Médium 001. - záhadná osoba

"Musíme ji získat na svou stranu!"
"Zmlkni! Kdo je vůdce téhle organizace? Já nebo ty?"
"Já! Ale ty si myslíš, že ne. A teď mě poslouchej! Ze svého postu domnělého leadra těm šaškům nařídíš ji dostat!"
S mrštností hada držel druhého pod krkem.
"Arghh.. Fajn! Udělám to! Když to přinese mír. Udělám to!"
Sípal. Stisk byl i pro někoho jako on příliš silný. Náhle povolil. Vymanil se druhému muži a odešel.
"Opravdový mír neexistuje, hlupáku!" zasyčel tmavovlasý s maskou.
-
Zrovna lilo jako z konve. Zrovna když hlídka vyšla zase na Izumu a Kotetsua. K tomu všemu se přidaly blesky v doprovodu dunění hromů. Pro Izumu to nic nebylo, prostě si dá šlofíka. Kotetsu ovšem nemohl. Nejen, že by v tomhle počasí jednoduše neusnul, ale někdo musí hlídat bránu. Ačkoli je nepravděpodobné, že v tomhle počasí sem někdo přijde.
Blesk! Jen těsně minul bránu a udeřil do země před ní. To Kotetsua probralo, zamrkal skrze déšť.
Brána byla naštěstí nepoškozená. Ale.. Eh! Momnent!
"He-Hej! Izumo! Koukej!" Kotetsu zatřásl ramenem svého kolegy. Ten se probral ze sladkého spánku.
"Co zase?" zavrčel. Kotetsu ukázal na kus spálené země před branou Konohy. Skrze šňůry deště šlo rozpoznat tělo ležící na zemi.
"Musíme tu osobu odnést k medikům!" Kotetsu okamžitě vystřelil k tělu jako bodnutý vosou.
"Bacha! Může to být past!" stihl ještě křiknout Izuma. To už se Kotetsu ale skláněl nad tělem a chtěl ho vzít do náruče. Najednou se však osoba vymrštila do vzduchu a odkopla Kotetsua, který prudce přistál na zdi, obíhající Konohu jako hradba.
"Bolí.." zaskučel Kotetsu a pak se rozplácl na zem. Ve zdi po něm zůstala díra. Ne skrz na skrz, ale dost hluboká. Větší, než kdyby ho tam kopla Sakura. Izuma polkl. Ta osoba je hodně silná. Bylo by bezpečné tam jít a bojovat s nepřítelem takové síly?
"Kage nui no Jutsu!" ozvalo se náhle. Stínové nitě bleskurychle spoutaly osobu na místě. Ta se s vrčením ohlédla na nového protivníka. Jak to, že si nevšimla jeho chakry? Izuma si oddechl. Vyšel ze svého úkrytu.
"Díky bohu. Ještě, že jsi se tu objevil Shikamaru." usmál se, ačkoli na smích nebyla nejvhodnější doba. Mladý Nara jen znuděně protočil oči.
Někdo ty hňupy zachránit musí, ne?
"K medikům asi nepotřebuje. Myslím, že nabere směr spíš k Inoichimu a Ibikimu." prohlásil Shikamaru. Kotetsu se se zabručením zvedl. Naštvaně se podíval na.. Dívku. Tu nejkrásnější dívku, co kdy viděl. "Neslintej!" okřikl ho Izuma. Ale i on měl částečně problém udržet slinné žlázy v klidu, při pohledu na dívku s bledou pletí a štíhlou postavou. Triko nasáklé deštěm se jí lepilo na ploché břicho a barvu mělo temnější než noc, rukáv byl přišitý jen na pravé straně. Na levé paži, která zůstala odhalená se skvěl vytetovaný ostnatý drát. Jako kdyby se odmotával okolo její paže. Začínal u zápěstí a vedl až ke krku, kde u tepny ho tatér vykreslil tak, že se zdálo, jako kdyby zarůstal dovnitř. Kalhoty nesly stejné barvy jako triko, byly upnuté a sahaly do poloviny stehen. Od jejich konnce až k polovině lýtek měla obvazy. Na některých místech téměř neznatelně prosakovala krev. Toho si však nikdo nevšiml. Možná kvůli dešti, nebo tomu, jak byli nuceni hledět na její hrudník a případně tvář. Oči měla světle fialové. Připomínaly šeřík. Plály však vztekem a nenávistí, která se k té jemné barvě snad ani nehodila. Vlasy dívce spadaly k lopatkám a byly temně modro-fialové. Zprava jí padaly do tváře a na levé straně z nich měla spletené dva tenké copánky. V dešti se zaleskl přívěsek, který visel na černé kůži u dívčina krku. Byl ze stříbra. Vyobrazeny v něm byly znaky všech podstat chakry spojeny v kruhu. Spolu s přívěskem se jí u krku až zlověstně zaleskl i kovový plíšek ninjovské čelenky. Všichni tři Konožtí ninjové zatajili dech. Plíšek byl prázdný. Žádný znak skryté vesnice. Nic.
Co je ta holka zač?
Působila až nevinným dojmem ztracené dívky. Ale ta čelenka a nenávist v jejích očích napovídala něco jiného.
