Hokageho syn ep. 34

To, že Maledic už nikdy více nepovstane, se dalo poznat celkem rychle. Monstra přestaly s útočením a začaly nabírat svoji původní podobu. Černá hmota se změnila na lidi a mutanti zase na zvířata. Zůstalo po nich jen něco na způsob černých duší, které hned zasyčely ve vodě.
„Maledic tvrdo-padl. Zachránili jsme toto město!“ Ozval se Verus, když si všiml změny.
„Ale kde je Tanma?“ Chtěl vědět Seso a se Saliinou pomocí se zvedl.
„Hluboko-hledá mě někdo?“ Ozvalo se ze střechy. Tam stál Tanma a byl bez jednoho škrábnutí. Jen trošku zpocený, ale celý.
„Tanmo!“ Vykřikl Seso radostně a Tanma seskočil ze střechy.
„Leii, jaký jsou oběti?“ Zeptal se Tanma, když dopadl. Oběti nebyly žádné, všichni to přežili.
„Tak pojďte. Je čas na rychlo-návrat.“ Zavelel Tanma a spolu se Sali pomohli Sesovi k lodi.
„Teda, povím vám, Kapitáne, že to byl dobro-slušný hukot!“ Uznal Fubuki, když pomáhal Sesovi na palubu.
„Tam na vrchu byl ještě silo-větší.“ Opáčil Tanma, než si všiml něčeho ležet na mole.
„Tanmo?“ Oslovila ho Sali, chtěla vylézt na palubu. Tanma se sehnul pro podivný, černý objekt, který se podobal kousku rohu.
„Aspoň nějakej dobro-důkaz, že Maledic je nadobro mrtvej.“ Zamrmlal Tanma a uschoval si kousek rohu do brašničky, než naskočil na sokola a jal se vést cestu. Do Skryté Vzdušné dorazili klidně.
„Tanmo!“ Ozval se Seso radostně. Oslovený se otočil.
„Povím ti, že jsi borec! Asi nejschopnější člověk, co jsem kdy potkal!“ Pokračoval Seso a bratrsky objal Tanmu.
„Až tak? Co tvoje rány? Dobrý?“ Zeptal se Tanma, když Seso couvl o pár kroků. Jeho rána na břiše už tolik nekrvácela.
„Jo, v pořádku. Tahleta Vzdušná medicína je vážně bezva. Chystáš se odejít?“ Zeptal se Seso, když si všiml Tanmovy cestovní brašny na posteli.
„Už mě tu není nutno-třeba. Je čas se rychlo-vrátit domů.“ Odpověděl Tanma, který byl už komplet beze zbraně, jen luk se mu ještě povaloval vedle brašny. Byl už značně poškozený.
„Ale oslavu si ještě užiješ. Teda doufám.“ Pronesl Seso, když Tanma zavřel brašnu a uchopil luk do ruky.
„Jo, tu si alespoň dobro-užiju.“ Souhlasil Tanma a se Sesem vyšel ven. Nastal večer a oblohu zdobily vybuchující ohňostroje. Velká část oslavy se konala hlavně v lesní části vesnice.
„Tanmo?“ Oslovil Tengris Tanmu, který právě zapálil knot od rakety.
„Ano, Můj Pane?“ Zeptal se Tanma zdvořile a otočil se. Král vypadal, že něco nese.
„Jako důkaz mých dobro-díků ti dávám tady tohle.“ Řekl Tengris a něco podal Tanmovi.
„Sali mi řekla, že jsi dobro-vynikající lukostřelec. Tady máš něco, s čím na nás dlouho nezapomeneš.“ Pokračoval Tengris a Tanma vzal do pravačky něco, co vypadalo jako kožený válec. Ať už intuice, nebo vážně věděl jak na to, zjevně na válci něčím pootočil. Z válce vyjelo něco stříbrného a mírně zaobleného.
„Luk ze Skryté Vzdušné. Pevno-vyztužený ocelí, dá se s ním i zuřivo-bojovat na blízko. A šípy taky nebudeš nutno-potřebovat.“ Vysvětloval Tengris dál, když Tanma vyzkoušel pružnost tětivy.
„Nebudu?“ Zeptal se Tanma.
