Pouta ep.4 - Nečekaná návštěva

Kotetsu a Izumo drželi jako vždy hlídku na vesnické bráně, povídali si o Narutově střetu s nepřítelem a o jeho nové devastující technice když je vyrušil nějaký hlas.
„Stále držíte hlídku na bráně? Za ty roky se nic nezměnilo.“
„Co, kdo jsi a jak si se dostal přes naše hlídky, odpověz nebo…,“ vystartoval Izumo.
„Izumo, je to dlouho, ale myslel bych, že moji tvář nezapomeneš!“ prohlásila tajemná osoba.
„To snad ne, poznávám tě a začíná to vše dávat smysl.“
„Kdo je to?“ zeptal se Kotetsu
„Tak se pořádně podívej, to je Uchiha Sasuke!“
„Toto trvalo!“
„Neopovažuj se pohnout nebo,…“
„Nebo co, zaútočíte?“
„Přesně!“
„Nebuď směšný, kdybych měl v plánu zaútočit na Konohu, už byste byli oba mrtvý, přišel jsem si promluvit s Narutem a Kakashim, mám pro ně i vás všechny nějaké informace, ale jestli je nechcete tak já odcházím.“
„A to ti máme věřit?“
„Věřte si čemu chcete, ale jako důkaz zde odložím svoji zbraň.“
„Kotetsu dojdi to oznámit Hokagemu,“ zavelel Izumo.
„Jsi si jistý?“
„Jistý jsem jen v tom, že je schopný splnit to co řekl, tak už nemel a jdi!“
Kotetsu zmizel v oblaku dýmu.

Naruto a Kakashi právě probírají detaily střetu s nepřítelem a nové informace, které Narutův tým získal.
„Naruto během posledních dní jsem ti to už řekl několikrát, ale řeknu to ještě jednou ty informace jsou sice užitečné, ale bylo nutné použít tu tvojí techniku? Skoro vás to všechny zabilo a to nemluvím o tom, že si nemohl vědět jestli tam nejsou civilisté, myslel jsem že tohle tvoje unáhlené jednání jsi už pustil z hlavy, když jsi povýšil, co mi k tomu řekneš?“
„Máte pravdu v tom, že jsem jednal rychle, dost možná i nezodpovědně, ale jedno vím zcela jistě, kdybych nepoužil Secchuu Rasen-shuriken tak tu teď nestojím a nemluvíme o tom, tak jistá byla naše smrt, ten nepřítel ať už je to kdo chce je opravdu silný, cílevědomí a před ničím se nezastaví!“
„Dobrá, dobrá nechme toho. Je to pět dní a nepřišla od nich žádná reakce, říkal jsi že jich bylo pět je to tak?“
„Ano, čtyři vypadali docela obyčejně jestli to tak mohu říct, ale ten pátý byl určitě jejich vůdce.“
„Víš jistě, že jsou mrtví? To je možná důvod proč nic nedělají, třeba krize skončila.“
„My to přežili jen díky Kuramově štítu…“
„Nemáš zač mimochodem,“ ozvalo se Narutovi v hlavě.
„No jo furt, kolikrát ti musím ještě poděkovat?“
„Řekněme jednou denně po zbytek života,“ řekl s úsměvem Kurama.
Naruto pokračoval…
„Co se jich týče vím, že bariéra se začala hroutit a oni panikařili, pak už nade mnou byla Sakura a nadávala mi, to je vše.“
Kakashi chtěl něco říct, když se v místnosti objevil Kotetsu.
„Omlouvám se, že vyrušuji ale mám důležitou zprávu Hokage-sama.“
„Co se děje, vypadáš ustaraně,“ pronesl Kakashi.
„U brány se objevil Sasuke Uchiha, prý má nějaké informace o našich nepřátelích.“
Kakashiho i Narutův výraz se změnil na překvapený, možná až nevěřící, opravdu dobře slyšeli?
„Cože, Sasuke!!!!“ vykřikl Naruto a vystartoval ze židle.
„Je sám?“ ptal se Kakashi.
„Vypadá to, že ano dokonce odevzdal svoji zbraň na důkaz pravých úmyslů.“
„Přiveď ho honem!!!“ opět netrpělivě Naruto.
„Naruto uklidni se!“ okřikl ho Kakashi.
„Kotetsu přiveď ho sem a ještě upozorni ANBU jednotku B, ať okolo budovy zajistí bezpečnost,“ rozkázal Kakashi.
„Vždyť je to Sasuke…“ nechápavě Naruto.
„Zapomněl jsi snad? Ne jednou, ale dvakrát se tě pokusil zabít, musí to být takhle, nemůžu mu věřit, alespoň zatím ne.“

