Dlouhá cesta za štěstím: 1. Začátek

Začátek
Byla noc. Noc plná zářících hvězd. Sakura pevně věřila, že každá z nich představuje jednoho člověk. A věřila, že když hvězda padá, někdo umírá.
Tu noc, ostatně jako každou, seděla na okně ve svém pokoji a hleděla na nebe, které se jako teplá přikrývka klenulo nad spící Konohou. Byla jediná, kdo bděl. Už před mnoha hodinami majitelé zábavních podniků a tabákem načichlých putik vyhodili poslední opilce ze dveří, lhostejní nad jejich osudem. Už před mnoha hodinami zhasli světla a ulehli do svých postelí, unavení a vyčerpaní. Jen hvězdy a Sakura tiše bděla a strážili spánek obyvatel Konohy.
Sakura zavřela oči, unavené od pátrání ve hvězdách a nechala si vlasy cuchat mírným vánkem. Nebylo to poprvé, co celou noc probděla a sledovala hvězdy na jejich nebeské pouti. Ne, nebylo to poprvé co čekala, aby mohla přivítat další den jako první. Snad tisíckrát takhle seděla a myslela na něj. Na tu noc, co odešel. Na noc, kdy ho viděla naposledy. Na chvíle, které strávili společně, i když jich bylo málo.
Mnohokrát jí zachránil život. A ona na oplátku pro jeho záchranu obětovala své vlasy, tu růžovou záplavu, o které si rádi nechávala znát mnozí chlapci z Konohy. A stejně jako dřív jeho mlčenlivá tajemnost přitahovala zájem okolí i teď její tichá, tajuplná zamlklost a smutek lákal. Mnozí chlapci, přitahováni touhou zjistit její tajemství, rozluštit ho a nahlédnout pod tu tvrdou ochranou slupku, která kryla její srdce se snažili všelijak upoutat její pozornost, Sakura ale byla proti jejich snaze absolutně lhostejná.
To vše si růžovovlasá kunoichy dobře uvědomovala, když seděla na okně, tváře smáčené slzami. Prohledávala oblohu. Hledala jen jednu hvězdu. Jeho hvězdu.
Ráno přišlo pro mnohé až neslušně brzy po půlnoci. Pro Sakuru ale představovalo vysvobození. Po probdělé noci nebyla ani trochu unavená. Únava byla něco, co se jí už dlouho obloukem vyhýbalo. Usnout jiným spánkem než neklidným a plným hrůzných snů a pro ní bylo darem.
Tiše vklouzla do koupelny a pustila si sprchu. Teplá voda stékající po jejím těle jí hladila jako milující ruce a dodala jí odvahu do dalšího dne. Pak už se jen oblékla do přiléhavého bílého tílka s odhaleným břichem a krátkých černých šortek a vydala se na každodenní kolečko kolem Konohy.
Že Sakura Haruno chodí ráno běhat se brzy stalo stejnou samozřejmostí jako Naruto a jeho ramen. Každý den se zastavovala u hlavní brány a od jejích strážců se dozvěděla novinky. Všichni si na to brzy zvykli a když chtěl Sakuře něco vzkázat, řekl to strážci a ten jí to vyřídil.
Takový vzkaz dostala Sakura i dnes. Když doběhla k bráně, zastavila se a krátce se vydýchala. Pak se vydala hledat střážce. Bránu obvykle hlídal Kozuke, takže jí to překvapilo, když ve strážní budce seděl Iruka. Pak si vzpomněla, že Kozuke je nemocný a hned měla jasno.
„ Zdravím, mistře Iruko,“ usmála se Sakura.
„ Jo, dobrý ráno,“ odvětil Iruka, který zhřejme nebyl ve své kůži.
„ Děje se něco?“ zeptala se Sakura udiveně. Iruka byl pohodový člověk a Sakura ho takhle neznala.
„ Chce váse vidět Tsunade. Tebe a Naruta. Dneska v devět,“ řekl Iruka.
„ Ale to není všechno,“ usmála se vševědoucně Sakura.
„ Ne,“ přiznal Iruka.
„ Tak povídej, vyzvala ho Sakura a posadila se na lavičku.
