Žánr
"Musíme ji získat na svou stranu!"
"Zmlkni! Kdo je vůdce téhle organizace? Já nebo ty?"
"Já! Ale ty si myslíš, že ne. A teď mě poslouchej! Ze svého postu domnělého leadra těm šaškům nařídíš ji dostat!"
S mrštností hada držel druhého pod krkem.
"Arghh.. Fajn! Udělám to! Když to přinese mír. Udělám to!"
Sípal. Stisk byl i pro někoho jako on příliš silný. Náhle povolil. Vymanil se druhému muži a odešel.
"Opravdový mír neexistuje, hlupáku!" zasyčel tmavovlasý s maskou.
-
[color=darkblue]Mám mu to říct? Ale zase… Bože! Vždyť ještě před chvílí jsem neměl v úmyslu to někomu vyklopit! Za tuhle auru může určitě Yū. Najednou jsem nějakej spokojenější, otevřenější a snad i šťastnější?
„S kým ju pošlem na misu?“ nahlas premýšľal Pein a prezeral si záznam misií pre najbližších pár dní. Podľa záznamov, už zajtra ráno, odchádzajú na misiu Kakuzu a Hidan. Avšak s prihliadnutím na Kakuzovu krátku rozbušku a Takarin nepopierateľný talent štvať ľudí do nepríčetnosti, túto možnosť vyradil.
Ďalší tu bol Zetsu, ale toho radšej nechá samého so sebou alebo možno samého sebou?
...Som v neistote.
Predo mnou stojí človek ktorého tak milujem, za ktorého by som zomrela, ale tiež by som ho z celého srdca zabila. Milujem ho, to zmeniť nedokážem. No zabiť ho tak veľmi chcem, že to ani povedať neviem. Stojí, nehýbe sa, len usmieva sa. Ako keby sa usmieval môjmu utrpeniu. Neznášam ho? Milujem ho? Čo mám robiť?!
...Som v neistote.
Poletoval jsem nad tou slabou skupinkou na svém jílovém výtvoru. Měli docela dobré postavení, uznal jsem, že ten klučina s copem nebude zas tak hloupý. Neznal jsem je jménem. No, ne všechny. Naruta jsem znal. Grr, jak já toho klučinu nesnáším. Jeho blonďaté bodliny na hlavě mě dostávali do varu, měl jsem chuť se vykašlat na celý plán a sejmout ho jedním jílovým pavoučkem. Umění je výbuch, hmm!
Bola v nemocnici. Prišiel za ňou Kenji. Mal rozbité koleno a bedákal na celú ošetrovňu, ako veľmi ho to bolí. So šteňacím pohľadom ju požiadal, aby mu poranenú nohu vyliečila. Súhlasila, pričom sa malého chlapca so smiechom spýtala, kde sa takto dokaličil.
On jej však neodpovedal. Jeho tvár sa z ničoho nič zmenila. Nadobudla rysy modrookého dievčatka.
Vládca Temnôt 12
Po mesiaci tvrdého tréningu sa Naru stále pokúšal ovládnuť celú Kuramovu chakru.
No stále mali koniec v nedohladne. Počas doby kým Naru tvrdo trénoval ani ostatný neodpočívali. Sasuke spolu so Sakurou riadne trávili spoločné chvíle, nielen tréningom. Za posledný mesiac sa spolu celkom dosť zblížili. No ani naša Hinata nezostávala pozadu. Všade to vypadalo akoby sa nič zvláštne stať nemalo.
No opak bol pravdou.
Po veľmi dlhom rozmýšlaní sa Hokage rozhodla zvolať zasadnutie všetkých piatich Kageov.
[spoiler]„Ta holka žila za dob Uchihy Madary. Tehdy byli všichni shinobi mnohem silnější než shinobi dnes. Oči Uchihů jsou vzácné a ona má Mangekyou, což je ještě méně obvyklé.”
„A kdo se toho ujme?” Kisame si prokřupl klouby na rukou.
„To vám dám vědět později. Teď zmizte.”
15.Kapitola: Byakugan!
Možno bolo dobre, že tam tá priepasť bola. Možno len niekto nechcel, aby išli ďalej. Možno to bolo znamenie.
A možno nie.
Asahi stála celkom na okraji a pozerala dolu. Vyzeralo to byť hlboké. Keď Shinari hodil dolu kameň, zvuk jeho dopadu sa k nim nedoniesol. Možno preto, že tam dolu bolo mäkko.
A možno nie.
021 – Láska lidi mění...
„Ehm...“ odkašlal jsem si, „myslím, že to... nepůjde,“ zamumlal jsem.
„Musíš! Nebo si sundej kus oblečení!“ řekla vytlemená Sakura.
„Uch,“ sundal jsem si oranžovou mikinu a zůstal jen v (oranžovém – jak jinak) tričku. Ale měl jsem ještě poslední záchranu pod ním – síťované tričko.
„Srabe,“ utrousil Sai. Zatočil jsem a padlo to na Leeho a Sakuru. To už se tak netlemila. S pocitem uspokojené jsem si zamnul ruce.
„Tak co to bude, Sakuro?“ zeptal se sladce Lee.
Naruto mě pomalu tahal do tábora. Uběhla jsem pěkný kus cesty. Celou dobu mě držel za ruku a palcem mě hladil po hřbetu ruky. Nepustil mě ani, když jsme došli k Sakuře. Nepříliš mile se na ní podíval a opřel se o strom, mě stáhl k sobě a já se mu bez odporu schoulila do náruče. Přitáhl si mě k sobě a začal mě hladit po vlasech. Zajímalo mě, co se tady stalo, když jsem byla pryč, s ním, ale neměla jsem sílu to řešit. Nasála jsem Narutovu vůni a usnula.
