Osamělá kunoichi 14: Ticho před bouří

„Jsem rád, že jsme si dali souboj, Aschika-san.”
Aschika zaútočila na jeho hlavu. Lee se bleskově sehnul a vykopl. Jeho noha minula jen o vlásek Aschičinu hlavu. Dál útočil a snažil se ji kopnout. Aschika statečně odvracela jeho výpady, s čímž jí značně pomáhal aktivovaný Byuakugan. Takhle trénovali už notnou chvíli.
„Sakra, je tak rychlej!”
Několikrát zaútočila na jeho trup, Lee však zvládl všechny údery vykrýt rukama. Aschika věděla, že se v taijutsu musí zlepšit, a tak se snažila ze všech sil.
„Zmlať ho, seřež ho, nakopej mu zadek!” Povzbuzovala ji nadšeně Myuki.
Aschika vyskočila a vykopla na jeho obličej. Lee úder vykryl, ale Aschika kopla ve vzduchu. Lee se bleskurychle vyhnul, Aschika se ho snažila ze všech sil zasáhnout a tak útočila i Juukenem nebo čakrou, kterou soustředila v ruce, jak ji naučila Tsunade. Lee se vyhýbal, dokud ji v nestřeženém okamžiku neudeřil do boku. Aschika se zlomila v pase, ale hned uskočila. Lee se usmál a postavil se do svého tradičního postoje s rukou lehce napřaženou.
„Gomen Lee-san, dnes už ne, za chvíli mám misi,” usmála se Aschika.
„Mám rád naše společné tréninky, Aschika-san. Snad zase najdeme společný čas.”
„Bylo to strašný. Tvý taijutsu je strašný. Víc se snaž!” Zakroutila hlavou Myuki.
„Když se ti to nelíbí, TAK SI PŘÍŠTĚ TRÉNUJ SAMA!”
„Klidně...”
Aschika vypustila páru. „Myuki je čím dál nesnesitelnější a nesnesitelnější...”
Lee se chápavě usmál. „Její síla mládí je nejspíš v nerovnováze.”
„Co to plácá ten magor?”
„Vím já?”
„Lee-san... Nenapadlo tě někdy přestat mluvit o síle mládí a tak?”
„Párkrát, ale mám Gai-senseie moc rád a za tohle ho uznávám. Navíc se to ke mě docela hodí.”
Aschika sebou unaveně praštila do trávy. Lee se posadil vedle ní a opřel se o lokty.
„Nemáte tu misi?”
„Jiraiya-sensei se stejně zdrží,” mávla rukou Aschika.
„Proč by se jeden z legendárních Sanninů zdržel? Trénink?” nadzvedl se překvapeně Lee.
„Jemu to nedocvaklo?” Muyki protočila panenky.
Ale Aschika neodpověděla.
...
„Kde se Jiraiya-sensei fláká?” Yure si povzdechl.
„Ty to nevíš?” Aschika zvedla obočí.
„Ne... kde je?”
„Víš jaký romány píše?”
„Jo, ale... AHÁ!”
„Secvaklo ti to! Hurááá!”
...
„Kvůli svým románům,” pokrčila rameny. Lee se zamyslel a náhle prudce vyskočil.
„Co je, Lee-san?”
„Ještě jsem netrénoval údery, jak jsem si slíbil, musím jít, gomen Aschika-san,” řekl a spěšně odběhl.
Aschika se pousmála.
...
„Hééééj! Aschiko! Myuki!” Yure k nim běžel přímo světelnou rychlostí.
„Co je? Snad nehoří, ne?” zívla Myuki a plácla sebou do trávy.
„Slíbili jsme si ten trénink!” Yure ji začal s vervou tahat ze země.
„Nech mě ty pošuku!” Smála se Myuki a Aschika s ůsměvem pozorovala, jak se perou.
...
„Zkrátit vlasy, vytrhat obočí a dát mu nějaký normální hadry.”
„Cože?” Aschika mírně zčervenala.
