Přízrak je Stín? Vím všechno! – díl 24.

Něco i pro velevážené editorky...

Milá editorko, v jisté části mám nespisovná slova, jsou tam shválně, protože ti lumpové tak mluví. Díky za pochopení.
Zbytek pro čtenáře: Zde se dozvíte větší propojenost než se mohla při prvních kapitolách zdát.

Neji se už po několikáté díval na novou bingo knihu. Nedávalo mu to žádný smysl. Shi byl na seznamu označen jako jednička. O Narutovi ani zmínka. Dokonce věděl, o Itachim. Zbytek nepotřeboval vědět.
S touto spojitostí si vzpomněl na první dny, kdy Hinata-sama zemřela.

Ten den hustě pršelo. Přišel celý mokrý ze svého vyčerpávajícího tréninku, když v tom na jeho stole spatřil ležel dopis. Adresovaný jemu.
Stálo v něm následující:

Drahý příteli,

P.S.: Pokud mě bude Konoha kdykoli potřebovat. Dej mi okamžitě vědět, pomocí kunaie v obálce. Přispěchám na pomoc, i kdybych musel skutečně zemřít.

Neji během čtení brečel. Tohle opravdu nečekal. Naruta považoval za jednoho z prvních opravdových přátel.
„Ani nevíš, jak rozumím tvé bolesti.“ Promluvil do ticha domu. Hanabi byla zrovna na tréninku.

Ovšem tento dopis měl ještě jednoho čtenáře, mladou slečnu, která se rozhodla být jako sestra.
„Postarám se o něho,“ to byl slib.

Uběhl rok od té tragédie. Konoha vřele přijala Nejiho. Přestože vzpomínali na Naruta. Vesničané se shodli, že vládnutí Naruta bylo stejně krátké jako za Yondaimeho.
U jednoho hrobu se potkali dva přátelé.
„Tak’s dorazil?“ zeptal se Neji, aniž by vzhlédl od hrobu.
„Ano,“ řekl Naruto, na Hinatin hrob položil květiny.
„Co tvoje mise od kazekageho? Není na tebe tvrdý?“ zajímal se Hyuuga.
„Ani ne, spíš sám sebe dřu. Je to tak lepší. Nevím proč, ale mohl jsem si myslet, že Gaara ti pošle echo o mém začlenění do ANBU Suny.“ Prohlásil nevesele Naruto.
„Bylo mi to řečeno jinak. Budiž. Pokud tě zajímá osud Konohy. Sakura a chlapec se mají skvěle. Hanabi složila zkoušku na vedení klanu. Já se v tichosti oženil s Tenten. Zbytek znáš.“
„Chápu. Přeci jen jsem Přízrak, no ne?“ chtěl, aby to vyznělo humorně. Nepodařilo se.
„To jsi. Jenže měl by ses také usadit. Tenhle tvůj život tě zničí. Vrať se do Konohy. Budeš zase Hokage. Ožeň se a…“ další projev byl umlčen Narutem.
„Nemůžu. Ty víš moc dobře proč! Kruci, já ji miloval! Nejsem schopen vést svůj starý život! Kdybych se oženil zradil bych Hinatu!“ z ničeho nic Neji vlepil Narutovi facku!
„Vzpamatuj se, ty blbče! Nejsi přeci malé děcko, co mu rodiče vzali hračku. Proboha jsi jeden z nejlepších shinobi, skvělý přítel, dospělý člověk! Tak se podle toho chovej! Hinata by si zaručeně nepřála, abys byl sám! Mě taky chybí. Miloval jsem si jako sestru. Nebyla to sestřenka. Byla víc. Byla opravdová sestra. Takovou si ji budu pamatovat. Jako veselou dívku, která milovala život po tvém boku. Nač ti to tady vykládám? Stejně neposloucháš,“ zakončil svoji řeč Neji.
„Děkuji,“ zašeptal blonďatý.
„Cože?“
„Povídám, děkuji. Vrátil si mi světlo do očí. Tolik jsem lpěl na minulosti a nedbal na to, jaká bude budoucnost. Máš pravdu. Hinata byla víc. Byla mým strážným andělem. Takovou ji budu nosit ve svém srdci. Opravdu děkuju, švagře.“ Usmál se Naruto.
„Hinata musí být pyšná,“ jako na povel vyšlo slunce.
„Je, cítím to.“ Pronesl sebejistě Naruto.