„ Jsem zamilovaný do Shizune. Ona je tak milá, zábavná a vtipná. Nevím co mám dělat,“ vysvětlil zoufalý Iruka. Sakura se skoro rozesmála a dala mu několik rad.
„ Dík, „ usmál se vděčně Iruka, „ tohle je dobrý plán.“
„ Není zač. Já už budu muset, abych to k Tsunade stihla. A hodně štěstí,“ řekla Sakura.
„ Proč?“ divil se Iruka.
„ Shizune právě přichází,“ odpověděla Sakura, spiklenecky mrkla, pak se proste odrazila a zmizela. Iruka si povzdechl a vydal se za Shizune.
Sakura skákala po střechách směrem domů. Tam se převlékne a v klidu půjde k Tsunade.
Možná se ještě stavím pro Naruta, aby nezaspal. Tuším, že nás čeká mise. Když dorazila, rychle se převlékla a pelášila k Narutovi. To už se Konoha probudila a na ulicích byla spousta lidí. Mnozí Sakuru zdravili a chlapci na ní vrhali zamilované pohledy. Vůči nim ale Sakura zůstala lhostejná a na veřejnosti se skrývala pod maskou chladného nezájmu. Jen málo lidí mělo tu čest jí znát takovou jaká byla a většinou to byli její přátelé z minulosti.
To už dorazila k Narutovu domu. Dovnitř se dostala otevřeným oknem a spěchala do Narutovi ložnice. Naruto se tam rozvaloval v posteli a netušil, že má návštěvu. Sakura s ním zacloumala, ale Naruto jen něco zabrblal ze spaní, převalil se na bok a dál chrápal. To Sakuru docela naštvalo, takže z Naruta stáhla deku a zařvala mu do ucha:
„ Vstávat!“ Naruto se posadil a zmateně se drbal ve vlasech.
„ Co? Co? Kde hoří? Kdo nás napadl?“ zeptal se Naruto a hned vyskočil, když viděl Sakuru.
„ Nic se neděje, ale asi za čtvrt hodiny máme být u Tsunade,“ odvětila Sakura, jako by se nechumelilo.
„ A proč?“ zeptal se Naruto zatímco zíval.
„ Nevím, dneska mi to řekl Iruka u brány,“ vysvětlila. Naruto přikývl a začal hledat oblečení. Pro Sakuru to byl signál, aby počkala ve vedlejší místnosti.
Asi za pět minut se objevil Naruto, řádně oblečen a umyt. Zamířil do kuchyně, Sakura ho ale zadržela.
„ Na snídani zapomeň. Spěcháme,“ řekla. Naruto se už nadechoval k protestu, když mu Sakura přitiskla ruku na ústa a zamručela:
„ Víš jaká je Tsunade po ránu, obzvlášť když přijdeme pozdě,“ Naruto jen polkl. Sakura spustila ruku. S otvíráním dveří se nenamáhala a vyskočila oknem. Naruto jí následoval.
K Tsunade naštěstí dorazili přesně. Sakura zaklepala na dveře a dostalo se jí výzvy ke vstupu. Otevřela dveře a vstoupila. Naruto jí následoval.
Ke svému překvapení našli Tsunade sedící za stolem, perfektně probuzenou a ve skvělé náladě. Usmála se na ně.
„ Dobré jitro, lady Tsunade,“ pozdravili Naruto a Sakura dvojhlasem.
„ Dobré i vám,“ odpověděla Tsunade.
„ Tak co pro nás máte?“ zeptala se Sakura.
„ Je to mise hodnocení S,“ řekla Tsunade a přestala se usmívat. Narutovi se rozzářili oči.
„ A jaké mise?“ ptal se dychtivě. Tsunade si povzdechla.
„ Těžká mise. Za normálních okolností bych vám jí nedala, ale jestli jí nedokážete splnit vy, tak nikdo,“ vysvětlila.
„ A co bude náš úkol?“ chtěla vědět Sakura.
„ Váš úkol zní: Vrátit nebo zabít Sasukeho Uchihu,“ řekla Tsunade. Sakuřina tvář se proměnila v grimasu šoku.