Pravidla
Dneska mám takovou mírně rebelantskou náladu a tak jsem si řekla, že zkusím "štěstí" s povídkou. Začneme pěkně od podlahy, od mé prvotinky z kategorie jednorázovek, která vznikla v mých 12 - 13 letech. Je to pakovina z doby, kdy nikdo neměl šajna, jestli Rin vůbec žije atd. A já se toho tehdy chytila. Je to mimozemský a totálně mimo a od věci, ale názory mě potěší 
______________________________________________________________
Pravidlo 1: Nikdy nezapomínej na přátele.
Toto pravidlo jsem se pokusila porušit. Ano, přála jsem si zapomenout, přála jsem si nevědět o událostech posledních týdnů. O tom, co nám oběma změnilo život.
Zní to asi sobecky a povrchně, ale chtěla jsem zapomenout na přátele.
Snažil ses mi moje naivní rozhodnutí rozmluvit, já však byla strašně tvrdohlavá. Odešla jsem brzo ráno pryč, daleko od Konohy, která byla doposud mým domovem. Šla jsem pryč od opravdového přítele, od tebe. Zapomněla jsem.
Pravidlo 2: Nikdy se nevzdávej.
Vzdala jsem se. Vzdala jsem všechno. Tak jako v bitvě, i teď. Rychlým krokem jsem se odebírala daleko od brány domova. Měla jsem namířeno do Vlnkové, tam snad budu žít šťastněji. Ano, začnu nový život…
S každým krokem mi bylo do pláče. Proč já? Proč jsem nebránila své přátele? Byla jsem moc zbabělá na to, abych se bez cizí pomoci osvobodila z pout a pomohla? Až příliš pozdě jsem si vzpomněla na náhradní kunai v botě.
Otřela jsem si tvář od slaných slz a pospíchala dál. Asi jsem se bála, že brzo objevíš dopis ve tvém pokoji a budeš se mě snažit zastavit. Na to tě znám až moc dobře…
Pravidlo 3: Poslouchej své srdce - je klíčem k bráně možností.
Mám- li poslouchat své srdce, proč nemůžu? Bije jako splašené, nic mi ale neprozradí. Jsem bezradná. Bezradná a bez možností. Mám pocit, že se každou chvíli otočím, zamířím zpátky do Konohy a s omluvami se ti vrhnu do náručí. Budu plakat, plakat a plakat, dokud neusnu v nevědomosti.
Jestli je tohle rada mého srdce, odmítám. Další porušené pravidlo…
Pravidlo 4: Vzpomínej, vrať se.
Pravidlo čtyři. Nikdy jsem ho nepochopila.
Pamatuješ? Když jsme byli v akademii, postavili jsme si malý domeček na stromě a sepsali společně tři pravidla. Měla nám dodávat odvahu a odhodlanost při misích a soubojích. Pak jsi napsal čtvrté pravidlo. Vůbec jsem ho nechápala. Pokaždé, když jsem se tě na něj zeptala, odpověděl jsi: "Jednou pochopíš." Nepochopila jsem do této chvíle. Je mi již 23 let a já nechápala celých sedmnáct roků. Měla bych se stydět?
Nevím, snad jsi tušil, že jednou odejdu pryč. V Konoze jsem sice nebyla skoro deset let, ale nebyl den, kdy bych na ni, na tebe nebo na našeho přítele Obita nevzpomínala. Moje snažení zapomenout bylo marné, naše pravidla se nedají porušit.
S úsměvem se zahledím na bránu Listové. Vracím se domů jak sis přál, Kakashi…
----
Trololol tak co, nemáte šajna, kde jsem na taková stupidní "pravidla" přišla? Ne? Já taky ne, v pohodě Dumejme nad záhadou dál... :)
Ahoj,
moc se mi to líbilo, i když na tom bylo poznat, že je to psáno už dřív. Myslím, že to chce odvahu sem přidat něco staršího než třeba jeden rok a za to ti patří uznání.
já si ze začátku myslela že právě odchází a ono na konci:
Vracím se domů jak sis přál, Kakashi…
tak to mě dostalo
ale je to pěkný příběh dlouho sem nečetla něco v čem by byl Kakashi a něco o Rin čtu prvně takže velký plus 
jinak škoda že je to jednorázovka, mohlo by to být i zajímavý 
Život je přilš krátký na to, aby se jen přežíval. Proto by se měl žít naplno.
