Obecné

„Neviem presne o čo im ide, ale skončili. Ako keby to najhoršie sa stávalo len mne. Najskôr rodičia a teraz počas dôležitej misie tu mám bojovať s druhoradými ninjami. Prečo nenatrafili na niekoho iného," hundral si popod nos Yasuo.
Pomalým, ale istým krokom zašiel k najbližšiemu stromu. Položil Natsumi pri strom a priviazaj ju oň. Vytvoril klon, aby ju strážil.
„Suiton: Atsuigogyou."

,,Hinata, tu si. Poď .“ zvolal otec keď ma zbadal stáť na poslednom schode. Prešiel ku mne a ponúkol mi svoje rameno, no ja som nereagovala.
Prišlo mi zle, myslela som si, že sa asi povraciam a nevedela som čo mám robiť. V tejto chvíli som mala chuť vziať nohy na plecia a utiecť. Utiecť preč od všetkého a všetkých. Bolo to horšie ako som si vôbec len mohla predstavovať.
Čakala by som hocikoho, naozaj hocikoho, a v tejto chvíli som sa aj modlila za hocikoho iného len nie neho, ale asi márne.

Nevyhraješ? Přidej se k nim

Ach jo! Už to bude rok, co jsem vstoupila do téhle pošahané organizace. Proč říkám 'už' rok? Protože poslední rok mého života se mi zdál nekonečný. Nejprve ta válka, potom Peinovo směšné rozhodnutí, nebo bych to spíš měla nazvat, jak řekl on, 'náhlé pochopení zásadní pravdy'. Asi mi nerozumíte, že? Dobrá, tak tedy od začátku.

Stojíš venku, díváš se na vesnici, které si řekl "tak se měj",
těd jen z povzdálí sleduješ děj.

Začínáš mít pocit, že chceš přátelství toho malého dítěte,
co klidně umře za Tebe.

Ve sněhu jsi ho našel, byl téměř zmrzlí,
věrnost Ti slíbil a nic ho nemrzí.

Ale co Tebe? Nemrzí Tě snad, že si myslí, že je jen zbraň?
Alespoň ho chvíli braň.

Umřel by pro Tebe a co Ty pro něj?
Chce být jen dítě a zároveň ti sloužit děj se co děj!

Otevři oči, Váš příběh končí!
Zdalipak víš, jak se váš život teď točí?

Celú cestu som bola zamyslená. Nevnímala som nič okolo seba, až sme zrazu stáli pred bránou Konohy. Boli sme bližšie ako som si myslela a zvládli sme tú cestu za dvanásť hodín. Už bola tma keď sme vošli, ale zrazu nás zastavil párik akýchsi ninjov.
,,Čo si prajete?“ opýtal sa jeden z nich.
,,Prišli sme za Hokage. Viem, že ideme neohlásene, ale je to súrne.“ Povedal potichu Gaara tichým hlasom.
Druhý z ninjov s tmavšími vlasmi a páskou cez nos šťuchol to toho prvého.
,,To je Kazekage-sama.“ Rýchlo ho upozornil.

"Nikdo nám nikdy nemůže odpustit... můžou nás pochopit, můžou to s námi sdílet, tu bolest, to ponížení, ale nikdy nemohou odpustit..."
Ao - kapitán oininů z Kirigakure no Sato

KABUTO:

Otevřel oči. V naprosté tmě se tak objevily dvě žhnoucí žluté oči připomínají vzdáleně oči kočky, ve kterých však plálo démonické světlo šelmy, která se právě probudila...
... a probudila se hladová.
"Raiga-kúúún," zašvitořil ten odporný hlas v temnotě.

"A do p*dele," vypadlo jen z Hidana, "takže von to vážně bude kluk..."
A tak se Hoshítkova "Welcome Party" toho večera skončila. A Hidy si byl, na rozdíl od Uchihy, stoprocentně jistý, že Hoshi je určitě kluk. Jinak si tu reakci prostě vysvětlit nedokázal.
Brzy ale nemyslel už na nic. Na lítost(a kocovinu) bude čas zítra. Teď se pro změnu oddal spánku...

„Hinato, já...“ napjatě jsem čekala, co bude následovat.
„Se ti chci omluvit.“
Srdce mi spadlo do kalhot. Věděla jsem to. Nemiluje mě, ale co potom znamenalo to ráno? Bylo mi pomalu do breku, ale ovládla jsem se.
.
.
.
Začínala jsem si už opravdu zoufat, ale Naruto pokračoval. "Chci se ti omluvit, že jsem byl takový blbec.“

014 - „Fuj! Co to je?!“
„Vyborně!“ křičel Gai, když dorazili skoro všechny dvojice, ale Naruto s Hinatou a Itachi se Sakurou se jaksi nevraceli a to i s Hinatiným Byakuganem a Itachiho Sharinganem.
„Nějak se mi to nezdá,“ zamumlal jsem, když bylo okolo čtvrté hodiny odpoledne.
Mezitím v jeskyni u Naru-Hina...
„N-naruto?“
„Ano zlato?“
„C-co t-to je?!“
„To je... Počkej... Had!“ vyjekl Naruto a uskočil do rohu jeskyně.
„J-jakto?! Měla bych vidět jeho chakru, ale nic nevidím...“ řekla vystrašeně Hinata.