Uplynulo asi patnáct minut, když se otevřely dveře a Sasuke za doprovodu dvou ANBU vešel do místnosti.
„Sasu..“
„Naruto, hlavně žádné citové výlevy, nezkoušej mě přemlouvat abych tu zůstal, to se ti nepovede, protože k tobě, ostatním ani k vesnici už nic necítím.“ Pronesl Sasuke naprosto chladně.
„Tak co tu v tom případě pohledáváš?“ vyzvídal Kakashi.
„Řeknu to takhle, Itachi miloval vesnici a každého v ní nadevše a já jsem miloval Itachiho, jen jsem si to uvědomil pozdě, berte to jako splátku dluhu. Až to zde dokončím už mě nikdy neuvidíte.“ Řekl opět naprosto chladně.
Naruta jeho slova evidentně zasáhla, posadil se a nechal Kakashiho mluvit.
„Dobrá Sasuke, nechám tě mluvit. Vy počkejte za dveřmi,“ přikázal směrem k ANBU.
„Nejsem si jistý kolik toho víte, proto začnu v období kdy skončila válka. Opájeli jste se vítězstvím a zároveň jste měli problémů až nad hlavu, právě této situace využilo mnoho skupin a jednotlivců jako já, neměli jste prostě prostředky na ohlídání tak rozsáhlého území.“
„Takže ta skupina vznikla po válce?“ zeptal se Kakashi.
„Ne, ta je mnohem starší, myslím asi tak třicet až padesát let, ale pokles počtu shinobi jim poskytl prostor pro konání.“
„Tak stará, to jsou dvě generace!“
„To označení generace je přesné, jedná se o klan, přesněji řečeno jeho část.“
„Teď se zeptám, jaký je jejich počet?“
„Přesný počet neznám, ale je to mezi čtyřiceti až šedesáti, rozdělených do skupin operujících v Zemi Ohně, Blesku a Větru. Pardon ten počet není přesný, zapomněl jsem odečíst ty které si nedávno zabil Naruto.“
„Nedali mi na výběr,“ promluvil konečně Naruto.
„Já tu nesoudím, všichni děláme to co musíme.“
„Zdá se že toho víš hodně, musím se zeptat jak si to dokázal?“
„K tomu bych se dostal, ale dobře. Je to rok co za mnou přišli, chtěli mě využít pro své záměry kvůli mé síle, řekl jsem si proč ne. Dlouho nám to nevydrželo, po měsíci se mě chtěli zbavit, přišel jsem jim až moc nebezpečný.“
„Evidentně se jim to nezdařilo,“ řekl suše Naruto a Sasuke po něm střelil pohledem.
„Málem ano, poslali dva z nich na misi se mnou, tam mě měli zabít. Jednoho jsem dostal pomocí Chidori a toho druhého uvrhnul do genjutsu.“
„Nech mě hádat, Měsíční čtenář a získal jsi tyhle informace.“
„Jako vždy máš pravdu Kakashi, všechny tyhle a hlavně jejich pravý záměr.“
„Ten je snad zřejmý, chtějí ve světě zničit shinobi, tak to alespoň stálo v tom dopise,“ ozval se opět Naruto.
„Ten dopis je jen zástěrka. Je to pouze jeden z jejich cílů, dá se říct že vedlejší, to o co jim jde nejvíce je pomsta za zničení jejich klanu a země. To není všechno, Naruto jdou po tobě.“
„Po mě? Nech mě hádat, chtějí Kuramu.“
„Koho?“ zeptal nechápavě Sasuke.
„Promiň, ty to nevíš, myslím lišku co je ve mně.“
„Ne o toho démona jim nejde, chtějí tebe a nejlépe mrtvého.“
„Proč chtějí Naruta mrvého?“ zareagoval Kakashi.
„Protože je Uzumaki.“
„Co to s tím má co společného?“ zeptali se oba jednohlasně.
„Lidé z klanu Uzumaki mají přirozený talent pro pečetící techniky, jedině někdo s touto schopností je může zastavit a oni to dobře vědí.“
„Ale tento klan je roztříštěný po celém světě,“ konstatoval Kakashi.
„To už není pravda, vlastně vím už jen o dvou členech klanu Uzumaki a oba žijí zde v Listové vesnici. Tím prvním jsi ty Naruto a druhou je Karin.“
„Co myslíš tím už jen o dvou?“
„Přesně to co jsem řekl, všichni ostatní ze všech zemí jsou mrtví, to je to co posledních pět let dělali. Putovali ze země do země a hledali členy Uzumaki klanu, všechny bez milosti zabili.“
„Říkáš všechny, ale to jsou desítky lidí, někdo by si všimnul.“
„To nemusí být pravda, pořád je vás málo, kdo by zkoumal nehodu tudle a neštěstí támhle.“
„Sasuke, mám na tebe poslední otázku. Víš kdo to je?“
„Ano, je to klan …“
Sasuke byl náhle přerušen zvuky přede dveřmi.
„Pusťte mě dovnitř, musím mluvit s Hokagem a senseiem!“ ozývalo se.
„Co se to tam děje?“ křikl Kakashi.
Dveře se otevřeli a jeden příslušník ANBU vešel dovnitř.
„Omlouvám se Hokage-sama, je zde člen týmu Naruto a dožaduje se vstoupit, prý je to naléhavé.“
„Ať jde dál.“
Kano na nic nečekal a vtrhl do místnosti.
„Co se děje Kano, jsme zrovna uprostřed rozhovoru!“ začal se rozčilovat Naruto.
„ S-stalo se ně-něco strašného!“ vykoktal ze sebe.
„Zpomal skoro ti nerozumíme,“ uklidňoval ho Kakashi.
„Hinata-chan a Akane, ony ony byli uneseny,“
„Cos to řekl,“ křikl Naruto tak hlasitě, až sebou Kano škubl.
„T-tady tohle jsem nalezl přitlučené na dveřích Akanina bytu,“ podával Narutovi kus papíru.

Uzumaki Naruto, vzal jsi něco co bylo naše, naoplátku jsme my vzali něco co je tvé. Jestli to chceš získat zpět přijď sám do Údolí konce před západem slunce.
Ʉ

Jen co Naruto dočetl vzkaz, zahodil ho na zem a vyrazil z místnosti rychle jako blesk. Kakashi stihl pouze zavolat
„Stůj, Naruto!“
Ten ovšem nic neslyšel.