Bílý ďábel a Bílý tesák opět spolu! = 1část(vzpomínky začínají-láska na druhý pohled)

„Na co koukáš Kakashi?“ zeptala se mě Anko.
„Zkouším zapomenout, ale stále to nejde.“ odpověděl jsem jí utrápeně, poté se ke mně přitiskla a já cítil obrovskou úlevu a podporu.
Hlavně když mi právě řekla : „Neboj se už nikdy nebudeš sám, jsem tady já, Naruto, Sakumo, Sakura a také ostatní, kterým na tobě záleží a mají tě rádi . Jsi přece ten nejlepší .“
Jak to dořekla tak se na mě vyzývavě pousmála, ale když jsem se jí chystal políbit položila mi prst na rty a řekla : „ Ještě máš spoustu práce, potom možná .“
A znovu se na mě tak krásně usmála, já jsem se za žádnou cenu nechtěl od ní vzdálit, ale měla pravdu měl jsem tolik práce s vyřizováním papírů, pak je tu ještě Naruto a Shikamaru, kteří potřebují pomoct s tréninkem.
„Moc práce a tak málo času na tebe.“ povzdechl jsem si a dal se do práce.
Večer, když už jsem měl hotovou veškerou práci včetně pomoci Narutovi a Shikamaru s tréninkem, vydal jsem se s Narutem domů ke své ženě a svému druhému synovi Sakumovi.

Doma jsme povečeřely všichni společně a já jsem se nabídl že se postarám o špinavé nádobí.
Anko mi ho ale vytrhla z ruky a pošeptala mi : „Kakashi prosím tě běž jsi popovídat s Narutem, on mě celou dobu co přišel domu vyzvídá, jak to bylo před 5 lety .“ a něžně se na mě pousmála.
„A proč se mě nezeptal sám, ti neřekl ?“ zeptal jsem se zvědavě mé milované.
„Ne on si asi myslí že by si potom měl zase ty hrůzné sny a myšlenky. Asi tě tím nechtěl nějak znervózňovat .“ odpověděla mi a znovu se mi tak vyzývavě podívala do očí, protože ona moc dobře ví že to na mě zabírá a taky že ano.
Po chvíli myšlení jsem ji pověděl: „ No tak dobrá, ale ať uloží svého mladšího bratra!“ a trochu jsem se šibalsky pousmál.
Anko mi ten úsměv vrátila a zavolala: Naruto!“
Naruto se hned zjevil za rohem, protože poslouchal náš rozhovor.
Já z toho byl trošku vyjevený jak to že jsem si ho nevšiml, ale po chviličce jsem si řekl : „ Vdiť je to Naruto u něj je možný všechno.“
Naruto se smál a čekal až mu řeknu že si popovídáme, tak jsem ho nechal chvíli napínat.
Dokuť do mě Anko nešťouchla loktem a já jsem mu řekl : „Naruto slyšel jsem že jsi si chtěl popovídat o tom co bylo ………… Tak teda dobrá, ale první jdi uložit Sakuma do postele, pak si popovídáme.“
I když jsem z toho nebyl zrovna moc šťastný chtěl jsem začít co nejdřív, aby mi potom zbil čas i na svou ženu.
„Tak dobře už na to jdu Hokage-sama ! odpověděl mi a chtěl splnit to co jsem mu řekl, ale pochvíli se zastavil a začal se mi omlouvat : „ Promiň, nechal jsem se unést otče Kakashi.“
Já chvíli nevěděl co myslí, ale za chvilku mi to došlo, tak jsem se jenom pousmál a šel jsem na Naruta čekat do obývacího pokoje, když se mě Anko zeptala : „A můžu poslouchat s Narutem lásko ? Připravím nám čaj ?!“ a začala se usmívat, protože ví že já na její slova a hlavně smích vždy dám, tak jsem souhlasil.
V obývacím pokoji jsem se posadil a čekal na Naruto s Anko.

