Nechápajíc

-

-

Přimhouřila oči, protože ostré slunce jí bránilo ve výhledu. Ve výhledu na davy lidí, které se táhly celou Konohou jako žvýkačka a nebraly konce. Celá Konoha, její milovaná Konoha se otřásala v základech pod náporem jejích zuřivě oslavujících obyvatel. Snad jenom ona stála zkoprněle a nechápajíc až na samém začátku davu lidí, kteří se k ní neustále hrnuli, aby jí potřásli rukou. Při tom pohledu se jí zatajil dech, zatočila hlava a podlomily se jí kolena. Nechápala to. Proč tak najednou, proč teď a proč vlastně?

Ještě před nedávnem byla pro všechny obyvatele Konohy vzduch, neznali ji a nevěděli kdo je. Ale před pár dny se všechno změnilo. Před pár dny, kdy oznámili, že nejspíš ona je ten pravý člověk, kterému svěří celou vesnici. Lidé ji za to začali nenávidět, protože jednoduše nechtěli, aby je vedla. Záviděli jí všechno co měla, i kdyby to byl třeba jenom hezčí kartáček na zuby, než ten jejich. Někde uvnitř, v jejím nitru, ji to všechno svíralo neuvěřitelnou silou, až cítila zlost. Nesnášela to. To neustálé ponižování, všichni byli proti ní, nesouhlasili s jejími návrhy, nerespektovali její slova. Byla pro ně méně cenná, byla pro ně akorát někdo, kdo si neprávem otevírá pusu na ostatní, byla prostě nikdo.
Najednou ale, jakoby se svět obrátil vzhůru nohama, jakoby štěstí přešlo zase na její stranu, ale bylo to jenom to pouhé jakoby, o které už nestála. Věděla, že lidé nejsou žádní svatoušci, ale že jsou až tak falešní, na to nedokázala ani pomyslet. Každý z těch, kteří tu teď stáli, nebo ti, kteří už jí pogratulovali a odešli do svých domovů, všichni si nasadili masky a začali předstírat, jak ji budou nosit na rukou a jak ona bude ten nejlepší Hokage všech dob. Přijmout ten titul bylo velmi špatné rozhodnutí, jedno z nejhorších v jejím životě.
Lidé ale nemění názory tak důležité věci ze dne na den. Musí přijmout fakt, že ona je teď jejich vůdkyní, tak proč se jednoduše nezačít přetvařovat a nejít jí potřást rukou? Pak budou všichni moct vyprávět svým dětem a možná i vnoučatům, že mluvili s Hokage, ale vynechají tu nejpodstatnější část a to tu, že to bylo jenom tak z povinnosti, protože se rádi přetvařují.
Nikdy nepochopila, proč tohle lidé dělají, vždyť to nemají zapotřebí. K čemu jim je, nasadit si masku pokaždé, když s nějakým člověkem mluví? Chtějí skrýt to, co si myslí, protože by z toho pro ně nevzešlo nic dobrého? Nebo prostě jenom nechtějí dát najevo to, jací doopravdy jsou? Proč sakra ti lidé i přes jejich nenávist a závist přišli sem, na definitivní oznámení, a teď dělají, že ji milují?
Tolik otázek zůstává bez odpovědi. A to je právě to nejhorší, když zoufale toužíte po odpovědi, ale nikdy ji nedostanete...

Další potřesení rukou, další slova chvály a přání do budoucna. Už dávno přestala oplácet strojené úsměvy, místo toho jenom suše přikyvovala a sem tam poděkovala. Nebyla stejná jako oni, dokázala dát najevo jaká je uvnitř a i přes to se nikdy nestala zranitelnou. Nebrala si servítky a vždycky upřímně řekla to, co si myslela. Přetvářka nebyl její styl. A teď musela jít příkladem ostatním.
-