Katsu! 6. díl

Ráno jsem se probudil na pohodlné židličce v čekárně, hned vedle Hidana a Kisameho, kteří také spokojeně pochrupovali. Počkat! To vedle mě není Kisame!
"Itachi, proboha, jak to vypadáš?!" vyhrkl jsem na spícího Itachi a v zápětí toho zalitoval, jelikož šokovaný Itachi v pudu sebezáchovy uvěznil mile vypadající zeď v kruté Tsukuyomi a bezpochyby ji tam krutě mučil. Když ji pustil, stěna vypadala naprosto otřeseně a byla bledá jako... stěna.
"Já jsem tady," oznámil jsem nevrle a poklepal už čile vypadajícího Itachiho po rameni. Nečekal jsem že mi odpoví a tak jsem pokračoval: "Proč vypadáš tak modře?!"
Itachi sjel pohledem všechny přítomné a podíval se zpět na mě. "Všichni vypadají nějak modře, nemyslíš?" prohodil. Podezřívavě jsem se rozhlédnul.
Kisame, nejspíš opravdu Kisame, vedle měl ruku v jakémsi pozoruhodném úhlu a já nějak netoužil zjišťovat, jak k tomu přišel. Hidan byl dobitý jako dobytek, sem tam sešitý. Zbytek členů nebyl v dohledu.
"Kde jsou?" zeptal jsem se Itachiho a na chvíli mě napadla otázka, jak mohl vědět jakou barvu ostatní mají?! To naprosto popírá sharinganské zákony.
"Konan Zetsuovi, Kakuzovi a Peinovi obstarala pokoj na jednotce intenzivní péče," objasnil Itachi a pochmurně zavrtěl hlavou. "Ty si nic z toho nepamatuješ?"
Zvedl jsem obočí a probodl ho otráveným pohledem. "Připadám ti, že si něco pamatuju?"
"Potom, co ji Orochimaru zpacifikoval jsme mysleli, že se už nic horšího nestane, ale ona unikla! Začala všechno rvát na kusy, nemusím ani komentovat jak vypadal Hidan, ale ty jsi začal příšerně křičet něco ve smyslu: 'Maminko, prosím, zachraň mě před touto ohavností' a Kakuzovi ujely nervy, inu jednu jsi dostal přímo do hlavy. Když jsem Kakuzovi řekl, že teď tě bude muset nést, mu nervy ujely podruhé, jen shlédni můj obličej, a tebe v rychlosti odkopl do komory s čistícími prostředky. Do rána nás Konan honila, ale na Orochimarovi si pošmákla. Provedla několik depilací a náš drahý přítel přišel o svou největší chlubu – jeho uznávané vlasy jež tak pilně opečovával novým HeadandShoulders proti lupům se nyní válely v koši. Kakuzu byl toho názoru, že i přes to jak jsou zdeformované a v koši, dostal by za ně jmění, ale Orochimaru, jež do té doby nejevil známky života, vyskočil a vzal si své vlasy zpět. Popravdě, vzal si i celý koš a to zase nenechal bez komentáře Zetsu. Kisame se ho sice zastával, ale neměl daleko k tomu aby byl, jak jej Konan varovala, vykostěn na rybí filé a se stal hlavním chodem na zítřejší oběd. Nejsem si jistý kdo přesně by byl schopen Kisameho pozřít, ale neodvažoval jsem se jakkoliv zasahovat. Všechno se vymklo kontrole a Pein byl naprosto zrasován, protože, podle Konan, v tom jel s námi. Já, Kisame a několik kusů Hidana jsme se ukryli. Poté, když se vše uklidnilo, dohledali jsme Hidanovy zbytky a přiměli Kakuza ho sešít. Poté, relativně normální Konan, je všechny dopravila na JIP. Pak jsme našli i tebe," zakončil proslov Itachi, jež byl tak dlouhý, až spící Kisame upadl do bezvědomí. Možná to nebylo zdlouhavým výkladem ale jen bolestí z jeho pokroucené ruky, ale já si to tak jednoduše vysvětloval.
