3 cesty – 9.

Přiblížení se Smrti

Kakashi pospíchal, tak rychle jak to jenom šlo, aby mohl doručit zprávy, i když špatné. I pro něj bylo obtížné zpracovat všechna fakta, která měla co dočinění s Narutovým únosem. Stále to nechápal. Kilometry mu ubíhaly a ještě před setměním dorazil do Vířivé. Jak ironické, že cesta z Vířivé jim trvala pár dní, protože předtím nijak nespěchali.
Ve Vířivé mezitím očekávali Kakashiho příchod. Kushina věděla, že se muselo stát něco hrozného, protože jinak by Kakashi nespěchal hned zase zpět do Vířivé. Bála se, co se stalo v Listové. Ani na chvíli si nechtěla připustit, že by to mohlo mít co dočinění s Narutem. Na to raději nechtěla ani pomyslet.
Kakashi konečně dorazil, nevypadal vůbec nadšeně, šlo na něm poznat, že zažil něco hrozného. To vyvolávalo nejistotu ve všech okolo a především v Kushině, která snad jako by věděla, co se stalo.
„Kushina-san, je mi to opravdu líto. Naruto, on…“ snažil se vysvětlit Kakashi.
„Co se stalo Narutovi?!“ Zeptala se Kushina, ale odpověď by raději neslyšela.
Kakashi jí popsal vše, co se dnes dopoledne událo. Kroutila hlavou a ujišťovala se, že se jí to jenom zdá. Ale Kakashi byl příliš reálný stejně jako vše okolo ní. Kushina zažívala nepředstavitelnou hrůzu, takový strach neměla nikdy předtím. Svět se jí hroutil, protože sotva našla své vzpomínky, hned přišla o své dítě. Naruto byl ninja, takže se dalo předpokládat, že když jej unesli, tak byl stejně tak dobře mrtvý. Šance na to, aby jej unesli a pak zase pustili živého, byly rovnající se nule. To všichni shinobi dobře věděli.
„Já mu říkala, ať se nesnaží být hrdinou,“ zalykala se Kushina pláčem.
„Je možné, že to byli ti stejní lidé, co se pokusili unést Nami. Stále ale nevíme proč,“ pokračoval ztěžka v hlášení Kakashi.
I on měl emoce, i když v současnosti je neuměl tak moc dobře projevovat, jako kdysi dávno. Ale tím, co se v posledních několika dnech událo, se mu musely vrátit zpět. Kéž by se tak lehce mohl vrátit i Naruto.
Nami stejně jako skoro vždy tajně poslouchala o čem a s kým se baví její máma. To, co dneska slyšela se jí, ale ani trochu nelíbilo. Neuvěřitelně moc litovala toho, co Narutovi všechno řekla, jak se s ním v podstatě rozloučila. A dávala za to vinu sobě, protože to byla ona, kdo řekl Narutovi, že už ho nikdy nechce vidět.
Kakashi byl jediný, kdo poznal, že jeho rozhovor s Kushinou poslouchá Nami, protože Kushina se na takové drobnosti nemohla soustředit, někdo jí unesl syna.
„Musí, ale existovat důvod, proč unesli Naruta nebo proč chtěli unést Nami, ne?“ Ptala se Kushina a snažila se přijít na nějaké vodítko.
„Možná chtěli unést Nami, ale jak víme, tak Naruto jim to překazil. Proto se na něj zaměřili,“ pokračoval v úvaze Kakashi.
„Ne, proč by se raději nepokusili znovu unést Nami, když byli tak silní,“ řekla Kushina, která se mírně uklidnila.
„Naruto je musel více zajímat, když se mu dali přednost před Nami,“ řekl Kakashi.
„To je pravda, ale z toho můžeme pouze hádat, z jakého důvodu chtěli unést Nami,“ řekla Kushina.
