Hokageho syn ep. 26

Tanma seděl ve skalnatém prostředí. Přesně tak to v jeho srdci momentálně vypadalo. Měl rád přírodu, rád ve svém volném čase seděl někde venku a relaxoval. Seděl na vrcholku jedné skály a sledoval západ slunce.
„Uf, klika, že jsem ho stihl zastavit.“ Ozval se za ním Kadar a lehl si za Tanmu. Tanma se ani neotočil.
„Nebyl jsi to ty.“ Pronesl Tanma klidně, skoro tiše.
„Jak to myslíš?“ Zeptal se Kadar a Tanma trošku zvedl hlavu.
„Nestihl by jsi to.“
„Takže to…“ Nestihl Kadar doříct. Tanma se zlehka ohlédl za své pravé rameno, rovnou na Kadara.
„Jo, byl jsem to já.“ Pousmál se Tanma a stočil pohled opět na západ slunce.
„Takže přece jen máš nad svým tělem stále kontrolu.“ Zaradoval se trošku Kadar. Tanma jen hořce zakroutil hlavou.
„Slabě.“ Řekl Tanma skoro neslyšně a opřel se o Kadara.
„Klid. Však ty to zvládneš.“ Povzbuzoval ho Kadar.
„Neříkám, že bych to nedal. Jen, že musíme něco udělat.“ Řekl Tanma a Kadar zvědavě zvedl hlavu.
„My?“
„Tentokrát to sám nezvládnu. Potřebuju pomoc.“ Vysvětlil Tanma a rychle zamrkal, aby zahnal slzy.
„Proč tak náhle?“ Nechápal pořád Kadar a Tanma si smutně povzdechl.
„Na některý věci člověk nemůže bejt sám.“
„Jasně. A s takovou jsem ti k dispozici jenom já.“ Uchechtl se Kadar a všiml si, že Tanma nemá nasazené SČ. Ale na levém předloktí, na vnitřní straně, blíž k zápěstí si něčeho všimnul.
„Tanmo? Můžeš mi ukázat levačku?“ Zeptal se Kadar a Tanma poslechl. Kadarovi padl pohled na Tanmovo tetování. Vypadalo to jako kmenové tetování orla.
„Jak jsi k tomu přišel?“ Zeptal se Kadar a Tanma se podíval na svoji levačku, aby zjistil, co myslí.
„Tohle? To už mám dávno. Asi od doby, kdy jsem se dohodl s Aquilou, že mám ji a její orly k dispozici. Proč?“ Zeptal se Tanma a Kadar mu jedním ocasem chytil zápěstí a přitáhl si Tanmovu levačku blíž. Vyfoukl oheň, k Tanmově podivení to ani nebolelo a Tanma měl o tetování navíc.
„Co to?“ Tanma se podíval na svoje předloktí, hned za vytetovaným orlem bylo tetování, které se podobalo Kuramovi. A hodně miniaturnímu(CHIBI).
„Máš i nás, lišky k dispozici.“ Vysvětlil Kadar a Tanma se zlehka zasmál.
„Tak to už jsem oddanej čtyřem věcem. Konoha, Namikaze, orli a teď už lišky.“ Vysvětlil Tanma. Kirovi se podařilo dotáhnout Amnata do jedné cely, jenže později usoudil, že by se naběhal z laboratoře do cely a zpátky. Udělal to jednoduše, Amnata hodil do normální cely a šel opravovat laboratoř, kde Amnata později hodil do jedné z cel a držel nad ním stráž za dostatečných zásob kafe a kuřiva.
„Klika, že mi tu Aquila nechala toho orla. S Tanmou to vypadá bídně. Ale na druhou stranu, byl to Tanmův pravej hlas, kterej jsem tenkrát slyšel? Beze sporu jo. Ale chudák Elika. Asi bude trvat dýl, než se vzpamatuje.“ Pomyslel si Kiro a šel si zapálit a udělat kafe. Tahle stráž bude dlouhá, protože Amnat se už probral, ale jen si sedl na postel a zíral na podlahu před sebou.
