Žánr
„Nezávidím ti, Sasuke," hovoril Orochimaru, „Na svete nájdeš málo žien, ktoré boli na úrovni kage. Ale nájdeš ešte menej žien, ktoré ovládajú genjutsu lepšie ako hocikto z klanu Uchiha, ktorý má v genjutsu výhodu vďaka sharinganu. Báť sa je normálne."
Tokime skákala z jedné větve na druhou, když uháněla lesem.
‚Já ho z toho dostanu! Zničím toho hadího hajzla a zachráním Sasukeho. Pokud to teda bude třeba. Je přece silnej, tak se odtamtud možná dostal.‘
„Teď… kam se ten Orochimaru přemístil? Určitě nezůstal na stejném místě… a i tak si nevzpomínám, kde to bylo, takže…“ hlesla nahlas, „Ale já ho určitě najdu! Takovej slizoun se před světem neschová!“
* * *
Na úplně jiném místě se jiná dívka pokoušela objevit něco absolutně odlišného od toho, co hledala ta předchozí.
„To snad ne!“
„Co je, co je co je?“ přiskočí k němu Sakura s Narutem a nehlédnou mu přes ramena do rozevřené knihy.
„Co to -.“ Na první straně deníku se nacházela přeškrtaná jména, některá jim až moc známá.
Prošel mezi záclony za princeznou. Jak mile se dostali do místnosti princezna ustoupila stranou. Naskytl se mu pohled na potemnělou obrovskou sochu devítiocasého. Před packami byl obrovský obdélník a na něm byl tentokrát zlatý polštář se zelenými střapci. Na vrchu ležel další fenek. Jeho srst nezářila zlatě, nýbrž bíle.
„Teto Kimiko. Je tady,“ hned co dořekla větu, otevřela Kimiko oči a Kyuubi taky zbystřil. Naruto se jen užasle díval.
„Tak, jak jde pátrání?“ Zeptal se Kiro, když se vedle něj objevil Kadar.
„Špatně. Tanma byl hozen do Pekla, a horší je, že se nemůžu vrátit k němu.“ Při Kadarově odpovědi Kiro rychle vstal od stolu a přešel k Tanmovi, který měl pořád tmavé oči.
„Mimochodem, jak dlouho je mimo?“ Zeptal se Kadar, když přišel za Kirem.
„Necelejch čtrnáct dní. A Eličin termín se taky pomalu blíží.“ Odpověděl Kiro a klekl si k Tanmovi.
„Nějakej nápad, jak se podívat na Tanmův postup?“ Obrátil se Kiro na Kadara.
12.Kapitola: Hradba!
Kvetiny, ktoré rastú na výslní, sú vždy krásne a mocné. Ale kvety, ktoré dokážu prežiť v tieni, rozkvitnú tisíckrát krajšie, keď sa im dostane slnka.
Asahi hľadela na toho človeka – človeka? – plecia sa jej triasli, vrkoč stískala v pravej ruke a ľavou tuho zvierala kunai. Vyzeralo to, že človek ide po Omini, no Shinai nevyzeral, že by chcel zdupkať. Skôr sa zdalo, že je pripravený neznáme dievča brániť.
,,Tak Omi, ustúpiš mojim cieľom podobrom?“
Ráno jsem se probudil na pohodlné židličce v čekárně, hned vedle Hidana a Kisameho, kteří také spokojeně pochrupovali. Počkat! To vedle mě není Kisame!
"Itachi, proboha, jak to vypadáš?!" vyhrkl jsem na spícího Itachi a v zápětí toho zalitoval, jelikož šokovaný Itachi v pudu sebezáchovy uvěznil mile vypadající zeď v kruté Tsukuyomi a bezpochyby ji tam krutě mučil. Když ji pustil, stěna vypadala naprosto otřeseně a byla bledá jako... stěna.
„A sme tu.“ Naruto zastal. Ostatní sa k nemu rýchlo pripojili.
Sachi prudko zabrzdila, pričom mu položila ruku na rameno a naklonila sa dopredu. Ticho hvizdla, keď zazrela tu hĺbku pod nimi.