„Člověk tvého dobro-rázu už snad umí i ze svých elementů i rychlo-tvořit zbraně, ne? Tak proto.“ Odpověděl Král a Tanma znovu zasunul luk do koženého válce.
„Zjevně pro lehko-snazší přepravu.“ Pomyslel si Tanma a schoval si válec ve své brašničce.
„Je to pro mě čest, Pane. Tohle se nedá slušno-vyjádřit slovy.“ Poděkoval Tanma a potřásl si s Králem rukou.
„Nestálo za řeč, Kapitáne. A hodně dobro-štěstí při vašich cestách.“ Popřál Tengris, když si Tanma hodil svoji okrovou tašku na záda.
„Vřelo-díky, Králi. A vám taky. Ať se dobro-daří.“ Usmál se Tanma a chtěl se otočit k odchodu. Sice odešel, ale do hlubší části lesa, kde si vesele odpaloval jednu rachejtli za druhou.
„Je tu krásno-hezky. Ale doma je doma.“ Pousmál se Tanma a potáhl. Z povzdálí sledoval slavnosti. Vesničané se veselili, občas Tanma zahlédl přátelský souboj Capoeiry, hudba hrála.
„Doneslo se nám slovo, že už rychlo-odcházíš.“ Zaslechl Tanma ženský hlas na svojí pravici.
„Žalo-bohužel.“ Potvrdil Tanma a znova potáhl. Raketa, kterou zrovna zapálil, vybouchla na obloze.
„Je to škoda, Tanmo. Vážně škoda.“ Pronesl Seso.
„Všude dobře, doma nejlíp, ne?“ Načal Tanma a otočil se na své přátele.
„Pravda. Klika, že mám dovoleno tu zůstat. Vážně nechceš taky?“ Zeptal se Seso, když Tanma už zahazoval nedopalek.
„Mě je nutno-třeba jinde. Vracím se za rodinou. Už je to dlouho.“ Odpověděl Tanma a zrovna mu došly rachejtle.
„Tak když na tom trváš.“ Uznal Seso, než podal Tanmovi ruku.
„Tak hodně zdaru. Budeš to potřebovat.“ Usmál se Seso a Tanma přijal ruku.
„Tobě taky, příteli.“ Sali přešla k Tanmovi a pořádně ho objala.
„Že na nás zlo-nezapomeneš?“ Zazněla její otázka, když ji Tanma taky objal.
„Nezapomenu. Potkat pár nových přátel za to dobro-stojí.“ Odpověděl Tanma a Sali mu položila hlavu na rameno. Už se vyrovnala s Tanmovým rodinným stavem. A Seso měl celkem štěstí.
„Slib nám, že nás zase brzo navštívíš.“ Řekl Seso s úsměvem, když Sali už Tanmu pustila.
„Jasně. Ale taky pevno-záleží na možnostech.“ Opáčil Tanma, dostal od Sali poslední pusu na rozloučenou a mohl vyrazit.
„Tak se dobro-mějte. Tady už Zlatý Orel končí.“ Rozloučil se Tanma s úsměvem, nasadil si kapuci a jal se skákat po větvích. Poslední zamávání a Tanmy už nebylo.
Zpět v současnosti.
„Takhle jsem dopadl na misi ve Městě Duchů. Půl roku jsem cestoval, rychlo-hledal nějaké místo, kde se dát zase do formy. Dva a půl roku v Písečné mi dobro-prospělo.“ Zakončil Tanma svoje vyprávění.
„Co že jsi tam nezůstal?“ Zeptal se Kiro pobaveně a Tanma se taky zlehka zasmál.
„Coby? Bylo mi po vás žalo-smutno.“ Odpověděl Tanma a setkal se s rozesmátými odpověďmi.
„Ale fakt, Niisan. S takovou bys mohl pomalu psát knihy. Tvůj život je hodně záživný.“ Uznal Naruto, načež se Tanma protáhl.
„Možná příště. Záleží na možnostech. Každopádně, už je celkem pozdě a zítra nás všechny zjevně čeká mnoho tvrdo-práce. Dobrou noc.“ Rozloučil se Tanma a vyrazil směrem, kde tušil svoji část domu.