Za další dva roky měl podobnou debatu s Hanabi ve své kanceláři.
„Jo, vím všechno! To sis myslel, že jsem tak blbá?“
„Nekřič, nechci, aby mě Tenten znovu hubovala skrz tvojí výchovu.“ Podotkl Neji.
„To je mi jedno! Prostě to udělám! Najdu ho a přivedu zpět!“ opět zvýšila Hanabi hlas.
„Proč bys to dělala, pro někoho, kdo je mrtvý?“ Neji stále musel zapírat.
„Ztrácíš sluch? Říkám, že vím všechno! Četla jsem jeho dopis, co psal tobě.“ Bylo to venku.
„Cože jsi udělala?“ v tomhle bodě bylo zbytečné zapírat. „Přiznávám, je to pravda. Nevím, kde je teď. Naposledy jsem ho viděl před dvěma roky.“ náhle se zarazil. „Hanabi-nee-sama, ty zníš, jakoby…“
„Co? Jakoby? Zamilovaná do Naruta? To jsem, milý Neji-nii-sama!“ její největší tajemství padlo!
Neji nebyl mocen slova. Po asi dvaceti minutách se rozhodl. „Klidně, ale vem si s sebou tohle.“ Podával ji velice zvláštní kunai. „Dal mi ho Naruto, abych v případě nebezpečí jím hodil. On by se tu vmžiku objevil. Ber to jako dar.“
Dojatá Hanabi objala svého bratránka.

Dívka se hnala lesem, leč to nestačilo. Nepřítel byl příliš rychlý. Pomyslela na „dar“. Ne, ještě ho nepoužiju.

„Musíme ji dostat, ví o nás a našem cíli.“ Přikázal Shiův muž číslo tři. To on chránil druhou poslední nedočtenou základnu, které kdysi velel Madara.
„Co když je to Přízrakova holka, pomyslel si na to, kápo?“
„Nežvaň nesmysle! Ten holky nemá, prej se nechal kastrolovat!“
„Říká se kastrovat! Dost keců! Za ní!“

Hanabi musela opět přidat. Jenže byla na pokraji sil. To sledování, málo jídla, ještě méně spánku vykonalo svoje.
Skryla se za jedním větším stromem. Nadechovala a vydechovala, co možná nejtišeji. Nechtěla se prozradit! Aspoň, už má jistotu o Narutově životě.
Nepřátelé se kolem ní prohnali. Za chviličku je neslyšela, viděla je svým Byakuganem.
„Tohle bylo o fous,“ oddychla si Hanabi.
„To bylo panenko,“ ozvalo se jí za zády. „Kdybys nevylezla, asi bychom tě nenašli!“
„Moje řeč. Taková pěkná róbka, co tady kuješ tak sama?“
„Nic vám do toho není, pokud zaútočíte, budete toho litovat!“ zahrozila Hyuuga. Bez nějakého přemýšlení automaticky vytasila Narutův kunai.
„Ono to pískle si chce hrát,“ řekl pobaveně jeden z té trojice.
„Nezahrávejte si s příbuznou Hokageho!“ ani na tuhle její hrozbu nebrali ohled.
Zaútočili!

Naruto se zrovna chystal vejít do jeho skrýše, když v tom poznal, že někdo hodil otcovým kunaiem, který věnoval Nejimu.
„Práce volá!“ zavolal Naruto, připraven i na svého bratra. Nebylo zapotřebí žádného velkého boje. V několika vteřinách se přenesl na místo, svým instinktem vyřadil všechny z boje.
Teprve nyní uviděl otcův kunai a pocit, že je něco špatně. Poté ty tři zloduchy a Hanabi. Koukal jí přímo do očí!
„Sakra!“ zaklel.
Naruto se užuž chtěl vypařit. Hanabi ho zastavila. „Musím ti něco říct, Naruto!“
„Nebudu se divit, proč o mě víš. Vyslechnu tě. Ovšem musíš o mě mlčet. Je ti to jasné?“ upozornil.
„Tohle znám. Vím všechno o tobě zhruba tři roky. Jen ti chci říct tři věci. První, díky Nejimu jsem tě byla schopná sledovat okolo roku. Pak ses mi ztratil. Druhá, necelých dvacet pět kilometrů je Shiova předposlední nedotčená základna. Dostala jsem se tam jen díky mému Byakuganu. Za poslední, bude to znít šíleně, ale miluju tě.“ Naruto během jejího proslovu nemohl uvěřit svým uším.
„Hanabi, je od tebe hezké, žes mi to řekla. V budoucnu si nepřeji podobné kousky. Zbytečně ses vystavovala nebezpečí. Už jen pouhý fakt, víš víc než bys měla. Nemohu říct totéž. Promiň.“
„Seš nelida! Já ti tohle všechno řeknu a ty? Staráš se jen o sebe. Velevážený Přízrak zdrhá před holkou, to je věc! Využíváš své partnery, nectíš Hinatinu pamá…“
„Tak poslouchej, mrně!“ Naruto vypadal nebezpečně. „Nemluv jako bys mě znala! O mé partě takhle nemluv! Oni jsou pro mě rodina. Naopak víc se starám o ně, než o sebe. Měla bys zmizet dřív, než ti pořádně seřežu ten tvůj zadek! Říkáš, žes mě sledovala, nevíš nic o našich životech. Přiznej se, mělas někdy Hinatu ráda jako sestru a ne jako překážku k vedení klanu? Tak tady nevykládej takový věci! Navíc nemám čas řešit ještě děcko, co mu rodiče vzali hračku. Pokud mě miluješ, nech mě na pokoji!“
Naruto si vzal kunai. V tu ránu byl pryč. Nechal šokovanou Hanabi poblíž nepřítelovy (dostatečně daleko od) vědecké základny.