Odsouzená 09

„Hin,“oslovil ji jemně, „tady, nikdo jiný není.“
Dívka překvapeně zvedla oči, odrážel se v nich strach. „Jak to myslíš…, že tu nikdo není? Ty jsi ho snad neslyšel? Teď přeci mluvil!“ Její hlas začínal nabírat histerie.
Byl si jistý, že mluví pravdu, ona by si nikdy nedělala legraci, zvlášť v této situaci, ale on nikoho neslyšel. Kdyby tu někdo byl, věděl by to, zvlášť když prolezl celé vězení, aby ji našel. Nikdo jiný v této části nedýchal.
„Hin,“natáhl k ní ruku, ale ona ucukla. Mrzelo ho to, nevěděl co dělat.
„Řekni mi, co říkal,“ poprosil jemně.
Hinata váhala, nevěděla co se to děje, jak je možné, že ho Naruto neslyšel? On? Vždyť když někdo mluvil a nikdo ho neslyšel, byl jediný Naruto, kdo ano.
Znovu se přiblížila k mřížím, posadila se a zády se opřela o zeď. Její nohy, ji začali strašně pálit, neměla by je přetěžovat. Poslední dny, pro ně nebyli zrovna odpočinkové.
Nadechla se a tiše spustila: „Není to poprvé, co jsem s ním mluvila. Bylo to už před několika hodinami. Začal na mě z ničeho nic mluvit, bavili jsme se, a on věděl, za co tu jsem…“
„On to věděl, aniž bys mu to řekla?“ Přerušil jí otázkou.
Vězenkyně přikývla, „přišlo mi to divné, ale nejspíš se tu šíří správy opravdu rychle…“
„Ne, tím to nebude, něco mi tu nesedí.“ Pomyslel si blonďák, a dál poslouchal dívku.
„…Potom jsme přestali mluvit, a já tu byla zase sama. Pak jsi ale přišel ty,… já… já chtěla jsem protáhnout ruku, ale on mě zastavil.“
„Jak?“ Naruto se klekl před Hinatu.
„Promluvil, řekl, že pokud protáhnu ruku, nebo se jen dotknu mříží, může mě to stát část mého těla. Nesmím jí dostat ven, je to kvůli vězňům, co se snaží utéct, proto máme všichni na sobě tohle,“ vzala kus látky do rukou „mají něco společného s tím, proč se odtud nemůžeme dostat živý.“
„Tím se nám všechno komplikuje.“ Povzdechl si Uzumaki.
„Dokud budeš mít na sobě tohle, nedostanu tě ven. Musím něco vymyslet, nemůžeš tu zůstat a-“
„Ne, já tu musím zůstat! Pokud uteču, a ty půjdeš se mnou, budou nás hledat, a potom nás zabijou, a to já nedovolím. Nechci, aby se ti něco stalo!“ vzlykla Hyuuga.
„Ne, Hin, to já nedovolím, aby se stalo něco tobě. Pokud zůstaneš tady, a neprokáže se tvoje nevina, můžeš tu skejsnout do konce života, nebo tě můžou přepravit do jiného vězení a to mnohem horšího a to nedovolím já.“ Mluvil tvrdě, přitom ale i něžně.
„Potom oba zemřeme,“špitla modrovláska.
„Tak ať. Pokud znamená, že zemřu, při záchraně dívky, na které mi moc záleží, tak klidně!“
Dívka překvapeně zvedla hlavu s dojetím ve tváři. V očích se jí začali objevovat slzy, nikdy ještě nic tak krásného neslyšela. Přisunula se ještě blíž k mřížím, měla nutkání protáhnout ruku a konečně se dotknout své lásky, ale on ji to nedovolil.
Protáhl svoji ruku, cítil pálivou bolest, jako by mu měli prasknout všechny tepny a žíly na ruce, jeho kosti se měli rozpadnout a kůže shnít. Ale neucuknul, chtěl to porazit, s Kyuubyho čakrou už zvládnul všechno, tak tohle bude hračka!
„Naruto, příjdeš o ruku,“vyjekla Hin. Rychle vyskočila na nohy, vůbec nic necítila, žádnou bolest, jen strach o něj.
„Nepřídu, bolest už ustupuje. Kyuubi mi pomáhá, neboj se.“ Usmál se na ni a konečně ji vzal za ruku. Pevně ji stiskla, a přitiskla se co nejblíž k cele, aby se jí nedotýkala, ale cítila jeho blízkost. Bylo to tak příjemné, přišlo jí to jako věčnost, co necítila jeho kůži na své. Stýskalo se jé po tom.
„Budu muset jít,“ pohlédl na ni smutně, „ale zase příjdu, hned jak to půjde, budu tady.“ Jemně ji pohladil po zamazané tváři od prachu.
Přitiskla si jeho dlaň na tvář, nechtěla ji pustit, ale musela, nechtěla, aby měl problémy.

V místnosti bylo až divné ticho. Prosklenou stěnou proudily do kanceláře prudké a teplé paprsky slunce, zářícího si na čisté obloze.