„Snad jsi s tou princeznou neměl nic víc.“ Zpražila Elika Tanmu zlostným pohledem, když za ním došla.
„Snad zlo-nežárlíš?“ Zeptal se Tanma mírně pobaveně, když se otočil na Eliku.
„To přímo ne. Jen si svého manžela hlídám.“ Odpověděla mu Elika se založenýma rukama na prsou.
„Tak to je snad ještě zlo-horší.“ Pomyslel si Tanma zoufale, ale pořád si zachovával chladnou hlavu.
„Zlo-podvádět tě? Proč bych to dělal?“ Zeptal se Tanma a zvedl se ze židle.
„No, no…“ Chtěla Elika něco říct, ale Tanma byl rychlejší.
„To bych potom nebyl já.“ Přesvědčoval Tanma s úsměvem.
„Vážně?“ Nadzdvihla Elika obočí. Tanma holt musel, a nebo nemusel, dělal to nakonec běžně, dál Elice pořádný polibek na přesvědčení.
„Stačilo tohle jako dobro-odpověď?“
„Tohle? Jo.“ Odpověděla Elika se šibalským úsměvem. Poté se šlo spát, zaznělo akorát Tanmovo lamentování: „Sakra, ty máš ale chladno-studený ruce!“ a následná Eličina omluva. Ráno se všichni obyvatelé sešli u snídaně, až na Naruta a Sasukeho.
„Sasuke šel na strážní přelet. Jen tak pro bezpečnost.“ Ohlásil Kiro, což Tanma dřív nevěděl.
„Což mi připomíná, na něco jsem se tě chtěl zeptat.“ Načal Tanma, ale jejich ratolesti nabraly na hlasitosti.
„Děcka, ztlumte se trošičku.“ Zvýšil Tanma hlas jako správný taťka a bylo vymalováno.
„Promiň, strejdo!“ Ozvala se malá Kushina z obýváku. No jo, ty dětské pořady v televizi.
„Tak, na co ses mě chtěl zeptat?“ Zeptal se Kiro, když Tanma upil z hrnku.
„Jaký máš kritéria přijetí do jednotek?“ Zeptal se konečně Tanma, načež se Kiro zamyšleně poškrábal na hlavě.
„Kritéria asi žádný, hlavně že umíš to, co je k jednotlivým jednotkám potřeba. Jak budeš mít čas, zastav se u mě.“ Odpověděl Kiro.
„Sakra!“ Ozval se Kirovi ve vysílačce Sasukeho hlas.
„Komandér Tank Černému plameni! Co se děje?“ Zeptal se Kiro a Tanma už něco tušil.
„Staré zranění na křídle mého jestřába. Jsem nucen přistát v lese.“ Vysvětlil Sasuke a Tanma se nachystal k odchodu.
„Kam jdeš, Zlatej?“ Zeptal se Kiro, když si ho všiml.
„Rychlo-jdu mu na pomoc.“ Přišla Kirovi odpověď a Tanma vyšel z domu.
„Sasuke, buď v klidu. Tanma už jde za tebou. Jen mu dej něčím vědět.“ Nakázal Kiro, když Tanma byl už venku a mířil k lesům.
„Rozumím. Bouchám modrý dým. Černý Plamen končí.“ Ozval se Sasuke a Kiro taky ukončil. Tanma stál na sloupu a rozhlížel se po nějakém signálu. Náhle v dálce spatřil modrý kouř.
„To musí být on.“ Pomyslel si Tanma, zahodil vajgl a šel to brát po střechách. Sasuke se mezitím pokoušel svému opeřenému příteli napravit křídlo.
„Vydrž, Tako! Jen vydrž.“ Povzbuzoval Sasuke svého jestřába, jenže se v hloubi lesa ozvalo tlumené zavytí.
„Sakra!“ Zaklel Sasuke a podíval se hlouběji do lesa. Nikde ani noha.
„Tak buď to už blbnu, nebo to bylo vážně vlčí vytí.“ Uznal Sasuke, když se rozhlížel po lese, ale i tak se snažil křídlo napravit. Vytí už bylo mnohem blíž, Sasuke měl už několikrát pocit, že kolem sebe viděl nějaký zvláštní stín.
