NaruHina 04 - Naše pravdy

„Hinato, já...“ napjatě jsem čekala, co bude následovat.
„Se ti chci omluvit.“
Srdce mi spadlo do kalhot. Věděla jsem to. Nemiluje mě, ale co potom znamenalo to ráno? Bylo mi pomalu do breku, ale ovládla jsem se.
.
.
.
Začínala jsem si už opravdu zoufat, ale Naruto pokračoval. "Chci se ti omluvit, že jsem byl takový blbec.“
He? Naprosto mě vyvedl z míry. Vyjeveně jsem na něj zírala, ale on si toho naštěstí nevšiml. Upřeně se díval do svého talíře a mluvil dál. „Já, … nevím co říct, nedokážu popsat co cítím, zdá se mi, že slova na to nestačí."
O čem to tu přesně mluví? říkala jsem si v duchu a má naděje se začala křísit.
"Já... dřív mě nikdy nenapadlo, že bych mohl mít rád, nebo dokonce milovat někoho jiného než Sakuru a že by někdo mohl něco cítit ke mně, mě ani ve snu nenapadlo. Když jsme byli děti každý mnou opovrhoval a nenáviděl kvůli tomu, že jsem Jinchuuriki.
„Já ne.“ Nevěřícně ke mně zvedl oči. „Pamatuješ si jak si mě ještě před nástupem na akademii zachránil pře těmi třemi kluky a oni tě pak zbili? Utekli když přišel Ko a mě odtáhnul. Nechtěla jsem tě tam nechat ale nemohla jsem se tam vrátit. Pak bylo vítání nováčků na akademii. Když to skončilo, čekala jsem na tebe za bránou, ale v poslední chvíli jsem to nedokázala. Vždycky jsem tě pozorovala z dálky a obdivovala tě. Tys ale byl zblázněný do Sakury takže jsem nikdy nesebrala odvahu.“

„To bylo tehdy. Tehdy jsem do ní byl opravdu úplně zblázněný, ale ona milovala Sasukeho,“ pousmál se. „Nechápal jsem, co na něm vidí, co na něm všechny holky viděli. Ale smířil jsem se s tím a nikdy jsem nepřestal doufat. Alespoň donedávna. Definitivně jsem si uvědomil, že k ní necítím to co dřív v zemi Železa."
"Naruto," přerušila jsem ho. "Co se tam mezi vámi stalo? všimla jsem si toho už dřív a Sakura se o tom taky okrajivě zmínila. Trápí tě to a to se mi nelíbí."
Zamyšleně se na mě podíval. "Když jsem šel za Raikagem, tak v té době jste se vy domluvili, že Sasukeho odstraníte, že už to dál nejde. Sakura vám řekla, že to se mnou vyřeší. Dorazila spolu se Saiem, Kibou a Leem. Se mnou byli kapitán Yamato a mistr Kakashi. Sakura mi řekla, že mě miluje."
Překvapeně jsem se na něj podívala a vzpoměla jsem si na ten bolestný výraz v jejích očích, když se zmínila o "té" události.
"Myslel jsem si, že jsem se přeslechl, tak jsem ji požádal aby to zopakovala. Udělala to a já se jí zeptal proč, proč právě teď.
Řekla mi, že Sasukeho už nemiluje, že místo něj miluje mě," hořce se usmál. "Nevěřil jsem jí. Měla ten svůj falešný úsměv o kterém se jednou zmínil Sai. Takhle se usmívala předtím, než mu vrazila pěstí za to že urážel Sasukeho. Řekl jsem jí, že nesnáším lidi co si sami lžou. Speskovala mě, že sama nejlíp ví co cítí. Urazila se a odešla zpět do Konohy.
Pár chvilek na to se objevil Saiův klon a řekl mi pravdu. Taky mi řekl, že mi Sakura nepřišla vyznat lásku, což mě nepřekvapilo. Řekl mi, že si myslí, že chce Sasukeho zabít sama, aby mě zbavila toho břemene, které jsem získal, když jsem jí tehdy dal životní slib, že ho přivedu zpátky." Na chvíli se odmlčel, ale než jsem stihla jakkoliv zareagovat, tak pokračoval.

