Obecné

Všetko prebiehalo podľa plánu. Ninjovia sa pripravovali na súboj s tými bojovníkmi a prostí obyvatelia Listovej o tom ani nevedeli. Hiruzen bol s tým spokojný. Ninjovia sa nemohli pripravovať len tak v dedine. Boli zalezení pod zemou alebo boli na cvičisku. Každé cvičisko bolo obsadené. To bol dobre. Ale nie pre Naruta. Ten nemal kde trénovať. Tak sa teda vydal hlbšie do lesa, ktorý obklopoval dedinu. Našiel pekné miestečko na tréning. Bol na takej malej lúčke. Ale vážne malej.
„Čo teraz?"
Naruto premýšľal, čo má trénovať.

Opustená dedina niekde na severe. Aj keď nebola také opustená ako sa zdala. Nachádzali sa v nej štyria ľudia, ninjovia. Z toho traja boli z jedného klanu. Klanu Uchiha. Na jednej strane stáli bratia Madara a Izuna. Na druhej Itachi a Naruto, ktorý ako jediný nebol zo spomínaného klanu. Schyľovalo sa k súboju. Veľmi zaujímavému a dôležitému pre ďalší vývoj sveta.
„Myslíte si, že nás porazíte?" Madara sa snažil rozpútať psychologickú vojnu.
„Nemyslím, ja to viem," odpovedal Naruto.

Sakra, sakra, sakra! Myslí si ružovovlasé dievča, pričom upiera sústredený pohľad na skoro mŕtvu rybu ležiacu na zvitku pred sebou na stole. Obočie má stiahnuté k sebe, zuby zaťaté, po tvári jej stekajú kvapôčky potu. Z rúk jej vychádza žiara, pomocou ktorej sa snaží vyliečiť úbohého vodného stavovca. Zrazu sa ryba pohne a začne sebou nekontrolovateľne plieskať.
„Ách!" skríkne dievča od prekvapenia. Keď si uvedomí čo dokázala, s úsmevom sa otočí k svojmu senseiovi.

„Musím ho zbaviť toho kladiva. A to čo najrýchlejšie. Ale ako?" premýšľal Sasuke.
Naoki pozdvihol kladivo nad hlavu. Obloha sa začala opäť zaťahovať. Objavovali sa aj blesky, ktoré mierili na kladivo. Držali sa tam. Niekoľko bleskov viedlo od kladiva k oblohe. Naoki namieril kladivo na Sasukeho. Na to na Sasukeho išlo niekoľko bleskov. Nebolo vidieť, či to Sasuke dostal. Naoki si bol istý zásahom. Ale Sasuke mu to ihneď vyvrátil. Objavil sa tesne pred ním a kopom na jeho pravú ruku mu vyrazil kladivo z ruky.

005 – Sešněrovaný, spolehlivá a sprostý
Po další hodině („Kakashi říkal za chvíli!“) jsme dorazili na hranice.
„Tak jsme tady,“ oznámil nám Kakashi.
„Uff,“ vydechl jsem vyčerpaně a seskočil z větví několika posledních stromů. Tam, kde jsme byli, začínala poušť.
„Počkáme na okraji lesa, bude snazší se schovat nebo utéct, kdyby se něco zvrtlo,“ řekl ještě Kakashi a všichni jsme si sedli do řídké trávy.
„Cítíš někoho?“ zeptal jsem se Kiby. Zavětřil.

Zesláblý a unavený,
doufal si snad ve vítěství?
Ubohost je lidská víra,
já se vždycky držel pěstí.

Jdu pro tebe.
Vědíc o každém mém kroku.
Čekal si to.
Cítíš už pach krve toku.

Svět je krutej,
Svět je zlej!
Jsem tady,
a tak se ptej.

Proč je to tak?
To se stává.
Život někdy bere,
někdy dává.

Stojím s mečem,
nad tvou hrudí.
Chlad už stoupá,
smrt se budí.

Čekáš pomoc,
od přítele?
Najdeš jen krev,
na jeho těle.

Ono stejně,
jako tvoje.
Brzy zemře,

Hudba..

Jestli chcete tak k těm prvním dvěma událostem si pusťte "zcela netradičně" http://www.youtube.com/watch?v=-Ug070QK674 . Mě se to tam osobně celkem líbí.

