Bláznivý nápad 4: Návštěva I.

"Jsem tady! Máte..?" Sakura se zarazila při pohledu na spícího muže ve svojí posteli.
Po špičkách se vrátila do kuchyně a začala chystat večeři.
Pein spí v mojí posteli! Peine spí v mojí posteli! opakovala si pobaveně v duchu stále dokola. To je fakt gól! Tohle vědět Naruto, tak…
Tváří se jí přehnal zachmuřený stín. Asi bych na něj měla dnes nějak nenápadně zapůsobit… Musí si konečně uvědomit, co pro něj všechno Pein udělal!
A pak by se třeba na Hokáge úřadu za něj mohl nějak přimluvit… aby to už konečně skončilo…
Jenže jak znám Naruta… takhle to fakt nepůjde!
Něco ale udělat musím!! Nemůžu to přece nechat jen tak…
Něco… ale co?!
Moje slovo nic neznamená… Nikdo by mě neposlouchal!
To Naruto je slavný a porazil Madaru!
Ne já…
Na něj by všichni dali!
Zhluboka si povzdechla. No a jsem zase zpátky! Tohle by Naruto nikdy neudělal! To je fakt bludný kruh! Jenže jak z toho ven…
"Dobrý večer," ozvalo se za ní asi za půl hodiny.
Malinko sebou trhla a otočila se.
"Dobrý večer," usmála se na něj. "Musím říct, že vypadáte líp než když… ehm, totiž… než včera," zakončila rozpačitě.
"Jen díky tobě," zase ten zkoumavý pohled.
"Sedněte si. Hned vám připravím něco k jídlu," ukázala na židli.
Unaveně se usadil.
Pár kroků z ložnice do kuchyně ho ještě pořád dost vyčerpávalo.
Za okamžik už před něj položila talíř s hromadou brambor a pořádným kusem masa.
Oči mu zasvítily.
Přistrčila mu příbor a sama usedla proti němu se svou porcí.
Dívala se, jak do sebe rychle hází jídlo, jakoby měl strach, že mu ho někdo vezme.
"Bylo to výborné," pochválil ji. "Teď už ale vážně musím…"
"P-Peine," řekla s výčitkou, "myslela jsem, že jste už pochopil, že vás jen tak nepustím."
"Sakuro, buď rozumná! Tohle…" na čele se mu objevila přísná vráska.
"Možná byste měl jít do ložnice. Za chvíli tu bude Naruto s Hinatou…" usmála se nevinně.
Prudce vstal. "A co když..?"
"Uděláme to takhle…,"

V okamžiku, kdy schovala Peinův talíř, někdo zaklepal.
Bleskově otevřela dveře.
"Ano?" nasadila široký úsměv.
Vešel Naruto s Hinatou.
"Sakuro, ahoj!" pozdravili ji.
"Ahoj," pokynula jim k židlím. "Posaďte se. Zrovna večeřím. Nedáte si taky?"
"Ne, díky," odmítla Hinata.
"Vypadá to skvěle!" zhodnotil to Naruto. "Jestli ti troška zbyla…"
"Jasně," úsměv jí trošku zatuhnul, když se podívala na svého kamaráda. Znovu si vzpomněla na to, co Pein říkal…
Zatímco jedli, Hinata vesele štěbetala o hloupostech.
Sakura ale dobře vycítila, že svou bezstarostnost jen hraje.
Jenže teď měla v hlavě důležitější věci, než aby se zajímala o Hinatinu roztěkanost…
"A co ty, Naruto?" otočila se na něj, když sklidila ze stolu.
"Pořád honí Peina!" žalovala Hinata. "Je jím úplně posedlý!"
"A jak jsi na tom?" vyzvídala Sakura a oči jí zalétly ke dveřím do ložnice.
"Utekl," zabručel Naruto. "Nevšimla sis něčeho podezřelého, jak jsi šla domů?"
"Ne," zavrtěla Sakura horlivě hlavou, až se jí vlasy rozlétly do všech stran.
"Hmmm… přísahal bych, že se nám ztratil někde v okolí a určitě se nemohl přemístit. Ne v tom sta…" zarazil se a pohledem střelil po obou dívkách.
Hinata se na něj zamračeně dívala, protože už tušila, co bude následovat, ale určitě si ničeho nevšimla!
Tedy ne toho, čeho se Naruto obával.
A Sakura, najednou trošku pobledlá, právě zaujatě studovala jakousi skvrnu na ubruse.
Byla skloněná a do očí jí neviděl, takže nevěděl, jestli se dovtípila…
"Uhm," odkašlal si rozpačitě, "prostě… nám zmizel!" na pár vteřin se odmlčel. Před očima mu znovu vystanul ten obličej, plný piercingů, zrzavé špičaté vlasy, oči s Rinneganem…
"Ale jednou ho stejně dostanu!" zasyčel a v každém rysu jeho hezké tváře se zračila nenávist.
"Naruto…" začala Sakura a zvedla k němu oči. Měl pravdu! Proboha! On měl pravdu! srdce jí divoce bušilo v rytmu těch slov.