Tsunade s dívkou, kterou považovala za dceru, tiše vyplňovaly důležité listiny. Tsunade si na takové práce vždy někoho pozvala na pomoc, ale teď tu byla Sakura, jelikož, jí Tsunade věřila.
Místností prolétl zvuk zaklepání na dveře, Tsunade a Sakura zvedly hlavu, v momentě, kdy se dveře otevřeli. Na prahu stál známý ninja, oblečen ve své klasické uniformě, šátkem zakrývající mu část obličeje a ochranou čelenkou se znakem Konohy přes levé oko. Vypadal jako obvykle, přesto na něm bylo něco nového.
„Sakuro, prosím nech nás o samotě a dones ty listiny otci Hinaty.“ Usmála se na svoji žákyni, která stála u stolu, a právě končila s vyplňovaním formulářů ohledně své modrovlasé kamarádky.
„Jistě Hokage-sama,“ růžovláska rychle popadla hotové papíry, a s kývnutím na Kakashiho vyběhla ze dveří, které za sebou trošku prudčeji zavřela.
„Kakashi, dobře, že jsi přišel tak rychle,“ vypálila okamžitě Tsunade na ninju.
„Poslala jste pro mě na misi, tudíž to bude něco důležitého, předpokládám,“ předstoupil před stůl, na kterém ležela jediná obálka, byla docela tlustá, syn bílého tesáka předpokládal, že bude narvaná důležitými informacemi.
„Předpokládáš dobře, neposlala bych pro tebe, kdyby to nebylo důležité, ale tady jde o něco velkého a nebezpečného pro naši vesnici. Musíme být ostražití, něco se chystá.“ Ninja přikývl, otevřel ústa k otázce, ale nedostal příležitost dostat otázku ven.
„Informovali tě o situaci, která nastala?“Pohlédla Hokage na bělovláska.
„Máte na mysli Hinatu Hokage-sama?“
Přikývla, „budoucí vůdkyně nejmocnějšího klanu vesnice, je ve vězení. Nelíbí se mi to, zvlášť fakt, který jí tam dostalo.“
„Je pravda, že vás napadla?“ Otázka přiletěla z ničeho nic. Hokage rozčíleně pohlédla na ninju před sebou.
„Chceš sad tvrdit, že jsem si to vymyslela, abych dostala ji dostala do vězení? A k čemu by mi to asi bylo? Máš představu, jak naštvaný její otec je? Co všechno může udělat?“
„Omlouvám se hokage-sama, nemyslel jsem to tak. Nechtěl jsem vás urazit.“ Kakashi mluvil stále klidně, jeho jen tak nic nerozhodí, ale Tsunade…jo, to je jiná.
Bábi ignorovala jeho omluvu a pokračovala, její hlas byl starostlivý a trochu vyšinutý, „přesto mi Hiashi nedělá takovou starost jako On.“
„On?“ Kakashi se odmlčel a poté tázavě dodal, „Myslíte…?“
Přikývla. „Už mě stihl navštívit v době, ve které tu neměl co pohledávat. Má být na důležité misi, ale on ji opustil kvůli ní. Dopustil se přestupku, ale jemu je to fuk. Předpokládám, že ji bude chtít dostat z té hnusné cely, za každou cenu, a to mi dělá starosti.“ Otočila se na své židli, a pohlédla z okna, „ty znáš Naruta nejlíp, víš čeho je schopný, oba víme, že rád dělá hlouposti, ale teď mi to dělá velkou starost. Jeho síla, je obrovská, umí ji ovládat, ale Kyubiho ovládnout zatím nedokázal, ani nevím, zda je možné, aby to dokázal.“
„Ale Killer bee, bratr Reikageho, dokázal ovládnout osmiocasého,“namítl bělovlásek.
„To byla naprosto jiná situace. Osmiocasý není naštvaný na celý svět. Je přátelský.“
„Nikdo jiný ho, ale nedokázal ovládnout.“ Kakashi přistoupil blíž, pořád si udržoval klidnou tvář, avšak jeho hlas byl… tvrdší. On nikdy Naruta nepodceňoval a neradil to ostatním.
„Hokage-sama, se vší úctou vám radím: Nepodceňujte ho. Pokud to uděláte, budete toho brzy litovat. Každý kdo bojoval proti němu, ho podcenil, nikdy nevypadal silně, nevyzařovala z něj síla ani úcta, ale nakonec protivníci prohráli a on se stal vítězem. Podcenit toho chlapce není chytré.“ Zavrtěl hlavou a upřel svůj pohled na ženu otočenou před ním.
Povzdechla si.„Ano, to vím, ale přesto, si nemyslím, že by dokázal se spřáhnout s Kyuubim.“
„Předpokládám, že jste mě však nezavolala kvůli tomuhle.“ Ušklíbl se jounin pod maskou.
„Máš pravdu, zavolala jsem tě kvůli důležité a velice tajné informaci. Nikdo o ní neví, jen ty, já a dva ANBU členové.“ Kakashi se napřímil a napnul svaly. Nečekal nic dobrého, obzvlášť bombu, kterou uslyší v nejbližších vteřinách.