Seděl jsem tam sám asi 5 minut, pak přišla Anko s čajem a posadila se mě na klín.
Čekaly jsme na Naruta, ale už to trvalo dalších 5 minut, tak jsem byl netrpělivý a chtěl jsem na něj zavolat, ale řekl jsem si že to nejde, protože vedle spí malý Sakumo a já ho nechtěl probudit.
Zhruba po další minutě konečně přišel Naruto s úsměvem na tváři.
Já se ho jako obvykle svým starým znuděným výrazem zeptal : „Nechal jsi nás dost čekat co si tam proboha tak dlouho dělal ?“
Naruto se na mě podíval a se smíchem mi odpověděl: „Ále ……… trochu jsme si před tím než šel spát hrály a on mi někam hodil čelenku, tak jsem jí hledat.“
Jak dopověděl tak si sedl na pohovku, po jemných douškách popíjel teplý čaj a vyčkával až mu to začnu vyprávět jenže já na chviličku usnul, čehož si všimla Anko a tak do mě začala strkat loktem, abych se probudil.
Když jsem se probudil tak jsem byl ještě vyjukaný kde to sem atd…… Naruto na mě hleděl s otevřenou pusou dokořán a trochu naštvaným hlasem se mě zeptal: „ Tak co bude ? Už začneš ?“
Já chvíli ani nevěděl o čem mám vlastně začít, ale po chviličce sem už věděl a tak jsem začal vyprávět ………………………………………………………..

Kráčel jsem si takhle jednou brzo ráno po Konoze a četl jsem si svou oblíbenou knihu, když v tom jsem zahlídl Anko jak snídá v Ichiraku.
Tak jsem se tam vydal že se také nasnídám a třeba si sní popovídám.
„Co se může stát ? Je pěkná. Je to také dobrý ninja, doufám že to není druhá Sakura. Nechtěl bych dopadnout jako Naruto a když to tak dopadne že nebude se mnou chtít mluvit, tak se alespoň dobře nasnídám i takhle se dá odstartovat dobrý den. Pravda bez krásné ženy, která si s vámi chce povídat je to jiná, ale co vdiť je tam i Ayame tak pokecám sní .“ řekl jsem si.
A tak jsem strčil knížku do zadní kapsy a vydal jsem se na cestu.

Když jsem vešel zeptal se mě Teuchi: „Dobrý den pane Kakashi, tak copak si dáte?“
Já jsem odpověděl až po té, když jsem zjistil co si dala Anko : „Jeden misu- ramen“
Zasmál jsem se a podíval na Anko jestli se náhodou nepodívá na toho kdo to sedí vedle ní, ale ona nic jen si tam tak seděla a jedla .
Stále jsem doufal že se otočí, ale vůbec nic ani jemné nakouknutí.
Já jsem na ní stále hleděl, jemně se smál a pro sebe jsem si říkal: „Bože je tak nádherná to snad není ani možný. A tak krásně papká ……….. No k nakousnutí !“povídal jsem si, když jsem jí viděl jak jí další sousto.
Už jsem ani nemyslel že si mě bude všímat, tak jsem chtěl začít jíst, ale v tom jsem slyšel takové jemné špitnutí: „Ahoj Kakashi co ty tu takhle ráno ?“
Myslel jsem že to je Ayame a tak jsem jí odpověděl: „No co chtěl jsem si trochu popovídat a taky se trochu najíst.“
Už jsem si chtěl sundat masku abych se nasnídal, ale znovu mě to jemné špitnutí vyrušilo „Tak povídej já poslouchám .“
Tentokrát jsem se otočil na Ayame, ale viděl jsem že tu není, tak jsem se zeptal Teuchiho: „Kde je Ayame?“
On ukázal rukou za sebe a odpověděl mi: „Už před nějakou chvílí šla do zadu pro nudle“
Já jsem nahodil pitomej výraz, který naštěstí nemohl nikdo vidět díky mé masce.
„Tak ty si chceš povídat s Ayame a ne se mnou ?“ zeptal se mě znovu ten krásný hlas.
Teď jsem tušil že je to vedle sedoucí Anko, protože Teuchi má jiný hlas .
„Ty už si snad nechceš povídat“ dodala Anko.
Teď jsem už na 100% věděl že se jedná o Anko, protože když jsem ten hlas slyšel bylo vidět jak se jí pohybují rty.
„Já jen přemýšlel na co se zeptat .“vykoktalo ze mě, když jsem se snažil zatutlat to že jsem ji nepoznal.
„Ale ! A nelžeš mi náhodou ?“ zeptala se mě a tak trochu jsem slyšel že se i směje.
A tak se jsem jí přiznal: „No jo dobře já nevěděl že to na mě mluvíš ty i když jsem v tom tak trošku doufal .“
Jak jsem to dořekl sundal jsem si masku abych mohl pojíst první sousto.
Anko na mě zase promluvila: „Á tak ty jsi trošku doufal? Víš už jsem před pěti minutami dojedla tak co když se spolu trochu projdeme, alespoň se budeš moct ptát ne jako teď, totiž myslím to tak že máš plnou pusu jídla.“
A nádherně se na mě zasmála.
Už jsem konečně viděl její úsměv až mi málem vypadlo všechno jídlo z pusy, protože jsem viděl snad tu nejhezčí tvář na světě, tolik mě okouzlila v duchu jsem si představoval malého Kakashiho který skáče radostí ze strany na stranu a povídá: „Jo!!!!!!!! Konečně, jsem prostě borec!!!!!!!Díky Jiraiyo za knížky !!!!!!!“
Ale chtěl jsem se chovat profesionálně a nedát nic najevo, tak jsem odpověděl: „Ano myslím že na malou procházku bych si čas našel .“
Hned jak jsem to dořekl vyletěl jsem ze židle a ještě zaplatil za nás oba, kvůli tomu jsem si vysloužil další nádherný úsměv, který mě tak nažhavil k rychlejšímu rozloučení s Teuchim.
Po kterém jsme se vydali na procházku nemohl jsem tomu věřit říkal jsem si pro sebe tyto slova: „Jenom já a Anko, dlouho sem se žádnou nebyl a navíc ona je tak nádherná.“