„Ani nejeví nějaké známky agrese. Nic. To je mi divný. Ale i tak nesmím polevit.“ Řekl si Kiro v duchu, když položil hrnek na stůl. Kdyby tak věděl, co se děje v srdci jeho přítele.
Tanma s Kadarem opět odpočívali na skalách, Tanma opět opřený o Kadara, jenže Kadar zmizel, jakoby se rozplynul a na Tanmu čekal pád.
„Au! Kadare? Kde jsi zmizel? Sakra! To mi nerob!“ Tanma se otočil ze zad na břicho a trošku se zvedl. Jakoby mu něco říkalo, ať se vrhne ze skal. Podíval se na místo, kde se praštil do hlavy. Byly tam některé jeho věci. Jeho modrá mikina s kapucí, levá SČ, rudý pásek a jeho meč. Rychle to na sebe hodil, meč si ale zavěsil k pravému boku a nasadil kapuci. Přešel k okraji skály a chvilku se rozhlížel.
„Ať už se venku děje cokoliv, počkejte na mě.“ Zašeptal Tanma a nakonec skočil. Kiro využil toho, že se Amnat nehýbe a šel ho prozkoumat z detailu. Krom toho, že se zatím neobjevily žádné příznaky Tanmova návratu zpátky, všiml si, že určitě nějakou dobu nespal. Okolo očí už měl pytle pod očima, mohl pomalu konkurovat Gaarovi. Dokonce i přes Amnatovy tmavé oči, Kiro rozpoznal nepřítomný pohled.
„Tak tohle je brutální.“ Pomyslel si hořce Kiro, vyšel ven z cely, kterou zavřel a šel si zapálit. Tanma mezitím dopadl na nějakou menší mýtinu.
„Au, moje ř*ť.“ Postěžoval si Tanma a pomalu se zvedl. Byl na nějaké lesní mýtině, pomalu se stahovaly mračna, na které se Tanma podíval.
„Asi bude lejt. Bylo by lepší se někam schovat.“ Usoudil Tanma a napůl vytasil svůj meč. Vyšel k němu mladík, zhruba stejně vysoký jako Naru. Byl mladý, rudé, krátké vlasy a kožené brnění pod černým pláštěm s kapucí.
„Klídek.“ Ujistil ho mladík a Tanma se zarazil.
„Kadare? Kde jsi to sebral?“ Podivil se Tanma nad vzhledem svého přítele a společníka.
„Naučil.“ Zazubil se Kadar a Tanma opět zasunul meč. Pomalu byl slyšet i hrom.
„Blíží se bouřka. Měli by jsme se někde ukrýt.“ Navrhl Kadar a nasadil si kapuci.
„Než ses objevil, tak jsem nad tím taky uvažoval. Lezeš rád?“ Zeptal se Tanma svého společníka při pohledu na vrcholek stromu.
„Nejsem v tom moc dobrý.“ Vymluvil se Kadar, ale to se už Tanma škrábal na strom. Vylezl až na vrcholek, kde chviličku balancoval, ale nakonec něco našel. Spatřil takovou menší, polorozpadlou chajdu, zhruba pár desítek metrů na západ od nich. Tanma seskočil z vrcholu a musel si taky nasadit kapuci, protože už začalo pomalu a zlehka pršet.
„Našel co?“ Zeptal se Kadar, když déšť zesílil.
„Našel. Pár metrů na západ odtud! Pojď, za mnou!“ Tanma už musel zvyšovat hlas, páč to známe, ne? Když lije jak prase, taky se pomalu neslyšíte. Tanma s Kadarem, kompletně promočení a Buddha ví co ještě, dorazili k chatce, která se už polorozpadlá nezdála. Jako by tam někdo byl a kompletně zrenovoval.
„Myslíš, že je to bezpečné?“ Otočil se Kadar na Tanmu, který si už zase pocvakával se SČ.
