Nový Hokage 5

U soutěžících, když má Tsunade ještě proslov:
„Naruto! Jdi od těch dveří. Víš přece, co říkala Tsunade-sama.“ napomínal Naruta Kakashi, který sice chtěl taky vědět, co se tam děje, ale musel jít příkladem a tak šel k Yamamotovi si pokecat.
Shikamaru si neodpustil to svoje: „To je otrava.“ a Sasuke s ním pro tentokrát souhlasil.
„Copak vy nechcete vědět, co nás čeká?“ bránil se Naruto.
„Samozřejmě, že chceme, ale pokud jsme opravdu vybraní, tak se to dozvíme.“ odpověděl logicky Yamato, který tím sebral odpověď Shikamarovi.
„No jo pořád.“řekl Naruto.
Už se posadil. Ostatní si oddychli, že bude aspoň chvíli klid. Když tu najednou vstal a rychlostí blesku byl u dveří a poslouchal.
„Já to opravdu nevydržím. Copak to nezajímá ani tebe Hinato?“ začal se bránit dřív, než někdo něco řekl. A tuhle otázku doopravdy neměl pokládat.
Hinata zrudla, když se na ní Naruto pořád díval čekaje na odpověď. Asi by brzo omdlela, kdyby ovšem do místnosti zrovna nevtrhla Tsunade. Tím, jak rychle otevřela dveře, ale odhodila Naruta na druhou stranu místnosti.
Hokage neztrácela čas a začala vysvětlovat.
„Zítra ráno vás čeká první úkol. Tady máte svitky. V nich máte trochu podrobněji vysvětleno, co a jak a u jaké brány budete čekat. Všichni budete na svém místě za východu slunce. Ne abyste někdo přišel pozdě Naruto!“ okřikla Naruta, který už se vzpamatoval a začal se nudit tak, že si začal čistit nehty kunaem. „Teď vás prosím, každý si vyberte jeden svitek. Když máte vybráno, tak máte rozchod.“ řekla pátá s napnutými nervy k prasknutí.
Když všichni odešli, tak si Tsunade zavolala Shizune.
„Shizune, přiveď Sakuru do mojí kanceláře prosím. Budu tam čekat. Potřebuju si s ní o něčem promluvit.“

V kanceláři:
„Ťuk, ťuk, ťuk.“ ozvalo se zpoza dveří Tsunadiny kanceláře.
„Dále.“ houkla pátá.
Dveře se otevřely. Stála v nich Sakury.
„Dobrý den Tsunade-sama. Volala jste?“ zeptala se slušně dívka, i když tušila o co jde.
„Chtěla jsem vědět, jak jsou přípravy na operaci. Stihnete to včas? Nepotřebujete s něčím pomoct?“ Tsunade odpověděla přesně podle Sakuřina předpokladu.
„Vše už je téměř hotové, ale zatím jsme nesehnali náhradní plíce. Napadlo mě, že bychom je mohli někomu vzít ze zítřka, pokud někdo umře.“ odpověděla Sakura.
„Dobře. Děkuji. Zatím to nikomu neříkej. Pokud byste něco potřebovali, klidně řekněte.“ řekla Tsunade. Pak ještě dodala: „Ještě něco. Chci, aby se na operaci podílela i Shizune. Můžeš jít.“
„S tím počítám. Nashledanou.“ řekla dívka a zmizela jako pára nad hrncem.
Ach jo. Vypadalo to, že nechtěla, aby tam Shizune byla. Asi bych jí měla zakázat kamarádit se se Saskem. Pomyslela si a hned nato dostala další záchvat kašle.

U Naruta:
„Ještě bych si měl vzít víc kunaů.“ řekl Naruto a do batůžku si přibalil další nože.
Radši si ten list přečtu ještě jednou. Přece jenom se jedná o mojí budoucí práci, tak se musím snažit. Pomyslel si Naruto. Došel k posteli, na které ležel papír s infomacema o prvním úkolu. Začal číst.

Milý uchazeči,
Tvůj první úkol bude bránit vesnici před nepřítelem. Tvé stanoviště bude u východní brány. Buď tam při východu slunce. Bude tam tak dlouho, než nezničíte všechny nepřátele.
Budou to poměrně silní nepřátelé, tak si zabal dostatek zbraní. Dobře se připrav a hodně si odpočiň, ať máš dostatek síly.
S přáním pevného zdraví
Tsunade-Hokage.
PS: Snaž se přežít.

Naruto ani neměl v plánu poslední větu neuposlechnout.
Teď dostal nápad. Říkal přece Saiovi, ať mu objedná tu novou zbraň. Ta by mu mohla zajistit naprosté výtěztví. Tak na sebe hodil bundu proti chladu, který vládnul venku, a utíkal za Saiem.

U Saie:
„Ahoj. Hele přišla ta nová zbraň?“ hned se začal vyptávat Naruto.
„Jo. Je tady. Tady máš. Objednal jsem ti i palivo. Ani jsem to nerozbaloval. Abych řekl pravdu, vůbec nevím, jak se to používá. Měl by u toho být ale manuál. Ty paliva jsou uzavřený, takže se to nedá rozdělat. Hladně se v tom prosím tě nehrabej. Každý palivo je na jedno použití. Je jich tam tisíc, ale i tak s nimi šetři.“ oznámil Sai hrdý sám na sebe.
„Och díky. Jsem tvůj dlužník. Řekni si co chceš a máš to mít.“ radoval se Naruto.
„To nestojí za řeč. Mně stačí, když vyhraješ a někdy mi koupíš třeba oběd.“ řekl Sai.
„Moc díky. Měj se. A zítra mi drž palce.“ řekl Naruto šťastný, tak že začal tančit. Rozběhl se domů a při běhu se ještě párkrát otočil a zamával na rozloučenou.
Takový veselý kluk. Snad se mu nic nestane. Byla by ho škoda. Pomyslel si ještě Sai než zaklapl dveře.

Ráno:
Naruto přišel k bráně čtvrt hodiny před šestou. Slunce vycházelo v šest.
Do půlkruhu okolo sebe nastražil pasti, které mu pomohou nepřítele zničit, nebo ho na ně aspoň upozorní. Všude samozřejmě nastrkal spoustu výbušných lístků. Když mněl vše připravené zbylo jen čekat.
Opřel se o strom. Všechny méně potřebné věci si schoval za bránu. Rozhodl se, že si svojí tajnou zbraň nechá do krajních nouzí. Čekání si krátil čtením manuálu. To ho ale brzo přestalo bavit. Zavřel oči a užíval si sluníčka, které nabíralo na síle. Klidný den rušilo jenom jedno a to zvuky
„Křup! Křup! Křup! Ááá!“