Nádhera. Nic jinýho se k tomu asi říct nedá.
Miluji, tedy jsem. Samota není.
Náhodou dá sa to miestami zmätené ale inak v poho.
Moje FF: http://147.32.8.168/?q=node/94282
strigga - to někdy taky dělám
je to celkem povzbudivé (člověk si uvědomí jak se posunul) a zároveň se zasměje svojí naivitě atd.
S tím plně souhlasím. S Narutem jsem začínala a všechno viděla celkem růžově a se šťastným koncem. Díky 
Nevím, prostě jsem chtěla mermomocí něco napsat a nějak jsem na ně došla... ale je to dávno, byla jsem malá, nemá to cenu nějak rozebírat (viděla a cítila jsem věci celkem jinak 
)
Kakashiho mám ráda už od počátku a tak jsem si ho možná trochu zidealizovala ^^ ale o tom už fanfikce jsou.
Gomen, opraveno... ale napadá mě, jestli to nemělo být myšleno, že napsali čtyři, ale když psal to poslední, nechápala ho... jistá si tím nejsem
Mám ještě dvě nebo tři pozdější v zásobě... teď bych i psala, jenom mi chybí pořádný námět, který by mě nadchnul tak, jako i jednoduché myšlenky kdysi.
Camelia - děkuju
Lee - to nikomu neberu, tehdy jsem byla dítě, takže se to v tom určitě odrazit musí. Děkuju. Až bude nápad, nějaká idea, depka anebo se mě odhodlá navštívit ztracená můza, zkusím to. Za výsledek ale neručím
Anata - děkuju. Mohlo by to být méně zmatené, kdybych to změnila, ale to by myslím trochu ztratilo smysl - radši jsem to nechala v původní formě
***
- Múza je přechodná a nezávislá na svém majiteli se sklonem k častým a dlouhodobým výletům.
Děkuju Anrycor Stern za vytvoření FC Annie -chan
Přidejte se do FC A-Marry! =^_^=
Náhodou, vždyť je to pěkný. Líbí se mi to, stručný, jednoduchý, místy trochu zmatený, ale hezký.
Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage
Strigga má jako vždy pravdu. Je to psáno takovým dětským stylem, ale člověk si rád zavzpomíná a mě se tenhle střípek vzpomínky vážně líbil. I ta pravidla.
Napiš ještě něco.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Typické a originální zároveň. Příjemně se to četlo a konec se mi líbil. Dává to tomu jakýsi nádech vzláštnosti. Poslední odstavec byl nejlepší. Jediné, co se mi trochu vrtalo hlavou, byl Kakshiho charakter. Nesedělo by více takové podobné myšlení, jako 'Vzpomínej a vrať se' se na Obita?
Jinak se mi to líbilo, moc 
Ach ten sentiment...
Hehe
občas mám ráda tyhle sondy do minulosti. Prohrábnout se narvaným šuplíkem starých zveřejněných i nezveřejněných věcí, prostě jen něco vytáhnout a začíst se. A občas člověk objeví i něco, co by se teoreticky - jako vzpomínka - zveřejnit ještě dalo.
a líbí se mi ten nápad a svým způsobem i podání - mám ráda něčím "rozčleněné" povídky.
Je to naivní, je na tom vidět, že to psal mladší člověk, prakticky ještě dítě. Ale mně to připomíná staré dobré časy, protože jsem kdysi taky takhle podobně psala. A byla to zatraceně šťastná doba. A tak bych tuhle povídku nemohla soudit, ani kdybych chtěla
Kdes na ta pravidla přišla, netuším a ke konspiračním teoriím v tomto směru netíhnu
ale stejně, je to hezká vzpomínka.
Upřímně, moc by mě zajímalo, jak píšeš teď. Bylo by skvělé mít možnost to porovnat. Napiš ještě někdy něcoPamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza