Katsu! 9. díl Hidanovský speciál
Mise "Zabít Hidana naší dvacetitisícovou LCD televizí" proběhla neúspěšně. Podle věčně optimistického Zetsua se vždy najde nějaká pozitivní stránka a tak jsem dospěl k tomu, že alespoň víme, že televize Hidana nezabije a tak si to můžeme vyškrtnout ze seznamu potencionálních vražedných nástrojů.
Zadumaně jsem seděl na pohovce a pohledem zkoumal zaujatého Hidana. Aby ho něco zaujalo, to se příliš často nestává a já cítil příležitost skoncovat s jeho životem. Právě se zájmem studoval knihu 1000 a 1 způsobů jak zneškodnit svého partnera. Myslím, že vůbec nemusím dodávat, že autorem není nikdo jiný, než světem proslulý vrah svých partnerů, Kakuzu. Všichni jeho partneři byli, podle něj, slaboduché chudinky a pak není divu, že jim při jednom ze svých nekontrolovatelných záchvatů vzteku poupravil kosti v těle. Na motivy těchto vražd byl natočen horor Saw, takže se nedivte, tento horor je podle skutečné události.
Kakuzova sláva opadla, když se mezi lidmi rozkřiklo, že nového partnera zabít nedokáže, což vedlo k ještě větší nenávisti mezi Hidanem a Kakuzem. Hidan si knížku, skutečně obsáhlou bichly, pročítal s neutrálním výrazem. Jeden by se i divil, že někdo jako Hidan umí číst. Kdybych tu knihu sám nečetl, řekl bych, že si jen prohlíží obrázky. Jaká škoda, že Kakuzu odmítl návrh o ilustracích a tak se někteří primitivové jako Tobi musí spokojit s tím, že obsah knihy pro ně zůstane pouze velkou neznámou (Doufám že jste si nemysleli, že Tobiho nechám, aby to četl? Ne. Namluvil jsem mu, že kniha je psána v egyptských hieroglyfech. No řekněte sami, kdo z vás by nechal vlastního manipulativního partnera aby si bral inspiraci za takových knížek? Ještě ke všemu když svého malého partnera šikanujete a je tedy o to větší pravděpodobnost že se rozhodne skoncovat kariéru nebohého zotročovaného chudáka a začne se zajímat o mnohem vyšší cíle, jako třeba zabít svého trýznitele?)
Z kuchyně se ozýval neobvyklý křik, který nabádal aby se všichni členové šli podívat na tu takzvanou **** ***** ****** ****** ******, jak to nazval Kakuzu (Pro vulgaritu nemožné uveřejnit, myslím si však, že všichni si umíme domyslet, co se Kakuzu snažil říct).
Vykoukl jsem zpoza rohu a spatřil Kakuza, jak svírá dvířka od ledničky. Nebylo by na tom nic divného, kdyby od výše zmiňovaného domácího spotřebiče nestál dobré dva metry. Domyslel jsem si, že už ho zase berou ty nervy z jogurtů a bádal, kdy už se konečně smíří s tím, že Kostíky mu prostě vždycky sežere Itachi.
"Ale kdyby si vzal jen ten jogurt!" rozkřičel se dál Kakuzu a já čekal, že další věc na Itachiho jídelníčku z Kakuzových zásob se ocitl Pribináček, avšak mýlil jsem se. Jednalo se o věc zcela jiných rozměrů a hodnot. "On si ale i dovolil vzít si nálepku z pod víčka! I když ví, že zrovna tyhle já sbírám! A aby to nebylo všechno, on si MÉ nálepky, které tak pracně sbírám, dovolil vzít a lepit si je nad postel, hned vedle toho oltáře k modlení s obřím Sasukeho obrazem!" hroutil se doslova Kakuzu. Už jsem se chystal něco poznamenat a společně s Kakuzem se vrhnout do boje ze nálepky, ale musel jsem přehodnotit situaci.
Zadlužil jsem se tak, že ani vzduch který dýchám si nemůžu dovolit. Popravdě jsem momentálně nevlastnil zhola nic. Včetně orgánů. Když jsem si uvědomil tento fakt, raději jsem se zaměřil na Hidana.
