SasuSaku *Když Láska Neumírá*/díl 8. - Sebestřednost

Vyskočila jsem ze židle a třískla dlaní do stolu.
„Co si ku*va myslíš?!“ křikla jsem zlostně na Peina.
„Kdo ti jako řekl takovou blbost, jako třeba to, že se k vám se Sasukem přidáme?! Si myslíš, že sem asi padla na hlavu, že? My nemáme za potřebí přidávat se k Akatsuki, a právě teď se vrátíme zpět do Kono-“
„Sakuro,“ skočil mi do řeči Sasuke klidným, ale rázným hlasem.
„Uklidni se laskavě, a neřvi tady po něm!“ Okřikl mě.
„Sasuke-kun, ty...“ vykoktala jsem ze sebe nevěřícně.
„Ano, Sakuro, přidali jsme se k Akatsuki! A kvůli tobě jsem přemluvil Peina, abys mohla i ty, abychom mohli být spolu! Ale pokud se ti to nelíbí, klidně se seber a jdi!“ Hodil po mně zlostným pohledem a v očích se mu objevil Sharingan. Nemohla jsem uvěřit svým uším, ani očím. Je tohle vůbec možné? Oči se mi začaly lesknout. Po tváři mi stekla slza.
„Sasuke-kun… Jak jsi-“ vypravila jsem ze sebe trhaně. Ani jsem to nedopověděla a vyběhla jsem z místnosti. Zabouchla jsem za sebou mohutné dřevěné dveře a rozešla se chodbou, podepírajíc se o stěnu. Neudělala jsem však ani 10 kroků a už se mi podlomila kolena a já spadla na zem. Opřená o stěnu jsem vzlykala do ticha chodby. Ach jak moc jsem toužila opět uvidět ten úsvit, zlatavé paprsky slunce dopadající na Konohu. Jak moc jsem zase chtěla s Tsunade-sama popíjet saké… Ach jak moc jsem toužila opět slyšet Narutův smích, popovídat si s Hinatou, a nebo jen tak sama sedět na monumentu Hokagů a pozorovat dění v rušných ulicích Listové… Tohle všechno mi tak chybělo. A teď ještě ten pocit prázdnoty. Dveře se otevřely a všichni členové Akatsuki začali vycházet. Jejich udivené pohledy se na mě setkávaly a zase rozcházely. Až nakonec na chodbě nezbyl nikdo. Dveře se zavřely. Uslyšela jsem pár kroků a otevřela jsem své uplakané oči. Před sebou jsem uviděla čísi stín. Ten člověk mě chytil za rameno. Chytla jsem jeho ruku. Tak dobře jsem tu ruku znala. Už jsem ji nikdy nechtěla pustit.
„Půjdeme, Sakuro,“ ozval se známý hlas. Pomalu jsem se postavila a stále se opírala o stěnu. Kolena se mi však opět podlomila a já málem upadla, ale Sasuke mě zachytil.
„Měla bys dávat větší pozor,“ pomohl mi na nohy a pak se rozešel chodbou. Nechal mě tam jen tak stát a pomalu mizel.
„Pojď, náš pokoj bude společný, pokud se teda nechceš znovu vrátit do cely,“ pronesl, aniž by se otočil a zmizel za rohem. Pomalým krokem jsem ho následovala. Už jsem ani neměla sílu odporovat.
„Domo,“ pozdravila Sasukeho dívka, která zrovna vycházela z našeho pokoje, zřejmě nějaký poskok, nebo tak něco. Sasuke jen pokývnul hlavou a malá dívka se rozběhla uličkou směrem ode mě. Sasuke na mě počkal u dveří a pak zašel.
„Je tu tolik dveří a tolik pokojů, nechápu, proč musíme být na pokoji spolu,“ procedila jsem naštvaně mezi zuby. Neměla jsem nejmenší chuť být na pokoji s někým, kdo mi udělal to co on, ať už jsem ho milovala sebevíc.
„Jestli ti to udělá takovou radost, můžu zajít za Peinem,“ reagoval Sasuke bez zájmu a začal si sundávat plášť, který přehodil přes křeslo.
„Kašli na to,“ vzdychla jsem a posadila se na postel. Objala jsem si nohy a hlavu přitiskla na kolena.
„Sakuro… Gomen… Netušil jsem, že tě to tak vezme,“ přerušil Sasuke úmorné ticho a posadil se na druhou stranu manželské postele.
„Co sis myslel, Sasuke-kun? To jsem ti jako měla skočit kolem krku a děkovat ti?“ otočila jsem se a podívala se na něj sklíčeným pohledem. Spatřila jsem na posteli ležet svůj ninja oblek, ochrannou čelenku a k tomu všemu ještě plášť Akatsuki. Při tom pohledu mě píchlo u srdce. Byla jsem radši, že jsem navlečená v nepříliš pohodlném kimonu, než mít na sobě ten hrozný plášť.
„Sakuro… Jsou jisté důvody, proč jsem to, co jsem udělal, musel učinit…“ řekl sklesle.
„To by mě ty důvody opravdu zajímaly,“ odsekla jsem.
„Asi není vyhnutí a musím ti je říct, abys pochopila,“ vstal Sasuke a posadil se vedle mě. Při tom co mi vyprávěl, jsem pochopila. To, že Itachi vyvraždil klan, nebyla jeho chyba… On to udělal jen proto, aby ochránil Sasukeho. Byla to mise od papalášů z Konohy. Kdyby to neudělal Itachi, udělal by to někdo jiný, a ten by vzal život i Sasukemu. Pokud chtěl svého mladšího bratra ochránit, musel to udělat on. Nechtěl však, aby se Sasuke dozvěděl pravdu a tak požádal i Hokageho o slib mlčení. Chtěl, aby ho Sasuke zabil… Chtěl jím být potrestán za své činy. Tohle všechno jsem pochopila, a v jistém ohledu mi bylo Itachiho i líto, ale to co následovalo… Na to byly mé schopnosti chápání krátké.
