SÁZKA (29. kapitola)

,,…Chrápeš víc než brácha…“

29. kapitola: Druhý kotník

,,Cože?“ zeptal se rozespale Sasuke.
,,Chrápeš víc, než brácha!“ zopakovala Hedanna.
,,Ty se se mnou bavíš?“ podivil se sasuke.
,,A co jako mám dělat?“ utrhla se Hedanna. ,,Kdybys tak slyšel, co si povídají, pochopil bys…“
,,A dá se to nějak zařídit?“ zeptal se.
,,Tak maximálně, že bys odezíral, jinak nevím,“ odpověděla.
,,Zezadu…“ zamručel.
,,Však právě!“ zamračila se.
,,Nechceš mi to říct?“ zeptal se Sasuke.
,,Zopakovat ti, co si povídají?“ Přikývl. ,,No ještě to tak!“
,,Proč?“
,,Protože mluvení zaplňuje jen půl toho časovýho prostoru, při kterém se nějakým způsobem kontaktují…“ zamumlala hedanna.
,,Nechápu,“ řekl Sasuke. Hedanna se na něj nechápavě podívala a sykla:
,,Mám ti to snad předvíst?!“
Sasuke se trpce pousmál, když pochopil. ,,No prosím, jen do toho!“
,,To si fakt myslíš, že to budeš mít tak lehký?!“
,,Vím, že ne…“ řekl a zopakoval úsměv. Na to se Hedanna otočila k oknu.
Sasuke si nebyl jistý svým chováním, ale pomalu se na sedadle posunoval až se k ní částečně přitiskl.
,,…Rakev nebo krematorium?“ ozvala se Hedanna, aniž by se obrátila.
,,Risk je zisk…“ odpověděl Sasuke. Teď se prudce otočila, až měli obličeje od sebe v nezvyklé blízkosti – asi deset centimetrů. Nečekal to, ale nehodlal se vzdát toho pohledu, stejně, jako ona, která se po chvilce pousmála a řekla:
,,Bylo by víc, než nemorální tě teď odehnat, protože vím, že tahle věta je nechutně pravdivá – ze své vlastní bohaté zkušenosti.“
Jako by čas ztuhl a tenhle okamžik trval nekonečně dlouhou chvíli. Ani jeden tu ,válku‘ nechtěl vzdát.
,,Dokážeš dráždit!“ řekl nakonec Sasuke a oba pochopili, že je to nerozhodně.
,,Nápodobně,“ přidala se Hedanna, čímž ho ohromila.
,,Někdy je dost těžký tě pochopit!“ zakroutil hlavou. Neříkala nic, jen se na něj podívala s výrazem ,to říká ten pravej‘. Otočila se zpátky k oknu a po zbytek cesty si Sasukeho (i když na ní byl pořád přilepený) bez překážek nevšímala. Ten zas byl rád, že ho (díky té větě) nezabila.

Konečně přijeli na náměstí vesnice zvané Konoha.
Jak první se z předního sedadla vyřítil Naruto. Když stál na spodním schodu, rozhlédl se kolem a uviděl domy, stromu, kašnu a vše ostatní poprášené tenkou vrstvou čerstvě napadaného sněhu.
,,…Zajímavé, vidět takhle znovu domov…“ zamumlal. Pomalu sestupoval, aniž by se díval, kam šlape.
,,Naruto, dej pozor!“ vyjekla mu Hinata za zády. Bohužel pozdě. Bylo náledí a prudce sebou třískl do země.
Pomalu se podepřel a neohrabaně si sedl, zatímco se kolem něj ostatní shlukli. Zkusil pohnout nohama, ale v levém kotníku ucítil štiplavou bolest.
Hinata si k němu hned dřepla a pomáhala mu na nohy. ,,Není ti nic?“
,,Hedanna mě zabije!“ zašeptal a pohledem vyhledal sestru, která si jednou rukou mnula vnitřní koutky očí a hned, jak zpozorovala Narutův pohled (zároveň ho uslyšela), obě duhovky jí sklouzly k nosu, což mělo znamenat ,to bude teda něco‘.
Omluvně se na ni podíval a Hinatě odpověděl: ,,Asi jako Hed, jen na druhé noze..“
Odvedli ho k němu domů a Sakura zjistila, že se nepletl, když svoje zranění porovnával se sestřiným.
,,Hin, asi tu s ním někdo bude muset zůstat,“ řekla, když mu pak kotník balila do obvazů.
Hinata se podívala na kamarádku, jestli jí to bude ochotná prominout, ale z jejího výrazu se nedalo nic vyčíst.
Sasuke chvíli pozoroval jejich mluvu, ale viděl jen to, co říkala Hinata. Potom se letmo podívala na něj a nevědouc o sázce mu pohledem poslala prosbu. Naznačil ale jen, že to za ni v pohodě vezme. Až potom si uvědomil, že celý rozhovor viděla Hedanna. Jediným, co se v její tváři ale dalo vyčíst, se stal lehce podrážděný slabý oční tik. Neříkala však nic.
,,Dobře,“ souhlasila Hinata a znova omluvně pohlédla na kamarádku, která se na ni teď nepřítomně pousmála, jako že to přežije. Hinata si oddechla a pokračovala, teď už k Narutovi: ,,Jen si hodím věci domů a hned se vrátím.“
Pak se všichni rozešli.