**Nový pohled na svět 6**

,,Sasuke...“ šeptla Maiya. Chytil jsem ji za ruku, přitáhl k sobě a schoval ji za sebe. Neji se suše zasmál.
,,Hele, jestli nechceš mít problémy, přestaň se motat kolem mý holky.“ procedil skrz zuby.
,,Bejvalý holky...“ řekla Maiya odhodlaně. Neji zavrčel.
,,Žádnej vztah neskončí dokud já neřeknu!“ řekl tak, abychom to slyšeli jenom my.
,,No to si asi trochu prošvihnul, nemyslíš?“ zasyčela mu Maiya v odpověď.
Najednou se otevřely dveře a do jídelny vešla ředitelka Tsunade a její zástupkyně Shizune. Když vcházely dovnitř, něčemu se smály, ale zarazily se překvapeně si prohlížely naši trojici.
,,Děje se něco?“ zeptala se zástupkyně. Ředitelka si nás jen měřila zkoumavým pohledem.
,,Nic...“ řekla Maiya rychle.
,,Po škole na hřišti...“ šeptl mi Neji rychle a když odcházel, vrazil do mě ramenem.
Ohlédl jsem se za ním a byl jsem přesvědčený, že to nedopadne dobře. Maiya zřejmě uvažovala o stejné věci.
,,Nemusíš tam přece jít...“ šeptla naléhavě a vedla mě ven z jídelny.
,,Samozřejmě že tam půjdu.“ odpověděl jsem jí netrpělivě.
,,Ale Sasuke...“ chtěla něco namítnout, ale nenechal jsem ji domluvit.
,,Musím tam jít, byl bych tu za sraba. A navíc mu chci dokázat že není tak dobrej jak si myslí...“ zavrčel jsem. Došli jsme k šatnám, které se dělily na A., B. a C. Předešla mě a podívala se mi do očí.
,,Vážně tam chceš jít?“ zeptala se.
,,Chci...“ šeptl jsem. Kývla ale udělala krok dozadu. Ze šatny vyšla Karin a Ino. Maiya zavrčela.
,,Ale, ahoj Maiyuško...konečně jednou sama, viď?“ zasmála se Karin. Nechápal jsem o čem mluvila. Vyznělo to tak, jako by se chtěla s Maiyou prát, ale byl jsem s ní přece já...
,,Hmm, zvládnu vás obě dvě, myslím že to nebude problém...“ procedila Maiya skrze zuby.
,,Tak to bych tě chtěla vidět. Složila by ses hned potom, co bysme s Ino...“ najednou jakoby jí došlo že nejsou samy. Ale bylo to fuk, stejně jsem netušil o čem mluví.
,,Dneska v pět v lese...“ řekla Ino a obě s Karin odešly. Maiya se za nimi dívala s nenávistí v očích.
,,Nějak jsem nepochopil o čem jste teď mluvily...“ řekl jsem jen tak.
,,No, to je dobře.“ řekla s úlevou. Zazvonilo.
,,Tak já jdu, jo?“ řekla mi, dala mi pusu na tvář a odběhla chodbou pryč. Usmál jsem se...místo kam mě políbila mi hořelo ještě hodinu potom. I když jsem o ní přemýšlel, musel jsem taky myslet na blížící se konec vyučování, protože to znamenalo, že musím jít na hřiště za Nejim. A to se mi nelíbilo. Po pravdě řečeno jsem měl docela strach.
Když na konci poslední hodiny zazvonilo, měl jsem žaludek až v krku. Přišel jsem na hřiště. Nikdo tam nebyl. Najednou mi někdo poklepal na rameno. Byl to Neji. Čekal jsem, že se bude chtít prát, ale překvapil mě. Sedl si na trávu, vytáhl z kapsy u bundy krabičku cigaret, jednu vytáhl a nabídl mi. Vzal jsem si a sedl si na trávu vedle něj. Zapálil si, podal mi zapalovač a najednou se na mě tak zvláštně podíval.
,,Ty ji miluješ, co?“ zeptal se a potáhl si.
,,Jo...myslim že jo.“ usmál jsem se.
,,Je to zvláštní...člověk nezmění svůj osud...a ani neví jaký ten osud je. Já ho mam nalinkovanej. Vždycky budu ten slušném kluk, předseda školní rady. Ani s ní jsem nechodil protože bych ji miloval. Miluju jinou holku. Chodil jsem s ní protože to tak mělo být-předseda školní rady a nejoblíbenější holka na škole...“ pak se odmlčel a znovu si potáhl.
,,Může ti to bejt fuk.“ řekl jsem mu.
,,Co prosím?“ zvedl obočí.
,,Může ti bejt jedno co si ostatní myslej. Kašli na pos***ej osud. Žij si svůj život jak chceš. Nikdo se tě neptal, jestli se chceš narodit, tak ať ti neřikaj jak máš žít.“ poradil jsem mu a ani jsem nevěděl, kde se ve mně vzaly tyhle slova.
Neji se zamračil a hned nato se usmál.
,,Máš pravdu...Takže do smrti dobrý?“ zeptal se se smíchem.
,,Do smrti dobrý...“ řekl jsem mu a podal mu ruku. Chvíli jsme seděli a dívali se na mraky, jak si líně pluly po obloze.
,,Mam otázku.“ řekl jsem a podíval se na něj. Podíval se mi do očí a kývl.
,,Ta holka co jí miluješ...Je to TenTen, viď?“ řekl jsem s jistotou. Zasmál se a ačkoli nic neřekl, věděl jsem že mám pravdu.
,,Musim jít...“ mrkl jsem na hodinky.
,,Hmm...“ řekl a pořád hleděl na mraky.
,,Měl bys jít a říct jí to...myslim že jí taky nejsi ukradenej.“ poradil jsem mu a šel jsem rovnou cestou na zastávku. Potkal jsem tak Maiyu. Vrhla se mi kolem krku.
,,Sasuke...“ vzdychla a přitiskla se na mě.
,,Potřebuju kyslík...“ zalapal jsem po dechu.
,,Promiň...“ řekla a odstoupila krok dozadu. Když nám přijížděl autobus, chytla mě za ruku a držela mě za ni dokud nemusela vystupovat. Políbila mě a vyběhla z autobusu. Zasmál jsem se a věděl jsem, že to, co se stane dnes v pět hodin v lese musím vidět. To jsem ještě netušil jak moc mi to změní život.