„Nic necítím. Myslím si, že jo.“ Odpověděl Tanma a vešel do chatky, kde bylo příjemné teplo. Hned za ním přišel Kadar, ovšem už v liščí formě. Zachytil na sobě Tanmův pohled.
„Co? Myslím, že než se dostaneme do nějakého města, tak tu s tebou budu pobíhat jako liška.“ Vymluvil se Kadar a přešel ke krbu se ohřát.
„Zvláštní, krb je zapálený, ale přesto tu nikoho není. Divný.“ Mrmlal si Tanma pod vousy a sundal si už kvalitně promočenou mikinu. Od pasu nahoru nahý šel prohledat chatku v naději, že najde něco suchého. Našel, vrátil se zpět ke krbu a natahoval na sebe černé tričko s krátkým rukávem, které mu bylo trošku těsné a jeho svaly byly zlehka vidět. Kadar otevřel oko, aby viděl jak Tanma skládá svoji promočenou mikinu ke krbu. Něco se mu ale nezdálo. Teďka, co jsou v tomhle divném Amnatově světě, Tanma není tak mohutný, jako dřív. Trošku splasknul, postavově připomínal Kakashiho. Kadar to ale nechal plavat, zavřel oko a vyhříval se u ohně dál. Slyšel Tanmu s čímsi rachotit v kuchyni, jenže jeho radostný jásot ho donutil vstát do pohotovosti.
„Yahoo! Žváro!“ Ano, nějaká dobrá duše Tanmovi nechala na kuchyňském stole cíga a zapalovač.
„Jak někdo může mít takovou radost jen z pouhého tabáku?“ Pomyslel si Kadar a nastavil k ohni druhý bok. Tanma po kuchyni prohledával skříňky.
„Teda, doufám že tu najdu něco poživatelnýho. Hlad je sakra sv**ě.“ Uvažoval Tanma ale našel aspoň instantní polívky. A Kiro mezitím pořád Amnata sledoval, no, začaly se mu pomalu a stěží objevovat menší jizvičky.
U chatky už déšť konečně přestal, ale sedla noc. Kadar polehával na podlaze a Tanma seděl u stolu, občas se napil kafe a kouřil. Náhle Kadar zvedl hlavu a podíval se z okna ven.
„Tanmo?“ Oslovený rychle dokuřil, co měl a začal se připravovat. Natáhl na sebe mikinu, uvázal pás, přidal meč a šel zjistit, co venku pobíhá. V šeru sice blbě viděl, ale o vteřinku později svým levým okem něco viděl.
„A jak se to náhle hodí.“ Pomyslel si Tanma, načež se zlehka zasmál a uslyšel za sebou nějaký pohyb. Rychle se otočil a v ten samý moment i vytasil. Naproti mu stála nějaká dvoumetrová příšerka, která vydávala něco na způsob hodně vysokého skřeku. Barva těla byla šedá, skoro jako kostnaté šupiny po těle a na hlavě kolem deseti očí.
„Co ty jseš zač? Nezbedo jeden!“ Pronesl Tanma klidně(tak mi povězte, jak by jste jinak přeložili Imp) a příšera po něm vrhla ohnivou kouli. Tu Tanma zastavil těsně před sebou a poslal ji někam pryč.
„To je všechno?“ Sotva, co to Tanma dořekl, Nezbedník se přikrčil a vyskočil po Tanmovi. Kousanec nestihl dopadnout, Nezbedník se svalil na zem s dírou v těle.
„Co to k čertu je?“ Ptal se sám sebe Tanma, ale to už vyšli další dva, kterých se Tanma rychle zbavil a zmizel v chatce.
„Co to bylo?“ Ptal se Kadar, Tanma se natáhl pro papír s tužkou a udělal přibližný nákres Nezbedníka.
„Nová obdoba mutantů?“
„Nevím. Jsou ale mnohem tužší, než Tarikovi mutanti. To musím nechat. Snad se neobjeví další, rád bych se prospal do dalšího dne.“ Navrhl Tanma a sundal si mikinu.