„Kaňon? Vážne?“ šomral Montaro a dlaňou si zaclonil oči pred slnečným svetlom. „Skládky boli obsadené? Močiare zablokovali? Pokiaľ viem, vedie tam aj cesta, nemusíme sa trepať cez kaňon.“
„Nemudruj, keď budeš poslúchať, možno ti kúpim lízanku,“ uškrnula sa Sachi a žmurka na Osamu.
Naruto stále hľadel dopredu, ale odpovedal.
Jaskyňa sa začala rozpadať. Okolo Naokiho sa vytvárali piesočné duny. Lenže piesok zrazu nebol pieskom. Začal sa prepadávať a okolo Naokiho vyrástla zelená tráva. Z každého stebla vyrástol strom. Naoki to nezaregistroval a stromy ho uväznili medzi sebou. Bol tam zakliesnený. Ďaleko pred ním sa zjavil Uchiha Madara. Lenže ako rýchlo sa tam zjavil, tak rýchlo sa dostal aj bližšie. Asi na desať metrov. Každým krokom sa blížil k Naokimu a stromy sa ožívali, aby sa mu vyhli z cesty. Došiel tesne pred Naokiho.
Slunce nad Konohou, vesnicí ukrytou v listí, ukazovalo na poledne – ale to už víc jak čtyři hodiny. Nynější obyvatelé vesnice, tvořící záhadnou a pestrobarevnou směs jak existencionální, tak materiální, byli celé poledne dost znudění. Takže když kolem nich proběhla osoba v akatsuki hábitu, nikdo po ní ani neštěkl. Tato osoba měla dlouhé černé vlasy, nápadně tmavou pleť a pověst největšího lakomce na světě. Ano, byl to Kakuzu.
Přiblížení se Smrti
Kakashi pospíchal, tak rychle jak to jenom šlo, aby mohl doručit zprávy, i když špatné. I pro něj bylo obtížné zpracovat všechna fakta, která měla co dočinění s Narutovým únosem. Stále to nechápal. Kilometry mu ubíhaly a ještě před setměním dorazil do Vířivé. Jak ironické, že cesta z Vířivé jim trvala pár dní, protože předtím nijak nespěchali.
Kosuke byl konožský genin na odpočinku. Buď se příliš nudil nebo neměl moc vysoký důchod, protože se živil výrobou lan a provazů. Jakmile Hana sklidila ze stolu, rozložil na něm svou práci a začal stáčet. Sakura dojedla jako první a vrátila se k prádlu. Deidara zůstal rozpačitě sedět.
„Už jsi to někdy dělal?" Kosuke mu hodil přes stůl pás divného vlákna, tak půl metru dlouhého.
„Ne," odpověděl rychle. Přesto je vzal a promnul mezi prsty. Bylo světle žluté a hrubé.
„Takhle," řekl Kosuke a ukázal, jak vyrobit tenké, stočené lanko.
Sakura už se o Naruta starala týden a pořád jí to nepřestávalo bavit. Pokaždé se usmála nad tím, když Naruta viděla spát, a když mu na rtech viděla ten jeho šťastný úsměv, nad kterým se vždy rozplývala.
Ráno…
Naruto vstal jako první, protože si u Kyuubiho nařídil "budíček", aby Sakuru překvapil a udělal jí snídani, po tom, co se o něho tak stará.
Jeho pohled sklouzl na její jemnou tvář. Je tak sladká, když spí.
[spoiler]„A teď mi slib, že něco takového už NIKDY neuděláš, ani ty, ani Myuki.“
Aschika se kousla do rtu. Kdyby se to dozvěděl Naruto…
„Ano, slibuji.“
Pustil ji a šli společně dál. „Já za chvíli vyrazím na misi. Někdo musí odhalit tajemství Akatsuki.“
Povytáhla obočí. „A ten někdo máte být vy?“
„Snad nepodceňuješ velkého Jiraiyu?“
„To bych si nikdy nedovolila,“ smutně se usmála, „já… se opravdu omlouvám, Jiraiya-sensei.“
„Mně se neomlouvej. Běž se omluvit jemu.“
Kakashi sebral papír ze země a přečetl ho, okamžitě mu přejel mráz po zádech. Věděl co musí udělat, nemůže přece nechat jít Naruta samotného, ví že je to past.