„Ano a co když díky tomu zjistíme, proč nakonec unesli Naruta a ne Nami a nebo, proč se ještě pro Nami nevrátili, když odstranili potencionální hrozbu, Naruta,“ uvažoval Kakashi.
I Kushina musela zvážit, že na tom něco bude. Sice to povětšinou nedávalo žádný smysl, ale ve výsledku to bylo jediné možné řešení situace. Museli to zkusit, protože nic lepšího je zatím nenapadlo. Ale ani jednoho z nich nenapadlo, co bylo pravým důvodem únosu. Netušili, že to bylo kvůli Kyuubimu.

Naruto ležel nehybně na zemi. Neměl sílu se zvednout a ani se mu moc nechtělo. Vyčkával, co se bude dít dál, pak si vzpomněl, že ví, co má následovat, ale raději to hned vypustil z hlavy. Kyuubi s ním už několik dní nepromluvil. Naruto se ale nechystal odhalit svému démonovi pravdu, zatím ne. Otevřeli se jakési dveře, Naruto už pouze čekal, až se to stane. Dovnitř vstoupil Nikki s jídlem a vodou.
Pomalu šel k Narutovi a jako každý jiný den vymýšlel, jak by jej mohl osvobodit, ale nic jej nenapadalo. Pokaždé, když tu Naruta, tak viděl, tak mu bylo úzko. Nikki se konečně odvážil a došel až docela blízko k Narutovi, věděl, že dnes tady Zetsu nešpehuje.
„Vymyslím nějaký způsob, abys mohl utéct,“ zašeptal Nikki Narutovi.
„Takže konečně uznáváš, že je možné, že jsem tvůj bratr?“ Pousmál se téměř bez síly Naruto.
Nikki se bál na to odpovědět, ale mohl by litovat, kdyby to neudělal a on už nechtěl ničeho litovat, stejně jako už ho nebavilo stále se bát Madary. Musel něco udělat, tak se Nikki rozhodl.
„Ano,“ řekl Nikki pevně rozhodnut.
„Výborně,“ řekl Naruto a dotkl se Nikkiho čelem.
Nikki se značně lekl, protože tak blízko k němu v jeho životě ještě nebyl. Narutova hlava se pak vysíleně svěsila.
„Nikki odteď už mi nenos jídlo ty, požádej o to někoho jiného,“ řekl Naruto.
Nikki se polekal, co tím jeho starší bratr mohl myslet. Ale když Naruto nabral zase trochu síly, tak Nikki spatřil v jeho očích, že je naprosto rozhodnut, nebyly to oči někoho, kdo by se chtěl vzdát. Pak se zvedl a odešel pryč, jako by se nic nestalo, ale když byl zase úplně sám, tak už to nemohl vydržet. Začal brečet a ani nevěděl proč.
Další den Narutovi donesla jídlo, ta žena co na jeho skupinu zaútočila. Když ale uviděla Naruta, jejich vězně, tak poznala, že se na něm něco změnilo, něco jí přišlo tak nějak špatně, ale netušila, co by to mohlo být. Pak si konečně uvědomila ten rozdíl, Naruto měl o dost delší vlasy, než když jej viděla naposledy a ne jenom vlasy, ale taky nehty na rukou, jako by byl zavřený déle než jenom několik dní.
„Tu máš jídlo,“ položila mu na podlahu jeho denní příděl.
„Díky,“ řekl Naruto a zněl více energicky, než měl znít.
Konan tápala, čím byla způsobena jeho změna, musela to prodiskutovat s Nagatem, který byl zodpovědný za věznění toho blonďáka. Ale chvíli jí to trvalo, než Nagata dokázala najít. A pak, když už konečně Nagata viděla, tak byl s Madarou. Okamžitě jí přešla všechna její odvaha, ale už bylo pozdě. Madara si jí všiml a téměř ve stejnou chvíli ji zaregistrovalo i Nagato.
„Copak Konan?“ Zeptal se Madara, neměl zrovna nejlepší náladu.