„Pravda, ráno moudřejší večera.“ Souhlasil Kadar a společně si našli nějaké místo na spaní. Ráno, po Tanmově ranní klasice, prohledali chatku po nejnutnějším a vyrazili na cestu. Pokračovali dál lesní cestou kolem čtyř dnů, než se na obzoru začaly rýsovat hradby. Tanma vypadal opravdu otrhaně. Na mikině už měl servané oba rukávy, občas nějaká díra, ale to tričko zůstalo celé.
„Další chatka.“ Ukázal Kadar na jednu dřevěnou stavbu, už v lidské formě.
„Zajdu se tam podívat, popřípadě vzít něco dalšího do zásoby a jdeme do města, když už ho máme blízko.“ Navrhl Tanma a Kadar čekal. O zhruba půl hodiny později Tanma vyšel ven. Místo původní modré mikiny měl tmavě hnědou mikinu na zapínání s kapucí, dekorované černými pruhy a na zádech toulec se šípy a lukem.
„Nic víc tam nebylo?“ Zeptal se Kadar, když si Tanmy všiml.
„No, bylo, ale myslím si, že tohle je to nejnutnější.“ Uznal Tanma a nasadil si kapuci.
„Hlavně za ten luk jsem vděčnej. A navíc, myslím, že něco dalšího seženem ve městě. Jdeme?“ Navrhl Tanma a spolu s Kadarem se vydali k městu. Z lesa vyšli na malou stezku vedoucí přímo k hlavní bráně, ale i tak byla celkem daleká cesta. Kadar s Tanmou se zastavili na menším kopci a sledovali panoráma města.
„Tak jsme tu. Snad tam se nám povede líp, abychom sundali Amnata.“ Řekl Kadar a Tanma přikývl. Sám sledoval město, jako by bylo ve středověkém japonském stylu.
„Můžem? Zkusím zjistit, kde jsme a co budeš dělat ty, to netuším.“ Navrhl Tanma a zapálil. Poté si rozdělili cesty, Tanma scházel stezkou z kopce rovnou k bráně. Po cestě míjel několik obchodních stánků, kde se tlačili lidi. Tanma vyhledával nějaký, kde nikdo nebyl a našel. Přistoupil ke stánku, obchodník zrovna vykládal zboží.
„Promiňte, dobrý muži.“ Oslovil ho Tanma a obchodník se zvedl.
„Jak vám můžu pomoct? Líbí se vám něco z mé nabídky?“ Zeptal se obchodník ochotně a Tanma přejel jeho zboží pohledem.
„No, zboží možná příště. Ale pro začátek, kde to jsem?“ Vyzvídal Tanma. Obchodník se podíval směrem k městu a pak zpět na Tanmu.
„Vy asi nejste zdejší, co? Každopádně, vítejte v Amanaki.“ Odpověděl obchodník a Tanma se taky podíval k městu. Tohle, že je Amanaki? Znám ho teda jinak. Tanma se opět otočil na obchodníka.
„A nějaký čas, letopočet nebo tak nějak?“
„Dvacet let po Tarikově porážce.“ Přišla Tanmovi odpověď.
„Díky moc.“ Poděkoval Tanma a otočil se k odchodu.
„Za málo.“ Slyšel Tanma ještě obchodníka, než začal zase vykládat zboží. Tanma přešel k bráně, byl od ní zhruba na deset metrů. Stáli tam čtyři strážní, jakoby odmítali kohokoliv pustit dovnitř. Náhle Tanma zaslechl někoho naříkat o pomoc. A šlo to z jeho pravé strany. Rychle se tam šel podívat, čtyři strážní obtěžovali jednoho starého mnicha v hnědé róbě.
„Poslouchejte, jak ten blázen křičí!“ Bavil se jeden strážní. Tanma vstoupil na scénu a jeden ze strážních si ho všiml.
„Chceš něco?“ Optal se strážní.
