Flu love 2. kapitola

Další den se opakovalo to samé. Sasuke se nedostavil k tréninku, což velice znervózňovalo Sakuru. I kvůli poslední návštěvě, kdy ji Sasuke dočista vyhodil, si dodala sebevědomí a znovu se vydala k jeho domu.
Tentokrát nebloudila dlouho, za malou chvilku dorazil k jeho pokoji. Na prahu se zarazila.
„Co když mě zase vyhodí,‘‘ pomyslela si, ale i tak otevřela dveře pokoje. Vypadalo to tam naprosto stejně jako její minulou návštěvu. Dokonce i hrouda pod peřinou se neposunula ani o píď.
Dívka ještě malou chvíli stála u dveří, dokud se odhodlala vejít. Sedla si na okraj postele a pomalu se Sasukeho shrnula peřinu, aby ho v případě neprobudila. Ovšem Sasuke byl vzhůru. Pozvedl hlavu a podíval se nově příchozího.
„Ne, zas ty, vždyť jsem ti před chvíli říkal ať vypadneš,‘‘ řekl Sasuke a znovu se zakryl peřinou. Vypadalo by jako by ani nevěděl, že už dávno zítřek pominul. Nejspíš celou to budu spal.
„Sasuke to bylo včera,‘‘ ozvala se překvapeně Sakura. Sasuke se odkryl a posadil se. Vypadal zmateně a jako včera byl zpocený. Protřel si oči a začal švidrat po okolí až se konečně setkal pohledem se Saskury.
„Ty jsi vážně nemocný, přiznej, že ti není dobře,‘‘ Sakura zvýšila hlas. Už toho začínala mít plné zuby. Nezbývá ji teď nic jiného než přitvrdit.
„Počkej tu, hned se vrátím,‘‘ přikázala mu a Sasuke si začal připadat jak malé dítě. Zašla do jeho kuchyně a namočila znovu mokrý šátek. Když se vrátila, Sasuke už byl oblečený a připravený někam odejít.
„Nikam,‘‘ stoupla si Sakura mezi dveře jako zábrana. Sasuke pozvedl hlavu a se svým obvyklým arogantním výraz se vydal oddělat tu zábranu.
„Ty si myslíš, že mě můžeš nějak zastavit,‘‘ zastavil se u ni a opřel se loktem o stěnu. Naklonil se k ní a díval se jí přímo do oči.
„Nikam nepůjdeš,‘‘ opakovala znovu a neměl v plánu pohnout se. Byla i celkem nervózní, Sasuke byl moc blízko ji, takže stačilo jen malý kousek a dotýkali by se čely.
„Ále, nenuť mě, abych tě musel sundat dobrovolně,‘‘ usmál se Sasuke a víc se k ní přiblížil. Sakuře se rozťukalo srdíčko a tváře jí mírně zrudly. Byla tak vyvedená z míry, že nebyla schopná ani odpovědět.
Sasuke ji popadl za lokty, dívka před ním mu stále hleděla do jeho očí. Měl mnohem větší sílu než ona.
„Podívej, stačí, abych se k tobě přiblížil a ty hned roztaješ,‘‘ usmál se škodolibě a odtáhl ji za ruce ode dveří. Nebylo to tak těžké jak to vypadalo, Sakura mu stále hleděla do očí a zrudla ještě víc. Když se ji dotýkal sotva popadla dech. Když ji ovšem pustil a prošel dveřmi, rázem jakoby se probudila.
„Hej počkej!‘‘ zavolala na něj a chytila za tričko, zastavil se ale nemělo to smysl, vymanil se z její sevření a pokračoval dál až došel ke dveřím.
„Stůj ven nepůjdeš.‘‘ Tentokrát už na něj zakřičela, ale jakmile otevřel dveře, rázem ztuhl. Myslela si celou dobu, že dveře vedou ven, skutečnost byla jiná. Za dveřmi byla koupelny.
„Na záchod snad mohu jít sám?!‘‘ zeptal se ji ironicky a prudce zavřel dveře. Sakura se mírně zastyděla, udělala ze sebe naprostého hlupáka, ale ten pocit, který cítila, když byl blízko ní, byl k nezaplacení.
Po deseti minutách konečně Sasuke vyšel, ale byl mnohem bledší než předtím. Sakura to udivilo.
„Sasuke jsi v pořádku?‘‘ položila mu mile otázku a pomohla mu do postele. Sotva šel, trochu se mu motaly nohy.
Když ho položila do postele, konečně začal mluvit.
„Jen mě hrozně bolí hlava,‘‘ zaskuhral. Najednou se jeho postoj změnil, před chvíli byl odhodlaný jít pryč, ale teď se tu svíral v bolestech. Sakura mu sáhl na čelo, teplota se mu zvýšila, nejspíš to neměla tak podcenit. Měla raději zůstat.
„Počkej přinesu ti prášek,‘‘ řekla a někam se vytratila, za pár minut se vrátila, pršek ani sklenici vody nedonesla, Sasuke věděl proč.
„Máš tady vůbec nějaké prášky?‘‘ zeptala se ho trochu s obavami. Sasuke jen krátce zakroutil hlavou a překulil se na bok. Sakura zůstala stát s otevřenou pusou, každý by měl doma alespoň něco proti bolení hlavy. Jak se dalo říct, Sasuke se moc přeceňoval.
„Počkej tu!‘‘ řekla mu na vyběhla z bytu. Za pár minut se vrátila, Sasuke v posteli ale nenašla. Trochu se naštvala, ale jak zaslechla zvuk splachování, ulevilo se ji. Sasuke vyšel, ruku měl položenou na břichu a byl bledší než když odešla.
„Myslím, že bychom měli zajít k doktorovi,‘‘ rozhodla se Sakura, ale Sasuke ji v okamžiku zmizel pod peřinou. K doktorovi ho nedostane ani náhodou. Ji ale už pomalu docházela trpělivost, strhnula zněj peřinu a dala ruce v bok.
„Jdeme k doktorovi, ať se ti líbí jak chce,‘‘ zahrozila mu, ale Sasuke se chytit postele a odmítla se zvednout. Ani to mu nepomohlo, Sakura ho z postele vytáhla a odvlekla ho k nejbližšímu doktorovi. Měli štěstí čekárna byla prázdná.
„Možná tu není,‘‘ zadoufal Sasuke, ale jakmile je doktor pozval dovnitř, jeho iluze se rozplynula.
„Tak co vás trápí?‘‘ zeptal se jich doktor jakmile vešli.
„Nic!‘‘ odpověděl pohotově Sasuke. Sakura do něj mírně drbla, aby toho nechal, oba na sebe vrhly ražedné pohledy, dokud k nim doktor nepřišel a netrčil násilím Sasukemu teploměr do pusy. Pomalu si začal připadat jak malé dítě, dokonce se tak začal i tvářit. Po chvilce mu doktor vydělal teploměr z pusu a podíval se na něj.
„Teplota je výšená,‘‘ řekl a podíval se ještě Sasuke do krku.
„Vypadá to na chřipku.‘‘ Tak zněj jeho verdikt.