Ten seděl v křesle a knihu doslova hltal, vytřeštěnýma očima těkal z jednoho konce řádku na druhý a četl přímo nadpozemskou rychlostí (Dovoluji si říct, že byl možná i rychlejší než Tobi když vidí dango stánek. A to prosím je ta největší rychlost, jakou lze vyvinout. Jednu dobu jsem přemýšlel, že z Tobiho udělám elektrárnu a už nadosmrti nebudu muset platit za elektřinu. Nápad hodný génia, kdyby neexistovala Konan. Myslím, že ta by mě zastavila, i kdybych si chtěl patentovat perpetuum mobile, protože cokoliv, co ona nevytvořila, není hodno uzřít světlo světa. Je to smutné, žel je to pravda).
Právě v tom okamžiku mi došlo, že Hidan svět okolo sebe nevnímá a tak by si možná nevšiml ani toho, že zemřel! Rychlostí světla jsem se přiřítil do naší laboratoře, kde uchováváme nejnebezpečnější jedy a kyseliny. Kyselina, to je to pravé! Rychle jsem do rukou vzal první nádobu s tekutinou a vyrazil zpátky.
Probíhal jsem chodbou, když v tom se mi pod nohy něco připletlo. Zakopl jsem a blížil se k podlaze, přičemž mi z rukou vyletěla i kyselina. Zrovna v tu chvíli se do chodby vrhl Zetsu s evidentně dobrou náladou. Vesele si broukal a ani nevnímal nelítostnou láhev, jež se roztříštila při dopadu na zem a celého nebohého Zetsua, od hlavy až po paty, postříkala žlutá tekutina. Chvíli se nic nedělo, slyšet bylo jen tiché šumění rozpouštějící se kůže, načež Zetsuův vítězný pokřik.
"Deidaro! Věděl jsem to! Sice jsi se tvářil, jakože mě po cestě za sebou vláčet nebudeš, ale teď mi to vynahrazuješ! Ano! Trvalá depilace! Žádná kůže! Like a Hidan!" rozkvílel se Zetsu a pak zklidnil tvář, nahodil cool výraz a rozešel se do obýváku, nejspíše se před jeho vzorem Hidanem předvést. Nechápal jsem, co tak vzorového na Hidanovi vidí, ale co taky chci po všežravém schyzofrenikovi?
Postavil jsem se a poohlédl se po příčině mého pádu a následné ztráty kyseliny. Na zemi se válel Itachi. Ani nevím proč, ale nepřekvapilo mě to. Itachi a podlaha... To už je prostě známá dvojka.
Rozhodl jsme se na kyselinu vykašlat a radši zjistit, v jakém stavu se Hidan nachází. Vykoukl jsem zpoza rohu a zjistil, že Hidan nepřítomně hledí do stropu a rozvaluje se na MÉM gauči. Obyčejně bych po něm něco hodil, přinejlepším něco ostrého, ale Hidan se tvářil nějak jinak.
Zkoumavě jsem se na něj zahleděl a zjistil, že se vlastně nesměje a ani do nikoho nerýpá. Ani se nemodlí a ani nenadává. Hidan je po tichu. Ksakru, co se to tu děje?! Vrhl jsem obezřetný pohled dna všechny čtyři strany, zda se ještě někde neděje něco divného, ale vše se zdálo v pořádku.
Se stálým upřeným pohledem na Hidana jsem vycouval do kuchyně, kde, jak jsem čekal, stále stál Kakuzu. Už se sice neprojevoval tak hlučně, ale stále nedůvěřivě svíral dvířka od zmiňované ledničky.
"Kakuzu, co je Hidanovi? To jako něco tuší?" zeptal jsem se a přisedl ke stolu. Kakuzu se na mě přes rameno podíval a jen pokrčil rameny.
"Má narozeniny," oznámil, jako by to snad mohlo vysvětlit, proč je tak zdrblý. Nepochopil jsem, co je na narozeninách špatného a Kakuzu to vycítil. "Žere ho, že se na něj všichni vykašlali," zakončil otráveně Kakuzu a začal se věnovat rozbitému spotřebiči. Nevypadal, že by ho tento fakt nějak trápil. Já to však viděl jinak.