„Okamžitě zavolejte Sakuru, Saie a Hara musíme vyrazit za ním! Tohle nemůže zvládnout sám a i kdyby ano nevrátí se živý.“
Zbehla som dolu takou rýchlosťou, že som si nevšimla, že Sasuke stojí pod schodmi. Vpálila som rovno do neho, až som sa odrazila a takmer som spadla na zem, lenže stihol ma zachytiť. Postavil ma na nohy a s povzdychom sa otočil chrbtom ku mne a kráčal k dverám.
,,Vidím, že to bude horšie ako som si myslel.“ Zašomral si popod nos. Počkať, čože? Zarazene som zostala stáť pri schodoch. Môj pôvodný plán bol, že mu poďakujem, ale tými slovami ma úplne zrušil. Zahryzla som si do jazyka, aby som nič neodsekla a radšej som sa vybrala do kuchyne.
Nastal ten den s velikým D.
„Naruto, vsávej,“ mykal s ním Neji.
„Dnes se ženíš.“
Naruto otřel jedno oko.
„Co? Zopakuj to ještě.“
„Dnes si bereš mou sestřenku, Hinatu, vzpomínáš?“
„Aha, ta počká,“ řekl a otočil se na druhý bok. Neji tedy musel použít sklenku vody na jeho probuzení. Naruto vstal konečně z postele.
„Neji, co to děláš?!“
„Už půl hodinu se tě snažím probrat. Musíme jít vyzdvihnout oblek a vše připravit.“
„Aha,“ řekl zamyšleně.
Obidvoch jej príchod šokoval. Nečakali, že pôjde okolo a uvidí ich. Hinata začala byť nervózna. Ako si to Sakura vysvetlí? Ako jej vysvetlia, že spolu nič nemajú? Bude im veriť?
„Sakura?“ spýtali sa jej obaja naraz.
„Čo to má znamenať?“ spýtala sa zvedavo. Žiadna známka po žiarlivosti. Vtom akoby niekto šťukol vypínačom, „Tak vysvetlíte mi to?“ povedala naštvane a teraz už žiarlivá bola.
Sasuke a Hinata si len teraz všimli, že sa stále objímajú, a tak od seba rýchlo odskočili.
„Tak?“ založila si ruky v bok a dožadovala sa odpovede.
Neverila vlastným očiam a ušiam. Je to naozaj on? Živý a zdravý? Ale ako by mohol byť, keď na vlastné oči videla, ako ho Sasori zabil? Je to vari prízrak? Ilúzia? Nepamätala si , že by ich chytili do genjutsu. Ale nikto predsa nemôže vstať z mŕtvych. Aspoň nie sám. A jej sa ho predsa nepodarilo oživiť. Tak aké je vysvetlenie, prečo tu a teraz Keita stojí a usmieva sa na ňu? Žeby začala blúzniť? Má halucinácie? Nie. Prečo by ich mala mať? Trochu veľa otázok, pomyslela si.
„Si to ty?“ spýtala sa pomaly a potichu.
Zrození legendy I: 10. Kým som bol mimo
Po boji zostalo v aréne hrobové ticho. Nikto nevedel čo si má v tej chvíli myslieť. Niektorí začali dokonca dúfať, že Naruto zomrel a bude konečne kľud. Všetci boli ako primrazení, keď sa pri Gaarovi a Narutovi zjavila postava v čiernom plášti s červenými mrakmi. Hneď sa pri nich objavilo niekoľko ninjov. Osoba v plášti sa postavila a cez pleco si prehodila Naruta.
„Kľud. Len si beriem Kyuubiho Jinchuuriki. Zbavím sa ho a vy si na neho ani nespomeniete.“ Povedal Nagato a uškrnul sa na Kakashiho.
