž samozřejmě byli jeho známí a kamarádi. Sakura brečela a Sasuke jí objímal. Naruto se objevil o kus dál, kde ho zatím nikdo neviděl. Přišel k davu a aniž by si někdo všiml, že je to on, se dostal až ke svému tělu. Pohlédl na něj a tělo se rozpadlo na prach.
„No to vypadá, že jsem vám snad chyběl.“ uchechtl se Naruto, když viděl, jak jsou všichni zničení. Okamžitě na sobě pocítil pohledy všech okolo.
„To..to jsi ty?“ třeštil oči Gaara.
„Jo, mrzí mě, že sem vás tak vystrašil, ale musel jsem si něco zařídit.“omlouval se Naruto.
„Jak jsi...?“ začala Sakura.
„..se tu vzal?“ dokončil za ní Naruto.
„Bůh smrti mi byl něco dlužnej.“
„Ale proč jsi to udělal?“ ptal se Sasuke.
„Už jsem říkal, že jsem si musel něco zařídit. Ale tak mě napadá....“ zamyslel se Naruto, že už by se tu mohli objevit. Než to domyslel, už ležel na zemi a na něm ležela Hinata.
„Naruto! Miluju tě.“ řekla Hinata, podívala se mu do očí a než se nadál, už ho líbala. Naruto si řekl, že by to chtělo trochu soukromí, tak je přemístil na louku daleko od Konohy.

„Asi chtějí být sami.“ ozval se Kakashi. Přítomní se na něj otočili.
„Kakashi! Neměl bys být...?“ začal Jiraiya.
„Jo měl. O to se postaral Naruto. Kdo by to byl řekl?“ vypověděl Kakashi. Ke Kibovi k jeho překvapení přiběhl Akamaru a k Ino přiběhl Sai. Potom si všichni všimli, že opodál stojí všichni, co při bitvě zemřeli. Včetně Shukaku, Houkou a Kyuubiho. Takže tam bylo zase dost živo.
„Myslím, že jsme Narutovi něco dlužní.“ ozval se Kiba, celý šťastný, že zase vidí Akamara.

Leželi na rozkvetlé louce a koukali si do očí.
„Byl jsi skvělý! Celou dobu jsem to sledovala.“ zašeptala.
„Ty jsi mě sledovala?“ divil se Naruto.
„Já a všichni ostatní co zemřeli. Byli jsme tam taky i když mrtví.“ odpověděla.
„Koukala jsem, jak jsi ho dostal.“
„Myslel jsem na tebe. Víš jak ti to sluší?“ řekl a Hinata se jen usmála.
„Miluju tě Hin.“ řekl. Hinata na to nic neřekla, jen ho dlouze políbila...

Druhý den:

Naruto se s Hinatou vrátil do vesnice. Hinata šla do sídla Hyuuga a Naruto šel k sobě domů. Přivítal se s matkou a otcem a dlouho si povídali o všem možném. Museli si vynahradit ztracený čas. Po několika hodinách se ozvalo zaklepání na dveře. Naruto šel otevřít. Otevřel a stála tam Hinata.
„Hin, pojď dál.“ pozval jí a zavřel za ní dveře. Přišel k rodičům a představil Hinatu.
„Ale mi už se známe.“ překvapila Kushina.
„Kdy bude svatba?“ pokračoval Minato.
„Minato!“
„Jen jsem se ptal.“ bránil se Minato a Kushina vedle obracela oči v sloup. Naruto už na to byl připravený a tak se do toho pustil. Vytáhl z kapsy malou krabičku, otevřel jí, přistoupil k Hinatě a ukázal jí prsten uvnitř.
„Vezmeš si mě?“ zeptal se obřadně.
„Ano, Naruto-kun.“ odpověděla, Naruto jí navlékl prsten a políbil jí.

O týden později:

