Žánr

Slnečné lúče zalievali Konohu a dodávali jej zlatistý nádych. Deti pobehovali po uliciach a hrali sa na ninjov. Vyzeralo to na pokojný deň. Aspoň zatiaľ, kým sa ľudia nedozvedia, čo sa stalo. Jeho bezvládne telo som niesol v náručí a za mnou ostávalo už len ticho. Hrobové ticho. Po lícach sa mi kotúľali slzy. Nedbal som na to, že som chlap a tí by nemali plakať.

Dúfam, že sa vám bude nový diel páčiť.

Koktám. No keď sa tak nad tým zamyslím, stáva sa mi to skôr pri určitých ľuďoch. Kedysi som koktala stále, no dnes už nie. Dnes už kokcem skôr len mi dvoch ľuďoch.
Až teraz som si to uvedomila. Nekoktala som ani keď som sa hádala so Sakurou, alebo keď som bola hocikedy s Daichim. Kokcem, keď som nervózna, alebo sa mi niekedy zamotá jazyk.

Meshiki : Momentálně je v Konoze opravdu rušno. Spousta sporů ohledně Hokage, všichni vesničané, dokonce i několik lidí mimo Listovou bylo zasaženo její smrtí. Mnoho pohřbů, truchlení a proklínání. Tokime byla umístěna do věznice a Itachi se do ní též vrátil, ale začala se probírat jeho náprava. Několikero lidí teď Tokime nenávidí, ačkoliv nevědí, jak se věci měly, odsuzují ji a tvrdí, že je pro vesnici hrozba... Když nedávno skončila bitva s Akatski byla opravdu velká spousta raněných a mezi ně se dostala i Ayano.

Tanma seděl ve skalnatém prostředí. Přesně tak to v jeho srdci momentálně vypadalo. Měl rád přírodu, rád ve svém volném čase seděl někde venku a relaxoval. Seděl na vrcholku jedné skály a sledoval západ slunce.
„Uf, klika, že jsem ho stihl zastavit.“ Ozval se za ním Kadar a lehl si za Tanmu. Tanma se ani neotočil.
„Nebyl jsi to ty.“ Pronesl Tanma klidně, skoro tiše.
„Jak to myslíš?“ Zeptal se Kadar a Tanma trošku zvedl hlavu.
„Nestihl by jsi to.“

Jej srdce sa zastavilo. Prístroje monitorujúce životné funkcie sa rozozvučali na plné obrátky.
Sakura bola zúfalá. Nechcela podstupovať nejaký bláznivý Orochimarov test na overenie svojich liečiteľských schopností. A už vôbec nie spolupracovať s Kabutom. Radšej by prijala smrť.

Ráno se obě holky vzbudily v úplně jiné místnosti. Byly tam dvě postele, okno orientované na západ a celý pokoj působil holým dojmem.
„Snídaně!!!" ozval se najednou výkřik. Znělo to hodně jako povel.
Mira se ze všeho nejdřív začala zajímat kde jsou.
„Proč se tak zajímáš?" ptala se jí rozespale Tory,„vždyť je jedno, kde jsme..."
„No jasně, tobě je totiž všechno úplně jedno," hádala se černovláska.
„No co?"
„Snídaně" ozvalo se zezdola tentokrát hlasitěji.
„No jo ku*va!" zařval někdo.
Ozvalo se dupání několika lidí.

Hinata se naklonila k výloze a zadívala se na jakési shogi v netradičním provedení s žabími figurkami. Podívala se na cenovku a povzdechla si, musela by na ni šetřit měsíce. Otec by jí na takovou zbytečnost nedal peníze.
Znovu si povzdechla a s nákupem v ruce se vydala směrem k Ichiraku. Neji i Hanabi po té bouřce, která trvala několik dní, onemocněli a nehnuli se z postele ani na krok. Otec jí přikázal, aby domů donesla něco teplého.
„Tady nášup!“ zvolal Teuchi. „Oh, vítejte!“

Společně dojedli ten zbytek rámenu a Naruto se svalil na její postel.
„Pořád tomu nemůžu uvěřit! Já mám příbuzného! Proč jsi mi to neřekla dřív?“

"Oddělal bych i vlastní rodiče, kdyby mi to přineslo radost a uspokojení!"

Akumu no Raiga

KONOHAGAKURE NO SATO:

„Hinato.“
„Dobré ráno, Hiashi-sama,“ otočila se čelem k otci, který měl založené ruce v kimonu a pozoroval jezerní zahradu. Bylo krátce po obědě a Slunce svítilo nepříjemně do očí. Hiashi zamrkal a opět se otočil k Hinatě.
„Neji dnes bude mít těžký trénink. Bude jiný než obvykle.“
Hinata se zajíkla. „Myslela jsem, že bych... ...dnes mohla trénovat sama...“
„Sama? To toho moc neovládneš, měla bys jít s Nejim-“ pohledem upěl na Hinatině batohu.
„Prosím, zkuste mi věřit!“

Unaveně jsem si otřel rukou zpocené čelo a podepřel si dlaní hlavu, pohled jsem zabodl na hromadu popsaných kartiček které se nyní válely všude možně.
"To je fakt na hov*o! Vždyť Růženu jsme tu už měli! I Láďu! I Vláďu! I Božku!" rozkřičel se Hidan a začal bezmyšlenkovitě mlátit do stolu, načež mu Kakuzu uštědřil perfektně mířenou ránu do zátylku. Hidan padl k zemi. Doufejme že jen v bezvědomí.
Itachi s jedním pozdvyženým a druhým zamračeným obočím sjel Hidana a pak Kakuza.