Od Ichiraku už jsme byly asi pět minut cesty.
Procházely jsme se po Konoze, také mi velmi pomalu připadalo že je až dlouhou dobu ticho, protože celých pět minut nikdo nepromluvil tedy já se snažil, ale vždycky když jsem chtěl začít podívala se mi do tváře a zase se krásně zasmála a já pokaždé zapomněl co jsem chtěl říct.
Přece jen jsem se odhodlal to ticho prolomit nějakou otázkou a udolat ten krásný úsměv.
„Jak se máš ?“ zeptal jsem se protože mě nic jiného nenapadlo.
„No docela to jde a navíc s tebou je docela sranda, tak není proč smutnit.“ a znovu na mě vystřihla ten její nepřekonatelný úsměv s tak nádhernýma tvářičkami a očima na omdlení, tak jsem jí úsměv vrátil.
Chvíli jsme se na sebe smály, když se mě v tom Anko zeptala: „Víš co zahrajeme si takovou hru .Ta hra bude vypadat následovně : Já se tě na něco zeptám a na oplátku se zeptáš ty mě ano ?“
Chvíli jsem nevěděl jak to myslí co je to za hru, vdiť ani nevím jak se pozná ten kdo vyhrál a tak jsem se radši zeptal: „No to vypadá na dobrou a lehkou hru, ale jak se pozná výherce ?“. Poté co jsem se zeptal nasadil jsem nechápavou tvář.
„Výherce ? Ty jsi to nepochopil ?“ ptala se mě a smála se u toho.
„Jo aha to je hra na poznávání .“ vyhrklo ze mě po chvilce sebe dumání a taky jsem se pousmál, ale já však tak trochu přihlouple, ani mě nepřekvapilo že jsem to neuhádl na poprvé vdiť ona je tak krásná a roztomilá že mi pohled na ní pohltí snad všechny myšlenky.
„No vidíš že to chápeš ty jeden hlupáčku .“ a zas se tak lišácky, ale roztomile pousmála.
Já jsem jen zůstal chvíli nadšením stát na místě a pro sebe jsem si říkal: „Hlupáčku, hlupáčku………. Ona mi řekla hlupáčku!“
Strašně jsem se radoval, když se mě v tom zeptala : „Co se děje ? Půjdeme ne ?“
„No jasně jenom jsem sledoval takového podivného ptáka jak kolem mě letí.“ odpověděl jsem jí výmluvně a běžel zas k ní.
„Tak teď jsi na řadě ty .“ připomenula mi a já chvíli přemýšlel nad otázkou, pak jsem se tedy zeptal velmi prostou otázkou: „Jaká je tvá oblíbená barva ?“
Trošku na mě koukala jako by čekal nějakou jinou otázku, ale odpověděla mi: „No já mám ráda hodně barev, ale ta podle mě úplně nejhezčí je asi … asi … bílá .“
Jak to dořekla otočila se na mě podívala se mi do očí následně na vlasy, ale pak znova do očí a pousmála se mě.
Já jsem si ihned všiml že se jí trošku z červenali tvářičky a tak jsem jí její úsměv vrátil.
„A tvoje oblíbená barva je jaká ? Modrá, zelená, černá, nebo snad žlutá?“ optala se mě na mojí vlastní otázku.
Já jí odpověděl: „ Stejná, jako ta tvá.“
A trochu jsem se začervenal ona se po mě jen tak poohlídla a já spatřil že se ke mně o trochu více přiblížila, tak jsem zbystřil na její další kroky .