„Jde o toho kluka, co má v sobě Kyuubiho,“ řekla Konan.
„Jestli neutekl, tak mě to nezajímá. Ale on utéct nemohl, že Nagato?!“ Zvýšil výhružně hlas maskovaný Madara.
„Nemohl utéct,“ hned na to Nagato.
„Takže v podstatě nejde o nic,“ řekl Madara, byl ale příliš arogantní.
„Neutekl, ale nějak se změnil, měl byste to vidět sám,“ řekla Konan, když si konečně dodala odvahu.
Madara nebyl dvakrát nadšený, že mu někdo říká, co by měl dělat, ale v Narutově případu si rád poslechl poznatky ostatních. Protože Naruto byl jediný, kdo maskovaného Madaru dokonale prohlédl. Z toho měl strach, co by se mohlo stát. A aby neztrácel čas, tak se společně s Nagatem i Konan přenesl do místnosti, kde drželi Naruta.
A opravdu jejich vězeň se změnil, tak že ho skoro nemohli ani poznat. Co s ním ale bylo, to maskovaný Madara netušil, ale chtěl se to dozvědět.
„Nagato?! Co to má znamenat?!“ Rozčílil se Madara.
„Nevím,“ řekl Nagato, protože opravdu neměl ani zdání, co se stalo.
Madara vypadal, že mu nervy už déle nevydrží, že si to všichni, co jsou okolo, odskáčou. Zuřil a Nagato i Konan měli zase strach. Naruto, který ale tohoto Madaru prohlédl už při jejich prvním setkání, byl úplně v klidu a hodlal mu podat vysvětlení.
„Za ten jeden den, jsem zestárl o půl roku, takže je možné, že umřu dříve, než pochytáte ostatní démony,“ řekl Naruto a při tom se usmíval, věděl, co stane dál.
„Blafuješ! Nemůžeš používat chakru a navíc neexistuje jutsu, které by ti bralo život!“ Rozčiloval se Madara.
Naruto se stále usmíval a pak se podíval nejprve na jednu tyč, která poutala jeho okovy a pak na tu druhou. Madara okamžitě pochopil, co tím myslel, ale stále tomu nerozuměl. A začal zuřit ještě více, protože ten blonďák ho prostě vytáčel.
„Vysvětli!“ Řekl Madara.
Naruto pomalu dosahoval svého cíle. Postřehl na Konan a Nagatovi, že začínají pozvolna o tomto jejich, tak zvaném Madarovi pochybovat. Bylo to přesně, jak plánoval, nebo pouze podle jeho vzpomínek, kdo ví.
„Chakra je tvořena ninjovou duší a tělem, to všichni víme. A tyto tyče chakru odsávají, abych jí nemohl používat, takže každý vzdá její vytváření a je naprosto bezbranný. Ale co když se moje tělo regeneruje rychleji díky Kyuubimu, pak bych mohl vytvářet novou a novou chakru bez přestání. A tyče jí stále odsávají, ale jak jsem řekl, tak díky Kyuubimu můžu chakru vytvářet ustavičně, ale to také vysiluje moje tělo, která na to reaguje stárnutím,“ dokončil výklad Naruto.
Madara ho nedokázalo pořádně pochopit. Proč by něco takového dělal. Vždyť by se pomalu zabíjel. To hrálo proti zdravému lidskému rozumu. A pak najednou mu to vše došlo, Madara konečně věděl o co Narutovi jde.
„Okamžitě všem přikažte, aby se vydali na lov démonů! Nemůžeme ztrácet čas!“ Přikázal Madara a pouštěl hrůzu všude okolo.
Konan s Nagatem neváhali a okamžitě se pustili do plnění jeho příkazů. Ale i když si to sami neuvědomovali, tak začínali o Madarovi pochybovat. Naruto věděl, že dělá, co musí udělat, nakonec si to všechno pamatoval. Jenom ho mrzelo, že znal, jak to všechno musí skončit.