Hlad po pomstě

Jdu.
Kde jsem?
Stále padám.
Slyším jen svůj dech.
Ta čerň se mi lepí na paty.
Nedokážu se z toho dostat živý.
Nevím, kterým směrem se mám vydat.
Který je ten správný a který ne?
Najdu odtud vůbec východ?
Neproniknutelná tmavá.
Co když mě dopadne?
A celého mě seřere?
Dočista mě pohltí.
Mám strach!!
Velký.
Kudy kruci?
Jak odtud pryč?
Mám příšerný pocit.
Každou chvíli mě dostane.
A celého pohltí ve svých útrobách.
Pořád zakopávám o lidské překážky.
Musím je překonat, ale není čas.
Blíží se a dýchá mi na krk.
Jak se jí mám zbavit?
Musím ji setřást.
Uniknout.
Jak?
Pomstou.
Musím zesílit.
Už se blíží ta čerň.
Sotva jí stíhám unikat.
Ale ne, má část mé duše.
Nemám dost času ani na útěk.
Nedává mi vůbec žádnou šanci.
Stále zakopávám a padám na zem.
Je neúprosná, chtivá a hladová.
Touží po mě, jsem kořist.
Má obrovský hlad.
Žene ji dopředu.
Jako mě.
Co mám dělat?
Už mě skoro pohltila.
Je konec mě i nějaké naděje.
Už nejsem člověk, jaký jsem byl.
Jsem nová bytost, hladová.
Musím někoho sníst.
Jenže nic tu není.
Musím svést.
Bytost.
Jenže koho?
Už mě něco napadlo.
Bude to těžké, ale zvládnu to.
Bude to moje potrava a já ji chytím.
Moje hladové oko ho spatřilo.
Je zoufalý, labilní a sám.
Pohltím ho do své tmy.
A pak ho sežeru.
Mám hlad.
Je můj.

by Haya