...Osud, aneb co se má stát stane se 3.díl...

Paprsky slunce intenzivně ozařovaly Sakuřinu tvář. Spala klidně a harmonicky… Na tváři lehký úsměv, který jasně prokazoval, že je šťastná. Venku hlučně prozpěvovali ptáci a den byl v plném rozkvětu. Z otevřeného okna doléhal do pokoje šum z ulic... Tento den mohl být dokonalý... Počasí bylo ideální, nic nebránilo člověku radovat se, ovšem osud pro Sakuru nachystal úplně něco jiného.
Když už ji podvědomě sluneční paprsky začaly vadit, pomalu otevřela oči. Dá se říct, že spíše mžourala kolem sebe. Vlasy měla rozježené, výraz nepřítomný.
,,S..Sasuke.´´ hlesla nejistě, nebyla si jistá, jestli se ji to, co včera prožila přece jen nezdálo.
Ovšem vzpomínky a důkazy jeho přítomnosti byly téměř hmatatelné. Ospala se dotkla polštáře na kterém spal, byl ještě promáčklý, dokonce měla dojem, že cítí jeho příjemnou vůni. Do očí se jí začaly hrknout slzy... Pálily... Skoro nic neviděla… Její srdce puklo a rozdrobilo se na miniaturní částečky takovým způsobem, že téměř pochybovala, že by ho někdo složil zpět... Zhroutila se zpět do peřin, načež si zakryla oči a poddala se žalu, který ji ničil.
…On odešel…Nemůžu dál…Ozvalo se její myšlení, které bylo tou ránou otřesené.
…Chci radši umřít…

Nesčetně hodin trvalo, než se Sakura byla schopná vůbec dostat ven z postele. Cítila se prázdná, bez emocí… Ty, které ještě dosud měla, dnes definitivně odešly.
Strnule stála vedle postele a uvažovala co dál, když v tom ji popadl hněv. Prudký a nelítostný, protože vyzařoval přímo ze srdce.
,,Sasuke!!´´křičela a z očí jí tekly slzy. ,, Proč?´´
Následně jí zůstal viset pohled na menším papírku. Pozvedla obočí a rozklepanou rukou ho jemně sevřela a začala číst.

Sakuro, musel jsem odejít… Pochop mě a odpusť mi. Já se totiž vrátím a budu s tebou! Slibuji.. Miluji tě..
Sasuke

Ruce se jí roztřásly ještě více. Cítila se příšerně, jako kdyby dnes ztratila část srdce. Opustil ji, i když ho prosila a ronila slzy bezmoce. Ten večer sice nic neslíbil, ale ona přesto doufala, že zůstane v její přítomnosti.
…Jak mohl?!…Zakryla si tvář dlaněmi a snažila se potlačit další vzlyk, který však byl nezadržitelný. Tentokrát to bylo horší, než když ji opustil naposledy a nechal ji žít v nejistotě. Tentokrát mu dala své srdce naplno a on ho opět zlomil, avšak i tak si byla téměř jistá, že ho pořád miluje.
…Proč na něj nemůžu zapomenout?! Proč mi stále ničí život?!!…Její otázky zůstávaly nezodpovězeny a ona cítila, že ztratila sílu se svým trápením bojovat. Bezmocně dopadla do peřin a tak zůstala.
Hodiny ubíhaly rychle, ale pro Sakuru nic neznamenaly. Ona totiž dál ležela jako tělo bez duše. Uzavřela se do sebe a snažila se zvládnou bolest, která ji táhla do temnoty, z které není úniku. Nevědomky žmoulala roh peřiny a její zelené oči hleděly z okna, ale nevnímaly co se děje, jen hleděly bez života.