Po hodinové poradě s ostatními členy ohledně faktu, že Hidan je na narozeniny sám, jsem dostal za úkol objednat dort. Kakuzu se vydal oslavence zabavit, ano správně. Přivázal ho na dvorku ke kůlu a zkoušel se trefovat do živého terče. Tato zábava jim nějakou chvíli vydrží. Zetsu obstarával dekorace, Itachi se postaral o občerstvení a Kisame připravit stůl a uklidit. Nadlidský úkol, uklidit naši skrýš, ale má to na práci Kisame. A to není člověk. Takže vše vyřešeno. Konan se přijede také zúčastnit a přiveze dárky a chlast. Něco pro Hidana.
Zasedl jsem k počítači a najel na výběr obvyklých dortů. Hidan slavil dvacet jedna let, takže už asi nebude chtít Medvídka Pů nebo Winx. Po dalších několika minutách jsem vše vzdával, žádný dort nebyl hoden člena Akatsuki. Rozhodl jsem se jednat.
Vytočil jsem číslo nejbližší cukrárny. Po chvíli zvonění jsem byl v pokušení mobil zadupat do země, ale nakonec se na druhé straně ozval ženský hlas.
"Takže, chci černý dort s rudými mraky. Na něm budou všichni člení Akatsuki a ne- ne! Orochimaru tam nebude. A uprostřed bude vysmátý Hidan. Jo Hidan. Za jak dlouho? Máte myslím hodinu a půl. Cože? Jak jako že nestíháte? Ooooo! Umění je výbuch, katsu!" třískl jsem telefonem a rozhodl se pokusit své umění znovu – umění vaření.
Stanul jsem v kuchyni a myslel na jediné dvě věci – když se mi to povede, bude mít Hidan dort. Když ne, je tu pravděpodobnost že ho to zabije. Spokojil bych se s obojím, takže se není čeho bát. Jediný problém bylo, co bych tam měl přidat? Dort, to už je větší level. Kdysi jsem četl nějakou kuchařku, jak nějaký velký psí kuchař a jeho kočičí asistentka uvařili skutečně výborný dort a myslím, že teď se mi jejich znalosti budou hodit.
Po neskonalé hodině přede mnou stál skutečně černý dort se členy Akatsuki, jako vystřižený z titulní strany nějakého časopisu. Vypadalo to mnohem lépe, než jsem čekal. Teď už stačilo do něj jen zapíchnout svíčky a zapálit je, ale na to už jsem potřeboval Itachiho.
Ten mezitím připravil očka a chlebíčky. Také jsem na stole zahlédl sushi a periferním viděním hledal Kisameho. S úlevou jsem zjistil, že ten skutečně dokázal uklidit. Obývák byl nastrojený Jashinistickými znaky, nikde se neválely žádné bezcenné věci (bezcennými věcmi se myslí odpadky, oblečení a členové) a Itachi už začal na stůl nosit občerstvení. Zetsu dovystavoval poslední orchidej a všichni byli připraveni.
I Kakuza házení shurikeny přestalo bavit a tak se s Hidanem vydal nazpět do domu. Vešli do obýváku, ve kterém nebylo vidět ani na krok. Hidan začal tápat ve tmě, když tu najednou se světla rozsvítily a u stolu stáli všichni členové se mnou a dortem v čele.
Hidan se napřed tvářil šokovaně, pak šťastně a když jsme začali zpívat dokonce i znechuceně. Ohromeně si přisedl.
"To jste udělali pro mě?" tázal se Hidan a valil oči na dort.
"Ne Hidane. Vůbec ne..." zamumlal výrazně otrávený Itachi tím, že na jeho narozeniny jsme mu dali dort v podobě obřích brýlí. Do teď nezapomenu, jak se Kisame válel v krvi po té, co tento dort Itachimu donesl. V tu chvíli do dveří vtrhla Konan s plnýma rukama tašek a začali se předávat dárky. Hidan zářil štěstím a po pár skleničkách alkoholu začal i zpívat.
Znechuceně jsem Hidana začal mlátit tou knihou po hlavě. Usnul při čtení a najednou ze spánku začal zpívat, což se tu ještě nestalo. Nevím, co za nesmysly se mu to asi zdálo, ale tou knihou jsem mu dával co proto. Třeba bude mít otřes mozku, prosím, prosím!
