Deštný a zaroveň slunečný den

Roko běžela ulicemi. Běžela a nevěděla kam,ani ji to nezajímalo. Jen utíkala před běsem, který ji pronásledoval. NE, nechtěla se znova setkat s Madarou. Jenže ulice najednou končila a ona byla zase ta malá holčička, která se nedokázala bránit. Přibližoval se k ní a chtěl ji zabít. Nemohla se bránit.
Probudila se a vyděšeně dýchala. Už zase. Neustále se jí vracela vzpomínka z doby. Bylo půl třetí v noci a tak se znovu rozhodla usnout. Jenže jí to vůbec nešlo. Jak tehdy mohla jen přežít, snažila se vzpomenout kdo jí vlastně přišel na pomoct. Když už si konečně začala vzpomínat usnula.
CRRRRRRRRRR. Zvonil budík nebo, že by zvonek. Do prčic, už sem zase zaspala. Tsunade mě zabije. ,,Už běžím!" Rychle na sebe něco hodila a běžela otevřít. Stál tam Iruka.
,,Jujky, gomen, nechtěl sem obtěžovat, ale i když je Tsunade trochu přiopilá, tak tě hledá." A zmizel v oblaku kouře. [/i]Co to mělo znamenat? Když se vracela zpátky do pokoje, aby si zbalila věci a podívala se do zrdcadla. Ńeviděla tam, ale sebe. Viděla tam úplně jinou holku a byla nádherná. Pro jistotu zatřásla hlavou. Ne, vubec se jí to nezdálo.
Byla tak rozrušená, že si rychle zabalila a běžela k Tsunade. Ta ji okamžitě seřvala za pozdní příchod a možná by ji i zmlátila nebýt Shizune.
,,Než se zase naštvu, tak ti radši zadám misi. Dneska máš za úkol pomoct Irukovi s učením těch jeho capartů. Musí se připravovat na jouninské zkoužky. A tak za něj chvilkama zaskočíš. Rozumíš mi?"
,, Hai, Tsunade-sama."
Roko byla konečně venku a mohla konečně dýchat. Caparti byly v pohodě. Docela jí to bavilo.
Začaly se tam tvořit stejné charaktery, jako ukřičený Daiky, jehož snem je tvořit zákony, nebo tichý a geniální Nanashi. Toho si oblíbila nej´víc ze všech. Tolik jí připomínal Nejiho, kterého tajně milovala. No nic.
Roko se vracela zpátky ze školy, někdo na ni začal křičet.
,, Hele, Roko jde. Lee máš tu milenku. Jestli chceš, aby s tebou začal chodit, budeš se muset přebarvit na zrzavo." Hleděla na něj jak na totalního debila a řadši oděšla, než by ho začla mlátit.[/i]Blbec, nejraši bych ho zmlátila, jenže je tu taky jeden menší problém. Miluju ho. Je to opravdu kretén vůbec si moji lásku nezaslouží. Jenže co si má pomoct.
Když konečně došla domů, našla na posteli krásnou kytici růží. Byla od Iruky. To konečně vysvětlovalo jeho chování. No jo byla natrvdlá jak kámen.
V tu chvíli si uvědomila koho vlastně miluje a vystřelila z domu jak šíp. Našla ho na cestě od Naruta.
,, Iruko, máš chvilku čas?" Řekla ještě udýchaným hlasem. Iruka se na ní podíval tím samým pohledem jak dnes ráno.
,,Jo, myslim, že jo. A kam bys chtěla jít?" Trochu zaváhala, nebyla si jistá Ichirekem.
,,Třeba do Ichiraku."
,, Víš myslím, že bych ti to měla říct než bude pozdě."
Iruka tomu nemohl uvěřit, chce mu snad dát kopačky, jen to ne.
,,Miluju tě." A v tu chvíly ho políbila.
,,Já tebe tebe přece taky, a už dlouho." Na to Iruka a znovu nastal dlouhý polibek.