"Nato se tam objevil Gaara, Temari a Kankurou a řekli, že Sasuke napadl setkání pěti Kage. Řekl spoustu věcí a taky že mě považuje za přítele. Řekl Kakashimu, že ho navrhl jako Kage na setkání namísto Danzoua a ti to přijali. Po tom co odešel jsem tam dlouho stál. Myšlenky se mi honily hlavou jako splašené, nevěděl jsem co dělat, co cítit, jak se zachovat.
Pak si pamatuju jen to, že jsem se probudil v pokoji, kde na mě dával pozor kapitán Yamato. Dostal sem prý nějaký záchvat. Kakashi-sensei se Saiovým klonem byli pryč. Yamato mi řekl, že se vracíme, ale potom co mi řekl Sai jsem to neměl v plánu. Byl jsem chvilku sám, Yamato mi šel dolů pro něco k jídlu. Mezitím sem vytvořil klon a nenápadně pod sebou sem udělal díru ve stropě pomocí rasenganu. Utekl jsem a nechal jsem tam klon.
Vydal jsem se za Sakurou a Kakashim, které jsem našel podle sennin-módu. Být o pár sekund pomalejší, tak by Sakura asi byla už mrtvá. Střetli jsme se se Saskem a popovídali jsme si v mysli. Oba jsme věděli, že se stane to, co v údolí konce. Tentokrát to ale bylo mnohem silnější. Jakmile jsme se vrátili do reality objevil se ten Tobi a ten chlápek co nám řekl, že Sasuke zabil Itachiho, ale jen ta bílá půlka, no a Sasukeho odvedli, tak jsme se vrátili zpět do Konohy a cestou jsme vyzvedli Kibu a ostatní, které Sakura uspala.
Taky sme s sebou vzali Karin, celkem s námi spoolupracovala, ani se ji nedivím, Sasuke ji málem zabil a měl v úmyslu ji dorazit.

Od té doby jsme spolu moc nemluvili až na menší hádku plnou výčitek, kdo co proč udělal. No a pak mě bábi Tsunade poslala na ten ostrov, ehm spíše bych měl říct obří želvu." Zakončil své vyprávění s hlavou skloněnou k zemi.
Dívala jsem se na něj neschopna slova. Tak jsem se k němu radši přisunula objala ho. Překvapením na chvíli strnul, za chvíli se ale uvolnil a zabořil mi obličej do ramene. Muselo to pro něj být bolestivé, tohle všechno mi povyprávět. Chvíli jsem ho nechala a pak jsem vzala jeho tvář do dlaní. Dívala jsem se mu do očí. Do jeho krásných modrých očí, které jsem milovala nade vše na světě.
"To už je minulost," zašeptala jsem a políbila ho. Překvapením pootevřel ústa, ale rychle se vzpamatoval a začal mi polibek oplácet. Byla to naše druhá pusa a byla krásnější než ta první. Za chvíli jsme se od sebe odtrhli a zároveň jsme zašeptali "Miluju tě." usmáli jsme se na sebe a pokračovali jsme v načaté činnosti.
Po další chvilce jsme se od sebe odtrhli a pustili se do jídla. Navzájem jsme se krmili a vyváděli jak malé děti. Bylo to nádherné. Jakmile jsme dojeli tak Naruto trval na tom, že zaplatí. Nechala jsem ho nemělo smysl se s ním dohadovat.

Vylezli jsme z restaurace, kde před vchodem stála skoro celá naše parta a kupodivu i trio z písečné. Holky (Temari, Ten Ten, Ino a Sakura) čapli mě a kluci (Gaara, Kankurou, Shikamaru, Kiba a Neji) zas Naruta. Podezřívavě jsme se koukli jeden na druhého. Když jsme se ujistili že to není naše práce, svorně jsme se otočili a podívali se na stejnou osobu.
„Neji!!“ Ten se jen šibalsky ušklíbl a táhl dál Naruta a přitom mrkl na Ten Ten, která se usmála a přikývla. S holkama jsme zapadly do restaurace s dango.
Začaly mě spovídat. Moc jsem jim toho neřekla, hlavně kvůli Sakuře, ale i s tím co jsem jim řekla byly asi spokojené. Nakonec se mě zeptali jestli spolu budeme chodit a já chvíli nevěděla co říct. Nic takového jsme si neřekli, ale ani jsme nemuseli. Tak jsem celá rudá jen přikývla. Holky se mé barvě začli tak smát, že nás málem z restaurace vyhodily.
Jestlipak je Naruto u stejného výslechu? S úsměvem jsem si řekla, že asi jo. Od té doby spolu chodíme. Nevím co bude dál, jestli nám to vydrží, ale jedno vím jistě. Miluju ho a vždycky budu.