„Pak bychom tady měli druhého Yureho.”
...
Po misi byly obě „mírně” naštvané. Špehování Akatsuki se i přes Jiraiyovu síť špehů a schopností všech třech nezdařilo. Šlo o pouhou vějičku. A Aschika se vůbec nevyspala, protože Jiraiya měl po těch „výzkumech” velmi živé sny.
Teď se toulala po Konoze, když potkala Kurenai se sáčkem semínek.
„Pěstujete květiny, Kurenai-sensei?”
„Ano, tohle jsou semínka máků.”
Aschika došla k názoru, že to není vůbec špatný nápad. Potřebovala si taky najít nějaký koníček.
„Můžu se Vás zeptat, kde jste je koupila?”
„U Ino v květinářství, určitě tam zajdi.”
„Děkuji Vám, Kurenai-sensei.”
...
„Tady máte nějaká semínka růží, Aschika-san.”
„Děkuji Ino, jsem ti moc vděčná,” Aschika si koupila ještě nějakou zeminu a květináče, s úsměvem zaplatila a vydala se k sobě domů. Když šla kolem cvičiště, uviděla trénujícího Naruta. A za stromem byla schovaná Hinata a pozorovala ho. Aschika se ušklíbla a šla k ní.
„Špehuješ Naruta?”
Hinata se lekla a její obličej získal barvu dozrálého rajčete.
„Já tady... ehm... eto... Aschika-san...”
„Myslím, že bys mu to už měla říct,” mrkla na ni Aschika.
Hinata už byla červenější než rak. „Co... co bych měla říct Narutovi-kun, Aschika-san?” vykoktala ze sebe.
„Ale no tááák!”
„Co mi má kdo říct?” ozval se Naruto, který se tu znenadání objevil.
„Nic, nic, Naruto,” zasmála se Aschika, „ehm, Hinato? Měníš barvu.”
„Hinato! Není ti nic?”
Ozvala se rána, když sebou Hinata švihla o zem.
„Hinato? Hinato!” Přiskočil k ní hned Naruto.
Aschika tu scénu chvíli pozorovala, a pak pokrčila rameny, když se ujistila, že Hinatě se nic nestalo a vydala se do svého bytu.
„Tak tohle je budoucí generace Konohy?” zdvihla obočí Myuki.
„Vždyť jsou v pohodě, nech je být!”
Aschika měla ráda květiny, jen nevěděla, jak je pěstovat a tak zašla do knihovny. Velice ji překvapilo, když tam potkala Saie.
„Sai? Co ty tady?”
Sai se zarazil a podíval se do jedné ze spousty knih, které si nesl.
„Co se děje?” pozorovala ho Aschika s pobavením, protože si všimla názvů knih.
„Víte Aschika-san, já nevím, jak se k ostatním chovat, a tak jsem si o tom půjčil pár knih.
„On se chce tohle učit z knih?”
„A co se tam třeba píše? Ať se Myuki přiučí.”
„Aschiko!”
„No, třeba o vymýšlení přezdívek pro přátele...”
„A jsem já tvůj přítel?”
„Asi ano, Aschika-san...”
„Tak mi dej nějakou přezdívku,” vybídla ho Aschika.
Sai se zamyslel. „Měla by být pravdivá, takže asi... Podivínka.”
„Co prosím?” Myuki se strašně rozchechtala. Aschika se naštvala, ale usmála se na Saie a zeptala se:
„A jakou přezdívku bys měl pro Myuki?”
„Asi... počkat... asi... Zakomplexovaná Uchiha?”
Aschika měla co dělat, aby se nerozesmála na celé kolo.
„Sai, nesmíš ty rady brát takhle doslova,” usmála se na něj Aschika, mávla rukou na pozdrav a rychle zmizela ven, kde se rozesmála.
„Fakt vtipný,” zavrčela Myuki. Aschika rozesmála ještě víc, když v duchu viděla její výraz.
„Aschiko!” To byl Naruto. A Myuki si rychle zlepšila náladu, protože:
„Mise!” Zajásaly obě.