„Nechte ho!“ Přikázal Tanma a udělal pár kroků blíž. Strážní ho surově odstrčil.
„Dej si odjezd!“ Tanma se nedal, chtěl mnichovi pomoct. Postavil se do útočného postoje.
„Ho hó! Podívejte, chlapci. Tady si někdo myslí, že nás přemůže.“ Houknul ten strážní se smíchem na svoje kolegy, vzápětí ale skončil s hlavou na zemi. Tanma rychlým pohybem, jak vytasil meč, tak uťal strážnímu hlavu.
„Ještě někdo chce?“ Zeptal se Tanma a přejel stráže pohledem. Ti taky vytasili a pustili se do boje. Posledního Tanma zakončil perfektním kombem. Do hlavy levý hák, levý loket, pravý hák a SČ do hrudi. Všichni strážní padli a Tanma přešel k mnichovi.
„To byl poslední z nich? Doufám. Ale udělal jsi mi laskavost, mladý muži. Nezapomenu ti to. To mi věř.“ Poděkoval mnich a odešel. Tanma si všiml čtyř dalších mnichů, kteří u brány postávali v kosočtvercové formaci.
„Pst, Tanmo! Tady!“ Tanma rozpoznal Kadarův hlas z jednoho stanu a šel za ním.
„Tak mi řekni, co jsi zase vymamlasil, že děláš takové tajnosti.“ Kadar nic neřekl, pouze na zemi otevřel stříbrný kufřík.
„Jak ses k tomu dostal?“ Zeptal se Tanma.
„Stejnou metodou, jako ty. Vyhlídnul jsem si jednoho boháče no… a byl bez kufříku.“ Vysvětlil Kadar a nechal Tanmu se podívat na obsah. Pěkná suma peněz.
„Plánuješ to nějak rozdělit rovným dílem?“ Zeptal se Tanma, načež Kadar přikývl.
„No, tak jestli se mi půlka vleze do šrajtofle(peněženka), byl bych překvapen.“ Pomyslel si Tanma a začali smlouvat.
Dvojice po chvilce smlouvání vylezla ze stanu a Tanma si prohlížel vstup do brány.
„Tak teď uvažuju, jak se dostat dovnitř.“ Pronesl Tanma jen tak a znova zapálil.
„Jaké máš možnosti?“ Zeptal se Kadar. Tanma potáhl a musel si ještě prohlédnout okolí brány.
„Možnosti mám tři. První, využiju tyhle mnichy, abych se nepozorovaně dostal dovnitř. Druhá, vyskáču po tom lešení a rychle se dostanu do města. Je to sice blbě vidět, ale snad vidíš ty trámy. No a třetí, probiju se.“ Informoval Tanma a Kadar se podíval po jeho možnostech.
„No, ať už se rozhodneš jakkoli, budu čekat vevnitř.“ Řekl Kadar a v tu ránu zmizel. Tanma přemýšlel, jak přes bránu. Nakonec se na to vykašlal a šel si na to po svém. Ze vzduchu. Kadar čekal už ve městě, opíral se o jednu zeď, když náhle někdo seskočil ze střechy a pád zmírnil kotoulem. Byl to Tanma, který přelezl vojákům nad hlavami.
„Koukám, že ses dostal dovnitř.“ Uznal Kadar. Tanma se zvedl a oprášil si kolena.
„Zmetku! A mě to nenapadlo!“ Postěžoval si Tanma s humorem v hlase.
„No, kde chceš začít?“ Zeptal se Kadar po chvilce smíchu.
„Kousek odtud jsem viděl krčmu. Tam vždycky začínám pátrání. Když se chlastá, pravda leze ven. A navíc, prachy mám, tak do sebe hodím něco k zakousnutí.“ Navrhl Tanma a připravil si peněženku do pohotovosti.
„Pravda, v tom kufříku byla slušná suma.“ Uznal Kadar.