,,Sakuro, otevři proboha… Sakuro!!´´
Líně otevřela jedno oko, které ji značně bolelo, protože bylo napuchlé od stálého breku. Něco sýkla a převrátila se na druhou stranu. Stulila se do klubíčka, stiskla pevně víčka zase k sobě a snažila se ignorovat Narutův řev a lomcování s dveřmi.
,,Prosím vím, že si tam!´´ křičel bezradně a nervozně klepal na dveře.,, Teda aspoň si myslím, že tam si, kde jinde by si byla?!´´
Snažila se to ignorovat, dokonce si něco broukala, ale nešlo to. Naruto dál usilovně klepal, bušil a nadával. Bylo vidět, že jen tak neodejde, takže se radši rozhodla, že mu půjde otevřít než ji zruší násilím dveře.Pomalu se zvedla a snažila se nepřemýšlet nad tím jako vypadá, byla si téměř stoprocentně jistá, že by se radši do zrcadla dívat neměla po tom vyčerpávajícím dni. Přeběhla chodbu a vzala ze kliku, otočila klíčem, ale na chvíli se zarazila.
…Miluji tě…Nemůžu zůstat.. Pochop to… Ty slova, všechno se vracelo a ona nikdy netušila kdy ji to opět převálcuje a donutí ji stulit se do klubíčka.Párkrát se zhluboka nadechla a jemně zakývala hlavou, jako by se snažila vzpomínky na Sasukeho vytřást z hlavy, ovšem tak jednoduché to mít nebude. Když se tedy uklidnila, aspoň částečně otevřela Narutovi, který už netrpělivě čekal.Vypadal ztrhaně a nevyspaně, ruce v pěst.
,,Sakuro, proč mi neotvíráš?!´´ zasténal naštvaně a založil ruce v bok, kdyby Sakura nebyla tak mimo možná by se tomu i zasmála, jelikož Naruto působil, jak starostivá matka v pohotovosti.
,,Nemáš mě co kontrolovat..´´ šeptla a sama se podivila tomu, jak divně její hlas zněl. Tak nějak bez jasu a nadšení. Musel působit nudně a frustrovaně.
,,Ale mám..´´ zabrblal a sám se iniciativně začal hrnout do bytu.
Chtěla odporoval, ale neměla sil se s ním dnes přít. Takže rezignovaně odstoupila a nechala ho projít do skromně zařízeného bytu. Nebyl důvod ho zařizovat nějak honosně, jelikož stejně většinu času byla venku a nezdržovala se zde, proto byl celý byt vypadal spíše účelně. Naruto došel spěšně do kuchyně a posadil se na dřevěnou židli a nasadil zamyšlený výraz.
,,Co se tedy děje… Sakura-chan?´´ pousmál se od ucha k uchu, zřejmě aby Sakuru povzbudil. Tak se však zachmuřila a dělala, jako kdyby jeho úsměv ani nepostřehla.
,,Nic Naruto.´´ hlesla a nenuceně a opřela o zeď, přičemž se mu nedívala do očí a radši sledovala prasklinu v rohu zdi, která ji ovšem nepřišla nijak zajímavá.
,,Nevěřím ti, copak se mi nemůžeš svěřit?´´ optal se, ublíženě a bylo na mě znát, že se ho dotklo to, že mu Sakura nevěří.
,,Je to moje osobní záležitost Naruto.´´
,,Není, jak mám vědět, že se ti nic nestalo.´´ rozhodil ruce a zamračil se. ,,Vždyť si předevčírem slíbila, že dnes za mnou přijdeš domů a půjdeme ráno na Ramen.´´
Kousla se do rtu, když si uvědomila, že na něj zapomněla.
,,Promiň Naruto, ale já teď mám úplně jiné starosti.´´ zamumlala, sledujíc zeď.
,,Jaké?´´ nedal se odbít blonďák, který se rozhodnul, že tomu za každou cenu přijde na kloub.
Sakura se nadechla, zvažovala své možnosti, i když jí bylo téměř jasné, že to Naruto z ní stejně vytáhne dřív, nebo později. Prohrábla si rukou své růžové vlasy, nahodila otrávený výraz a tlumeně se dala do vysvětlovaní, avšak každé vyřčené slovo bylo bolestivé.
,, Byl tu Sasuke.´´
Blonďák se zarazil a vypadalo to, že ztuhnul v naprostém zděšení. Během chvilky se na jeho tváři vystřídalo nesčetné výrazů, avšak téměř každý byl nějak spjatý s bolestí, kterou v sobě nosil. Jeho nejlepší přítel, který ho opustil a dokonce se ho snažil zabít, ale i přes to si byl Naruto víc než jistý, že kdyby se vrátil a projevil aspoň malý zájem o něj, tak bys se okamžitě všechno vrátilo zpět do starých kolejí. Opět by se škádlili, soupeřili a popichovali se a přitom by v hloubi duše věděli, že jsou jeden pro druhého důležití. Chvíli byl ještě zmítán emocemi, ale nakonec se mu podařilo je aspoň z části ovládnou. Na tváři mu zůstala bolestná maska.
,,Proč?!´´ hlesl jen a hleděl k zemi, jeho ruce se třásly, tak je radši sevřel v pěst.
Sakura bezradně protočila oči. Nevěděla co mu na to má jako říct.
…Vyspal se se mnou a pak zdrhnul.. Zmetek.. Zlomí mu vaz až se vrátí..Jestli se vrátí…Prosím…Zavřela očí a opět se zhluboka nadechla a snažila se rozhodnout, jak tuto prekérní situaci vyřešit.
,,O..On tu byl celou noc..´´ šeptla tiše se stále zavřenýma očima, protože se ani neodvážila je otevřít.
,,Celou noc?!´´ hlesl nechápavě a podíval se na její zavřené očí.
,,Ty mě nechápeš..´´ zabublala a otevřela své oči, aby mohla pohlédnou do těch jeho.
,,Spal se mnou..´´ řekla téměř neslyšně, že měl chvíli Naruto dojem, že snad jen špatně slyšel.
Blonďák neodpověděl, jen se nadechnul a vydechnul naprázdno. Hlava se mu začala točit, bylo mu zle.
…Vždyť já tě miluji Sakuro.. Jak si mohla?!..
Zrychleně oddechoval a nedíval se ji do očí. Měl chuť něco zničit, jeho ruce se třásly od vzteku a hněvu.
,,Proč?!!!´´zařval a tak rychle se postavil, že dřevěná židle skončila na zemi. ,,Proč si to udělala?!
Sakura se zarazila, jelikož tuhle reakci nečekala. ,, J..Já ho miluji.´´vydechla vyděšeně.
,,Proč ho?!´´ řval, jako pominutý a přibližoval se k Sakuře. ,, Copak nevíš co k tobě citím?!
,,Naruto..´´ vydechla a měla dojem, že ji začíná nahánět strach,protože takového ho neznala. Vždycky byl milý a nikdy se k ní takhle nechoval.
Byl u ní tak blízko, že kdyby chtěl, tak ji mohl bez problému políbit. On však místo toho jemně uchopil její tvář, i když jeho ruce se třásly, kdo ví jestli hněvem nebo vzrušením a pohladil ji. Ona zkoprněla a měla dojem, že ji došel dech.
,,Nech mě..!´´ řekla tiše, ale rázně. ,,Řekla jsem, že miluji jeho..´´
,,Já zas miluji tebe.´´ hlesl a v jeho očích se zaleskly slzy. Pak se v mžiku otočil a otevřel okno v kuchyni a bez sebemenších problému vyskočil ven. Utíkal nocí pryč od ní. Po jeho očích stékaly slzy a on jim nebránil, jelikož věděl, že to stejně nemá cenu.