Padal som strmhlav na toho ninju. V ruke som zvieral kunai.
„Ja som klon,“ povedal s kľudom môj klon. „A originál je nad tebou.“
Vtedy som sa vo vzduchu otočil, dopadol na ninju nohami a vrazil mu kunai do hlavy. V tom okamihu z neho začala tiecť voda a postupne sa rostiekol.
„Čo to......“ neveriacky bľabotal Uchiha.
Pozrel som sa na neho. Na tvári mal výraz totálneho debila. Ústa mal otvorené a oči vypúlené, úplne ako Haruno.
Nemohol som si pomôcť a zašklabil som sa.
„Naruto, sústreď sa!“ zahriakol ma Kyuubi.

Plán je v pohybu

„Můj pane, měli bychom-“
„Ticho!“ okřikl svéhu posluhovače Orochimaru. „Přiveďte Yuichiho.“
Za pár minut přišel do místnosti urostlý muž s mnoha jizvami na obličeji, ale šla jich vidět jenom část, protože od kořene nosu měl obličej zavázaný obvazy, stejně jako jeho ruce a trup.
„Co si přejete můj pane.“ jeho hlas byl sice plný úcty, ale v očích měl zlovětsný pohled. Pořád tikal pohledem po místnosti, jako by byl netrpělivý.

Kotetsu a Izumo drželi jako vždy hlídku na vesnické bráně, povídali si o Narutově střetu s nepřítelem a o jeho nové devastující technice když je vyrušil nějaký hlas.
„Stále držíte hlídku na bráně? Za ty roky se nic nezměnilo.“
„Co, kdo jsi a jak si se dostal přes naše hlídky, odpověz nebo…,“ vystartoval Izumo.
„Izumo, je to dlouho, ale myslel bych, že moji tvář nezapomeneš!“ prohlásila tajemná osoba.
„To snad ne, poznávám tě a začíná to vše dávat smysl.“
„Kdo je to?“ zeptal se Kotetsu

„Uzumaki Naruto.“ Zašeptal jméno blonďatého chlapce, ale ve vězení se jméno rozlehlo a vytvořilo ozvěnu.
„A v čem, že mi má bránit?“
„Ve štěstí.“ Zopakoval.
„Uzumaki naruto? Vážně?“ Pozvedla pochybovačně obočí.
„Ano.“ Hinata propukla v histerický smích, to bylo to jediné, co jí v tuto chvíli napadlo. Mohla by tím zachránit Naruta.
„Ach prosím, to mi nedělejte, nebo se udusím. Uzumaki…. Uzumaki Naruto mi má bránit ve štěstí, no to je gól-“
„Čemu se směješ?“

Běžel po své krásné rodné vesnici, až doběhl do úřadu Hokage. Rozrazil dveře od své kanceláře a vítězoslavně prohlásil: „Jsem zpátky.“ Tsunade seděla na židli a Konohamaru vedle něj stál a měli sklopený oči. Na chvíli je zvedli a pak vrátili dolů.
„Je to asi důležité, já počkám,“ řekl Naruto a opřel se o stěnu.
„Naruto, co tady děláš? Měl bys být v nemocnici,“ řekla Tsunade.
„Já už vidím.“
„Cože?“ vykulili oba oči.
„Kolik prstů ti ukazuju?“ zeptal se Konohamaru a schoval ruku za sebe.

Zbytek hodiny Yumiko spíš prospala. Na rozdíl od akademie, kde po spících studentech učitelé házeli předměty, jen aby je probudili, tady to nikdo neřešil. Přece jen si studenti školu musí platit a tak záleží na nich samotných, kolik toho během hodiny poberou. Dokonce i druhá hodina proběhla bez problémů.

Byla přestávka a všichni se spolu vesele bavili. Yumiko seděla znuděně na svém místě. Nejspíš by usnula, kdyby ji nebudily hlasy jejích spolužaček, které seděly před ní.
„Dneska je tu nuda, co holky.“ povídá ostatním Karin.

„Nemáš hlad? Udělala jsem ti trochu kaše." Hana se objevila za jeho zády s miskou a lžící.
Krátce se na ni zadíval. Měla protáhlý, neurčitý obličej a u očí dvojice vrásek, ač jí mohlo být jen málo nad dvacet let. „Um, jo. Díky," zabrblal nakonec.
Posadila se na bílou židli u jeho postele. Za postelí byla dřevěná stěna s vyřezaným širokým vchodem bez dveří, kde musela být kuchyně, protože odtud přicházel zvuk klokotající vody. Sakura odešla hned po onom incidentu a už o ní neslyšel.

Tlaková vlna začala ničiť všetko čo jej prišlo do cesty. Domy sa rozpadávali a trosky začali lietať naokolo. Ninjovia sledujúci súboje uprostred bariéry si toho všimli neskoro. Trosky ich pritlačili na bariéru a zostal z nich len krvavý fľak. V dedine bola väčšina civilistov. Tí nemali ako sa pred týmto uchrániť. Dom už neexistoval. Okrem miesta, kde bola bariéra, bolo všetko zrovnané so zemou. Z Listovej sa stala púšť s troskami naokolo v kruhu. Klasický tvar kruhu narúšala iba tá bariéra.

Prvý úder kladivom oslabil bariéru. Blesková gulička zabránila bariére aby sa obnovila. Druhý úder pretlačil guličku do vnútra balvana. Samotný úder spolu s explóziou blesku rozbili balvan na márne kúsky. Celé okolie zahalil dym. Členovia Gyoutenkinu, aj tí ktorí boli duchom aj telom prítomní, pokračovali vo vyťahovaní Kyuubiho z Natsumi. Tobi nechcel prestať. Dobre vedel, že Madara sa tu schováva a včas by ich zachránil. Ale nevedel, že to vie aj Naoki. Keď dym pomaly ustupoval, tak rovnako pomalým krokom vstúpil Naoki do tejto jaskyne.