Naruto stál vedle Hinaty. Měli svatbu a právě stáli před oddávající Hokage.
„Uzumaki Naruto, berete si zde přítomnou Hyuuga Hinatu za manželku?“ ptala se Tsunade.
„Ano.“
„Hyuuga Hinato, berete si zde přítomného Uzumaki Naruta za manžela?“
„Ano.“
„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu! Na důkaz toho si prosím vyměňte prsteny.“ ukončila to Tsunade.
Shizune přistoupila k novomanželům s prstýnky. Nejdřív se toho ujal Naruto a potom nasadila prstýnek Hinata Narutovi. Následoval novomanželský polibek. Potom následovalo něco trochu netradičnějšího. Naruto vymrštil ruku a zachytil kunaj jen pár centimetrů od jejich hlav.
„Ale ale! Doufám že neruším!“ ozval se hlas. Naruto a ostatní přítomní se otočili. Ten hlas patřil Peinovi.
„Ty rušíš vždycky! Máš být mrtvý!“ divil se Naruto.
„To ty taky. Už dvakrát.“ vrátil mu to Pein
„Co tady sakra chceš?!“ ptal se Naruto a už se dostával do varu.
„Musím něco chtít? Říkal jsem si, že se přijdu podívat na tvou svatbu. NE! Kecám, není lepší příležitost jak tě překvapit, než tvá svatba!“ pověděl Pein, ale to už k němu nenápadně směřoval písek. Pein na poslední chvíli uskočil. Bohužel pro Peina uskočil na místo, na kterém se najednou objevil Naruto. Chvíli se nic nedělo a potom se Pein rozpadl na kousky. Naruto ho v ohromné rychlosti naporcoval Mečem šesti živlů.

Za pár chvil už bylo vše tak, jako by se nic nestalo. O Peinovy zbytky se postaral Gaara se svým pískem. Prostě jen takové malé vyrušení. Narutovi vrtalo hlavou jak je možné, že tu před chvílí byl, když ho před tím zabil. Vůbec se mu to nelíbilo. Zdá se, že něco přijde. Něco co se mu nebude líbit... Nenechal se tím ale otrávit a tak to pustil z hlavy. Následovala svatební hostina, na které měl Hiashi proslov.

Druhý den, okolo poledne, šel Naruto vyprovodit Patejla. Podle domluvy s Bohem smrti se měl Patejl dostavit na jedno místo v lese za vesnicí a Bůh smrti ho měl poslat domů.
„Tak ještě jednou díky Patejli.“
„To nestálo ani za řeč.“ mávl rukou Patejl. Před nimi se objevila černá koule. Byla naprosto černá a neodrážela žádné světlo. Rostla a už měla dva metry.
„Tak to bude asi ono.“ řekl Patejl a ukázal na portál.
„Měj se dobře Patejli!“ zavolal na něj Naruto, když přistupoval k portálu.
„Ty taky! A hodně štěstí!“ zavolal na Naruta. Najednou se zastavil. Něco bylo špatně. Než se nadál, začal ho portál vtahovat. Chvíli nevěděl co si má myslet a za chvíli už byl uvnitř. Naruto to pozoroval a nevěděl jestli je to v pořádku nebo ne. Když chtěl odejít, zjistil že nemůže. Ta věc ho začala vtahovat taky. Zapřel se nohama, ale velký efekt to nemělo. Akorát vyryl dvě rýhy a za chvíli vletěl do té černé díry taky.

Naruto sebou řízl o zem. Zvedl hlavu a podíval se kde je. Byl u známého hradu, ale tentokrát to tu bylo k nepoznání. Sochy u brány byly rozpadlé a brána byla vyražena.
„Poslední dobou jsem tu nějak často. Co se to tu sakra stalo?“ uniklo Narutovi.
„Ty už si tu někdy byl?“ divil se Patejl, který stál opodál.
„Bohužel jo. Akorát jako mrtvý. Tohle není moc v pořádku.“ ukázal Naruto na vyraženou bránu.
„Mám takovej pocit, že se domů jen tak nedostanu,“ prohodil Patejl, „nepůjdem se podívat dovnitř?“
„Moc se mi to nelíbí. Spíš bych se rád dostal zpátky. Ale jak?“ mluvil Naruto a snažil se na něco přijít. Potom si konečně vzpomněl, že mu Bůh smrti dal přemisťovací techniku, se kterou se sem může dostat i za živa. Teoreticky by to mělo fungovat i obráceně. Nashromáždil chakru, udělal speciální pečetě, ale nic se nestalo.
„Sakra! Myslel jsem, že to půjde.“ zaklel Naruto.
„Tak se asi půjdeme podívat po majiteli téhle nemovitosti.“ řekl Naruto a ukázal na hrad, který byl ve značně poničeném stavu. Když tu byl naposled vypadal normálně, ale teď byl jako když se přes něj přehnal zuřivý boj. Prošli vyraženou bránou a namířili si to dovnitř. Naruto šel stejnou cestou jako minule. Prošli zničenou chodbou, vyraženými masivními dveřmi a octli se ve velkém sále. Naruto vyběhl po schodišti až k trůnu a už se chtěl zeptat Boha smrti co se tu stalo a co tu vlastně dělají. Už se nadechoval a pak se zarazil. Čekal, že tam uvidí Boha smrti, ale to se spletl. Tedy bůh to byl, ale ne ten správný. Oproti Bohu smrti měl mladší vzhled. Naruto přesně věděl o koho jde.
„Jashin!“