„Tak ale sakra!“ Zakřičel Sasuke a vztekle vytasil. Udělal dobře, jeden vlk už proti němu vyskočil s otevřenou tlamou. A pěnou u huby. Ale ještě před tím, než vlk stihl dopadnout, přišpendlil ho ke stromu šíp. Sasuke pátral po zdroji, ale nikoho nenašel. Párkrát dokonce zaslechl i bolestné vlčí zakňučení a Sasuke už pomalu dostával strach. Něco tam v lesích odehnalo početnou smečku. Ale co? Sasuke si na to ani nemohl odpovědět, protože už přiběhl Tanma s lukem v ruce a celý od krve.
„Čest, Sasí. Jak žiješ?“ Vyzvídal Tanma, když doběhl.
„Čus. Celkem dobrý. Kde ses tak zřídil?“ Zeptal se Sasuke a přejel Tanmu pohledem. Nejvíce od krve měl ruce a konce luku, zbytek jen mírně.
„Dejme tomu, že jsem tě právě rychlo-zachránil. Co mu je?“ Odpověděl nejprve Tanma, ale pak se zeptal na stav jestřába.
„Ozvalo se mu staré zranění na křídle. Tenkrát jsme celkem zle narazili do země.“ Odpověděl Sasuke a Tanma se už sklonil k jestřábovi.
„Vypadá to, že se na nějakou dobu vzducho-neprojedeš. Tohle chce nějakej čas ticho-klidu.“ Oznámil Tanma, když zjistil stav křídla.
„Na jak dlouho?“
„Zlo-nemám ponětí. Ptačí anatomii nemám dobře nastudovanou, takže zlo-nemůžu soudit. Ale možná Aquila bude vědět, co s tím.“ Odpověděl Tanma, když si dával luk na hřbet a poupravil kapuci. Jestřáb za ním zmizel v oblaku dýmu.
„Mimochodem, Tanmo. Dobře sis poradil s těmi vlky. Ani já jsem tě nemohl najít.“ Žasl Sasuke, když šel s Tanmou po boku domů.
„Zkušenost.“ Pronesl Tanma.
„Ze Zlatého Orla se stává Hnědý Predátor?“ Zeptal se Sasuke se smíchem, Tanma se musel zasmát taky.
„To přímo ne. A taky je mi to zvláštně-divný. Vlci se v mírným pásu běžně nevyskytují.“ Uznal Tanma.
O dva dny později. Tanma zase seděl ve vedení klanu, vypisoval a pročítával veškeré příjmy. A ozvalo se zaklepání na dveře.
„Vstupte!“ Ozval se Tanma, s očima stále zahleděný do papírů.
„Zpráva pro vás, Tanmo-sama.“ Zaslechl Tanma až moc povědomý hlas. Zvedl oči od papírů a spatřil před sebou Eliku a podávala mu obálku.
„Pro mě?“ Zeptal se Tanma hraně, ale s úsměvem.
„Tak tvoje jméno ještě přečíst umím.“ Odpověděla Elika lehce kousavě a Tanma převzal obálku.
„Tak žalo-promiň, že jsem se zeptal.“ Opáčil Tanma a otevřel obálku. Elika se mezitím posadila naproti jemu.
„Kdo co ti píše?“
„Kiro. Porovnal s Narutem moje výsledky a mám se za ním rychlo-zastavit. Však on pevno-počká.“ Odpověděl Tanma a odložil dopis stranou. A papírů na vyřízení mu taky ubývalo.
„Moc práce?“ Vyzvídala Elika, když si Tanma otevřel okno.
„Ani ne. Pomalu si na to zase začínám tvrdo-zvykat.“ Odpověděl Tanma, načež zase usedl za stůl.
„Co tu mimochodem děláš?“ Otázal se Tanma a rychle vyřídil to, co bylo ještě třeba.
„Chtěla jsem ti jen něco navrhnout. Tu chviličku ještě počkám.“ Odpověděla Elika a Tanma mohl trošku ubrat na tempu.
„Minato je už na Akademii?“ Zeptal se Tanma a jen tak začal psát levačkou. Jo, být obouruč je někdy výhodné.
