Žánr
Tokime : Čas letěl jako voda, ani jsem si pomalu neuvědomovala, kolik uběhlo dní od mého uvěznění. Yoru se za mnou ještě ani jednou nestavil, nevěděla jsem, zda mě to těší nebo mrzí, ale srdce se přiklánělo spíše k té druhé variantě, přeci jen mi přirostl k srdci. Uslyšela jsem kroky, byly tiché, sotva slyšitelné. Někdo si venku odkašlal.
„Jistě, jistě,“ ozval se jeden ze strážných a zachrastily klíče. Přišel pro mě. Srdce mi poskočilo, byla jsem šťastná, opravdu šťastná.
„Yoru?“ zavolala jsem ke dveřím.
„Ano?“ vrátilo se mi ledovým hlasem. Polkla jsem a vše mi došlo... Nepřišel pro mě, ale pro Itachiho, není tu pro mě.
Ako vždy dúfam, že sa vám bude nový diel páčiť 
Dýchaj, Hinata, dýchaj. Neuštipne ťa, ani neuhryzne.
„Takže... Hinata,“ pozrela sa na mňa pohľadom, ktorým sa uisťovala, že si nezmýlila meno. Prikývla som a pokračovala, „čo rada robíš vo voľnom čase?“
Jedna z otázok, na ktoré ma otec už od mojich šestnástich narodenín pripravoval. Mohla som vôbec odpovedať inak?
Zrození legendy II: 3. Prekvapenia
„Ty sa nikdy nepoučíš!“ kárala Karin Naruta keď mu ošetrovala rany.
„Ale sesternička. Veď to nič nie je. Sú to len malé odreniny a navyše s Kuramovou chakrou to bude zahojené raz dva,“ uškrnul sa Naruto a hneď na to sa mu na tvári zjavila bolestná grimasa.
„Prepáč,“ zašepkala. Dokončila liečenie, poupratovala a nechala Naruta samého v izbe.
Mal by si si oddýchnuť, ozval sa Kurama.
Tory dost pochybovala, že budou mise úspěšné, ale nic nenamítala. Obě si odešly sbalit věci, popřály si hodně štěstí a rozloučily se.
Rozdělily se a vyšly každá jiným směrem
(Rozhádaný tým Tory - Deidara)
Po chvíli Tory konečně uviděla svého bráchu. Když si ale všimla jeho výrazu, zamrazilo ji.
„Proč jsi mě hledala?! Neříkal jsem ti, abys zůstala v Iwagakure?"
„To jo, ale-"
„Pojď už, musíme tam být co nejdřív. Tady to není nic pro tebe. Celkově nic pro holky. My jsme zločinci! Chladnokrevní zabijáci! Tak si to uvědom."
Neji se už po několikáté díval na novou bingo knihu. Nedávalo mu to žádný smysl. Shi byl na seznamu označen jako jednička. O Narutovi ani zmínka. Dokonce věděl, o Itachim. Zbytek nepotřeboval vědět.
„Cože?! Já?! Konan! Pro Jashina, co jsem zase udělal?! Ku*va ses zbláznila, ne?! Já tu s tou s*ačkou nebudu! Se na to můžu vys*at!“ nadává Hidan.
Má tu se mnou zůstat tento pojashinistický, nové slovo; pobožný -> pojashinistický; Hidan nevyznává Boha, ale Jashina, takže nemůže být pobožný… šílenec. Teď si proberu všechny plusy a mínusy.
Všechny plusy, moc jich nečekejte, ale budu se snažit:
1) Je to Jashinista, měli bychom najít společnou řeč.
Byl příjemný jarní den. Abych pravdu řekl, taky byl duben. A Vesnice ukrytá v listí byla plně probuzena. Žádné podivné souboje a války, byl klid, který přerušoval jen zpěv ptáků. Lidé se věnovali svojí práci, děti si hrály venku, až na jednoho muže. Vzhledově připomínal nějakého cestovatele, kvůli jeho okrové cestovní brašny na zádech. Krom té tašky měl na sobě hnědou mikinu na zapínání, zdobenou motivem tygřích pruhů. Pod tou mikinou měl černé triko s krátkým rukávem, které lehce odhalovalo jeho vypracovanou postavu.
Všichni se vraceli z cvičiště, Kasumi, Hatashi, Shiro a Shin šli oslavit vítězství zatímco Hikari s Gesej vymýšleli další pikle. Když Sasuke, Hin a Naruto šli domů potkali Sakuru.
„Sasuke! Můžeme si promluvit?“ zeptala se Sakura.
„J-Jo.“
„Uvidíme se potom. Pojď Hin.“ řekl Naruto a odešli aby nerušili.
„Sakuro, vím že omluva nestačí a proto odejdu z Konohy.“ řekl Sasuke.
„Uděláme přesně tohle…“ Naklonila se Yugito k Narutovu uchu a sdělila mu to. Nebyl to nějaký velký plán nebo tak něco. Prostě jen primitivní strategie, jak utéct. Naruto přikývl a čekal na povel.
„Teď.“ Křikla už hlasitě Yugito a oba vyndali kouřové bomby, které následně hodili o zem. Objevil se fialový kouř.
„Teď.“ Ozvala se přes kouř znovu Yugito a Naruto si vzal ode mě další chakru pro rychlý útěk. Nii udělala to samé. Oba za pár sekund přistáli na jedné z větví na pokraji lesa.