"Co, co? Co je? Kde je dort? A ostatní?" vykoktal když konečně přišel k sobě. Přimhouřil jsem oči do škvírek. Zešílel. Prý dort.
"Hidana, zatraceně! Příště si běž zpívat, já nevím, třeba na dvůr ke slepicím, ale tady takhle hulákat ze spaní!" pronesl jsem znechuceně a už plánoval, jak Itachi zaplatí za to, že jsem tu kyselinu vylil na zem a na na Hidanovu hlavu.
Hidan se však nenechal dvakrát provokovat, začal po mě házet svou kosu, ale to by nebyl Hidan, aby si nedal do hlavy a neupadl do bezvědomí. Cítil jsem další příležitost. Když ne teď, tak už nikdy! Vtrhl jsem do kuchyně a vzal ten největší kuchyňský nůž. Běžel jsem s ním k Hidanovi a už už jsem se napřahoval abych zakončil jeho bezcílný život, ale v chodbě se objevil Kisame. Pohledem á la nezajímá mě to, se posadil vedle nás na pohovku a zadíval se na televizi. Když mu došlo, že tam vlastně žádná není, otočil se na mě s dalším otráveným pohledem.
"Deidaro, nezazlívám ti že se ho chceš zbavit... ale na jeho narozeniny..." pokýval hlavou Kisame a já si jen poraženě stoupl. Hidan pro dnešek možná vyhrál. Nic mu neudělám. To bude ten správný dáreček.
Fakt, že jsem promarnil jedinou příležitost se ho zbavit a tak i získat peníze mi došel až druhý den ráno. Takže není naděje? Kde vezmu peníze?! A kdo za to může? Kisame!
Ano, ano, je to slabé, ale prostě tady jde o Hidana a o to, že plán zabít Hidana se nekoná. Teď si to slízne Kisame a Deidraa má jen dva dny aby dluh splatil.
Jinak, vše nejlepší Hidane! Jashin s tebou!
Pokud se vám to líbilo, hvězdičky. Pokud ne, hvězdičky. A okomentujte ^^ Snažila jsem se Takže příště nečekaný zvrat xD
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Mise L2: Žerou si jogurtky, kradou si nálepky, zabíjí se mezi sebou, no další super díl prostě, fakt tady u toho umírám smíchy a nemůžu se dočkat dalších dílů, určitě budou tak skvělé jako doteď. Jen tak dále.
Mise L2: Žerou si jogurtky, kradou si nálepky, zabíjí se mezi sebou, no další super díl prostě, fakt tady u toho umírám smíchy a nemůžu se dočkat dalších dílů, určitě budou tak skvělé jako doteď. Jen tak dále.
Hidanovský speciál se mi dost líbil byl super a trochu i lituju Hidana a těším se na tvou další tvorbu
P-promiň!!! *na pokraji zhroucení* Právě jsem si všimla, že u není můj koment! *brečí a dívá se, jestli není online její psycholog* P-prosím, ne-neudupej mě! *je online a tak s brekem píše Lukemu - psychologovi a řeší její problémy* M-mos se omlouvááám!! *další dlouhý a dramatický pláč, vidí, že psaní nestačí a volá Lukemu na skype, ať si hezky povykládá*
Je-je to super! *Luke jí vzal hovor, 20 minut řešili problémy a teď už je celkem "stabilní"* Prostě úúúžasnéééé!!! Prosíím, další dííílek!
A ještě jednou promiň *depka se vrací, následuje další dlouhý hovor*
trollbunnies.blogspot.cz
DRSNÝ Nasmála jsem se pokračuj dál
nálepky sakra kde na to chodíš úplne úžasné to bolo a chudák Hidan na jeho narodeniny ho zmastiť knihou aj keď pre masochistu by to možno darček bol nemôžem sa dočkať ďalšieho dielu
Umenie je to čo ním spravíš ty, nie to čo hovoria druhý že to je!
hezký!! Hidana miluju ze všech nejvíc, ale v tomhle díle mě dostal Itachi a kostíci(kdo nemá rád kostíky?? ne?? )