"Je podezřelá, ale Morino Ibiki už z ní vytáhne co je zač." odfrkl si Shikamaru. Kotetsu i Izuma polkli. Bylo to nutné?
"A musí zrovna k němu?" optali se společně. Ten chlap je surovec. Navíc, ta fialovovlasá dívka vypadala příliš křehce. Na to jakou měla sílu se teď, když stála spoutaná na místě, nezdálo, že by nátlak a Ibikiho způsoby zvládla.
"Ať je ten Ibiki kdokoli, nezjistí nic!!" vykřikla dívka do nastalého ticha. Její hlas byl ledový a zabodl se do uší všech tří jako dýka. Ztuhli. Jak Shikamaru, tak Kotetsu s Izumou podlehli síle ledového hlasu a najednou nevěděli jak se pohnout a na co myslet. Na to čekala. Dívka se jen ušklíbla nad tím, jak padli do pasti jejího hlasu. Jedním pohybem se dostala ze stínové techniky.
"Z-Za ní!" vykřikl Shikamaru, ktrerý se jako první dostal ze stavu, podobnému tranzu. Nemuseli ale nijak spěchat. Ačkoli dívka vyrazila zběsile pryč, po pár krocích se opět svalila k zemi. Teď! Izuma a Kotetsu k ní současně přiskočili a spoutali ji. Dívka se jim automaticky snažila vyškubnout, ale její snaha byla marná.
"Shikamaru, odveď ji k Ibikimu, my hodíme hlášení Tsunade-sama." prohlásil Kotetsu. Shikamaru kývl a vzal dívku za rameno. Ta se s vrčením postavila a už bez protestů šla s ním.
Shikamaru si brzy všiml, že klopýtá. Co neviděl bylo to, že jí po levé noze stékaly pramínky krve. Ty však déšť vždy brzy smyl.
A fialovovlasá dívka nijak nedávala najevo, že by ji to bolelo. Že by ji vůbec něco bolelo. Tvářila se nabroušeně a vzpurně. Jako kdyby Shikamaruovi říkala, že možná jde bez keců, ale rozhodně ne dobrovolně.
...

"Po třetí a naposled! Řekni, jak se jmenuješ a kdo jsi! A nezkoušej mě nas*, nebo už začnu být hnusný!!" zařval Morino. Dívka na něj nereagovala. Seděla připoutaná k židli a zírala před sebe. Inoichi padl vyčerpáním už před nějakou chvílí. Dostat se do její hlavy bylo nemožné.
"Nes* mě ty dítě!!" zařval Ibiki.
"Dítě jste oproti mě vy." šeptla dívka. Morino se zasekl uprostřed nádechu. Stejně tak ostatní přítomní.
"Vztekáte se, jako když vám maminka nechce dát hračku. S tímhle přístupem ze mě nic nedostanete. Takže to můžete vzdát hned." řekla s klidem a pohled konečně upřela na muže, který pomalu a jistě ztrácel nervy. A ztrácel i argumenty. Bylo to snad osobností, která z dívky vyzařovala?
"Co to meleš??" vyjekl. Výhružky bylo zbytečné použít. Nereagovala na ně.
"Vy jste unavený. Mě to nebaví, a navíc bude skoro půlnoc. Ráno je moudřejší večera." kdyby mohla, pokrčí rameny a hodí si nohu přes nohu s vítězoslavným úsměvem. Ale to nemohla. Byla oslabená a pevně spoutaná. A ještě nevyhrála. Morino jen tupě zíral. Ta holka byla sakra drzá, ale taky měla pravdu. Nechal ji tedy rozvázat a požádal právě se probírajícího Inoichiho, aby ji nechal u sebe, že by teoreticky neměla nic provést.
"Teoreticky??" vyjekl Inoichi. Morino pokrčil rameny. Mezitím k nim dívka došla. Přivřela oči a přiložila dlaň na Inoichiho paži. Ten zamrkal. Pak zůstal už jen zírat. Morino se radši neptal. Když dívka poodstoupila o krok vzad a stáhla ruku, jen pozvedl obočí a pohled zabodl do Inoichiho. Ten ho ignoroval.
"Em, arigato." vydal ze sebe. Morino bez hlesu rozhodil rukama v gestu 'tak vysvětlí mi to sakra někdo?'
Vysvětlení se však nedostavilo. Inoichi si to s dívkou vyrazil domů.
"Jak ti mám vlastně říkat?" optal se u svého domu.
"Médium." hlesla dívka. Inoichi zamrkal. Co to je za jméno? Je to vůbec jméno?
"Většina lidí mi ale říká Stvůro. Vyberte si co chcete." dodala a pokrčila rameny.
"Copak nemáš obyčejné jméno?" optal se Inoichi, zaskočen jejími slovy.
"To je jedno, nemyslíte?" pozvedla k němu nenávistí planoucí pohled.
"Dobře.. Médium." hlesl muž. Vešel do domu a ujistil se, se dívka jde za ním. To slovo. Médium. Nešlo mu přes ústa. Něco mu to říkalo, ale nemohl si vzpomenout. Vybavil si chvíli, kdy jako malý nakoukl do zakázaných spisů. Je snad stvořením, o kterém se v nich píše? Někdo, o kom se nesmí vědět? Je rozhodně záhadná. Zítra podá hlášený Tsunade. A to hned brzy ráno!