Obecné

Před dívkou už nestál blonďatý chlapec s očima čistýma jako to nejjasnější nebe, nýbrž krásný hnědooký ninja.

Naokimu trvalo hodnú chvíľu, kým nedokončil kliky, ktoré dostal za trest.
„Kedy ma naučíš niečo užitočné?"
„A čo sme doteraz robili?"
„Neuveriteľné blbosti a nepotrebné veci."
„Stavím sa s tebou, že máš lepšiu fyzickú kondíciu. Tak isto lepšie vnímaš svojho súpera. Vieš, ako zistiť o ňom čo najviac informácii."
„Ale to sú drobnosti. V boji moc nepoužiteľné."
„Je to v boji použiteľné. Ani nevieš, ako sa ti zíde, keď vieš aké tvoj protivník ovláda elementy."
„No, dobre, ale..."
„A čo by si chcel vedieť?"

Pred Orochimarom sa zjavilo jedenásť rakiev. Rakvy sa pomaly otvárali a neveštilo to nič dobré. Ale aj ninjovia Listovej sa sem začali zbiehať. Zbadali, že sa niečo deje. Jedenásť rakiev sa otvorilo a vystúpilo z nich jedenásť ľudí. Seiji oblial studený pot, keď ich videl.
„Ako si mohol?"

Nevím, jak se mu podařilo dostat se z nemocnice, ale právě teď Naruto dorazil do Ichiraku a objednal si svou obvyklou a oblíbenou porci ramenu. Když dojedl, šel trénovat na louku kousek od Konohy. Trénoval asi půl hodiny, potom si jen lehl do trávy a díval se na nebe. „Je až moc neobvyklé, že je takhle v klidu.“ Pomyslel jsem si a čekal jsem, co bude dál. Nečekal bych, že mě bude zajímat Narutovo divné chování, ale prostě jsem musel zjistit, co mu je. „Možná je to tím, že se celé dny jen nudím a nic nedělám.“ Zamyslel jsem se po chvíli.

Bitka sa skončila neúspechom Akatsuki. Síce najprv vyzeralo, že Konoha bude čoskoro zrovnaná so zemou, ale včas prišla veľká posila s Piesočnej, dokonca aj samotný Kazekage.
Po boji sa občania Konohy rozhodli vybudovať veľký pomník na česť šiesteho Hokageho - Naruta a jeho ženy. Dieťa sa podarilo zachrániť. Narodila sa im krásna dcéra, ktorú pomenovali Nami.

Itachi sa po Naninej smrti psychicky zrútil. Vedel však, že svojho syna musí vychovať a pripraviť ho na život. Avšak po troch rokoch bol Itachi zabitý v boji.

O TÝDEN POZDĚJI V OTOGAKURE NO SATO:

Raiga z trůnu otráveně sledoval Kabuta, který mu právě přivedl celou feudální rodinu Oto no Kuni přímo před jeho trůn. Feudální pán, jeho žena, jejich sotva dospělá dcera a dva ještě malí chlapci. Sakura stojící po Raigově pravici jen mlčky sledovala ty vyděšené potomky feudálního pána, který zde sice klečel před Raigou v pozici do které ho srazil jeden z Kabutových hadů, ale v očích mu stále plála ta aristokratická nadřazenost.
"Vidím, že jsi skončil Kabuto," poznamenal Raiga a Kabuto slizce přitakal:

019 – Lotosový květ
Rychle se otočila za hlasem, ale v rohu viděla jen tmavou siluetu.
„K-kdo jsi?“ zeptala se roztřeseně a snažila se na tu osobu zaostřit, ale nedařilo se jí to – byla tam moc velká tma.
„Však to sama poznáš,“ řekl neznámý a z jeho hlasu šlo poznat, že se usmívá.
„Kdo jsi?“ zeptala se Hinata znovu a tentokrát pevněji. Vystoupil ze stínů a odhalil svou tvář. Šedé vlasy s ofinou a vzadu v culíku, brýle s kulatými obroučkami, černé oči a na čele čelenka se znakem Zvučné.
„T-ty jsi... Já tě znám!“ zajíkla se.

Skrytá hrozba

„Shinji!"
Dotyčný nereagoval.
„Shinji!" kričal na neho Naoki.
Ale on spal. Naoki sa pokúsil vstať z postele. Najskôr sa pomaly posadil. Potom sa asi päť minút snažil dať nohy z postele, čo mu robilo problémy kvôli zábradliu a špagát, ktoré mu v tom bránili. Ale nakoniec sa mu to podarilo. V momente, keď sa postavil, tak spadol na zem. Bola to taká rana, že Shinjiho zobudila zo spánku.
„Čo robíš?"
„No, konečne si hore."
„Čo robíš?"
„Chcem ťa zobudiť."
„Prečo?"
„Mohli by sme utiecť."
„Ale sensei nám povedal, že tu máme zostať."

Od rozhovoru s Kyuubim nemohol Naoki poriadne spať. Každú chvíľu sa budil. Aj ráno vstal príliš skoro. Ešte pred úsvitom. Posadil sa na svoju posteľ a porozhliadol sa okolo. Starý muž spal tentoraz v kresle. Vstal z postele a pomalým krokom sa k nemu blížil. Jemne sa ho snažil zobudiť, ale okamžite s tým prestal. Spomenul si ako ho zobudil. Chcel mu to vrátiť. Vo vedľajšej miestnosti tiekol zo steny malý pramienok vody. Starý muž to používal ako vodovod. Naoki v ňom nabral vedro vody, ktoré našiel opodiaľ.