"Takže, když už jste se ubytovali, tak vám dáme první úkol." Rozhazoval dramaticky rukama Orochimaru.
"A co to bude?" Zeptal se Deidara, který si čistil nehty kunaiem.
U soutěžících, když má Tsunade ještě proslov:
„Naruto! Jdi od těch dveří. Víš přece, co říkala Tsunade-sama.“ napomínal Naruta Kakashi, který sice chtěl taky vědět, co se tam děje, ale musel jít příkladem a tak šel k Yamamotovi si pokecat.
Shikamaru si neodpustil to svoje: „To je otrava.“ a Sasuke s ním pro tentokrát souhlasil.
„Copak vy nechcete vědět, co nás čeká?“ bránil se Naruto.
„Samozřejmě, že chceme, ale pokud jsme opravdu vybraní, tak se to dozvíme.“ odpověděl logicky Yamato, který tím sebral odpověď Shikamarovi.
,,Hej, chápem...“ sklonila som hlavu a hľadela si na ruky. Zrazu som cítila, ako mi nadvihuje bradu jedným prstom.
,,Necháp ma zle. Nebol som naštvaný na teba, ale na seba.“ V jeho hlase na ozývala naliehavosť. A ja som len prekvapene na neho hľadela.
,,P-prečo si bol naštvaný na seba?“ nechápavo som na neho hľadela a on len pokrútil hlavou.
,,Na tom nezáleží.“ zamračil sa a ruku stiahol naspäť.
,,Ale záleží!“ protestovala som, pretože som si nevedela predstaviť, prečo by mal byť na seba nahnevaný, keď nič zlé nespravil.
Následujících pár dní upadl do zvláštního, "prázdného" období. V noci pokaždé došel až k nočnímu klubu, ale zdálo se mu, že uvnitř vidí jen samé Mikoshi a bál se vstoupit. Potom bezdůvodně čekal na dealera, který nepřicházel. Matsuri se neozývala, protože hledání jednoho jména v celé Písečné jí asi zabralo hodně času a sám ji kontaktovat nechtěl - rozhodně ne po tom, co se stalo. Chodil tedy bezcílně po vesnici a občas se zašel vyspat s Nii Yugito, ale ani jeden z toho neměl víc, než tělesnou rozkoš. Dokonce i Shukaku se záhadně stáhl do ústraní.
Tajná Zkouška
Naruto stál na Cvičišti 61 a díval se okolo. Byl tady přibližně o čtvrt hodiny dříve, tak měl dost času na to, aby si to tu mohl prohlédnout. Cvičiště bylo hlídáno dvěma chuuniny, což znamenalo, že tohle byla zvláštní událost. Jen ANBU a Hokageho cvičiště byla hlídána. Naruto se dříve o cvičiště moc nezajímal. Jediné, které mu padlo do oka, bylo pořád volné, protože bylo nejdále od Konohy. Bylo to Cvičiště 44, známé jako Les Smrti.
Flashback
Kisame věděl, že to bude přesně tak, jak si myslí, že to bude. Nenašel v sobě odvahu jít do skrýše s utahanou Haruno, a tak když mu Itachi poslal jestřába s dotazem, jak dlouho to bude trvat, Kisame mu obratem odepsal, že potřebuje Sakura ještě nějakou slanou vodu od moře. Poslal jestřába s dopisem zpátky a moc dobře věděl, že teď budou muset k moři, jinak by to Itachi poznal.
Tak nějak si uvědomil... Může jestřáb říct Itachimu, že je to lež jako věž? Jestli ano, tak je v p*d*li.
To, že Maledic už nikdy více nepovstane, se dalo poznat celkem rychle. Monstra přestaly s útočením a začaly nabírat svoji původní podobu. Černá hmota se změnila na lidi a mutanti zase na zvířata. Zůstalo po nich jen něco na způsob černých duší, které hned zasyčely ve vodě.
„Maledic tvrdo-padl. Zachránili jsme toto město!“ Ozval se Verus, když si všiml změny.
„Ale kde je Tanma?“ Chtěl vědět Seso a se Saliinou pomocí se zvedl.
„Takže, chci vám něco důležitého oznámit, jak už víte. Původně jsem to nejdřív chtěla říct Peinovi a až potom zbytku, ale jelikož je to vážně důležité a jsme něco jako jedna velká rodina, usoudila jsem, že to povím všem. Chci říct, že to sice ovlivní chod naší organizace, ale nijak závažně, takže se, prosím, neděste.“
Její slova způsobila pravý opak. Všichni na ni kulili oči, báli se jí čím dál tím víc.
„Víte, sice jsem to neplánovala, ale prostě se to stalo,“ pokračovala.
Hinata se podrobila lékařské prohlídce, která měla zjistit pravý zdravotní stav.
Naruto měl pravdu. Byla v pořádku. Rána se krásně zacelila, jenže zůstane jizva.
Během celého procesu Hinata spolupracovala naprosto mechanicky. Myšlenkami byla mimo.
Stále se vracela ke slovům, co pronesl Naruto.
„…Pokud jsme se milovali. Je to minulostí. Je to pro tebe jistě tvrdé, ber to jako holý fakt. Jak jsem řekl tvému otci, buď šťastná.“