„Teď dávám otázku já viď ?“ optala se mě a tak jsem jí kývl na souhlas.
Po chvíli myšlení mi dala otázku: „A kde vůbec bydlíš ?“ tentokrát, když se mě zeptala tak se zase o trošku víc ke mě přiblížila, podívala se mi do očí a čekala na mojí odpověď zvědavě a zase s tím krásným výrazem.
„No asi víš kde je budova Hokage-sama, tak já bydlím hned o ulici doprava.“ Odpověděl jsem jí .
Anko mi kývla na souhlas a vykročovaly jsme si dál ulicemi Konohy, když v tom najedou někdo proběhl kolem Anko a vrazil ji do ní div že se udržela na nohou.
Anko se s výhružními slovy: „Jen počkej já tě naučím dívat se před sebe na cestu !“ vydala na chuligány.
Jenže já jsem ji chytil ze zadu rukama za pas a přitáhl si jí blíž k sobě na vzdálenost asi deseti centimetrů a pověděl jsem jí do ucha: „Nech to být . Je to přece malý Konohamaru .“
A taky trošku jsem se na ní pousmál.
Ona se na mě ohlédla přes své rameno s naprosto úžasným nepopsatelným výrazem a pak se pomalu otočila.
Dala mi své ruce pod má ramena a přitáhla si mě k sobě blíž.
Už nás od sebe držely asi dva centimetry, abychom se dotýkaly nosy když v tom jsem uslyšel velice známý hlas jak na mě volá: „Mistře Kakashi, mistře Kakashi ?“
Byl to Konohamaru, který se následně blížil k nám rychle, tak jsme se s Anko od sebe rychle odtrhly.
„Mistře Kakashi prosím vás nemáte kapesník spadl jsem a odřel jsem si koleno .“
Pousmál jsem se na Konohamaru a vyndal si z kapsy kapesník, který mi ale Anko vzala z ruky.
Nahnula se ke Konohamaru, jemně mu obvázala odřené kolénko, letmo ho políbila na čelo a pohladila.
Konohamaru poděkoval a běžel zase za svými přáteli.
Já jsem mu tu pusu tak trochu záviděl, ale neměl jsem proč smutnit.
Anko totiž následně vstala, dala mi ruce okolo krku a přitáhla si mě ke mně že už mezi mnou a jí nebylo ani kousek místa.
Mě bylo nádherně hlavně když jsem se jí podíval do očí viděl jsem také radost a velkou vášeň přesně jako u mě, tak jsem neváhal.
Chytnul jsem jí okolo pasu a pevně zmáčknul na těsno ke mně.
Ona mi zajela jednou rukou do vlasů a druhou si pomocí mé brady, přitáhla mé rty k těm jejím a letmo mně políbila.

„Tak to se ti líbí ?“ zeptala se mně se šťastným úsměvem na tváři.
Skoro jsem ani nemohl mluvit byla to přece moje první pusa sní a byla tak nádherná i když trvala jenom malinkatou chviličku.
Já jsem chtěl ale víc, tak jsem jí zkusil políbit ona už i zavřela oči, když nás v tom vyrušil Naruto: „Co to tu děláte senseii? Kdo to tu je s vámi? Panebože vdiť vy nemáte masku! Konečně jsem vás viděl bez masky!“ říkal šťastně a velmi spokojeně ani si nevšiml že jsem se chystal Anko políbit.
„A co vlastně potřebuješ Naruto ?“ zeptal jsem se ho on už ale utíkal pryč a po celé vesnici volal: „Já jsem viděl Kakashi sensei bez masky! Jo! Já ho konečně viděl!“
Já jsem si jen oddychl že neměl pitomé připomínky.
Anko se mě následovně s trošku sklesnutým výrazem zeptala: „ Tak jdeme dál ?“
Já jí jen kývl na souhlas ani nevím proč, ale v tuto chvíli mi bylo hrozně trapně tak jsem alespoň zkoušel vymyslet nějakou otázku, když jsme v tom uslyšely za sebou veliký hluk.
Byl to Naruto s jeho bandou nejspíš byli zvědavi na můj obličej.
Já jsem ale na nic nečekal popadl Anko za ruku a snažil jsem se je setřást.
Naháněli nás všude a neúnavně, ale Anko už byla unavená, tak jsem se na chvíli zastavil. Čirou náhodou jsme byli před mým domem.
„Pššt!“ rozkázala mi potichu Anko a prstem ukázala na stíny mnoha blížících se lidí za rohem, tak jsem neváhal a vtáhnul Anko do mého domu abychom se na tu chvíli než odejdou schovaly.
Ale oni ne a ne odcházet, stále se míhali před mým domem jako světlušky.

