Blízká setkání
Seděla jsem na židli s rukama spoutanýma za zády, provazy se mi zařezávaly do zápěstí. Místnost byla holá, bez oknem, byly zde jen ocelové dveře. V místnosti se mnou stáli dva muži a jedna žena. Blonďák, plešatý se zjizveným obličejem a mladá žena s delšími blonďatými vlasy a fialovou tečkou na čele.Věděla jsem, kam jsem se dostala, podle jejich čelenek a podle toho, že žena přede mnou byla pátá hokage. Její obličej jsem viděla spoustukrát v knize cílů. Jinak jsem si pamatovala pouze na to, že mě přepadl tým unuděného kluka s culíkem zhruba v mém věku a já se probrala tady.
,,Řekni své jméno!" vykřikl na mě zjizvený muž.
,,Budeš mluvit, nebo to z tebe dostaneme jinak!" vykřikl ten druhý, ještě než jsem stihla cokoli říct.
,,To nebude třeba. Řeknu vám všechno co budete chtít." promluvila jsem pomalu.,,Jmenuji se Daiwon." To jméno bylo samozřejmě vymyšlené, až tak upřímná jsem nebyla.
,,Kde je Uchiha Sasuke?" zeptala se hokage.
,,Nevím. Naposledy jsem ho viděla skoro před pěti lety." když jsem vyslovila pravdu, dopadla na mě její tíha. Už jsem se snažila nemyslet na to, jak mi ublížilo naše rozloučení, ale teď to bylo zase jako by se to stalo včera.
,,Byla jsi v jeho týmu když zabil bratra. Proč už v něm nejsi?"
,,Dokud bylo jeho cílem zabít jeho bratra, byla jsem s ním. Ale když chtěl zničit Konohu, z jeho týmu jsem odešla, protože jsem s tím nesouhlasila." skoro jsem šeptala.
,,Nenechal by tě jen tak odejít." vysmíval se mi zjizvený muž.,,Byla bys mrtvá. Mohla bys prozradit tajné informace."
,,Soustředil se na svůj cíl. Přijde si pro mě, až skončí. Najde mě a zabije."
,,Tvůj úkryt není moc tajný. Nebylo těžké tě najít." prozradil mi.
,,Ona chce aby jí našel, je to tak? Až se jí pokusí zabít, vezme ho s sebou. Je to pomsta. Milovala jsi ho a on tě opustil, proto se mu chceš pomstít. " konstatovala tiše pátá. Sklopila jsem oči. Jen jedna věc byla pravdivá - chtěla jsem, aby mě Sasuke našel.
,,Ale Uchiha Sasuke napadl naši vesnici před nějakým časem a zabil všechny, kdo nařídili jeho bratrovi vyvraždit svůj klan. " prozradil mi blonďák. Bylo mi jasné, co mi tím chctěl říct. Chtěl mi položit další otázku, ale pátá ho zarazila.
,,Potřebuji s vámi mluvit. Pojďte se mnou do mé kanceláře." naposledy si mě prohlédla a odešla. oba muži s ní.
__________________________________________________________________________________
Běžela jsem lesem jako o život. Byl zázrak, že se mi povedlo dostat se pryč, i když jsem byla přesvědčená o tom, že mě pátá nechala utéci schválně. Bylo jí jasné, že i když uteču, Sasuke mě zabije. Mohla to být past, ale dávala jsem si pozor, aby mě nikdo nesledoval. Když jsem se dostala k malému domku uprostřed lesa, byla už hluboká noc. Čekalo mě tam další překvapení. Stál tam Sasuke. Chladně se na mě díval a v ruce držel připravenou katanu.
Usmála jsem se.,,Skvělé načasování." Nepromluvil ani slovo, jen se na mě díval.
,,Už je to skoro pět let a ty mi neřekneš ani ahoj?" zamračila jsem se naoko.
,,Odešlas. Veděla si že se to stane, že nemám slitování k těm, co mě zradí." naoko vypadal naprosto klidně, ale jeho hlas mu nervozně přeskakoval. Ani po tak dlouhé době, co mě znal, nevěděl, co ode mě má čekat.
,,Měla jsem svůj důvod, stejně jako ty!" rozkřikla jsem se na něj. Objevil se přímo přede mnou, špička katany mi rozřízla triko i kůži, cítila jsem teplo krve, která mi v úzkém pramínku stékala po břiše a barvila ho do ruda. Nevypadal už tak jistě, jako by si nebyl jistý jestli to udělá.
,,Doufám, že až poznáš můj důvod, pochopíš." šeptla jsem.
Najednou se rozrazily dveře domku, ve kterých stál zhruba pětiletý chlapec, který ve třesoucí se ruce držel kunai.
,,Nech maminku na pokoji!" rozkřikl se, ale hned se zarazil. I Sasuke spustil pomalu ruku s katanou a nevěřícně zíral na chlapce, který měl jeho oči a byl mu až neuvěřitelně podobný. Chlapec stál nehybně a očima těkal z nevěřícího Sasukeho na mě a na krvavý flek, který se na žlutém triku vyjímal. Klekla jsem si a natáhla k chlapci obě ruce. Rozběhl se ke mě a skočil mi do náruče. Slzy stékaly z očí, když jsem ho pohladila po vlasech, a zašeptala mu: ,,Neboj se, Sasuke. Táta přišel domů."
To mě dostalo a rozbečelo velmi jednoduché a krásné!! předpokládám že je jedná o Karin! jestli ne tak se omlouvám!)
Moc krásné! A ten konec!
Ahoj,
bylo to na mě až moc rychlé, ten přechod do domku a následné setkání se Sasukem po pěti letech. Ale ten konec mě dostal, byl úžasný a proto si jednoznačně těch pět hvězd zasloužíš!