Před dvanácti lety:

Naruto, Sakura, Sasuke a Kakashi stojí na mostě.
„Takže se vážně nezdržíš ani do jmenování našeho nového Hokage?“ zeptal se Kakashi.
Černovlasý mladík jen zakroutil hlavou.

udržal na uzde. Mlčky kráčali úzkou chodbičkou osvetľovanou mihotavým svitom olejových lámp. Ucítil prievan, Kageho plášť v ňom vial. Trepotavý zvuk, ktorý pri tom vydával naň pôsobil znepokojujúco. Nebol si istý, či tento rozhovor niečo zmení, no dúfal. Znenazdajky zastal, takmer doň vrazil, došli do cieľa. Počul jeho vzdych keď otáčal kľučkou. Otvoril dvere, na okamih sa zdráhal vojsť.

„Popadni ji a padejte!“ křikl Deidara směrem k Zetsuovi, který se nedal dvakrát pobízet, vzal Sagi do náručí a vyběhl směrem k Akasídlu.
Orochimaru udělal krok směrem k nim, ale před něj se postavil Kisame, samehadu připravenou, a podivně se šklebil.
„Ani náhodou, slizoune,“ zavrčel a vycenil na něj zuby.
A tak zatímco Zetsu prchal s bezvědomou Sagi v náručí, ti dva se připravovali na boj s Hadím Sanninem...

004 - „Kde je Kakashi?“
Ráno jako první probudila Temari.
„Uááá,“ zívla a protáhla se.
„Ááá,“ vykřikl jsem a spadl z postele a polovinou těla jsem zalehl Temari.
„Nemůžeš zívat trochu tišeji?“ zeptal jsem se jí naštvaně.
„No to promiň a nemohl bys padat né tak silně?“ zeptala se tím samým tónem.
„Už to neřeš,“ řekl jsem a vstal z ní, „měli bysme jít na snídani a kolik vůbec je?“ zeptal jsem se. Podívala se na můj budík.
„Je... devět!“ vyjekla.
„Devět?!“ ujišťoval jsem se.

„Suna Shigure."
Gaara okamžite po oslobodení zaútočil. Natsumi sa tomu nestihla vyhnúť a dostala to. Zasiahlo ju to na niekoľkých miestach.
„Ryuusa Bakuryuu."
Gaara hneď po zásahu vytvoril lavínu z piesku. Tá si to namierila na Natsumi, ktorá nebola práve v poriadku.
„Yuuton: Yuryuu Heki."
Stena vytvorená zo snehu však tentoraz nebola taká silná. Piesok ju prerazil. Zranenia jej liečil Kyuubi, lenže pomalšie ako obvykle. Niektoré pieskové projektily sa jej zaryli hlboko do tela. Našťastie pre ňu, moc ju to neohrozilo.

Hiruzen okamžite po zažehnaní nebezpečenstva, zvolal poradu, kde sa rozoberalo niekoľko dôležitých vecí. Hiruzen začal.
„Päť rokov. Päť rokov sa nič nedialo a zrazu toto. Oblačná a Hmlová spolu. Posledné správy spred štyroch rokov, ktoré hovorili o nejakej aktivite, naznačovali, že Hmlová je kúsok od Oblačnej a útok na ňu je len otázkou času. A potom nič. Až teraz."
„Nemohli sme predpovedať takýto scenár. Ale mali sme byť lepšie pripravení."
„To áno. Ale už je neskoro hovoriť o tom. Teraz musíme rozprávať o nasledujúcich udalostiach."

003 - „Jaká mise?!“
Zastavil jsem se přede dveřmi a zaváhal.
„Co když mám vážně průšvih?“ pomyslel jsem si, „ne, to spíš přišla do vesnice Temari, ale nikde jsem ji neviděl,“ oddychl jsem si, „co když mi chce oznámit, že Temari nepřijde, protože ji po cestě zajali a zabili Akatsuki?!“ zděsil jsem se. Konečně jsem se odhodlal, dal jsem si záležet, abych nevypadal nervózně nebo dokonce vystrašeně a zaklepal na dřevěné dveře s cedulkou Kancelář Hokage.

s bosými chodidlami prešla k oknu, podlaha ju chladila. Rozhrnula záves. Najprv nič nevidela. Zúžila oči do tesných štrbín. V diaľke rozoznala zopár kupolovitých objektov. Postupne sa rozpamätávala. Bola vo svojom byte, no z nejakého dôvodu jej všetko prišlo tak cudzie. Ako by tu už viac nepatrila. Tušila príčinu. Hoci nikde neplápolalo žiadne svetlo, nikto v Piesočnej nespal. To znamenalo jediné, začala púštna búrka.