Už bylo dokonce půl osmé večer, ale oni tam snad drželi hlídku.
Já jsem už znuděně seděl na křesle a Anko si prohlížela můj dům.
„Máš to tu pěkný.“ pochválila mě.
Já jí odpověděl: „Když se ti to líbí ……. No i tak dík .“ ona se na mě usmála já jen zakroutil hlavou a pak jsem se zeptal: „No víš oni tam můžou být ještě docela dlouho. Nedala by sis čaj ?“
Podíval jsem se na ní a ona mi odpověděla: „Ano dala bych si a velmi ráda .“ a zas mi ukázala jak je moc nádherná a tak neodolatelná.
Šel jsem tedy udělat čaj ona seděla na zemi u stolku, když byl čaj hotov, tak jsem ho pomalu položil na stoleček a nalil nám oboum.
Tak jsme si takhle popíjely čaj a já nevěděl na co bych se jí měl zeptat.
Náhle jsem ale viděl jak Anko pokládá čaj a přibližuje se po čtyřech ke mně.
Já jen polkl na prázdno a čekal jsem co udělá.
Přiblížila se až úplně ke mně, pomalu mi vzala z ruky čaj, který položila na stolek.
Sundala si svůj hnědo krémový plášť, který odhodila na pohovku a zase se o kousek přiblížili ke mně.
Já jsem celý ztuhnul pohledem na ní následně mi sundala čelenku, kterou si ovázala kolem stehna a zajela mi rukou do vlasů bylo to tak příjemné a vzrušující.
Konečně mě začalo mé tělo poslouchat, tak jsem jsi sundal vestu i s trikem a přitáhl si Anko k sobě na těsno a slyšel jak Anko buší srdce.
Anko do mě strčila a já dopadl zádami na zem.
Chviličku jsem si myslel že jsem něco provedl co Anko nechtěla, ale najednou jsem ucítil její krásné dotyky rtů na mé hrudi, pak mě líbala na krku bylo to tak vzrušující.
Vzrušenost mi dodala odvahu, tak jsem jí znovu přitáhl k sobě a začal líbat.
V tom jsem si říkal: „Tak dobře se líbá, já se snad od ní už nikdy neodtrhnu.“
Už jsem se pomalu chystal že Anko ještě více svléknu, ale ona mi dala poslední pusu, krásně se na mě usmála a utíkala do koupelny.
Po cestě za sebou nechávala odhozené oblečení a já jsem se celý rozžhavený vydal za ní. Z koupelny jsem si Anko odnesl do ložnice cestou jsem se stále dívaly jeden druhému do očí. Ona se na mě stále tak úžasně smála že se mi skoro podlomili kolena. Když jsme byly už v ložnici, položil jsem ji ještě mokrou na postel, ona se přetočila na bok a čekala na mě, dlouho však nemusela, já jsem si totiž lehl vedle ní. Položil jsem jí hlavu na rameno, přitáhl na těsno k sobě a oba nás přikryl dekou...
Po chvíli jsem viděl jak už pomalu usíná já se na ní moc rád koukal, vypadala tak nehorázně přitažlivě a přitom i tak roztomile že to ani nebylo možné.
Stále jsem se kochal pohledem, ale když už spala, pomalu jsem se odkryl a vydal do obývacího pokoje za žádnou cenu jsem jí nechtěl probudit, tak jsem byl opatrný jak jen to šlo.
V pokoji jsem se posadil jsem se do gauče, kde jsem následně i usnul.