„Ještě o tom mluv! Vrhli by se na nás a bylo by po p****i!“ Pokáral ho Tanma a společně vešli do krčmy. Kiro se sklesle vracel do pevnosti. To, co se dozvěděl v Konoze mu ještě ubralo na náladě.
„Pitomá rada! Prej, že Zlatý Orel zemře jejich rukou, pokaď se nevrátí do normálu. Naprostá blbost! Nevěří v naději? Nevěří v něj?“ Pomyslel si Kiro a podíval se na Tanmu za sklem. Pořád čučel do země.
„Já v něj teda věřím. A ostatní taky. K***a!“ Kiro se chytil za čelo a opřel se o jednu zeď. Ještě před návratem do pevnosti se stavil za Elikou.
„Jak ti je?“ Slyšel Kiro svůj hlas.
„Už líp. Pomalu se s tím vyrovnávám.“ Slyšel Eličin klidný hlas. Nad tím Kiro smutně zavrtěl hlavou a povzdechl si.
„Ty víš, k čemu se rada domluvila?“ Slyšel Kiro opět svůj hlas. Ptal se opatrně.
„Vím. A modlím se, že se Tanma-kun vrátí. Ať už mu v tom pomůžeš ty, nebo někdo jiný.“ Slyšel opět Eliku. Kiro hořce sevřel ruku v pěst.
„Ale na druhou stranu, pokud se nevrátí, tak je mi to jedno, kdo ho zabije! Je mi to jedno!“ Eličin hlas už doslova křičel. Při této vzpomínce Kiro vztekle bouchnul pěstí do zdi.
„K***a!“ Zakřičel Kiro vztekle, ale hned to vzdal, otočil se zády ke zdi a svezl se po ní až na zem.
„Ale především ho chci zpět. Kiro, pomož mu.“ Slyšel Eliku prosit. Kiro si pravačkou zakryl oči, už zase.
„Udělám, co budu moct.“ Slyšel Kiro svůj hlas znít konejšivě. Kiro hořce a vztekle zatnul zuby.
„H***o dělám! Nedělám nic! A to mě s**e! Sakra!“ Křičel Kiro do ticha a pomalu mu stékaly slzy. Tanma s Kadarem seděli uvnitř, ládovali se nudlovou polívkou a zakusovali kouskem chleba. I tak Tanma napínal uši, aby zaslechl rozhovory mezi různými štamgasty.
„Máš pravdu. Vážně se tu dají zjistit různé informace.“ Uznal Kadar a hodil do sebe další sousto. Tanma uznale zakýval hlavou, než se otevřely dveře a dovnitř vešel starý muž. Postavově muž Tanmovi někoho připomínal. Napnul uši a zaposlouchal se do jeho rozhovoru s hostinským.
„Co to bude, pane?“
„Dal bych si nudlovou polívku s kouskem chleba, prosím.“ Starcův hlas zněl už celkem slabě a v obličeji hostinského se objevila nejistota. Cosi mu řekl a odběhl do kuchyně. Tanma si vrazil do pusy poslední sousto a přemýšlel. Hostinský zrovna přišel ke starci se slovy, že už došly.
„Ty už nebudeš?“ Zeptal se Kadar.
„Chutná ti to?“ Zeptal se pro změnu Tanma, načež Kadar zavrtěl hlavou.
„Ani ne. Nad čím uvažuješ?“ Kadar se podíval Tanmovým směrem pohledu, spatřil starce sedět na suchu. Podíval se na Tanmu, který už začal jednat. Co zbylo z jejich polívek přelil do jedné misky, sebral zbytek chleba a šel ke starci.
„Vemte si, dědo.“ Nabídl Tanma starci a podal mu misku a chleba. Stařec se na něj podíval.
„Proč to děláš? Jen pro starýho kozla jako já.“ Zeptal se stařec. Na Tanmově tváři se vyrýsoval slabší úsměv.
„Lidi by si měli pomáhat. Bez ohledu na původ a věk. Můžu?“ Stařec přikývl a Tanma si k němu přisedl.
„Možná máš pravdu. Ale to tihle lidi neznají.“ Uznal stařec a pustil se do jídla.
„Jestli chceš, vezmi si kousek toho chleba. Já už toho moc nepožvýkám.“ Promluvil stařec a Tanma si vzal kousek chleba, co zbyl.
„Ale povím ti, mladíku, že toho víš celkem dost. A soudě podle tvého hlasu zníš trošku mladě. Kolik ti je, smím-li se zeptat.“ Zeptal se stařec.
„Dvacet pět.“ Odpověděl Tanma.
„Zvláštní. Hlas máš jako starší. A na tak mladý věk, toho víš dost. Kdo tě učil?“
„Nikdo. Tohle člověka naučí jedině život.“ Tanma opět vypustil nějaké moudro.
„Zvláštní. Znal jsem člověka ve tvém věku, který mluvil stejně, jako ty.“ Uznal stařec a odložil prázdnou misku stranou.
„A jak se ten člověk jmenoval?“ Zeptal se Tanma, napůl s nezájmem, napůl to ale chtěl vědět.
„Namikaze Tanma.“ Odpověděl stařec a v Tanmovi hrklo. Opatrně se rozhlédl po lokále, ale pak se naklonil ke starci.
„Poslouchejte. Musím vám něco důležitého sdělit, ale tady se to nehodí. Máte mě a mého společníka kam ukrýt?“ Navrhl Tanma a stařec se zamyslel.
„Jistě. U mě doma v kovárně. Tam nás nikdo rušit nebude.“ Uznal stařec a Tanma se podíval po Kadarovi.
„Já si to myslel.“ Řekl si Tanma v duchu a nachystal si peníze. Zaplatil útratu a mohli vyrazit.
Už uběhl týden. A termín Eličina porodu se blížil taky. Tanma s Kadarem se blížili k ukončení Amnatova života. Kiro zaznamenával kdejakou změnu na Tanmově těle a posílal do Konohy. Tanma už vypadal jako dřív, nebýt toho účesu a barvy očí.
„Kiro.“ Kiro sebou polekaně trhl. Ale hlas ho volal dál.
„Kiro, pojď sem.“ Hlas se ozýval z Tanmovy cely. Kiro do ní opatrně vešel, připravený k obraně. Ale Tanmovo tělo bylo v klidu. Co ho víc překvapovalo, byl Kadarův hlas.
„Zlatej?“
„Kiro, to jsem já, Kadar. Poslouchej, společně jsme sundali Amnatových devět poručíků operujících ve městě. Zrovna se chystáme na Amnata. Hele, budu upřímný. I Tanma to chce ukončit a vrátit se. Zní mnohem víc a víc unaveněji. Ostatně, souboje s novými příšerami jsou celkem záhul.“ Oznámil Kadar.
„A co Zlatej? Jak se drží?“ Zeptal se Kiro, Kadarův hlas ale vystřídal Tanmův pravý hlas.
„Kiro, než se vydáme na Amnata, udělej mi jednu laskavost.“
„Jakou?“
„Šplíchni mě vodou.“ Požádal Tanma.
„Cože?“
„Prostě to udělej.“ Ťal Tanma a Kiro ho ohodil vodou. Zlaté číro se v tu ránu změnilo na starého známého vrabčáka.
„Pak si ještě promluvíme.“ Dodal Tanma a jeho hlas utichl. Kiro se s částečnou úlevou opřel zády o zeď.
„Je to tady. Zlatej, já to věděl! Věděl jsem, že to dáš.“ Vydechl Kiro nadšeně s úlevou. Tanma seděl na střeše jedné budovy, oči upřené na západ slunce. Kapuci měl sundanou, takže si vítr pohrával s jeho vlasy. Stejně jako jeho tělo venku, i on začínal mít solidní kruhy pod očima. Ulice pomalu potemněly, Tanma si všiml vylézat jednu opravdu nehezkou příšeru ze stínu(Pinky z Dooma 3). Za ním se pomalu škrábal Kadar.