"Kde je Orochimaru?" zeptal jsem se dost otřeseně. Blízkost Orochimara byla sama o sobě dost odpuzující, ale plešatý Orochimaru, nemyslím, že bych to zvládl.
"Se svými vlasy se odebral do neznáma. Zdá se, že úklid skrýše bude zase na mě," povzdychl si Itachi a přestal mi věnovat pozornost.

Když se členové vzchopili a opustili pokoje, sešli jsme se znovu v čekárně, ale nyní na obzoru nebyl ani jediný důchodce. Všichni rozdýchávali šoky ve formě Samary á la Itachi a čekárnou se neslo ticho. Konan se tvářila jako hipízák v nejlepších letech, kterému testy dopadly HIV negativní, šťastně se usmívala na všechny okolo.
Své znechucení nad Konaniným štěstím neskrýval Hidan, který neváhal co chvíli hlasitě protestovat proti 'debilní slepici, která trpí vzteklinou' nebo 'šílené krávě trpící silnou demencí a počínající retardací', načež byl velice důrazně přesvědčen, že ani Jashin nemá v plánu stavět se na odpor Konan, když doktor konstatoval Hidanovu klinickou smrt a musel podstupovat dýchání z úst do úst. Bohužel, ani já se svým vysokým IQ jsem nepochopil, proč by měl Kakuzu dávat umělé dýchání Hidanovi, jehož zraněním byl nadměrný počet kunaiů v těle. Mezi námi, dovoluji si říct, že ten doktor, který tohle přikázal, musel být yaoista. To Kakuzovi nedošlo a začal Hidanovi dělat i masáž srdce.
Když se Hidan probudil, musel zasahovat pohotový Itachi. Rozběhl se za Hidanem, který běžel za Kakuzem, a snad se pokusil Hidana zastavit, rozplácl se na zemi před ním a tak bělovlasý přepadl přes Itachiho, načež byla Itachimu provolávána sláv jako geniálnímu stratégovi. Vítězné pokřiky ustaly, když Itachi prohlásil, že pouze běžel vyhodit papírek a dost si nevybavuje, jakou záhadou se tak blízce seznámil se podlahou. Podle jeho geniálních slov, bílé linoleum se nejspíše pokoušelo o nějaký flirt. Když už si myslel, že se nikdo nedívá, šibalsky mrkl na podlahu se slovy: "Zavolej, kotě".
To už na mě přece jen bylo moc. Kakuzu dávající umělé dýchání Hidanovi, Itachi zamilovaný do podlahy, co přijde dál? Zetsu spřádající pavučinu s tím že je vážka?! No promiňte, ale já odnynějška věřím všemu a nebylo divu, když jsme podstoupil mini srdeční příhodu, když se Zetsu začal motat kolem extrémně rozlehlého pavoučího hnízda v rohu pokoje. Naštěstí, jak jsme byli později obeznámeni, si pouze zašel pro svačinu, jelikož odmítá kanibalismus – tedy jíst salát z jídelny.
Pouze mne tak napadlo, že zdejší kuchařky musí být asi dost velcí bossové. Takhle si roznepřátelit Uchihu, Zetsua i Kisameho, to chtělo odvahu.
"Kakuzu, zde je faktura k uhrazení," promluvila Konan a podala papír šokovanému maskovanému, jež si nebohý papír zuřivě prohlížel (a tento pohled se dal srovnávat s Peinovým pohledem, když se dozvěděl, že ten jeho podvod s kontaktními čočkami se dostal na povrch).
"Jo, je pěkná, no," pronesl Kakuzu tváříc se, že naprosto neví, co se po něm chce.
"Jsem ráda že se ti líbí," usmála se stále s nataženou rukou. Oskenoval jsem celou situaci a usmál se.
"Si jí můžeš zarámovat," ušklíbnul jsem se a Kakuzu po mě hodil vražedný pohled.