„Sakuro… Myslím, že nyní už chápeš…“ promluvil Sasuke po chvíli ticha.
„Sasuke-kun… Já chápu tu bolest, kterou si musel projít Itachi, chápu, jak to teď musí z tvé strany bolet, ale nechápu, proč jsme se přidali k Akatsuki?!“ tázala jsem se ostrým hlasem.
„Ah, takže tomu stejně nerozumíš,“ řekl zamyšleně a podíval se do stropu.
„Řeknu to jinak… Myslíš, že bych byl schopný zničit Konohu sám?“
V ten moment ve mně zamrazilo. Přišlo mi, jakoby se zastavil čas, krev v žilách mi ztuhla a dokonce i jako bych přestala dýchat. Nechápavě jsem se zahleděla na černovlasého muže sedícího po mé levici.
„Neříkej, že to stále nechápeš?“ podíval se na mě udiveně, když spatřil můj pohled.
„Sasuke-kun… Ty chceš opravdu zničit Konohu?“ špitla jsem nevěřícně.
„Sakuro, vím, že to možná nechápeš, ale uvědom si, jakou bolest jsem si kvůli té deb*lní vesnici musel vytrpět, to ji mám nechat jen tak? Nepomstít se jí?“ To už na mě bylo moc. Vylítla jsem z postele jako čert z papírové krabičky a naštvaně si stoupla před Sasukeho.
„Sasuke-kun? S*reš mě!“ Křikla jsem po něm.
„Můžeš mi říct, co jsi čekal?! To sis myslel, že po tom všem, po těch všech letech, po té bolesti, co jsi mi způsobil, se ti prostě vrhnu kolem krku, obejmu tě, políbím tě a řeknu ti, že všechno bude v pořádku?! Pleteš se Sasuke-kun! Všechno se změnilo! Všechno kromě tebe! Pořád musíš do všeho rýpat, nemůžeš nic nechat vyhnit, pořád jenom pomsta, když už jsi ukojil touhu po pomstě bratrovi, zjistíš, že to byla chyba, a chceš se pomstít své rodné vesnici, co uděláš, až zjistíš, že i to je chyba? Budeš se mstít dál?!“ řvala jsem po něm a divoce kolem sebe máchala rukama.
Byl to zrovna ten nejméně vhodný moment. Sasuke mě chytil za boky a na jeho pokerové tváři se objevil malý úšklebek.
„Jsi tak roztomilá, když jsi rozčilená,“ usmál se. Nevím proč, asi to byl jen instinkt, reflex, ale má ruka prostě vyletěla a jednu Sasukemu vlepila, až se to muselo rozlehnout po celém sídle. Stála jsem tam a zhluboka se nadechovala. V očích jsem měla dva plamínky hněvu a přestávala se kontrolovat. Sasuke měl hlavu stále otočenou tak, jak jsem mu ji otočila tou fackou, kterou právě schytal. Opět se usmál a otočil se zpátky ke mně.
„Asi si moc dobře neuvědomuješ, co děláš, že?“ mluvil ke mně klidným, tichým hláskem. Najednou mi ve zlomku sekundy podrazil nohy a otočil mě tak, že jsem mu dopadla přímo do klína. Rukama mě něžně objal kolem břicha.
„Neměla by sis na mě vyskakovat, když ani nevíš, jak dovedu být zlý,“ naklonil se mi k uchu a zašeptal. Pak mě pomalu, něžně začal líbat na krku. Rázem ze mě vztek vyprchal. Neměla jsem sílu, ale ani chuť se bránit. Zlehka mě položil na postel a nahnul se nad mé bezmocné tělo. Jednou svou rukou mi držel obě ruky za hlavou.
„Pustil bych tě, ale nevím, jestli mě opět neuhodíš,“ pošeptal mi tajemně, naklonil se k mým rtům a políbil mě. Polibek byl dlouhý a krásný, nebylo možné jej srovnat s polibkem té noci, kdy Sasuke umíral, i když ten pro mě byl také úžasný. Mezitím mi začal volnou rukou rozvazovat pás obi, který držel kimono pohromadě. Hedvábné kimono pak už lehce sjelo dolů po nahém těle. Trochu jsem se skrčila, protože mi bylo chladno. Sasuke jakoby to však vycítil a přitisknul se těsně ke mně. Netrvalo dlouho a na zemi už bylo i Sasukeho oblečení. Dvě nahá těla spolu na posteli. Dvě lidské bytosti, které k sobě táhla nezměrná touha a zároveň láska. Avšak povahy a osudy natolik rozdílné, jako světlo a tma.

Pro nás oba tak začala vytoužená noc. Noc, kterou jsem si za celé ty roky doslova vysnila… A stejně byla mnohem lepší, než v mých snech.

Poznámky: 

Slovíčko Závěrem
Tak, je to jeden den po termínu, ale doufám, že berete to spoždění, protože včera nefakala Konoha, takže jsem to sem ani nemohla dát :c((. Jinak doufám, že se Vám díl líbil a že už se těšíte na nový vývoj příběhu ;c)). Pro ty, co čtou obě moje FFky: Vím, že jejich poslední díly (tenhle a 6. díl té druhé) jsou si hodně podobné, nevím, jak se mi povedlo, že mi zrovna tyhle části příběhů vyšly do kapitol, které vydávám současně, tak snad to nějak překousnete :cD. A co závěrem? Jako vždy: Nový dílek vyjde asi 15.6.2009,

S Pozdravem, Vaše Shiori Uchiha :c**