„Máma,“ zabručel Shikamaru.
Hinata se na něj otočila. „Říkal jsi něco Shikamaru-“
„Dělej, poď se mnou!“
Chytil Hinatu za rameno a táhl ji od středu parketu, směrem ke stánkům. Doufal, že alespoň na chvilinku budou mít klid od Ino a od Yoshino. Jak se tak prodíraly davem ninjů, vrazil do-
„Nazdar Shikamaru,“ ozval se Chouji vesele, jako vždy s brambůrkami v ruce.
„Zdar Chouji, uh?“ pohledem se zaměřil za Choujiho záda. „Co to tam je?“
„Mám tady kari příchuť, dáš si Hinato?“ zeptal se Chouji.

Ďalší deň sa opäť zastavil. Presne v tú istú hodinu a dokonca aj minútu ako predchádzajúci deň. A ja som vedela už hneď ráno ako som vstala, že príde. Vždy sa snažil dodržať svoj sľub a pokiaľ povedal, že príde, tak som vedela, že sa tak aj stane. No už od večera, len čo som odišla od neho, trápila ma jedna vec, kvôli ktorej som nemohla spať a premýšľala som nad ňou.

Právě jsem se probudil a podíval jsem se, co dělá Naruto. Ten seděl na jedné z nemocničních postelí a dohadoval se s Tsunade o tom, aby ho pustila domů, že musí jít trénovat a pokusit se Sasukeho znovu zachránit. Ta ale odmítala smlouvat a tak si Naruto naštvaně lehl a zavřel oči, čímž naznačil, aby šla pryč.
„Ten Naruto vůbec nepřemýšlí, nebýt mě, tak by zemřel.“ Pomyslel jsem si a znovu jsem si v hlavě přehrál celou událost a hlavně tu část, když jsem Narutovi půjčil malý kousek své temné tmavé chakry.

OTOGAKURE NO SATO - PODZEMNÍ UMÝVÁRNA PRO OSTRAHU VĚZŇŮ:

Sakura se tiše jako myška vplížila dveřmi označenými slovy "umývárna muži" dovnitř, do sprch a její pohled dopadl na Raigovo oblečení hozené na jedné hromadě u umyvadla. Zaslechla zvuk tekoucí vody v jedné ze sprch a obrátila tam svůj pohled.

018 – Hidan vs. Deidara
Železné dveře se otevřely. V nich stál dobře naladěný usmívající se Hidan. Ale když ty dva zahlédl, úsměv mu z tváře zmizel.
„Tak takhle to je!“ řekl chladně.
„Hidane...“ řekla zmučeným hlasem Shizune a vymanila se z Deidarova objetí. Už se nelíbali, ani než přišel Hidan. Jen tak stáli v objetí a mluvili spolu.
„Vidím, že tu nejsem zrovna vítaný, takže zase půjdu,“ řekl Hidan a chystal se k odchodu.
„Nechoď, vysvětlím ti to,“ požádala ho Shizune.

„Kakashi!"
Kakashi sa v okamžiku zrútil na zem. Pulz bol síce pravidelný, dych taktiež, ale únava bola znateľná.
„Kakashi!"
Tsunade si ho zobrala do opatery. Začala ho ošetrovať.
„Do zajtra rána bude určite mimo."
„A čo teraz?" pýtal sa Gai.
„Takto nám ujdu."
„Nie."
„Čo?"
„Aj oni zastavili," povedal Pakkun.
„Tak to je dobre. Ale nemali by ste sa aj mi dať do pohybu? Tak ich máme šancu dobehnúť," hovoril Jiraiya."
„Lenže by sme sa museli rozdeliť a nevieš, či ešte niekoho neposlali, aby nás zdržali," hovorila Tsunade.

Neďaleko dediny Enkyoku, sa nachádzala jedna menšia hora. Nebolo na nej nič nezvyčajné. Lenže v nej sa nachádzala jaskyňa. Bola veľmi hlboká. Najspodnejšie miesto bolo kilometer pod povrchom. Ťažko sa bolo dať sem dostať, takto hlboko.
„Orochimaru!"
„Čo je?"
„Čo to vyvádzaš?"
„Prečo?"
„Ohrozil si našu akciu. Chceš to pokaziť?"
„Nie."
„Tak prečo si privolal tých dvoch? Už pri ich prvom vyvolaní sa ti takmer dostali z ovládania a zabili ťa."
„Ale nestalo sa."

Doma som sa zastavila len kvôli jednej veci a to, rýchlo sa prezliecť a hneď som vybehla do lesa, ktorý sa nachádzal len kúsok od štvrti Hyuuga. Musela som si vybiť zlosť. Musela som to urobiť niekde, kde ma nikto nebude vidieť, kde nemôžem ublížiť nikomu, kde nikto neodhalí čo sa v skutočnosti so mnou deje. Stála som uprostred čistinky a práve som sa chystala aktivovať svoj byakugan, keď som zacítila zrazu niečiu chakru.

Moc bych ti toho říci chtěl,
tak abys mi vše rozuměl.
Chci, abys slýchával má slova,
stále znova a znova.

Přál bych si, tvou řečí mluvit,
o všem si s tebou promluvit.
Vědět, že mi vážně rozumíš,
z mého slova se toho moc nedozvíš.

Má slova štěkotem jsou,
do okolí se roznesou.
Nikdo z nich ale moc nepochytí
a to mi svazuje pevnou sítí.

Vždy tu pro tebe jsem,
jsem tvým přítelem.
Snažím se vnímat tvá gesta,
i když je to velice trnitá cesta.

Proč jazyk je štěkotem mým,
s kým se o vše podělím,