Ráno jsem šel připravovat snídani.
V tom jsem ucítil jemné a vzrušující dotyky na hrudi bylo to tak moc příjemné.
Byla to samozřejmě Anko s dekou okolo sebe, která se následně přitiskla víc ke mně a zeptala se mě: „Jé co je to za krásnou vůni ? Ty snad umíš vařit ?“ svojí hlavu pak položila na mé rameno, které mi pusinkovala.
„No něco málo uvařit umím.“odpověděl jsem jí a následně jsem dodal : „Běž ještě do postele . Je brzo ráno já ti to tam donesu .“
Jak jsem to do řekl usmála se na mě a pomalinku šla do ložnice, ale u dveří se zastavila a podívala se na mě tentokrát vyzývavě a svůdně já chtěl všeho hned nechat a jít za ní, ale ona se zachechtala a utíkala zpět do ložnice.
Asi o patnáct minut později, když jsem dorazil do ložnice s tácem, na kterém bylo jídlo, viděl jsem Anko jak si tam na posteli ještě krásně pochrupkává, tak jsem šel pomalinku k ní.
Klekl jsem si hned vedle postele a naklonil se k ní že bych jí políbil. Byl to nádherný pohled a v tu chvíli jsem věděl jak moc jí miluji.

Pak jsem začal uklízet ten nepořádek, který všude byl.
Když už jsem měl uklizeno, oblékl jsem se a posadil se do křesla, kde jsem asi po pěti minutách hypnotizování stropu také usnul.

Bylo už půl jedenácté a já stále spal ani jsem si nevšiml že Anko, když už odcházela tak mě políbila na tvář a pohladila mě po vlasech.
Když jsem se už vzbudil bylo jedenáct čtyřicet šest byl jsem celý zlámaný z toho křesla, bolelo mě celé tělo, tak jsem zavolal: „Anko ? Už jsi vzhůru ?“ a doufal že by mi od té bolesti pomohla masáží, ale ona se stále nevozívala.
„To ještě spí ?“ říkal jsem si pro sebe a pomalu jsem se šel podívat do ložnice.
Tam ale byla jenom ustlaná postel na který byl vzkaz, tak jsem si ho vzal a bylo vněm napsáno: „Ahoj bylo to s tebou moc krásný, tak si dáme dneska spicha zas v Ichiraku ano. Buď tam přesně ve dvanáct dáme si nějaký oběd, projdeme se Konohou a prosím tě neber si masku ! Haha !“ a vedle těch slov byl obrázek srdíčka já jsem se rychle podíval a bylo už za devět minut dvanáct, tak jsem si rychle vyčistil zuby a s radostí jsem se přesunul k Ichiraku.