„Jo. A ptá se mě, kdy ho tam už odvedeš ty.“ Odpověděla Elika s mírným smíchem. Tanma se jen pousmál, dopsal co měl a měl hotovo.
„Tak, co je to za zvláštno-nabídku?“ Zeptal se Tanma s lehčím úsměvem.
„Když si tak zavzpomínám, kdy naposled jsi nás někam pozval?“ Načala Elika, když si hřbety rukou podepřela bradu.
„Vás zatím nikdy, tebe už hodněkrát.“ Odpověděl Tanma a zvedl se od stolu.
„Sakra, vždycky si musíš najít nějaký argument, co?“ Popíchla ho Elika, propálila zvláštním pohledem a lehce ho šťouchla do žeber.
„Tak dlouho, jak se jen dají najít slova.“ Hájil se Tanma s úsměvem a zvolili si cíl. Ten vedl ke Kirovi.
„Tady jseš, Zlatej. A přesně na čas.“ Pronesl Kiro, když k němu dorazil Tanma a Elika.
„Tak, přejdu rovnou k věci. Tvoje výsledky jsou na maximální úrovni. Jak u KAF, tak u Pozemních jednotek, tak i mezi zdravotníky. Trošku jsi mi to zavařil.“ Začal Kiro, když usedl za svůj stůl a vzal Tanmovy výsledky do rukou.
„Trošku?“ Zeptala se Elika a taky se posadila. Tanma přešel ke Kirovi za stůl a podíval se na svoje výsledky. Opravdu, všechno na max.
„Jo. Nevím, kam ho přihodit. Zlatej, co bys preferoval nejvíc?“ Zeptal se Kiro svého přítele, který stál nad ním.
„Abych pravdo-řekl, preferoval bych KAF.“ Odpověděl Tanma a ukázal na papíry, co byly pro Vzdušné jednotky.
„KAF? Dobře, dám pak vědět Poručíkovi, on se na tebe potom podívá. Tady máš, veškerý pravidla. Prozatím spadáš pod jeho velení a učení.“ Zakončil Kiro a Tanma převzal lejstro s pravidly.
„Jasně. Kdy bych měl rychlo-přijít?“ Zeptal se Tanma, když už byl na odchodu.
„Zhruba za dvě až tři hodinky. Než se to všechno nachystá, to dost potrvá.“ Odpověděl Kiro a zvedl se od stolu. Šel zkontrolovat rekruty.
„Dobroš. Díky, Kiro. Uvidíme se později.“ Načal Tanma rozloučení.
„Jo, to uvidíme. Vy se taky mějte a Zlatej, hodně štěstí.“ Popřál Kiro ještě, než si rozdělili cesty. A Tanma po cestě pročítal zásady.
„Hlavní priorita: Dlouhé róby, libovolné barevné kombinace. To bude v dobro-pořádku.“ Přečetl Tanma po cestě hlavní zásadu.
„Najdeš nějaké?“ Zeptala se Elika a prsty letmo projížděla Tanmovi po žilách.
„Nevím. Ale pokud bude potřeba, rychlo-vyrobím. Jen ještě představu o vzhledu.“ Odpověděl Tanma a trošku pevněji, ale šetrně stiskl Elice ruku. Doma veškeré pravidla přečetl celkem rychle a ještě rychleji si je vsugeroval do makovice. S takovou se mohl vrhnout na nákres svého obleku.
„Zlato?“
„Ano?“ Ozval se Tanma a zase střídal ruce s tužkou. Elika k němu došla a přiložila mu levačku na levé rameno.
„Jestli zbude ještě čas, dáš si se mnou náznakovku? Trošku se potřebuju zlepšit v boji, protože ve Zdravotní jednotce učí hlavně léčení, ne sebeobranu.“ Navrhla Elika, Tanma kreslil dál, jen už přešel na barvy.
„Ty jsi mezi Zdravotníky?“
„Už to tak bude. Po dlouhé době zase spolu na akci.“ Odpověděla Elika s klidem.
„Dobře. Procvičím tě. Ale jen pod podmínkou, že se na mě přijdeš podívat. Až budu zkoušenej v KAF.“ Souhlasil nejprve Tanma, ale pak přešel na svoje podmínky.
