Trable u Akatsuki 04

„Takže, chci vám něco důležitého oznámit, jak už víte. Původně jsem to nejdřív chtěla říct Peinovi a až potom zbytku, ale jelikož je to vážně důležité a jsme něco jako jedna velká rodina, usoudila jsem, že to povím všem. Chci říct, že to sice ovlivní chod naší organizace, ale nijak závažně, takže se, prosím, neděste.“
Její slova způsobila pravý opak. Všichni na ni kulili oči, báli se jí čím dál tím víc.
„Víte, sice jsem to neplánovala, ale prostě se to stalo,“ pokračovala.
Všichni začínali tušit, co přijde teď, Kisame si samým stresem okusoval nehty, než mu Itachi uštědřil pohlavek.
„Jsem těhotná!“ rozzářila se královna origami. Každý reagoval po svém. Pein omdlel a žuchnul ze židle, Hidan to zatím zpracovával, Kakuzu.. byl prostě Kakuzu, Itachimu zacukal koutek, ale aby si nezničil svou pověst, udržel kamennou tvář, Kisame se zachumlal do pláště, obě půlky Zetsu Konan pogratulovaly, Sasori se rozběhl pro studený obklad šéfovi na čelo, ale Deidara ho zastavil s tím, že stačí jen proplesknutí. Tobi se pod maskou usmíval, pak se obrátil na Deidaru.
„Deidara-senpai, nepořídíme si taky miminko?“ žadonil.
„Tobi, u nás to není technicky možné! Já nejsem ženská!“ rozčiloval se Deidara.
„Sice seš plochej, ale háro máš holčičí. Navíc o tvým pohlaví se hádáme dodnes, je to jedna ze záhad naší organizace,“ tlemil se Hidan.
„Jéé! Řekněte mi ještě nějakou záhadu, Hidan-san!“ otravoval Tobi pro změnu Hidana.
„No další záhadou je, co máš pod maskou nebo kde všude má šéfík piercingy, i když to nám může říct tady Konan.“ Konan však nevnímala, což bylo pro Hidana jedině dobře. Spolu se Sasorim křísila Peina. Ten se nějak nechtěl probrat.
„Propleskli jste ho?“ vyptával se Kakuzu.
„Ano, udělal jsem to osobně.“
„Tak ho pleskni ještě jednou!“ Sasori tak učinil. K jejich radosti šéf pomalu otevřel oči a posadil se.
„Je mi nějak divně,“ řekl a chytl se za hlavu.
„Není se čemu divit, dal sis pořádně do hlavy, jak jsi spadl,“ odpověděl Sasori a tahal ho na nohy.
„Jemně! Hlavně jemně!“
„Neboj ,Konan, mám to pod kontrolou.“
„Vodu!“ rozkázal. Itachi mu tedy podal sklenku vody. Pein si pořádně lokl.
„Ne, to chce něco silnějšího,“ rozhodl, „dejte sem saké!“ Kakuzu zalovil ve skříňce do jejich rezervních zásob pro nouzové případy. Když Pein do sebe kopl dva frťany, Konan saké raději schovala, protože si na ně začal brousit zuby Hidan a ona nechtěla, aby se to zvrhlo v pitku.
„Takže co teď,“ zeptala se. Zraky všech se upřely na šéfa.
„No, to je dobrá otázka,“ poznamenal, ale k odpovědi se neměl.
„Ach jo. No prostě přestanu chodit na mise a nebudu se tolik starat o domácnost, budete se muset starat vy o mě. Pein bude muset odložit svůj plán na zničení Konohy a ovládnutí světa.“ Když se na ni Pein nechápavě podíval, dodala:
„V Konoze mají ty nejlepší mediky. Chci tam rodit.“
„Cože?!“ vykřikl Kakuzu, „víš, kolik takovej pobyt v nemocnici stojí?! Odrodím tě já a tečka!“
„V žádném případě!“ zhrozila se.
„Vždyť jsem skoro doktor,“ zamumlal.
„Přišívání Hidanových končetin je něco jiného, než odrodit dítě! Ty na mě nebo mého prcka nesáhneš!“
„No, když už jsme u toho tvýho prcka, tak by mě zajímalo, kdo je vlastně otec?“ poškrábal se na hlavě Hidan.
„Jo to je fakt!“ souhlasili všichni. Konan zrudla a sklopila oči.
„No víte, to je soukromá věc,“ vykrucovala se.
„Konan!“
„No dobře! Je to Tobi!“ zaječela hystericky. Pein se znovu poroučel k zemi, Deidara s Hidanem dostali nekontrolovatelný záchvat smíchu a ti ostatní se snažili svoje emoce nedávat najevo. Jen v Tobim byla malá dušička. Chudáček maskovaný horečně přemýšlel, jak se to mohlo stát.