Stál jsem v kouři před Ichiraku a pak vběhl dovnitř, ale nikde jsem neviděl Anko.
Tak jsem se podíval na hodinky a byli už tři minuty po dvanácté.
Byl jsem trochu smutný, protože jsem myslel že jdu pozdě.
Po zhruba minutě jsem ucítil jak mě někdo něžně políbil ze zadu na tvář, tak jsem se ohlídl přes rameno a po chvíli jsem poznal Anko jak se na mě krásné směje.
Chvíli jsem jí ani nemohl poznat, protože za ní na mě svítilo slunce.
„Ahoj méďo .“ pozdravil jsem jí a ukázal jsem vedle mě na židli, aby se posadila.
„Ahoj ty můj hlupáčku .“ pozdravila mě a já se trošku začervenal ona se na mě ale smála, tak jsem jí ten úsměv vrátil.
„Co si dáte pane ?“ zeptal se mě teuchi, který mě bez masky ani nepoznal.
„Jako vždycky milí příteli“ odpověděl jsem mu a podíval jsem se mu do očí on po chvíli řekl: „Odkud vás jen znám vůbec vás nepoznávám ……. Počkat ! ........... Bílé vlasy, jizva přes oko a ten váš postoj ?! ……….. Vy musíte být Kakashi !“ a překvapivě se na mě podíval.
„Ano to je Kakashi a mě dej misu-ramen ano?“ odpověděla mu za mě Anko.
Teuchi ji odpověděl : „Ano jistě zákazník náš pán.“
Trochu se pousmál, podíval se na mě a zeptal se: „Tak a vy si určitě dáte také misu-ramen že ?“
Já jsem mu jen kývl na souhlas a on nahlas řekl Ayame: „Ayame dvakrát misu-ramen !“
„Ano už jdu na to“ odpověděla Ayame Teuchimu.
„Tak co jak si se vyspal ?“ zeptala se mě Anko se zvědavým výrazem.
„No šlo to. Trochu mě bolí záda, ale jinak v pohodě .“ odpověděl jsem jí se šibalským výrazem a následně jsem se zeptal já jí: „A ty jsi se vyspala jak? Doufám že dobře?“ podívala se na mě.
Trochu se pousmála a odpověděla mi: „Jak jsem se vyspala já? No strašně dobře. Takhle hezky snad ještě nikdy, jenom mi bylo líto toho že jsi nespal vedle mě. Asi tě teď bolí záda ne ?“ následně se mě zeptala zvědavě.
„No bolí mě záda a taky krk .“ odpověděl jsem jí utrápeně ona se na mě ale tak hezky usmála že jsem jí musel ten úsměv vrátit.
„Neboj večer tě namasíruji, ale tentokrát u mě .“ řekla mi, podívala se mi do očí a trochu se začervenala já jsem si jen v duchu říkal: „Jo! Dneska si dáme opáčko a u ní ! To se mi líbí !“ a usmál jsem se na ní.
„Tady máte .“ řekl nám Teuchi a položil jídlo na stůl a my začali jíst.
Až jsem dojedly zaplatil jsem za nás oba čímž jsem si stejně jako včera zasloužil její roztomilí úsměv a šly jsme se projít, když vtom nás přerušil jeden člen ANBU, který následně řekl Anko: „Musíme jít pokračovat ve sledování.“
Ona jen smutně kývla na souhlas, otočila se na mě, podívala se mi do očí a řekla, následně se také zeptala: „Já teď musím jít, já se potom vrátím a budeme pokračovat chceš ?“ usmála se na mě já jí úsměv vrátil.
„No jasně a když nedorazíš do večera, tak jsi pro tebe půjdu!“ odpověděl jsem výhružně, ale s úsměvem a něžně jsem jí políbil na rty.
Ona pak odešla i s členem ANBU pryč .

Tak jsem se chvíli procházel sám, když mě v tom celá udýchaná zastavila Shizune a řekla mi: „Honem mistře Kakashi, Hokage-sama vás nahání . Máte prý ihned přijít za ní .“ oddychla si, když mi to řekl já jen kývl hlavou na souhlas a přemístil jsem se spolu se Shizune před dveře kanceláře Tsunade.
Zaklepal jsem a čekal dokuť se neozve hlasitě: „Dále!“ až když už jsem to slyšel, tak jsem spolu se Shizune vešly.
„Kakashi je tu problém! Víš dnes odešel Gaiovo tým spolu s Narutem do Travnaté ohlídat Tazunu, který tam má postavit most, abychom tam mohli posílat jídlo.“ oznámila mi Tsunade vážným hlasem, když jsem ještě stál mezi dveřmi.
„A jaký mají problém ?“ zeptal jsem se jí zvědavě a ona mi po chvíli odpověděla: „Přepadli je Akatsuki .“
Já jsem chvíli zůstal stát zaraženě na místě a ona potom dodala: „To není všechno oni totiž ………… no totiž oni zabili Ten-Ten a vážně už zranili Naruta.“
Podíval jsem se na ní naštvaným pohledem a zeptal jsem se: „Kde teď jsou ?“
Tsunade zase chvíli mlčela, ale já na ní už zvýšeným hlasem a také dost naštvaně zakřičel: „Tak kde jsou Hokage-sama !“
Ona se na mě podívala a odpověděla: „Jsou v Travnaté. Jsou v Orochimarově starém úkrytu. Byli totiž zajati .“
Já na nic nečekal udělal pár znamení ruky, přemístil jsem se domů kde jsem si vzal svojí výbavu a znovu jsem se přemístil, ale tentokrát k hlavní bráně.
Když jsem byl u brány čekal tam na mě Jiraiya a já věděl že on určitě půjde se mnou.
Jiraiya na mě kývl jako na pozdrav a já mu to kývnutí vrátil.
Tak jsem se vydaly na cestu a stále jsem si říkal: „Oni chtěj Naruta, ale to jim nedovolíme. Prosím vydržte už jsi pro vás jdeme!“