...
„Ale Orochimara? Proč zrovna špehování Orochimara?” zasténala Myuki, protože toho hada přímo nesnášela.
...
„Naruto, Sasuke se hodně změnil, já... nemyslím si, že se ti podaří přesvědčit ho, aby se vrátil zpátky,” Aschika byla smutná, když viděla, že se Naruto trápí kvůli někomu jako je on.
„Ale já to dokážu, i kdybych ho měl do vesnice dokopat! On je můj přítel!”
...
„Jiraiya-sensei z toho byl hodně smutný,” povzdechl si Yure.
„Orochimaru byl prostě jiný, co naděláš?” Aschika nebyla ráda, když se mluvilo o takových věcech.
Ale Yure se usmál a natáhl ruku se vztyčeným palcem.
„Jestli někdy něco takovýho udělá Myuki, dokou ji zpátky!”
„Co zase já?”
...
„Jsi blázínek, Naruto, ale budu ti věřit.”
...
„Po neúspěchu předchozí mise, by bylo dobré získat nějaké nové informace o jeho pohybu. Tentokrát půjdeš sama s Myuki.”
„A co Akatsuki? Nebylo by lepší zjistit jejich pohyb?”
„O to se pokusím já,” Jiraiya znovu prolezl oknem a usmál se na ni, „ty na jendé straně a já na druhé. Nebudou mít čas tě hledat, pokud někdo neudělá chybu.”
„Tohle jsem zrovna nemyslela, nemám strach z Akatsuki.”
„Jen ať přijdou!”
„Domluveno tedy,” Tsunade jí podala svitek s informacemi.
...
Druhý den ráno, byla Aschika připravená vyrazit. Jiraiya s Narutem ji přišli vyprovodit.
„Hodně štěstí, Aschiko!”
„Je to jen mise, Naruto.”
„To je jedno! A až se vrátíš, dáš si se mnou rámen!”
„Tak platíš!” Usmála se na něj Aschika, Naruto se zatvářil kapku načuřeně. Jiraiya se usmál.
„Dej si pozor, Aschiko, všechno se může pokazit.”
„Je to jen mise!”
...
O pár dní později se Aschika vracela z mise. Do Konohy to bylo ještě daleko a tak přidala. Chtěla tam být co nejrychleji. Bylo klidné dopoledne a Aschika se ani nenamáhala zapnout Byakugan.
Náhle uslyšela zvuk, při kterém ji zamrazilo.
Křik.
„Aschiko!”
„Vím, Byakugan!” Aschika se okamžitě zastavila.
„Takže?” usmála se Myuki.
„Je to past, víš to?”
„Chceš se snad tiše odplížit a nepomoct těm ubohým vesničanům?”
„Kuchiyose no jutsu!” Z oblaku se vynořila Marika. Okamžitě se jí naježila srst.
„To jsou Akatsuki? Chci vám pomoct!”
„Ne, ty doneseš do Konohy informace,” Aschika jí přivázala na záda svitek s informacemi.
„Informuj o tom Konohu, ano?”
„Hodně štěstí, holky!” Zavrčela na ně a zmizela.
„Technika rozdělení těl!” Myuki dopadla vedle ní a usmála se.
„Vážně do toho jdeš?”
„Nejsem zbabělec, chceš snad vycouvat?”
„Nedělej si ze mě srandu, Aschiko! Jdeme!”
Obě se rozběhly za křikem. Akatsuki jim, zdá se, vyrazili vstříc. Střetli se na velké louce.
„Tak to bude zajímavé,” ušklíbla se Myuki.
„Co tady pohledáváte zrovna vy dva?” zakřičela na ně Aschika. Jeden z nich se usmál.
„Tak opravdu... Sharingan a Byakugan, to bude zajímavé, že Itachi-san?” Hoshigaki Kisame vytasil Samehadu.
„Uchiha Itachi a Hoshigaki Kisame...”
„Pojďte si pro mě!” Usmála se Myuki.