„Čože má?"
„Moc bohov."
„Je to vôbec možné?"
„Ako vidíte, tak áno."
„Kde vôbec k tomu kladivu prišiel?"
„Podrobnosti neviem. Vlastne iba viem, že ho má. Nič viac som sa o tom nedozvedel," hovoril Pein.
„Každopádne, proti sharinganu neobstojí," hovoril Minato.
„Pokiaľ nebude mať aj on sharingan," zažartoval Kazekage.
„Aj to je možné. Odkedy sa stal geninom, tak o jeho výboji toho moc neviem. Možno má aj rinnegan."
„Rinnegan je len mýtus," hovoril Kazekage.
„To by som zrovna nehovoril," povedal Minato.
„Prečo?"

Skrytý obsah

Napsáno díky písni od od Madonny-Frozen. http://www.youtube.com/watch?v=IY9-YLErogU&feature=player_embedded Pro atmosféru si ji můžete pustit. A takto to dopadá, když mě uprostřed noci chytne depresivní nálada.

Ten mrazivý pocit...

Drahá lásko mého života,

Jiraiya sa pozeral na horiace zvyšky Orochimarovho tela. Útok na Listovú nevyšiel. Orochimarovi vojaci sa zabili alebo vzdali. Inak ich zabili ninjovia z Listovej.
„Prišli ste v tú pravú chvíľu, Jiraiya-sama," povedal Gai.
„Kde je Naruto?" opýtal sa Kakashi.
„Išiel za Sasukem."
„Dúfam, že ho nezabije," hovoril Hiruzen.
„Prečo?"
„Sasuke je náš špeh u Orochimara."
„Čože?"
„Ale prečo?"
„Orochimaru ho chcel. A kto iný by sa dostal k nemu?"
„Ale Sasuke bol tak mladý na to."

Sasukeho telo bolo obklopené celé bielymi plameňmi.
„Katon: Hokaen."
A opäť útok bielom ohňom. Nagato namiesto odrazenia alebo pohltenia techniky zvolil radšej klasický úskok do strany.
„Suiton: Suiryuudan."
Vodný drak nemal na Sasukeho žiadny vplyv.
„Čože? Nič sa nestalo?"
Nagato bol mierne zaskočený a dával to najavo.
„Katon: Shiroikakyuu no Jutsu."
„Shinra Tensei."

Pomalu přicházel podzim, ale v Konoze bylo krásné Babí léto. Lidé se připravovali na krutou zimu, která měla už brzy nastat. Práce měl každý až nad hlavu, kromě Hokage, která si podřimovala ve své oblíbené poloze na stole. Každý by se nad tímto pohledem pobavil, kromě Shizune, která už byla zvyklá. Potichu vstoupila do kanceláře a práskla hlasitě dveřmi. Hokage se urychleně posadila a nevěděla, kam se dřív podívat. Nakonec skončila u své podřízené. Vůbec se jí nelíbila její tvář neviňátka.

Ďalej nasledoval boj medzi Gaarom a Rock Leem. Dvoch úplne rozličných ninjov. Ako prvý zaútočil Rock Lee. Ako bolo zvykom, zaútočil neskutočnou rýchlosťou. Gaara tam len tak stál a čakal. Lee zaútočil päsťou na tvár. Gaaru ochránil piesok, ktorý sa tam objavil. Lee sa trochu začudoval. Spravil pár veľmi rýchlych krokov do strany a uderil zboka. Piesok však opäť zastavil jeho útok. Lee však útočil stále. Zozadu, sprava, zľava, spredu, zhora, no nič nevychádzalo. Gaarov piesok bol príliš rýchly.