I Sídlo ministerstva války ve Skryté Písečné mělo recepci. Většinou za ní ale seděli dva ninjové u tlačítka alarmu, kývali na pozdrav osobám prověřeným a šacovaly osoby neprověřené. Nově příchozí shinobi, jménem Otokaze, naznačil svému společníkovi, že má zvednout ruce a nechat si prošátrat kalhoty. Oba tak učinili a za chvíli jim už jeden ze strážců podával knihu návštěv. Otokaze počkal, až se zapíše jeho doprovod, načež zamířili ke schodům, vedoucím do speciálního oddělení.
V místnosti, které se říkalo ošetřovna a kde to nebylo zrovna nejčistší, avšak zde bylo to nejmodernější vybavení, trávila Sakura nejvíc svého času. Žádný volný čas neměla, pokud nepočítala pětiminutové přestávky na jídlo, nebo na svou osobní potřebu. Rychle se rozšířilo, že Itachi opatřil lékařku, proto za ní členové Akatsuki neustále chodili s nějakým neduhem. Sakura si začala pomalu zvykat na to, že bohužel neuvidí pouze Itachiho nebo Kisameho.
Útoky ho zasiahli postupne a v neuveriteľne rýchlom slede. Zdvihla sa obrovská prachová clona, no rinneganom som čo-to videl. Chvíľu trvalo, kým sa usadil. Začalo pršať. Na bojisko dopadla prvá kvapka. Bola nezvyčajne veľká. A vlastne ani nemala tvar kvapky. Bol to zhluk vody v tvare guľôčky. Stál som uprostred toho všetkého obklopený chakrou Juubiho. Kvapka sa nebezpečne rýchlo blížila k zemi a niesla so sebou zmenu. Cítil som to svojim šiestym zmyslom. Bežné zmysly to nevedeli zachytiť.
Stanu před Konohou a už ve vzduchu cítím tvůj strach. Pokročím vpřed a nechám se unášet vzpomínkami, co všechno jsem pro dnešní noc udělal. Rok snahy se vyplatil, protože tvá čirá hrůza už prosákla i do vzduchu a já si ji můžu užívat každým nádechem. Zešílel jsem snad? Ano, ale je to tvá vina a ty poneseš následky.
Je to břímě, těžké břímě, které sama neuneseš a proto se dnes nebudeš bránit. Protože víš, že vše je tvá vina. Tu krásu bezmoci a odevzdanosti si užiji, mám celou noc. Pro tebe až moc dlouhou noc.
Mise "Zabít Hidana naší dvacetitisícovou LCD televizí" proběhla neúspěšně. Podle věčně optimistického Zetsua se vždy najde nějaká pozitivní stránka a tak jsem dospěl k tomu, že alespoň víme, že televize Hidana nezabije a tak si to můžeme vyškrtnout ze seznamu potencionálních vražedných nástrojů.
Prebehol im mráz po chrbtoch. S otvorenými ústami sa pozerali na Kagov, ako stoja od nich ani nie dvesto metrov a pozerajú sa na nich zvrchu, s čím nemalo nič spoločné, že oni sedia na zemi.
Práve teraz, keď ako tak porazili Hľadačov, sa im muselo stať toto. Doteraz ich najväčším problémom bolo pár odrením, nemálo otázok a smrť číhajúca zo všetkých kútov upierajúca svoje ľadové oči na Naokiho, ktorý svoj osud už nemohol zmeniť, lebo tým, že zachránil Riko ho spečatil.
Stála som pred kanceláriou a zaklopala som. Ozvalo sa unavené: „Ďalej," a ja som vošla dnu. Tretí Hokage prekvapene zodvihol hlavu.
„Eimi? Ty žiješ!" povedal a ponáhľal sa ma objať.
„Prekvapenie," zvonivo som sa zasmiala.
„Ako to? A kde sú dvojčatá? Myslel som, že ste na tej misii zahynuli, keď o vás roky nebolo počuť. Nedokážeš si predstaviť ako som sa bál, že ste všetci zomreli. A hlavne, ako som si to vyčítal. Poslať vtedy troch desaťročných jouninov," vzdychol si.
„Sakra, ďalšia blondína a tiež má vlasy v očiach,“ neodpustil si Hidan, keď zazrel dievča na konári.
„Nechaj si to pre seba ty masochistická mníška!“ štekol naňho Dei, ktorý veľmi dobre vedel na čí účes sa naráža.
Naoki rozprával hodnú chvíľu. Nagata s Itachim niektoré veci trochu zaskočili. O niečom ani nepočuli.
„Lepšie by bolo, kebyže tvoj pokrok vidíme v boji," hovoril Itachi.
„Vy by ste boli ľahký súper pre mňa."
„Naoki, nejako zabúdaš, že proti doujutsu sa bojuje ťažko."
„Ja viem, Nagato. Ale aj ja mám sharingan."
„Ale nedokážeš s ním narábať tak dobre ako každý lepší Uchiha. A na našej strane sú skúsenosti."
„Niekoľko desiatok, možno stoviek, súbojov, ktoré sme absolvovali, len tak ľahko nevymažeš," povedal Nagato.
Cítil som sa hrozne. So zranenou nohou som sa nemohol rýchlo pohybovať. To mi tiež kazilo polnočné zabávanie pána. S takou nohou som nemohol urobiť ani jeden krok, nieto ešte Tanec ohňa, ktorý je z pomedzi všetkých najnáročnejší. Chcel som pánovi tancovať, ale nemohol som. Aj ja sám som si uvedomoval, aké je to nebezpečné zranenie. Ale, chcel som mu spraviť radosť.
Pozrel som sa do izby, kde som prenocoval spolu s Uchihom. Ten tvrdo spal. Ale hádzal sa z boku na bok. Muselo sa mu zdať niečo zlé. Rozhodne.