"Já nic platit nebudu," oznámil Kakuzu jednoduše a odmítavě zavrtěl hlavou. Zahleděl se na své nehty, předstírajíc, že jeho odlupující se lak je nejvíce fascinující věc v okruhu sto kilometrů.
Všichni přítomní po sobě hodili významné pohledy, Kakuzu si troufá. Poté se podíval na mě a ukázal na mě prstem.
"Zaplať to ty!" vykřikl a já, vylekán až k smrti, jsem se zmohl na pouhé: "Katsu!" ale slovo 'pouhé' se k tomu skutečně nehodí, Kakuzu jež byl výbuchem odhozen na druhou stranu se po mě ohnal černými nitěmi a já sotva stačil uskočit.
Po dalších deseti vteřinách našeho boje zasáhl Kisame. Postavil se a Kakuzu přestal bojovat, trpělivě vyčkával jaký že to krok chce Kisame učinit. I já jsem se stáhl a bedlivě pozoroval jeho kroky, doufal jsem, že se přidá na mou stranu. Díval se na nás chladným a vážným výrazem.
"Kde jsou tady záchody?" zeptal se a začal se rozhlížet, načež se rozešel do chodby hledat onu toaletu. Když Kisame zmizel, pouze jsem zhodnotil Itachiho polohu, zda se nehodlá zase vydat vyhodit papírek a když jsem usoudil že nejspíše ho tříska v prstu zasáhla na tolik, že několik dní nebude schopen pohybu, znovu jsem se ostražitě podíval na Kakuza.
"Kvůli tobě jsme tady," připomněl mi Kakuzu.
"Ne. Kdyby ses ho nepokusil zabít, nic by se nestalo," odseknul jsem.
"Kdyby jsi mu pomohl, nestalo by se nic z toho!" rozkřikl se Kakuzu a jeho černá nit mířená na mě se šikovně dostala do Konaniny ochranné bubliny. Bublina splaskla. Kakuzu má problém.
"Deidaro! Nehádej se! Účet zaplatíš ty!" vykřikla (zase) hystericky Konan a fakturu dala mě. To je přeci logické, Kakuzu ji skoro zabije, ale kdo za to může? Já. Ano. Tohle je první zákon Akatsuki: Problém odstraníte odstraněním zdroje problému. Pokud se ve vaší blízkosti problém vyskytl, najděte Deidaru. Pokud jste ho úspěšně našli, gratulujeme! Našli jste i zdroj problému. Upozornění: Někdy však může být zdroj problému obtížné najít. Pokud si je svého činu vědom, bude se skrývat. Přejeme hodně štěstí v jeho hledání!
"Samozřejmě," odvětím a fakturu si vezmu. Hned druhý zákon Akatsuki zní:
Způsobili jste problém? Pak jste tedy Deidara. Pro jednoduché řešení přestaňte mluvit, dýchat, pouze kývejte na nadávky které vás budou doprovázet od Konan. Akci opakujte několikrát. Až vyslechnete trest, akci znovu zopakujte, nyní je dýchání povoleno. Při plnění trestu však i nadále platí zákaz mluvení, sebemenší slovo by mohlo trvale poškodit vaše zdraví. Upozornění: Konan praktikuje i tělesné tresty, je nám líto. Přejeme brzké uzdravení!
Zahledím se na fakturu a čísla a vše okolo pohltí tma. Pouze slyším hlasy svých kolegů.
"Co se děje?!" zavyl Zetsu a podle všeho ke mě doběhl. Někdo mi z rukou vzal papír.
"No... Píše se tu, že, eh, nooo..." vykoktal Itachi načež jsem zase uslyšel zašustění papíru.
"Playstation 4 a dalších dvacet nejnovějších her od EA games, Macbook, iPhone 9, iPad 7, tablet Apple, LCD televizor Samsung úhlopříčka 2,5 metrů, domácí kino a 48 plyšáků od Hasbro," přečetl Kakuzu a jeho hlas se vytratil.
"50 000 ryou..."