Obecné

Tak tady je další díl. Doufám, že se bude líbit.

U prostřed Konohy
Sasuke pomalu procházel Konohou a vůbec netušil, že tu kterou hledá je blízko. Zajímalo by mě, kde by mohla být. Sasuke se dál šoural Konohou a pomalu směřoval k rybníku, kde mluvil s Kakashim.

U rybníka za Konohou

-

-

Byl podzim.
Po létě se celá vesnice topila v barvách. Rudá, zlatá, zelená, hnědá a spousty a spousty dalších barev. Někdo by věřil, že je podzim veselé období, období, kdy se všichni připravují na Vánoce, které už vyčkávají za dveřmi. Ale ona věděla, že podzim je pochmurný. Bere lidem naději a smysl života. Stejně jako jí.

"Ino? Hele je to Ino, Ino prasečino!

Seděla jsem na židli s rukama spoutanýma za zády, provazy se mi zařezávaly do zápěstí. Místnost byla holá, bez oknem, byly zde jen ocelové dveře. V místnosti se mnou stáli dva muži a jedna žena. Blonďák, plešatý se zjizveným obličejem a mladá žena s delšími blonďatými vlasy a fialovou tečkou na čele.Věděla jsem, kam jsem se dostala, podle jejich čelenek a podle toho, že žena přede mnou byla pátá hokage. Její obličej jsem viděla spoustukrát v knize cílů.

012 - „To si děláte srandu, ne?!“
„Ale vždyť ty mraky rád,“ řekl naoko podiveným tónem Izumo.
„Mmm... To jo, ale tohle?“ zeptal jsem se znechuceně a nakrčil nos nad tou hrůzou. Na vlajce byl červený mráček na oranžovém pozadí. Samotná oranžová tvořila většinu vlajky. Doufal jsem, že aspoň vlajka nebude oranžová. No spletl jsem se. Bohužel.

Týden byl pryč a já vstávala s velkým očekáváním, jakou pitomost nám dnes Zakuklenec poví. Měli jsme mít sraz hodně brzo ráno na mostě, který nám byl představen jako “místo kde nás Kakashi bude nechávat čekat“.

Väzenie v Listovej nebolo najpríjemnejšie. Hlavne pre Danza. Ubytovaný bol v miestnosti tri krát tri metre. Okno mal rozmery pätnásť krát pätnásť centimetrov. Celu nemal zrovna najlepšie osvetlenú. Svietilo mu tam iba svetlo z chodby. Takých to ciel tam bolo asi dvetisíc. Okolo každej bola zvlášť bariéra. Všetky cely boli v jednej väčšej miestnosti, z ktorej bol iba jeden východ, dvere. Tie viedli do ďalšej chodby, na ktorej konci boli ďalšie dvere, ale pred tým po stranách boli ešte ďalšie dvere.

Doufám, že se vám bude líbit.
Myšlenky budou napsány kurzívou.

Tak tady je povídka
Sasuke šel s Narutem Konohou a povídali o životě. Náhle okolí zahalila mlha a Sasuke ucítil zvláštní vůni.
Tahle vůně je to, jako když jsem byl malý.

Konoha. Půl desáté ráno.
Nejmenovaný žlutovlasý ninja právě zaspal svůj nejdůležitější okamžik v životě. A to jen proto, že se teprve v půl jedné vrátil z obtížné mise. Ono když jste všemi vážený, respektovaný a ke všemu nejsilnější ze všech, je přece jasné, že vás budou posílat na ty nejtěžší mise. Naruto se převalil na druhý bok, jen aby vzápětí otevřel oči. Jeho zrak padl na hodiny visící na zdi.

Dneska mám takovou mírně rebelantskou náladu a tak jsem si řekla, že zkusím "štěstí" s povídkou. Začneme pěkně od podlahy, od mé prvotinky z kategorie jednorázovek, která vznikla v mých 12 - 13 letech. Je to pakovina z doby, kdy nikdo neměl šajna, jestli Rin vůbec žije atd. A já se toho tehdy chytila. Je to mimozemský a totálně mimo a od věci, ale názory mě potěší
______________________________________________________________

Pravidlo 1: Nikdy nezapomínej na přátele.

Vzbudil jsem se celý rozlámaný, možná to nebyl až tak nejlepší nápad spát na zemi, ale stejně, copak jsem se s ní měl hádat?
Vstal jsem, ta blondýna ještě spala a já vážně nevěděl co dělat. Šel jsem se projít po jejím obrovském pokoji a nakonec jsem si řekl, že si prohlédnu co vlastně může ve všech těch šuplících, zásuvkách a skříních mít.
Otevřel jsem její stolek a našel něco co vážně připomínalo dívčí deník.

Husto pršalo. Ale nikomu z týchto ľudí nevadilo. Schovávali sa vo vnútri jaskyne. Boli tu všetci členovia Akatsuki. Nagato, Konan, Itachi, Kisame, Hidan, Kakuzu, Sasori, Deidara, Tobi, Zetsu. Znova sa všetci stretli. Avšak, toto stretnutie bolo iné. Iba po druhýkrát sa stretli všetci pohromade, nie iba cez astrálne projekcie.
„Musí to byť vážne, keď sme tu všetci," hovoril Sasori.
„To áno, un. Tu mám zakázané používať svoje umenie," hovoril Deidara.
„To nie je žiadne umenie. Umenie je niečo, čo vydrží večne."
„Mýlite sa, senpai. Umenie je..."

011 – Klapka, kamera, akce!
„Určitě vám už vysvětlil, co to bude za soutěž,“ řekl Kankuro a když jsme se na něj nechápavě podívali, vzdychl.
„Beru to, jako ne,“ řekl a podíval se na Gaaru, „vysvětlíme jim to hned nebo až v... ehm... domě?“ zeptal se ho.
„Vzhledem k tomu, co mají, nebo spíš nemají na sobě, asi až v domě,“ podíval se na svou sestřičku a ušklíbl se, „prozatím se můžete obléct do těch dek, mělo by jich tam být dost,“ potlačoval záchvat smíchu.

Minato sa dostal k svojmu tímu. Čo uvidel, to ho prekvapilo. Obito mŕtvy a Kakashi so sharinganom. Rin sa na neho smutne pozrela a už vedel, že radšej nemá nič hovoriť. Ale musel.
„Ideme naspäť do Listovej."

V Listovej to však nebolo v poriadku. Celá dedina horela. Znova bola pod útokom. Tentoraz to boli Kamenní ninjovia. Na ich čele súverenne kráčal Oonoki. Bol si sebou taký istý, že zaútočil ako prvý na dedinu a to sám. Až po minúte sa k nemu pridala celá jeho armáda. Dostal sa až k budove Hokage. Pred ňou na neho čakal Hiruzen.

Naruto zapichol kunaie do zápästia každej ruky svojho protivníka. Pomohol mu vyzliecť jeho helmu z hlavy. Muž mal bradu husto zarastenú hrdzavými fúzmi, pri tom mal vlasy čierne ako uhol a oči žlté ako slnko. Nemal žiadne výrazné tvárové črty. Naruto mu ešte prišpendlil k zemi aj nohy.
„Prečo si ma nezabil?" opýtal sa Naruta.
„Prečo si na mňa zaútočil?"
„Príkaz. Prečo si ma nezabil?"
„Si mi užitočnejší živý."
Muž nevyzeral, že by mal v pláne niečo spraviť.
„Prečo ste tu? Prečo po toľkých rokoch?"

Ta která neprohrává

Něco o FF

Ono to vypadá, že v poslední době píšu málo, ale je to naopak já píšu tuhle FF a mám jí už opravdu hodně, vydávám teď ví sérií a nechtěla jsem to původně vydávat tak brzo, ale zase chci vědět jestli to vůbec někdo bude číst, takže jsem se rozhodla nakonec vydat první díl a uvidím co vy na to, více dole. Co se týče žánru ten se jednoznačně určit nedá

Natsumi sa včera po prvýkrát prebudila z bezvedomia. Vyvolalo to vlnu radosti nielen u Hokageho a jeho ženy, ale aj u všetkých ninjov a dokonca aj u obyčajných obyvateľov. Aj keď to bolo len na pár hodín. Po necelých troch hodinách sa vydala do ríše snov. Lekári hovorili, že tentoraz nie je v bezvedomí, iba spí. Ale prinajmenšom to bolo moc divné. V bezvedomí bola príliš dlho na to, aby sa jej telo vyliečilo zo všetkých zranení. Vonkajších i vnútorných. Tým nemyslím tie psychické. Tie vôbec neutrpela. Minato sa pýtal, prečo sa to deje.

010 – „Únos“
„Itachi, já nevím, co mám dělat,“ posteskla si Konan a posadila se na židli, „podle všeho je to dítě Peinovo, ale ten... On odmítl jít se mnou...“
„Byla jsi za Hokage?“ zeptal se jí Itachi, který byl v jejím bytě vedle jeho.
„Byla,“ potrvdila.
„A co ti řekla?“ zeptal se.
„Že to dítě mám donosit a dokud nebude dost staré, aby se dozvědělo, kdo je jeho otec, neříct mu to,“ odpověděla Konan a sklopila oči.
„Pak to tak udělej, ale nikomu o tom neříkej,“ rozhodl za ni Itachi.

-

-

Přimhouřila oči, protože ostré slunce jí bránilo ve výhledu. Ve výhledu na davy lidí, které se táhly celou Konohou jako žvýkačka a nebraly konce.

Kapitola IX - Kakao a dortíček

Napadl první sníh. Druhý, třetí a čtvrtý sníh na sebe nenechali dlouho čekat. Byl to totiž velice dobře vychovaný sníh a jako takový samozřejmě věděl, že nechat někoho netrpělivě vyhlížet z okna, zatímco se kvapem blíží Štědrý den, zavání buranstvím. Ne, tento sníh plnil své povinnosti svědomitě.