„To si mám jak přebrat?“ Zeptala se Elika s opravdu mírným humorem v hlase.
„Tak něco za něco, ne?“ Opáčil Tanma ale s větší dávkou humoru v hlase. Vysloužil za to lehčí ránu do hlavy.
„Ita!“ Vyjekl Tanma, div druhou nechytil od stolu.
„Momentálně nejsi v pozici, aby sis mohl klást svoje vlastní podmínky, ne?“ Utahovala si z něj Elika, ale nemyslela to zle. Tanma se zvedl od stolu.
„Že ne?“ Zvedl Tanma obočí a začal pomalu s jemným šimráním. Elika chvilku odporovala, ale nakonec to už nevydržela. Tanma taky přidával na intenzitě.
„Tak dobře! Dobře! Vzdávám to! Přijdu, hlavně toho už nech! Prosím!“ Vykřikovala Elika, když se ji povedlo nadechnout.
„Tak se mi to líbí.“ Pousmál se Tanma mírně zlomyslně.
„Mimochodem, pěkný nákres. A ta kombinace bílé a zlaté. No prostě krása.“ Ohodnotila Elika, když se podívala na Tanmův nákres.
„Díky. Jen ještě uvažuju nad jednou vychytávkou a taky, kde rychlo-vzít látku.“ Poděkoval nejprve Tanma a pak pouvažoval.
Tanma už mohl vyrazit na přezkoušení. Měl namířeno do oblasti, kterému obyvatelé říkali Skalní hnízdo. Něco na způsob základny ve skalách i s prostorem pro letící ptactvo. Tanma dorazil k jednomu hnízdu, kde už stál Naruto, Kiro a zjevně i Poručík z KAF. Poručík měl na sobě stříbrné brnění s podivným modrým krystalem v centru, kde slabě zářily dvě trojcípé hvězdy.
„Zdar, Naru, Kiro.“ Pozdravil Tanma, když dorazil.
„Zdravím, Niisan. Dlouho jsme se neviděli, co?“ Zeptal se Naru a setkal se s Tanmovým lehčím smíchem.
„Taky tě rád vidím, Zlatej. Tak prosím, čiň se.“ Popohnal ho Kiro a ukázal rukou na Poručíka.
„Jsem poručík Tatsumaki. Prozatím budete pod mým velením, kadete. Teda jen do té doby, pokud se vám nepovede předehnat moji hodnost. Což doufám, že se nestane. Je to jasný, kadete?“ Zvýšil hlas poručík, jenž se představil jako Tatsumaki.
„Ano, pane!“ Tanmova slova donutilo Tatsumakiho k mírnému úsměvu.
„Dobře. Pravidla jsou stejné. Vyhledat svého vzdušného parťáka a ukázat mi vaše letecké schopnosti. Až potom můžu uznat, jestli zasluhujete naše brnění, nebo ne. Jasný?“ Zvýšil Tatsumaki opět hlas.
„Pane, ano, pane!“ Ozval se opět Tanma a Tatsumaki ho pustil do hnízda.
„Zlom vaz, Niisan.“ Popřál mu Naruto, když ho Tanma míjel
„Tanmo, dál to už nezvládnu. Je čas na mladší generaci.“ Zaslechl Tanma v hlavě Aquilu.
„Tak dobře, ale na čem vzducho-pojedu, když bude potřeba?“ Tanma.
„O to se neboj. Můj syn, Altair bude s tebou.“ Aquila a Tanma mohl spatřit velkého, bílého orla, jak si poletuje vzduchem. Nebyl čistě bílý, místy měl i zlaté pruhy.
„Altair je tady.“ Pousmál se Tanma, než hvízdl. Vyznělo to jako orlí křik. Altair ihned stočil směr na Tanmu. Tanma jen rozpažil a provedl opět ten svůj skok víry.
„Tak pojď, Altaire. Ukážeme jim naše zkušenosti.“ Pousmál se Tanma a korigoval svého nového orlího společníka. A Tanma si ani nevšiml své ženy, která ho sledovala už od chvíle, co kráčel k hnízdu.