Upozorňujem, že v tomto príbehu Itachi nevyvraždil klan a Sasuke zostal v Konohe aj so svojou rodinou. Samozrejme povahovo je stále rovnaký. Enjoy

Hinata Hyuuga - to je moje meno a toto je môj príbeh.
Po Štvrtej Velkej vojne ninjov som bola šťastná, konečne. Samozrejme, mala som k tomu dôvod.
Naruto, moja detská láska, môj hrdina, človek ku ktorému som vzhliadala si uvedomil, že ma miluje... teda, lepšie povedané miloval... do istej udalosti.
Môj otec bol proti môjmu vzťahu s Narutom, hoci sa mal už čoskoro stať Šiestym Hokagem.

Naoki opäť vstúpil medzi sto rovnakých mužov. Pomaly sa prechádzal medzi nimi. Kunai zvieral vo svojej pravej ruke. Rozmýšľal, ako má na to prísť. Nič ho nenapadalo.
„Dnes to musím dokázať," hovoril si.
Kunai priložil k mužovi na ľavom kraji deviateho radu.
„Nie."
Opäť nastala rovnaká situácia. Zaútočil na neho iný muž.
„To bol on."

So Saki si to namierili k budove Hokage. Spočiatku sa predierali hromadou ľudí v uliciach, ale nakoniec to vzdali. Zobrali to po strechách. Jednému domu sa však vyhli. Býva v ňom jeden starý muž. Nemá rád, keď mu niekto behá po streche. Má tam nejaké vzácne kvety. Raz keď tadiaľ Naoki prešiel, tak od neho schytal nôž do stehna. Tento muž bol veľmi nepríjemný. Vraj kedysi taký nebol, ale vojna ho zmenila. To však veľa ľudí. Naoki nepovedal počas cesty ani slovo. Saki s ním chcela nadviazať rozhovor, ale bez úspechu. Nestávalo sa to často.

Neďaleko Dažďovej sa stretali dve cesty. Jedna viedla do Dažďovej. Druhá viedla okolo nej z Piesočnej do Kamennej. Túto križovatku obklopovali od Dažďovej hory. Od Ohnivej zemi tu boli lesy. Pri jednom z niekoľkých tisícoch stromov sedel muž. Súdiac podľa jeho otrhaného oblečenia, pravdepodobne nemal domov. Zdiaľky nejavil žiadne známky života. Ale bol nažive.
Kakashi bežal na čele tejto skupiny. Dostali sa práve na túto križovatku. Uvideli tohto muža. Kakashi sa pri ňom zastavil.
„Kakashi. Musíme ísť."

Táto poviedka sa odohráva oproti súčasnému dianiu v mange/anime o 200 rokov neskôr. 1.diel slúži len na ukázanie vecí, ktoré sa odvtedy udiali. Ale iba tie podstatné.

1.diel

„Hin,“oslovil ji jemně, „tady, nikdo jiný není.“
Dívka překvapeně zvedla oči, odrážel se v nich strach. „Jak to myslíš…, že tu nikdo není? Ty jsi ho snad neslyšel? Teď přeci mluvil!“ Její hlas začínal nabírat histerie.
Byl si jistý, že mluví pravdu, ona by si nikdy nedělala legraci, zvlášť v této situaci, ale on nikoho neslyšel. Kdyby tu někdo byl, věděl by to, zvlášť když prolezl celé vězení, aby ji našel. Nikdo jiný v této části nedýchal.
„Hin,“natáhl k ní ruku, ale ona ucukla. Mrzelo ho to, nevěděl co dělat.

Stáli sme s Niky na ihrisku vyhradenom pre boje. Všade okolo boli skaly a slnko nám pieklo na chrbty. Kľačala som na jednom kolene a dúfala, že nespadnem. Niky sa oboma rukami podopierala o kolena a nahlas vydychovala od únavy, načo vdýchla trochu piesku a rozkašlala sa. Keď prestala prskať okolo seba s povzdychom si sadla na zem.
,,To sme tomu dnes dali.“ Zamrnčala a pozrela na mňa. Okolo nás bola hotová spúšť, obrovské krátery v piesočnej zemi, poodlamované kusy zo skál a piesok mi pálil kožu. Aspoň ja som mala ten pocit.

Nastal čas vánoční a všichni se radovali. Žádné mise, žádná práce, jen zábava, přátelé a dárky... jo a taky spousta jídla, což vyhovovalo nejvíc Choujimu. I když vlastně až tak radostné to pro někoho přeci jen nebylo.
Jdem se přesunout k jedné z našich hlavních hrdinek povídky, ačkoliv zde vlastně o hrdinství vůbec nepůjde....
Ayano sklesle seděla na židli v kuchyni a myslela na něho... na toho, který jí v hlavě tak dlouho vězel a nechtěl pryč.. Chtěla vlastně, aby byl pryč? Opravdu na něj chtěla zapomenou? No, rozhodně by to pro ni bylo méně bolestné.
Vidličkou píchala do beránka a sem tam si kousek uždibla.
„Ježíš, co to děláš? Vždyť to rozmrníš,“ vyškubla ji Anko vidličku z ruku

Jen přátelé?

„Zradila jsi nás! Dovolil jsem ti posílat dopisy, pod podmínkou, že už zůstaneš tady a už tam nebudeš chodit a ty jsi mě neposlechla?!“ Pein byl zlostí bez sebe. Bohužel se všechno dozvěděl od Zetsua, který sledoval Tif až do Konohy.
Zatracený Zetsu, že zrovna on musí abstinovat. „Hele, chtěla jsem se s nimi jenom rozloučit a říct, že už mě nikdy neuvidí, stačí?“ Tifa nevěděla, co má na to říct. Nečekala, že by na to někdo přišel.