Žánr

;)

Ahojte! Dúfam, že nový diel sa vám bude pozdávať. Lebo mne sa moc ne...ne... Ale zas, klasika, keď začnem vymýšľať, prepisovať...tak už je to celé zle

Každopádne, dúfam, že aspoň trošičku sa bude páčiť. :/

Dvere nemocničnej izby sa otvorili a dovnútra prekĺzla postava v čiernom a druhá v bielom. Čerstvá mama pootvorila oko a na tvári jej zacukal úsmev: „Á, nový strýko sa prišiel pozrieť?“
„Naku,“ usmial sa Gaara síce trocha ustarostene, no aj tak nadšene, „ako sa cítiš?“

Uběhl další den a Shikamaru trávil noc v archivu ANBU. Už několik hodin se snažil dát dohromady kompletní Narutovu složku. To byl vcelku problém. ANBU si vedla o mladém Uzumakim celkem obsáhlou sbírku. Zádrhel byl v její roztříštěnosti. Různé spisy podléhaly různým stupňům utajení a Shikamaru neměl zdaleka nejvyšší prověrku. Po mnoha hodinách hledání se mu konečně podařilo najít dokumenty související s jeho pobytem v ústavu.

Pacient č.158
Uzumaki Naruto
Muž
21 let.
Barva vlasů: blond… rychle přelétával očima po textu.

Příběh se odehrává dva roky po velké válce ninjů, při které zemřelo obrovské množství shinobi, mezi nimi i Hinata, Neji a Sasuke. Narutovi je už 21 a je jonin jako většina ze staré party až na Ino. Ta už nepracuje jako shinobi, po smrti svého otce a zhroucení své matky z jeho smrti převzala květinářství.

Naruto zrovna dojídal patou misku rámenu, když si vzpomněl, že musí domu, zaplatil a odcházel, když najednou na něho zavolala Sakura. Naruto se už chystal s ní začít hovořit, ale ona ho ihned zazdila.

Kapitola VI. – Setkání v lese Ikagawashi

Asi po roce si Yuki zavolala Wieru a Arashi.
„Wiero, určitě znáš les Ikagawashi, co leží na úpatí Yama no hyō, viď?“ ptala se.

Hanae seděla a přemýšlela. Bála se o Sasukeho, nevěděla, co její tělo udělá v novu a jen se děsila, co s ní prováděl Itachi, že jí to tak kategoricky odmítl říct. Prý nespala dlouho, snad uběhla jen noc, ale i to stačilo, aby Sasuke... nechtěla na to myslet. Neměla ho do toho vůbec zatahovat. Schovala si hlavu do dlaní, její život přinesl tolik problémů.
„Máš ji použít ještě sedmkrát,“ podával jí mast.
„To si zase nic nebudu pamatovat?“ ptala se.

Upozornění: povídka může obsahovat scény nevhodné pro slabší povahy!!

[hide=Yooosh!] Všetkých Vás zdravím spolu s novým dielikom.
Pri tomto som sa trocha zase zapotila. Teda aspoň ja, ale s výsledkom som celkom spokojná.

Tak nejak nám to trocha trvalo tentokrát. Hikari má teraz frmol v škole (hahah ja už nemám! #porobenéSkúšky) a bola trochu chorá. A teraz pre zmenu som ja. To znamená, že budem sedieť len v posteli pred PC a písať! Muhehe!

Dnes nastal ten velký den, konečně všichni vyrazí na výlet. Nebyl to výlet, ale nějaký druh výcviku, ale Touazuki tomu tak říkala. Nemohla se dočkat, až bude zase usínat pod hvězdami. Dřív tak spávala často.
„Touazuki, co to mám s oblečením?“ Kakashi se taky balil na cestu. Teď před ní mávl jedněmi ze svých tmavých kalhot.
„Pamatuješ si, jak jsem hledala ty poznámky od Tsunade?“
„Ano.“
„No, tak už jsem je našla. Asi jsem je omylem přidala do pračky, ale neměj strach, když je budeš nosit za chvilku se z nich ten papír oloupe.“

Ve večerních hodinách si to Hitomi vysedávala u průzračné vody, která odrážela poslední paprsky slunce, než zapadne. Vzduch se ochladil, ale přesto bylo příjemně. Máchala si nohy v úzké říčce, v níž šly vidět přes čistou vodu i kameny a příjemný mech. Měla to tu ráda. Působilo to tak obyčejně, až to bylo kouzelné.

Sice měla jeden den, ale i tak to bylo málo. Jakmile přišla, ujal se jí jeden ze členů Rady a odvedl jí do lázní, aby se trochu osvěžila a dala po cestě dohromady. Následovala prohlídka vesnice a oběd, kde poznala zbylé dva členy Rady. Po obědě se ubytovala v hotelu a po krátkém odpočinku ji čekalo několik soubojů, kde měla Radě předvést své dovednosti. Byly to boje různých druhů, v různém prostředí, s různými protivníky a s různým množstvím protivníků. Tenten si pomyslela, že se alespoň procvičí a získá nové zkušenosti.

Třicátý díl - Srdeční záležitosti

„Tak funguj, ty kráme nespolehlivej!“
Zarazila jsem se v polovině kroku a zpoza otevřených dveří sesterny zvědavě nakoukla, kdo se to na chodbě rozčiluje. Ten nahněvaný hlas nepochybně patřil Kaori, štíhlé hnědovlasé sestře, stojící u automatu a netrpělivě čekající na zvolený nápoj. Vypadala dost zoufale, proto jsem se rozhodla odložit kontrolu léků na později a jít vyzjistit, co se děje.

Kapitola V. – Chuuninská zkouška

Minula zima, Wieřiny sedmé narozeniny a na pořadí přišla Chuuninská zkouška.
„Zabalte si jen to nejnutnější. Hlavně zbraně a další vybavení. Nic jiného nebude potřeba.“

Konan sa vytratila zo Sasukeho objatia. Odrazu tam stál len on a za ním Sakura. Sasuke sa mierne pootočil a pozrel sa na Sakuru. Sakura opäť zbledla keď videla v Sasukeho očiach slzy. Tie ale nepatrili jej. „Sasuke...ty...“ koktala Sakura ale viac zo seba nevedela vydať ani hlásku.
„Odpusť mi to! Sakura, odpusť! Ja neviem, čo sa to so mnou deje! Ona... Neľúbim ju ale...“

Tehuľka preskakovala z vetvy na vetvu. Dlhé hnedé vlasy jej viali v rannom vánku. Líca mala červené od námahy a od ešte stále studeného vzduchu, ktorý slnko nestihlo ohriať. V tichu počula, ako jej nadskakujú shurikeny v kapse, pripevnenej o ľavé stehno. Pery vysušené a čelo spotené.
„Zastavíme sa,“ poobzeral sa jej spoločník, „navyše, zbytočne uháňame.“
„Nie,“ odsekla mu a prehltla to málo slín, čo mala v ústach.

[i]„Ak dovolíte, Ashi-dono,“ obzrel si jeho tvár starý muž z klanu Inuzuka, „začali by sme.“

Tiché bubnování deště a hučení okapů. První zvuky nového dne. Rozespalý mladík letmo pohlédl oknem ven. Letní deštík se proháněl Konohou a tuto ospalou atmosféru se rozhodl hlasitě narušit budík. Neochotně se posadil a dlouze zívl. Letmo zkontroloval kalendář, 6. srpna. Musím sehnat květiny. No nic, práce nepočká. Pomyslel si a zvedl se z postele. Posnídal, provedl ranní hygienu a oblékl se. Nic, co by vybočovalo z normálu, avšak když si bral z šuplíku hodinky, na chvíli se zastavil. Pohledem spočinul na krabičce vlevo.

Ještě se zcela nerozednilo, ale Touazuki už byla vzhůru. Seděla u okna a četla si jednu z knih, které jí dala Tsunade. Byla z její osobní knihovny, jeden z mála výtisků, které se dochovaly. Uslyšela šramot na chodbě. Potutelně se zašklebila. Namáčkla obličej blíž ke sklu a vyčkávala. Za pár vteřin vyšla z vchodových dveří žena, rozhlédla se kolem a potom zmizela v ranní mlze. Ještě přibližně hodinu si četla, než vstal i Kakashi. Začal něco štrachat v kuchyni. Když vešla, stál u kuchyňské linky a dlouze koukal do jedné z horních polic.

„I-Ita...Itami,“ ozvalo sa v kuchyni a ja som dvihla zrak na Tame, ktorá mala v tvári strašne divný výraz.
„Čo sa deje?“ opýtala som zmätene.
Yoshino sa začala obzerať po mne a Tame premiestnila zrak na Gaaru a v tom sa jej výraz ešte prehĺbil.

„Když jsem viděl, jak na ni koukáš, jak jí provázíš pohledem, trochu jsem to musel, vlastně museli, popohnat. I když se o tom moc neví, Shikamaru a Temari se chtějí vzít a ona se nejspíše přestěhuje sem. Už mě o to žádala. A Rada žádá, aby Listová dala za Temari náhradu. Vzhledem k tomu, kdo jsem a kým jsem byl, nechci svoji svatbu uspěchat a oni ví, že mě nemůžou nutit. Tobě jsou ale připraveni vybrat ženu,“ vysvětlil mu Gaara.
„Aha,“ na víc se pro prvních pár vteřin Kankuro nezmohl, „ty se budeš ženit? S Hanou?“

Pálivý pocit v hrudi ho nútil nadýchnuť sa stále častejšie a častejšie. Telo si žiadalo pauzu, no strach ho hnal ďalej. Strach zo Smrti, čo ho práve prenasleduje. Kliesniac si cestu krovím zlomil niekoľko vetvičiek. Ďalšia vetva sa pod váhou jeho ruky iba ohla a šľahľa ho do tváre. Prekvapenie, zlé našliapnutie, pád. Telu odľahlo a alkoholom zmalátnená myseľ sa snažila zorientovať, kým sa on s ťažkosťou prevrátil na chrbát. Niekoľko hlbokých nádychov ho dostatočne vzpružilo na to, aby začal hmatať okolo seba.

Seděl stále v tureckém sedě na trávě před hroudami kamenní. Druhá osoba, na kterou se díval už nějakou minutu, vyčkávaje na odpověď, stále tiše stála na větvi nedaleko od něj.