„Prosím, ať ho přijme.“ Modlila se v duchu. Tatsumaki jen žasl nad tím, jaké Tanma ovládá manévry. Pod Tanmou a Altairem proletěla letka. Zjevně jen kvůli bezpečnosti. Náhle ale jeden z letky narazil se svým ptákem(zvířetem, okay?) a řítil se dolů do propasti.
„Sakra! Altí, rychlo-střemhlav!“ Nakázal Tanma a Altair se náhle vytočil střemhlav a letěl pro padajícího letce.
„Malá rychlost!“ Pomyslel si Tanma, když letec byl pořád nějaký kus před nimi. Vyřešil to jednoduše, odrazil se od orla a za letu chytil padajícího letce. Jako v perfektním plánu, Altair už na ně čekal pod nimi, aby je zachytil.
„Díky moc, příteli.“ Poděkoval letec, když Tanma vyrovnal let. Proletěl kolem Eliky(a taky ji ještě stihl poslat pár vzdušných polibků), než se vrátil do hnízda. Tatsumaki uznale kýval hlavou.
„Velice působivé, kadete. Vaše letecké schopnosti mohou konkurovat mým. K tomu jste ještě stihl zachytit tady desátníka. Velmi, velmi působivé. Na vás si dám pozor.“ Ohodnotil Tatsumaki s úsměvem Tanmův výkon.
„Vřelo-díky, pane.“ Poděkoval Tanma, až se Tatsumaki zarazil.
„Můžete to zopakovat, kadete?“
„Vřelo-díky, pane.“ Zopakoval Tanma klidně.
„To je Vzdušnej dialekt, poručíku.“ Poradil Kiro, které doteď něco řešil s Narutem.
„Přesně tak.“ Potvrdil Tanma.
„Nu dobrá. Jste přijat, Vojíne Namikaze. Pojďte se mnou pro vaši novou část oděvu. Zařídil jste se už podle pravidel?“ Zeptal se Tatsumaki, když s ním Tanma vyrovnal krok.
„Ještě na některých tvrdo-pracuju, pane.“ Odpověděl Tanma. I tak došli do skladu, kde si Tanma vybral stejné brnění, jako měl Sasuke, jen zlaté. Vřele poděkoval a vyšel ven, už s nasazeným brněním. Před ním si ale všiml podivného kouře.
„Tak budem pevno-barikádovat.“ Zamrmlal Tanma s úsměvem a připravil se na náraz. Za tu kouřovou clonu mohla samozřejmě Elika. Pak následoval náraz, který Tanma ustál a ani se nijak neposunul.
„Páni, pevný jako skála.“ Uznala Elika s mírným humorem, když si všimla Tanmových rukou kolem svého těla.
„Tvrdo-trénink, zlato. No mrkni se…“ Usmál se Tanma a pustil Eliku, ať si ho může prohlédnout.
„Co na to říkáš?“ Zazněla otázka. Tanma v novém brnění vypadal skvěle.
„Takže tě přijal. Sekne ti to. A jsem zvědavá, jak nakonec dopadne ta tvoje vlastní výstroj.“ Ohodnotila nejprve Elika, ale pak samou radostí skočila Tanmovi kolem krku.
„Ani nevíš, jak jsem šťastná.“
„Nikdy jsem nebyl radši.“ Pousmál se Tanma, když opět stál pevně, aby se nepřevážil.
„Tak co? Zajdeš dneska pro Minata?“ Zeptala se Elika, načež se Tanmovi ve tváři objevil omluvný výraz a možná i svatozář.
„Žalo-promiň, ale hodlám pracovat na tom obleku.“ Vymluvil se Tanma.
„Takže je to zase na mě.“ Povzdechla si Elika, ale neřešila to. S takovou došli domů, kde se Tanma hned dal do díla.
Zhruba o tři hodinky dále, Elika teda šla pro Minata a Tanma už pomalu dokončoval svoji práci. A ještě udělal nákres další vychytávky. Sám ani nevím, jak dlouho nad tím přemýšlel a kreslil, protože už zarachotily klíče v zámku. Tanma vyšel ze svého pokoje, již nově vybaven. I se zbraněmi.
„Tak teď už vážně vypadáš jako Zlatý Orel, lásko.“ Ohodnotila Elika vzhled svého manžela.