Pod nadvládou Yin 05: Návrat zpět

"...Kdo je Yoshino?"

Gaara se na ni nevěřícně díval. Ona skutečně neměla ani páru o tom, co jsou zač. Hinata to už nevydržela, přiběhla k dívce a snažila se jí vrátit paměť. Gaara ji zase pustil.
"Ale no tak Yoshino! Přece si musíš alespoň něco pamatovat! To jsem přece já, Hinata, vzpomínáš si na mě?"
Chvilku se tam tak na sebe dívaly a černovláska pak opět zavrtěla hlavou.
"Ale já fakt nevim kdo ste! A proč mi řikáte Yoshino?"
Zmateně se podívala na Gaaru.
"Protože je to tvoje jméno!" hulákal dál chlapec.
Dívka mu věnovala pobavený pohled.
"To je přece blbost! Já se jmenuju Ookamiko (Vlčí dítě)."
Naruto k nim nasupeně vykročil. Už mu začínala docházet trpělivost.
"Tak a dost! Co se to s tebou děje? Jmenuješ se Yoshino Nazuki, pocházíš z největšího klanu všech dob a před třemi lety jsi přišla do Konohy, abys zabránila snad největšímu spiknutí v naší historii! Copak si vážně nic z toho nepamatuješ?!" vyjel na ni.
Yoshino (nebo spíš Ookamiko) se na něj nechápavě koukala.
"Ne, opravdu ne. Nemám ani nejmenší potuchy o čem to tady mluvíš," odpověděla mu klidně.
Naruto se chytil za hlavu. Hinata k němu rychle přiskočila a jemně ho chytila za loket. To ho na chvilku uklidnilo.
"Ale...vždtyť jsem ji viděl ve snu! Říkala abych ji už nesledoval, byla to ona!!!" křikl Gaara na bohyni.
"Mohla to být jen její ztracená duše. Má dcera není Yoshino, ta už je mrtvá," řekla klidně.
Opět zavládlo hrobové ticho. Gaara hodnou chvíli přemýšlel, pak se rozhodně obrátil na Amaterasu a spustil: "Vezmeme ji zpátky do Konohy."
Všichni se na něj překvapeně podívali a zbylých 5 vlků zavrčelo.
"To nemohu připustit!" řekla rázně vlčice.
"Ale proč ne?" zeptal se rychle Kiba.
Bohyně si pohrdlivě odfrkla.
"Proč ne?! Právě kvůli vám zemřela! To MY jsme jí zase vrátili život a já nedopustím, aby moje dcera zemřela podruhé!" zavrčela a její synové a dcery se užuž připravovali ke skoku.
Akamaru varovně zavrčel a skočil před ně. Vlků bylo sice 5, ale zato byli normální velikosti, kdežto Akamaru byl velký skoro jako bohyně.
"Není to vaše dcera a vy to víte. To já jsem ji zabil, vyměnila svůj život za ten můj a já to chci napravit," řekl Gaara rozhodně.
Amaterasu se na něj chvíli dívala, pak na své potomky zavrčela a ti se ihned stáhli zpátky.
"Proč bys to dělal?" zeptala se ho.
Gaara se zhluboka nadechl.
"Protože jí chci vrátit to, co jí právem patří."
"A to jest?" propichovala ho pohledem Amaterasu.
Odmlčel se a pak si povzdechl.
"Její život, domov, staré přátele a...lásku," řekl tiše.
"A proč myslíš, že by o něco takového stála?" kladla bohyně další otázky.
"To nevím. Já jen chci, aby byla šťastná."
"Copak si myslíš, že s námi šťastná není?"
Amaterasu byla ve vyslýchání snad ještě lepší než Ibiki Morino, avšak Gaara se odradit nenechal.
"To záleží jen a jen na ní," dodal po chvilce napjatého ticha.
Vlčice si ho chvilku zkoumavě prohlížela a pak obrátila svůj pohled na dívku.
"Chtěla bys s nimi jít, Ookamiko? Výběr je jen na tobě."
Ostatní vlci začali být nepokojní. Ookamiko se střídavě dívala na svou vlčí rodinu a pak na své domnělé přátele. Cítila se bezradně. Vlk v ní chtěl jít zpátky do divočiny, ale člověk chtěl zase pravý opak.
"Nuže? Jaké je tvé rozhodnutí?" pobídla ji bohyně.
Ookamiko se podívala do země. Pak nejistě obrátila své oči na červenovlasého chlapce a chvíli na sebe hleděli. Zhuboka se nadechla.
"Já..." promluvila nerozhodně, "...Půjdu s nimi...matko," odpověděla.
Kiba zajásal, ale vzápětí dostal od Sakury loktem mezi žebra a tak opět zmlkl. Ookamiko vykročila k bohyni a pevně ji objala. Ta sklopila hlavu a čumák jí spočinul na dívčiných zádech.
"Vždycky budeš moje dcera. Ať už se rozhodneš jakkoli," řekla hlubokým hlasem.
Dívka si smutně povzdychla.
"Mám tě moc ráda. Budeš mi chybět," zašeptala a po tváři jí stekla slza.
Vzápětí se k nim přiřítil i zbytek vlků a všichni žalostně kňučeli. Ookamiko se k nim sklonila a všechny naráz je obejmula.
"Bude se mi po vás moc stýskat! A nebojte se, určitě se zase uvidíme!" řekla jim a jednoho po druhém pohladila po hlavě. Pak se znovu postavila a podívala se na své nové přátele.
"Můžemě jít," kývla na ně.
Naruto se vydal kupředu a ostatní ho následovali, jen Gaara zůstal stát a čekal na ni. Po pár metrech se Ookamiko ještě jednou zastavila a smutně se ohlédla. Ještě stále je viděla. Amaterasu pozdvihla hlavu k nebi a dlouze zavyla. Její potomci následovali jejího příkladu. Ookamiko se pousmála. Její rodina teď zpívala jen a jen pro ni. A tuhle píseň ona už nikdy nezapomene. Zase se otočila a s Gaarou bok po boku se vydala zpátky do svého starého domova.