„Čekal jsem, že tě tu najdu. Taky, kde jinde.“ Prohlásil Kadar a posadil se vedle Tanmy.
„Přemýšlíš o tom, co bude příště?“ Tanmovou odpovědí bylo kývnutí hlavou.
„Jsme blízko. Víme toho dost, jenže jedna informace nám schází.“ Pronesl Tanma.
„Jaká?“
„Jeho lokace. Jako na potvoru, stihli zabít Jinreie před pár hodinami. Ještě dřív, než jsem přišel.“ Odpověděl Tanma a prsty levé ruky si začal projíždět po žílách na pravé ruce.
„A máš nějaké matné tušení, kde by mohl být?“ Zeptal se Kadar.
„Jo. Instinkty mi říkají, že je na tom samém místě, kde je teď Kiro se mnou.“ Odpověděl Tanma.
„Ta pevnost.“ Došlo Kadarovi.
„Ale Tanmo, poslouchej. Slyšel jsem zvěsti. Mnozí se o to pokoušeli, ale nikdy se nevrátili.“ Snažil se Kadar varovat Tanmu.
„Blbost. Amnat je všechny veřejně popravil. To, co říkají lidi, jsou jen výmysly.“ Řekl Tanma klidně, ale zároveň i unaveně. Často si hladil žíly na hřbetu ruky, uklidňovalo ho to.
„Navíc, budu poslední, kdo to zkusí. A jedinej, kdo to dokáže!“ Pronesl Tanma pevně a podíval se Kadarovi do jeho zlatých očí.
„Tak se mi líbíš! Vždycky sebejistý! To k tobě sedí víc.“ Uznal Kadar s úsměvem. V Tanmových šedomodrých očích viděl silné odhodlání a chtíč se vrátit.
„Tak jaký je plán?“ Zeptal se Kadar. Tanma se nadechl a uspořádal plány.
„No, povím ti, že cesta odtud do Konohy trvá normálním krokem pět hodin. Nevím, pro jaké tempo se rozhodneme, ale stopro cestujeme pod rouškou tmy.“ Navrhl Tanma.
„I přes ty stvůry? Víš, že v noci je jich nejvíc.“
„Ale s takovou se vyhneme strážím. Alespoň pro útěk z města. Ještě chvilku počkáme.“ Zakončil Tanma, jenže v tu ránu se to zvrtlo.
„Támhle jsou! Mám je!“ Zakřičel jeden voják a zbytek se začal sbíhat.
„Sakra! Našli nás!“ Zaklel Kadar a Tanma se podíval do ulic. Růžovky masakrovaly vojáky ve velkém.
„Můžeme využít toho zmatku.“ Navrhl Tanma a zvedl se.
„Ty toho využiješ. Já budu venku. Kiro by určitě rád věděl, co se děje.“ Řekl Kadar s čím Tanma souhlasil. Tanma zbyl sám, ale vzal to po střechách. Pěkný zmatek. Na jedné straně příšery, na druhé lidští vojáci a Tanma sám. Zjevně nedával pozor, musel se ohlížet, jestli někdo není za ním. Jenže jak se ohlížel, dostal laso a skončil na zemi. Dva Nezbedníci ho popadli za ruce a vlekli na jedno místo, kde už čekal sám Amnat.
„A koukněme se koho tu máme! Dobrá práce!“ Amnat se sklonil k Tanmovi. Byl jeho přesná kopie až na pár drobných rozdílů.
„Něco si chystal, Tanmí? No, vidím že to nějak nevyšlo. A máš smůlu. Tvoje tělo už náleží jen mě.“ Ušklíbl se Amnat a před Tanmou se otevřelo něco na způsob portálu.
„Vítej v pekle, kamaráde.“ S těmito slovy dva Nezbedníci hodili Tanmu do portálu rovnou do Pekla.
„Sakra!“ Zaklel Tanma ještě před portálem.